21/02/10 - Inter Milán potřetí za sebou pouze remizoval. V utkání 25. kola italské Série A si body rozdělil s hostující Sampdorií Janov. Ani jedno družstvo totiž nedokázalo vstřelit branku a utkání tak skončilo 0:0. Největší konkurenti černomodrých tak mají šanci se po skončení ligového víkendu přiblížit obhájcům titulu na rozdíl pouhých pěti bodů. Svěřence trenéra Mourinha navíc čeká náročný program v Lize mistrů, cesta za dalším Scudettem se tak lehce komplikuje.

Inter - Sampdoria 0:0

I přes absenci gólů, a v podstatě jakéhokoli většího počtu šancí a střel na bránu, bylo toto utkání nanejvýš zajímavé. V hlavní roli se totiž představila pětice lidí, které kdyby někdo zavřel do jedné místnosti, do pár minut by se zaručeně pozabíjeli. Pojďme si je představit. Iván Cordóba - řízný kolumbijský stoper, Walter Samuel – zeď, od které se odráží útoky soupeřů i kosti protihráčů, Giampaolo Pazzini – produktivní útočník, kterého ale nejčastěji naleznete na trávníku, Nicola Pozzi – muž, který by seřval i pětileté dítě, jen aby mu nemluvilo do stylu jeho hry, a v neposlední řadě hlavní hrdina sobotní telenovely lehce říznuté akčním filmem, rozhodčí Tagliavento, který má zřejmě fobii z přeplněných prostorů, a proto se cítí nejlépe, když je kolem něj na trávníku co možná nejméně lidí.

V klasickém souhrnu bych rozebíral návrat Stankoviče do základní sestavy, zákrok Júlia Céseara proti střele Poliho, postupné přebírání kontroly nad zápasem ze strany Interu a jeho mírný tlak, Maiconovy nepřesné centry a výborný výkon Zanettiho na levé straně obrany. Tentokráte od toho trochu upustím. Největší pozornost si totiž zaslouží upravená verze karetní hry Texes Holdem Poker v podání výše zmíněné pětice. Tagliavento se totiž snažil zkompletovat „Flush“, tedy pět karet stejné bary, v tomto případě červené. Ostatní mu v tom vydatně pomáhali, stejně se jim ale hra nepodařila, vyloučení totiž byla jen tři. Nikdo ale neztratil žádné žetony, v tomto případě prohrál fotbal!

Úvod střetnutí probíhal vcelku v poklidu, nejdříve drželi míč hosté a vypracovali si šanci ve které se ocitl Poli. Nerazzurri se pak probudili, a začali přebírat iniciativu, vytěžili z toho ale jen střely z dálky v podání Stankoviče a Eto´a. Utkání mnoho zajímavých momentů nenabízelo, a proto mnozí televizní diváci možná přepnuli kanál a koukali se spíše na přenosy z Olympijských her. Toho však mohli litovat. Vše začalo v 31. minutě, kdy se za míčem hnali Samuel a Pozzi. Argentincův loket se potkal s tváří italského útočníka a následně k udivení všech obdržel Walter Samuel přímou červenou kartu. Jistě, ruka v obličeji tam byla, ale podle zpomaleného záběru to na nějaký úmysl, nebo vyložený pohyb končetiny směrem k nosu Pozziho nevypadalo. Forvard soupeře se navíc klátil k zemi velice ochotně, i když mu v podstatě nic nebylo. Přímá červená tedy spíše ne. Na druhou stranu ale musíme přiznat, že Walter už měl jedno žluté napomínání z 28. minuty a za tento zákrok mohl obdržet druhé. Sudí se však s ničím nepáral.

Asi si dokážete představit melu, která se po tomto kontroverzním rozhodnutí na trávníku ztrhla. Samuel se chytal za hlavu, Muntari vyšiloval, Stankovič chtěl sudího inzultovat, Mourinho bušil hlavou do konstrukce střídačky a všichni dohromady spílali Pozzimu. Ten chtěl kout železo dokud bylo žhavé a provokoval dál, už se schylovalo k potyčce. Hostující hráči Ziegler, Palombo a Poli ale naštěstí situaci uklidnili, i když si za to od svého vyšinutého spoluhráče vysloužili nejednu nadávku. A to byl jen začátek.

Do hry přišel další stoper Lúcio, kterého o pár minut později, úplně mimo hru, sestřelil další adept na cenu „sympaťák roku“, Giampaolo Pazzini. Červená? Kdeže, jen žlutý trest a další série potyček, při které se zdálo, že Stankovičovi praskne žilka v hlavě z přemíry vzteku a Mourinhovi z přemíry křečovitého smíchu. Možná už v tomto momentě se zrodila zajímavá myšlenka v hlavě Ivána Cordóby, že zápas ještě více okoření a všem svým spoluhráčům i fanouškům k tomu infarktu opravdu dopomůže. Jak jinak totiž vysvětlit dvě naprosto zbytečné a oprávněné karty během pěti minut. Nejdříve při standardní situaci Zieglera vyběhl proti míči daleko dříve, než hostující záložník pálil. V momentě kopu od něj stál asi ve vzdálenosti dvou metrů, a tak byl po zásluze napomínán poprvé. V 38. minutě pak kolumbijský stoper poslal svůj tým do dvojnásobného oslabení. U půlící čáry tvrdě fauloval rebela Pozziho, a to i přesto, že věděl o přísném metru sudího Tagliaventa. Ten pak neměl jinou možnost než sáhnout k dalšímu vyloučení. Kdo neviděl, neuvěří.

Černomodré tak čekal zajímavý druhý poločas. Cambiasso ve stoperské dvojici s Lúciem, defensivní záložník Stankovič, před ním rychle se pohybující Sneijder a Eto´o a vepředu úplně osamocený Milito. Nic jiného José Mourinho ani vymyslet nemohl. V tu chvíli to s domácími nevypadalo vůbec růžově, Sampodoria Janov ale naprosto selhala. Po změně stran předvedla skoro až tragický výkon, proti početně oslabenému soupeři si i přes dostatek prostoru nevypracovala skoro žádnou pořádnou šanci a paradoxně právě Nerazzurri mohli zápas dovést do vítězného konce. To by se ale v největší šanci nesměl ocitnou Samuel Eto´o, tedy muž, který by netrefil ani trajekt. Po krásné přihrávce od střídajícího Panděva, který mimochodem za pět minut pobytu na hřišti opět předvedl více kreativity než Sneijder za celý zápas, trefil kamerunský útočník z vyložené pozice jen gólmana Storariho.

Utkání tak skončilo bez branek. Před zápasem chtěl Inter určitě vyhrát, v devíti byl cíl odnést si bod. Černomodří ale i bez dvou hráčů podali výborný výkon a po kompenzačním vyloučení Pazziniho ze 73. minuty a šanci Eto´a se naopak remíza může zdát málo. Bylo to prostě bláznivé střetnutí, ve kterém jsme viděli více karet než střel. Bylo v něm mnoho chyb, nepřesností, potyček, nervů, slovních výpadů a emocí. Doufejme, že veledůležité utkání roku, tedy středeční evropské bitva s Chelsea, bude vypadat úplně jinak.

Hodnocení :

Júlio César – 7 : Šanci Poliho z prvního poločasu s přehledem zlikvidoval, dále už tolik práce neměl. I přes početní převahu si hosté nějaké velké šance nevypracovali a všechny jejich pokusy mířily do středu brány, kde je brazilský gólman bez problémů pokryl.

Maicon – 6 : Na začátku utkání byl aktivní a po narážečkách od Stankoviče se často dostával ze strany do nebezpečných pozic. Jeho centry ale tradičně končily na tribuně. Po změně stran už musel hlavně bránit.

Walter Samuel – 5 : Souboje vyhrával, ale počínal si v nich velice tvrdě. Jako první oslabil svůj tým, když jeho ruka zasáhla obličej Pozziho. Vyloženě úmyslný těžký direkt to nebyl, a proto se jeví přímá červená jako nespravedlivá. Na druhé straně je ale za svou ruku zodpovědný a musí si v takovýchto situacích dávat pozor, zvlášť když ví, že za ním běží Pozzi, který velice rád jakémukoli pádu přidá.

Iván Cordóba – 3 : V úvodu chyboval a souboje nevyhrával, a pak stihl za pět minut stupidními prohřešky poslat mužstvo do dvojnásobného oslabení. Co k tomu více dodat?

Javier Zanetti – 7 : Nahradil Santona na postu levého obránce a vedl si znamenitě. Zvlášť v druhém poločase byly jeho zkušenosti znát. Dokázal míče získávat, podržet je a následně vyvážet do hlouby pole. Nahrávky měl přesné, není co mu vytknout.

Dejan Stankovič – 6 : Vrátil se po zranění a odvedl solidní práci. Zdařile kombinoval s Maiconem a Cambiassem a dostal se i k nebezpečné střele z dálky, která jen o pár centimetrů minula pravou tyč hostující svatyně. Po dvou vyloučeních už se hodně nechal ztrhnout atmosférou a byl velice podrážděný.

Esteban Cambiasso – 7 : Většinu zápasu byl nucen odehrát na pozici stopera, což ale jeho výkon nesnižovalo, spíše naopak. Díky skvělému čtení hry dokázal útočníky soupeře předskakovat a do žádné větší šance je nepustil.

Sulley Muntari – 5 : Už v druhé minutě zajel ostrým skluzem do Pazziniho. Se stejným hráčem se během prvního poločasu dostal mnohokrát do slovní i fyzické potyčky. V zájmu zachování zdraví všech aktérů byl již v 35. minutě střídán. I z lavičky náhradníků pak pokřikoval na všechny okolo a nebýt zásahu realizačního týmu, snad by i někoho inzultoval.

Wesley Sneijder – 5 : Jeho tvoření hry bylo opět veškeré žádné a tak alespoň hrozil po střelách z dálky a z volných přímých kopů. Ani jeden projektil však do sítě nedoplachtil. Byl sice aktivní a jeho pohyblivost se zejména při malém počtu hráčů na trávníku vcelku hodila, s míčem mu to však příliš nešlo.

Diego Milito – 7 : Jako sám voják v poli se v druhém poločase rval s přesilou a dělal to znamenitě. Dokázal zamotat hlavu až třem obráncům najednou, bohužel ani to nestačilo, nebyl totiž nikdo, komu by míč posléze nahrál. Zaslouží ale obrovskou pochvalu.

Samuel Eto´o – 4 : Hra v poli se mu celkem dařila, vyhrával i hlavičky a předával míče směrem na záložníky, aby pak sám neúnavně nabíhal do volného prostoru. Co jsou však jeho napadání a dobrý pohyb platné, když pak v jediné šanci zápasu odmítne výhru a střelu napálí bezmyšlenkovitě do gólmana.

Lúcio – 8 : Nastoupil až v 35. minutě, přesto byl nejlepším hráčem utkání. Jeden za druhým se odrážely útoky Sampdorie od jeho hlavy. Zapojoval se i do útočení, kličkoval, nahrával a dokázal často míč podržet a rozmělnit tak hostující tlak.

Autor: Jaroslav Vychodil

Zdroj: FCInterMilano.com