08/12/08 - Ashgaremu je dvanáct let, bydlí v malém bytě na předměstí Teheránu. Je synem kurdských uprchlíků. Je velmi dobrý student. Fouda je taktéž dvanáctiletý chlapec. Žije spolu s matkou a sestrou v plechové chatrči ve vesnici nedaleko kamerunského hlavního města Yaounde. Faris je o trochu starší než Fouda. Narodil se v Sarajevu. Nezažil válku, ale zničené domy mu ji každý den připomínají. Li Xue Ye je jedenáctiletá dívka, která žije se svým tátou a babičkou v malé vesnici v Číně. Ztratila mámu. Každý den musí chodit k dalekému prameni pro vodu.

Bruno žije ve slumu v Rio de Janeiru. Bydlí sám se svým otcem, který zůstává často doma, protože nemá pravidelnou práci. Všechny tyto děti mají svůj malý sen. Hrát fotbal a stát se fotbalisty a Inter jim v tom pomáhá. Ptáte se jak? Odpovědí je program InterCampus. Tyto děti jsou hlavními hrdiny snímku Petites Historias das Crianças, který byl promítán v sídle Evropského parlamentu a sklidil velký aplaus.

"Realita, ne jen projekt." To je komentář, který shrnuje velký úspěch středečního promítání dokumentu Petites Historias das Crianças v sídle Evropského parlamentu v Bruselu. Dokument, který režírovali Gabriele Salvatore, Fabio Scamoni a Guido Lazzarini, pojednává o projektu Inter Campus.

Po premiéře filmu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu a promítáních v Miláně a Římě, bylo další představení v Bruselu. Film propagoval evropský poslanec Vittorio Agnoletto, úvodní řeč pronesl Massimo Moratti. "Je to velká čest, podělit se se zástupci Evropského parlamentu o naše sociální zkušenosti s Inter Campus a shlédnout krásný film," řekl prezident Interu.

"Salvatore je fanoušek Interu, ale především má velké umělecké nadání. V posledních deseti letech jsme udělali něco jednoduchého. Vžili jsme se do kůže jiných a pochopili jsme, co se děje dětem v těžkých situacích. Myslím, že příběhy, které jsou popisovány ve filmu jsou příběhy nejen těch hlavních aktérů, ale ztotožní se s nimi i mnohé další děti, které se díky tomu mohou cítit šťastnější."

Sám režisér Salvatore k tomu řekl: "Líbí se mi myšlenka fotbalu jako týmového sportu, kde každý spolupracuje tak, že ten v nejlepší pozici dá gól," řekl Salvatores při prezentaci dokumentu.

"Přišlo mi krásné vyprávět příběhy dětí vyrůstajících ve složitých podmínkách válek a chudoby, které chodí do fotbalové školy a učí se, jak pracovat jako tým," dodal režisér, který získal v roce 1991 Oscara za neanglicky mluvený film Středozemí.

Za více než rok natáčení dokumentu hovořil s mladými lidmi v sedmi z 18 zemí, kde funguje klubový rozvojový program Inter Campus - v Rumunsku, Bosně a Hercegovině, Kamerunu, Iránu, Číně, Brazílii a Kolumbii. Kromě těchto jmenovaných zemí působí Campus i v Angole, Argentině, Bolívii, Bulharsku, Kubě, Libanonu, Maroku, Mexiku, Paraguayi, Polsku, Slovinsku a Ugandě.

Cílem podle něj není vychovat budoucí fotbalové talenty, ale dát znevýhodněným dětem šanci vytvořit si lepší budoucnost a stát se v dospělosti přínosem pro jejich komunitu.

"Snem všech dětí je stát se profesionálním fotbalistou, ale Inter Campus jim dá jasně najevo, že to není moc pravděpodobné. Z programu za deset let nevyšel ani jeden profesionál," řekl osmapadesátiletý filmař. "Nechci to moc zdůrazňovat, ale myslím, že v tom je dobrý nápad - nedávejte nám ryby, ale naučte nás rybařit, dejte nám k tomu potřebné nástroje."

Film ukazuje, jak mohou být fotbalové tábory využity k boji s podvýživou, protože dětem poskytují pravidelně pořádné jídlo.

V Jižní Americe fotbal pomáhá dětem získat vzdělání a vyhnout se pouliční zločinnosti, v Bosně léčí rány občanské války. "V Sarajevu jsme viděli srbské, chorvatské a bosenské děti hrát společně," řekl režisér. "Etnické rozdíly zmizely. Důležité bylo být dobrý ve fotbale."

Ve slumech v Riu de Janeiro prý bylo velkým problémem, že děti nechodí do školy. "Takže první věc, co Inter Campus udělal, bylo, že oznámil, že přijímá jen děti, co chodí do školy," vysvětlil.

Svůj první dokument považuje Salvatore za dobrou lekci, kdy musel hodně improvizovat. "Mladí lidé mají schopnost mluvit o svém životě bez zbytečného přemýšlení, mají smysl pro pravdu, co dospělí dávno ztratili," tvrdí. "Ve filmu většinou kontrolujete příběh, tady to nejde. Je to jako jazz, musíte se dostat pod povrch a improvizovat."

Francesco Toldo byl také účasten této události. "Hlavním cílem projektu Inter Campus není hledat talenty a potenciální skvělé hráče. Inter mohl úspěšně rozvinout to, co se zdálo být utopií, ale stalo se krásnou realitou."

Režiséři a zástupci Interu a Inter Campus získali cenu za kvalitní snímek a uznání za schopnosti učitelů a instruktorů, kteří cestují po celém světě, vzdělávají děti a učí je hrát fotbal. "Dotklo se mě to u srdce," řekl Nelson Rivas, který byl přítomen spolu s Toldem. "Protože vím, co znamená být dítětem v Kolumbii, vyrůstat v tomto prostředí. Znám klady, ale především také zápory."

Petites Historias das Crianças se dočkal kladné odezvy také u představitelů federace FIFA a UEFA. "Celý fotbalový svět je Massimu Morattimu a Interu zavázán, nejen za fotbalový úspěch, ale také za jejich schopnost měnit krutou realitu, která, doufáme, se stane méně a méně obvyklou," řekl Walter Gagg z FIFA.

"Je to báječný projekt," dodal William Gallard, ředitel úseku komunikace UEFA. "Interu v jeho sté sezóně můžeme jen popřát dalších více než sto let úspěchů nejen na fotbalovém hřišti a děkujeme za krásný zážitek."

Informace o filmu

Autor: Michal Müller

Zdroj: inter.it, filmitalia.org