13/03/10 - Bijte na  poplach, Inter Milán prohrál v utkání 28. kola Série A na hřišti Catanie a jeho náskok na čele tabulky se po konci víkendu může ztenčit na pouhý jeden bod. To je nejmenší rozdíl od 3. listopadu, kdy černomodří díky brance Wesleyho Sneijdera porazili doma Udinese. A vzhledem k tomu, že se svěřencům trenéra Mourinha v poslední době herně naprosto nedaří, souboj o titul se tak stává zcela otevřenou záležitostí.

Catania - Inter 3:1

Pro utkání na horké Sicilské půdě měl mít trenér hostí k dispozici skoro kompletní kádr, problémy s nachlazením hlásil jen Balotelli. Těsně před zápasem však z nominace vypadli Santon s Mottou. Na levou obranu tedy musel opět Zanetti a v záloze dostal další šanci Mariga. Tato sestava rozehrála partii, která dlouhé minuty připomínala typické snažení Interu na hřištích soupeřů v této sezóně.

V úvodu domácí tlačili na pilu, měli nebezpečné standardní situace a hned dvakrát se trestuhodně volný Ricchiuti ocitl tváří v tvář Césarovi, ten si však v obou případech poradil a stav zůstal nezměněn. Postupem času začali Nerazzurri přebírat iniciativu, snažili se o kombinaci ve středu hřiště a tato hra plodila i šance. Milito, Eto´o ani Sneijder však v zajímavých pozicích přesní nebyli. Inter tedy utlumil tlak Catanie, nehrál sice příliš dobře, stále spoléhal na nesmyslné nakopávané míče dopředu a kloudná kombinace zejména ze strany Sneijdera opět vázla, kontrolu nad utkáním však začínal lehce přebírat. A když v úvodu druhé půle jeden z dlouhých balónů na útočníky snad i zázrakem přistál u nohy jednoho z nich a po ideální přihrávce Eto´a skóroval do prázdné brány Milito, zdálo se, že hosté svou typickou hrou důležité tři body přesto urvou.

José Mourinho, který stále rozdával pokyny jen z tribuny, se však pod dojmem blížícího se střetnutí s Chelsea nebo kvůli náhlému zatmění v hlavě rozhodl stáhnout ze hřiště všechny střední záložníky a z naší hry udělal totální chaos. Vše začalo už o přestávce, když výborně hrajícího Marigu nahradil Quaresmou, který správný moment přihrávky dokáže odhadnout asi jako Roman Šebrle svou formu před velkým závodem. Rozestavení se tak změnilo na 4-2-3-1 a zmiňovat se o tom, jak nám tento systém jde by bylo jen nošením dříví do lesa. V celé své kráse se to projevilo u vyrovnávací branky Catanie, kdy po ztrátě míče neměl kdo zajistit Zanettiho na levé straně obrany, Mariga byl ve sprše a výše zmíněný Quaresma bůhví kde.

Demolice naší sestavy ale pokračovala i nadále, ze hřiště odešly opory Cambiasso se Stankovičem. Inter tak v podstatě měl ve středu pole jednu velkou díru, střídající Panděv s Muntarim navíc totálně selhali. Panděv neproměnil velkou šanci a ghanský reprezentant se zapsal do knihy rekordů pod položku nejrychlejší vyloučení. Na hřišti byl sotva patnáct vteřin, když za cenu žluté karty tvrdě zajel do Martinéze. Po následném přímém kopu pak zahrál v pokutovém území nad hlavou máchající rukou a byl vyloučen. Jednalo se o stejně stupidní prohřešek, který předvedl v utkání v Udinese Balotelli. Jen pro zajímavost, SuperMario za úplně stejnou věc v onom střetnutí žlutou kartu neobdržel, Muntari však nyní ano. Kde je tedy chyba?

Nařízenou penaltu po vzoru Antonína Panenky proměnil Mascara a domácí tifosi byli u vytržení. Hosté už se na odpor nezmohli, hráli zbrkle, měli na trávníku o jednoho muže méně a navíc sestavu, která doslova popírala slovo „řád“. Na dekou přikrytý Inter pak vtrhl Matrinéz, z celé hostující obrany si udělal slalomové kužely a rozhodl o domácím úspěchu. Nutno podotknout, že Mascara, Maxi Lopéz, Izco a právě Martinéz podali heroické výkony a výhru si zcela zasloužili.

Nerazzurri jsou tak v pořádné krizi. Stále se mění rozestavení, hráči jsou často v trestu a sestava se točí, Mourinho dělá psí kusy a přitom věci jen zhoršuje. Sneijder je zatím jedno obrovské zklamání a i přes to, že v podstatě hraje svůj standard, střílí a snaží se, tvorbu hry nezvládá ani omylem. Tým už nemá Ibrahimoviče, který dokázal i ve chvílích, kdy se mužstvu nedařilo, vzít odpovědnost na sebe a sám rozhodnul. Milito je sice útočník světových kvalit, pokud však nedostane dobrou přihrávku, se zápasem nic neudělá. Maicon je v této sezóně jen svým vlastním stínem. Chybí vůdce, chybí pokora.

Nic ale není ztraceno. Černomodří jsou stále v čele a mají nejkvalitnější kádr v Itálii. Jen je potřeba ho dobře využít. Hrát tedy systém, který nejvíc umíme, střídat s rozmyslem, spoléhat na hráče, kteří nám vyhráli trofeje v posledních letech, být disciplinovaní a nenechat se vylučovat. Inter si může titul prohrát jen a jen sám. Přeci jen letošní bilance s AC Milán jakožto největším konkurentem hovoří za vše. Je tedy čas jít do sebe a začít sbírat bod po bodu a nakonec to, pevně věřím, bude stačit. Otázkou je, co s týmem udělá londýnský zápas s Chelsea. Zapůsobí na mužstvo případné vyřazení? Budou zvládat bitvu na více frontách po postupu, ve který všichni doufáme? Začíná zlomové období sezóny, které přináší spoustu nezodpovězených otázek. Těšíme se, věříme, FORZA INTER!

Hodnocení :

Julio Cesar – 6 : Dostal sice tři branky, na ani jedné z nich se ale nepodílel nějakou chybou. Maxi střílel prudce a z blízkosti, Mascara zahrál penaltu, jak nejlépe mohl a Martinéz byl před ním zcela sám. V prvním poločase navíc Júlio tým podržel, když zneškodnil stoprocentní šance Ricchiutiho.

Maicon – 4 : Aktivní byl, ale nic z toho. Nepřesnost plynula z každého jeho pohybu. Nevycházely mu kličky, kazil centry a když mohl v druhém poločase rozhodnout, volil nepřesnou střelu místo přihrávky lépe postaveným spoluhráčům.

Lúcio – 5 : Nestíhal rychlostně a nedařila se mu ani poziční hra. Přesto byl lepší než jeho parťák ze stoperské dvojice. V prvním poločase ještě občas stihl nebezpečí uhasit a střelu domácím zblokovat, úplně ale vlastní svatyni neuhlídal. Ricchiuti se dvakrát vymanil z jeho dohledu a ocitl se úplně sám před Césarem. V druhém poločase pak brazilský obránce nejdříve nestihl pokrýt Maxiho, v závěru ho pak Martinéz oběhl jako žáčka.

Marco Materazzi – 4 : Občas vypadal, že vůbec neví, kde má stát. Souboje prakticky nevyhrával a všechny míče, které se k němu dostaly, jen bezhlavě odkopnul pryč. Souboj s Martinézem v poslední minutě pak snad už úplně vypustil. Utkání se mu prostě nepovedlo.

Javier Zanetti – 5 : V prvním poločase se po jeho straně příliš útoků soupeře nevalilo, mohl tak více podporovat ofensivu, držel se však vcelku na uzdě a ani se o to nepokoušel. Po změně stran už se zapotil daleko víc, vyrovnávací gól Catanie padl po centru právě z jeho prostoru. Musíme však přiznat, že v oné situaci mu měl pomoci nějaký záložník, na vyřešení celého problému, které vznikl po ztrátě míče, byl úplně sám.

McDonald Mariga – 7 : Odehrál velice solidní poločas. Byl aktivní, snažil se hrát s míčem a kombinovat, přesto byl důrazný a osobní souboje ve středu hřiště vyhrával. Dostal se i ke střele, která byla vcelku přesná, jen jí scházela větší razance. Jeho střídání už o přestávce můžeme označit za nepochopitelné.

Esteban Cambiasso – 6 : Dodával týmu jistotu. Jako jeden z mála dokázal míč podržet a konstruktivně ho předat vpřed. Zbytek mužstva se uchyloval jen ke dlouhým nákopům. Cuchu v 15. minutě výborně našel ve vápně Milita, ten však nestihl zamířit. O pár chvil později argentinský záložník oslovil přihrávkou i Eto´a, ten ale trefil jen obránce domácích. Po Cambiassově střídání se hra Interu úplně rozpadla.

Dejan Stankovič – 5 : Ze začátku působil hodně zataženě a dost kazil, postupem času se ale dostával do tempa a prodral se i do zakončení. Po zranění to z jeho strany ale stále není ono. Snad časuje formu na zápas s Chelsea, kde budou černomodří jeho pohyb a nasazení velmi potřebovat.

Wesley Sneijder – 5 : Jeho hra je založena na pár lehce zapamatovatelných bodech. Když je v hloubi pole, dvakrát se s míčem otočí kolem své osy a pak pošle dlouhý míč někam do prostoru doufaje, že se tam bude nacházet Milito. Když je před pokutovým územím, snaží se najít prostor ke střele a většinou trefí obránce soupeře. Nic víc, nic míň. Přesto byl autorem asi nejnebezpečnějšího pokusu hostí, ale jeho projektil z 34. minuty zneškodnil Andujar.

Samuel Eto´o – 6 : Když se po změně stran hnal sám na bránu a začal podezřele zpomalovat, všichni Interisté už měli strach, co zase vyvede. On však nezištně připravil gól pro Milita. Dvakrát se dostal ke střele i sám, nebyly to však žádné vyložené pozice. Nezazářil, ale přílišnou kritiku dnes taky nezaslouží.

Diego Milito – 6 : Na hrotu se rval srdnatě, skóroval, ale více toho dokázat snad ani nemohl. On je zářným příkladem útočníka, který se řídí heslem : „když není přihrávka, není gól“.

Ricardo Quaresma – 5 : Hru oživil, ale spíše než jeho umem to bylo tím, že v prostoru, kde bylo v prvním poločase prázdno po změně stran aspoň někdo stál. Hraje stále stejně a dělá pořád ty samé chyby. Místo přihrávky jde do pokutového území obehrát tři protihráče, míč ztratí, je z toho protiútok a on následně chybí vzadu.

Autor: Jaroslav Vychodil

Zdroj: FCInterMilano.com