26/07/10 - Seriál z historie Interu pokračuje, dnes jsou na řadě nejlepší defenzivní záložníci.

1.Lothar MATTHÄUS

Patrně jen Franz Beckenbauer a Gerd Müller se v německých fotbalových kronikách těší většímu uznání, než Lothar Matthäus. Neobyčejně talentovaný středopolař proslul v Bayernu Mnichov a Interu, kde stejně jako v Bavorsku zaujímal roli tvůrce hry a hlavní osobnosti týmu.

V Miláně to ale neměl zdaleka jednoduché, černomodrý dres v Matthäusově éře nosily legendy jako Zenga, Bergomi a Baresi, přesto kontroverzní německý autoritář působil jako hlavní tvář mužstva. Kouč Trapattoni mu věřil, proto jej pověřil rolí uprostřed hřiště, odkud mohl Matthäus pomáhat obraně i útoku. A navzdory tomu, že většina fanoušků si slavného Němce pamatuje spíše jako ofenzivní klenot, autor tohoto článku si Lothara dovolil uvést do kategorie defenzivních záložníků, neboť ofenziva je již tak plná velkých jmen, že by byla škoda některá neuvést.

Matthäus na Stadio Giuseppe Meazza přišel roku 1988 s Andy Brehmem, o rok později je doplnil ještě Jürgen Klinsmann. Trojice německých mistrů světa z roku 1990 následně ovládla Milán. O rekordním Scudettu ze sezony 1988-89 již bylo řečeno dost a dost, přesto se znovu nevyhneme konstatování, že podobně úspěšný ligový ročník se v dvoubodovém hodnocení Serie A nikdy žádnému jinému týmu nepodařil. Matthäus byl na vrcholu sil. Po světovém šampionátu v Itálii ´90, kde Němci právě za klíčového přispění borců z Interu triumfovali, Matthäus získal ceněný Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Lotharovým dodnes platným rekordem je 5 účastí na mistrovství světa, celkem si zahrál ve 25 zápasech!

2.Giuseppe BARESI

Na bránu Interu kdysi bratři Baresiové zaklepali společně. Mládežnický kouč Nerazzurri ovšem přijal pouze staršího Beppeho, Franco byl pro přílišnou tělesnou slabost odmítnut. V tu chvíli ještě nikdo nevěděl, jaký příběh se právě započal vyprávět!

Bratřím Baresiům v raném mládí zemřela matka, zanedlouho pak i otec. Oba chlapce vychoval fotbal. Beppeho Inter, odmítnutý Franco zamířil do AC.

Giuseppe Baresi bude navždy Interistou, o tom nemůže být pochyb. Potom, co si jej Il Serpente vychoval v mládežnické akademii, Beppe začal nastupovat v prvním týmu. Do „A“ mužstva se dostal roku 1977 a vydržel až do roku 1992, celých 15 let! Jen konec kariéry si Beppe střihnul v provinční Modeně, jinak stále Inter. V minulých letech pracoval u mládeže klubu, aby poté přijal nabídku José Mourinha, jenž chtěl mít za asistenta člověka, který „klub zná ze všech stran do detailů“. Přesně takový Baresi je. V Interu je jako doma, tifosi jej milují. I nyní, když Mourinho odešel, Beppe v Miláně zůstal, vrátil se k mládeži.

Jako hráč střídal role středního obránce a defenzivního štítu. Jelikož ale mezi stopery zářila jména jako Bergomi a Ferri, Baresi se rád přesunul do středu zálohy, kde odváděl neocenitelné služby. Jakmile roku 1988 skončil Alessandro Altobelli, Baresi převzal týmovou kapitánskou pásku. Odevzdal ji až v době svého odchodu, o čtyři roky později, do rukou Beppe Bergomiho. Baresiho schopnosti se projevily také v národním týmu Itálie, přesto je dlužno dodat, že z bratrské dvojice Beppe - Franco, byl Beppe vždy ten „méně slavný“.

S Interem získal 2 Scudetta, 2 Italské poháry a jeden Superpohár. Roku 1991 získal také Pohár UEFA, ve finálové základní sestavě však již nefiguroval. V defenzivě Nerazzurri v mistrovské sezoně 1979-80 vytvořil vynikající obrannou linii s Grazianem Binim, Robertem Mozzinim a Gabriele Orialim.

3.Esteban CAMBIASSO

Holohlavému argentinskému středopolaři osud přichystal vskutku pozoruhodnou životní pouť. Nejprve si jej jako mladíčka vytáhnul královský Real Madrid. Natěšený chlapec si však v prvním týmu přes velké úsilí kopnul jen občas, bylo zřejmé, že klub plný hvězd na něm stavět nikdy nebude. Jako vysvobození tudíž zafungoval transfer do Itálie, odkud se ozval Inter Milán, jenž nadanému hráči nabídnul místo v týmu, který toužil konečně zlomit prokletí neúspěchu. Nu a možná, že právě příchod borce, jemuž se mezi tifosi neřekne jinak než El Cuchu, byl jedním z těch prvků, které situaci v Calciu skutečně obrátily.

Cambiasso se brzy stal nedílnou součástí sestavy Nerazzurri, v mužstvu se drží již šest let a stále patří ke klíčovým hráčům. V záložní řadě si báječně rozumí s krajanem Zanettim, s nímž tvoří geniální tandem dvou srdcařů. Poctivá píle a snaha Estebana vyšvihla mezi nepostradatelné součásti týmu kouče Roberta Manciniho, kterýžto Interu vrátil ztracenou tvář a získal pro tým po letech čekání další Scudetto. Když poté Mancini svou pozici předal José Mourinhovi, byl to opět Cuchu, okolo něhož byl tým postaven. Jako tvůrce hry ze stažené pozice Cambiasso dosáhnul na vrchol své výkonnosti, kde se drží již řadu měsíců, ba let. Je to tak, právě Cambiasso je dnes neoddiskutovatelně nejlepším středovým hráčem světa. Kdo by to do Realem odkopnutého střízlíka před pár lety řekl?

Fanoušci Cambiassa milují, v klíčových zápasech Cuchu ukazoval, jak moc mu na Interu záleží, což je přesně to, co dělá velké hráče legendami. Památné Estebanovy slzy po pohárovém postupu přes Barcelonu dojímaly diváky po celém světě. Hráčův klubismus ještě více dokládají záběry po finále LM s Bayernem Mnichov, kdy si Cuchu obléknul historický dres Giacinta Facchettiho a oslavoval v něm. Jen tak dál Cuchu, Interisto!

4.Gabriele ORIALI

Dnes jeden z čelných představitelů managementu klubu, kdysi vynikající, zleva hrající defenzivní záložník či levý bek. V našem pořadí je zařazen mezi záložníky, kde odkopal svůj největší úspěch: titul mistra světa z roku 1982 ve Španělsku. Spolehlivý Lele patřil k oporám výběru neustále kouřícího kouče Enza Bearzota, v záložní linii si tehdy výtečně porozuměl s Tardellim i Contim.

Do řad Interu Oriali přišel ve svých 14 letech, je tedy odchovancem Nerazzurri a nutno dodat, že v klubu vydržel dodnes. Mezi živými není mnoho větších Interistů, než je Lele. V černomodrém dresu hrál 13 let, aby si pak ještě na závěr odešel prodloužit aktivní kariéru do Fiorentiny. S Beneamatou Lele získal 2 mistrovská Scudetta a 2 Italské poháry, roku 1972 si zahrál finále Poháru mistrů proti Ajaxu Amsterdam, kde bohužel Inter nenašel odpověď na dva zásahy Johana Cruyffa a podlehnul 0-2. Lele tehdy nastoupil ve vynikající sestavě spolu s Burgnichem, Facchettim, Bellugim nebo Bedinem, záda všem kryl brankář Ivano Bordon, v útoku zářili Mazzola, Jair a Boninsegna.

Oriali se na hřišti skvěle doplňoval se spoluhráči ze záložní řady, Evaristem Beccalossim a Mariem Bertinim, kterým coby defenzivně laděný středopolař dodával dostatečný klid pro útočnou fázi hry.

Dlouhá léta charizmatický Ital působil v roli sportovního ředitele Interu, tuto funkci však časem předal mladšímu Marcu Brancovi a nyní několik sezon pracoval jako hlavní přestupový konzultant a vyjednavač v tandemu právě s Brancou. V následující sezoně by měl znovu zaujímat jednu z pozic ve vedení klubu, spekuluje se také o jeho spolupráci s kamarádem a dřívějším spoluhráčem Beppe Baresim u mládežnických týmů Interu.

5.Gianfranco BEDIN

Slavný štítový záložník zaznamenal zcela ojedinělý start kariéry. Již v pouhých devatenácti si poprvé zahrál za Herrerův La Grande Inter, hned v úvodní sezoně navíc nastoupil i v samotném finále Poháru mistrů proti Eusébiově Benfice Lisabon. Zápas, na nějž mnozí fotbalisté čekají celou kariéru tak Bedin odehrál jako začínající zelenáč, přesto si vedl perfektně. Jak by také ne, když Il Biscionte zvítězil 1-0 a oslavil tak druhý evropský triumf během dvou let.

Bedin vždy vynikal skvělou orientací na hřišti, výtečně četl hru a ovládal prakticky celé území středu hřiště. Mnoho práce usnadnil kreativní hvězdě Luisitu Suárezovi, který se mohl daleko intenzivněji věnovat útočení, když věděl, že spolehlivý Bedin nezbytnou defenzivní černou práci odbyde za něj. V případě nutnosti navíc Gianfranco dokázal nastoupit také ve stoperské dvojici, Herrera zkrátka opět zabodoval.

Za své pravidelně výborné výkony byl Bedin brzy pozván také do reprezentačního výběru kouče Valcareggiho, i tam se tak potkával s legendami jako Mazzola, Facchetti a Corso. Za Inter odkopal nepřetržitých 11 sezon, získal 3 Scudetta, zmíněný Pohár mistrů i Interkontinentální pohár. Byť mladičký, navždy zůstane zapsán jako jeden ze členů nezapomenutelného Velkého Interu. Nerazzurri ryze štítových záložníků mnoho kvalitnějších neměli.

Autor: Tomáš Bojda

Zdroj: FCInterMilano.com