05/05/02 - Kromě fanoušků AS Řím a Juventusu snad všichni letos přáli titul Interu Milán. Nevyšlo to. Zase vyhrál Juventus, jako by měl ten titul předplacený... Celokvě se v Turíně oslavoval již po šestadvacaté. I tomu AS Řím bych to přál, když se to nepovedlo Interu, ale Juve? Nikdy! Pavel Nedvěd je sice můj nejoblíběnější český fotbalista, fandím mu, s přestupem do turínkého týmu si to u mě pokazil. Škoda, že se mu povedl závěr sezony...

Lazio Řím doteď byl jeden z mála spřátelených klubů Interu. Oba dva tábory fanoušků nesnáší Juventus i AS Řím a měli k sobě určité sympatie. Co nastane po osudovém 34.kole lze těžko říct. Lazio sebralo titul Interu a přenechalo ho právě nenáviděnému Juventusu. I šéf Lazia se přiznal, že by ten titul Interu přál. Jeho tým však, pokud chtěl myslet na Pohár UEFA, musel vyhrát, což se mu také povedlo. Lazio porazilo na Olympijském stadionu Inter 4:2, i když nerazzurri dvakrát vedli. Utkání zvrátil Karel Poborský. Český záložník dá za celou sezonu tak maximálně pár gólů a proti Interu se musel trefit zrovna dvakrát. Díky ti :-(.

Inter si za vše však může sám. Byl to právě on, kdo ztratil v závěrečných kolech důležité body na vlastním stadionu. Vždyť již od 28.kola vedl Serii A o tři body. Od té doby zaváhal jen dvakrát. Ve 30.kole šokoval v Miláně po té, co prohrál s Brescií 1:2 a o dva týdny později měl smůlu. Chievo Verona vyrovnávalo až v nastaveném čase. Ztráta dvou bodů byla rozhodující, Inter by nyný měl stejně jako Juventus 71 bodů a Lo Scudettu by musel rozhodnout dodatečný zápas. Jak málo chybělo...

Tým trenéra Cúpera by si titul určitě zasloužil. Byl to právě Inter, který nejčastěji stál v čele tabulky italské ligy. Na své soupeře koukal z vrchu tabulky celkem čtrnáctkrát. Navíc v tabulce nebyl nikdy hůř než čtvrtý. To Juventus byl celkem třikrát až šestý. Králem Serie A byl od prvého do čtvrtého kola a pak už jen dvakrát. V kole 23. a co je nejhorší - ve 34. Proč tedy nakonec Juventus byl lepší než Inter? Oba dva sice vyhráli dvacekrát, ale Juve za celou sezonu našlo přemožitele jen třikát. Na domácím stadion prohrál s AS Řím 0:2 a venku pak shodně 0:1 s Laziem a Parmou. Menší krize na něj padla právě po první prohře s AS Řím, celkem šest zápasů čekal na vítězství, za tu dobu ho však zároveň ani nikdo další neporazil. Inter prohrál o dva zápasy více. Pokořili ho AC Milán, Chievo, FC Bologna, Brescia a Lazio Řím. Vzájemné duely skončili remízou. V Turíně 0:0, na San Siru 2:2 po té, co v nastaveném čase vyrovnal Seedorf.

Interu neseděl hlavně fakt, že na titul útočil z prvního místa. Morattiho tým tak byl pod velkým psychickým tlakem. Daleko lépe se o titul z této stránky bojuje ze zadních pozic. I přes tento fakt měl ale Inter vše ve svých rukou a nezvládl to. Podle mě nakonec přeci jenom nerozhodla psychika, ale těžký soupeř. Lazio hrálo sice o hodně, přesto však mohlo hrát s větším klidem než nerazzuri. I v předcházejícíh ročnících se bojovalo až do 34.kola. V sezóně 1998-99 zvládlo poslední kolo AC Milán, vyhrálo v Perugii 2:1 a s náskokem jednoho bodu před Laziem mohlo slavit scudetto. O rok později nezvádl ten samý krok Juventus. V Perugii podlehl 0:1 a ze zisku trofeje pro mistra ligy se radovalo Lazio. Znovu jediný bod dělil vítěze od druhého místa. Loni se o titul také bojovalo do posledního kola. AS Řím uhájil dvoubodový náskok před dotírajícím Juventusem a porazil Parmu doma 3:1. Za pár let se ale již nikdo nebude ptát, jak k tomu došlo. Co chybělo, aby scudetto během posledních čtyř let získal něko jiný.

Christian Vieri ani Ronaldo nedovedli tým za vysněným titulem. Smutné na tom je, že Inter neskončil ani druhý a ze třetího místa bude muset do předkola Ligy Mistrů :-(. Snad za rok...

Autor: Lukáš Pekárek