11/12/10 -

10/12/10 - Je tomu právě dnes rovných 89 let, co světlo světa poznala jedna z největších legend a osobností v dějinách Interu Milán, oddaný a celoživotně loajální advokát Giuseppe Prisco.

Prisco, mezi Interisty nezmiňovaný jinak než Peppino, se narodil 10. prosince roku 1921 v Miláně, což se v budoucnu očividně stalo osudným. Ve svých 18 se Peppino zúčastnil druhé světové války, jako poručík byl tehdy vyslán na ruskou frontu. Po svém návratu obdržel stříbrnou vojenskou medaili za zásluhy. O pár let později, roku 1946 dokončil studium práv a stal se advokátem. Ženatým mužem se Peppino stal po sňatku s Mariou Irenou, s níž měl dvě děti – Luigiho Mariu a Annu Mariu.

Již tehdy přitom miloval milánský Inter, do jehož služeb nastoupil roku 1950, jako vedoucí jednoho z výkonných úseků managementu klubu. V té době byl ještě prezidentem Nerazzurri Carlo Masseroni, jehož ovšem roku 1955 nahradil Angelo Moratti, který posléze nastartoval nejúspěšnější období v celé historii Interu. Prezident Masseroni sice rozhodně nebyl neúspěšným šéfem, s černomodrými vyhrál 2 Scudetta a na trávníku válely obdivované hvězdy jako „Veleno“ Lorenzi, Nyers, Wilkes či Skoglund, přesto až příchod Morattiho znamenal totální nadvládu Beneamaty nad italským fotbalem.

Angelo Moratti si ke své práci dovedl několik klíčových spojenců. Za prvé to byl protřelý znalec fotbalového trhu Italo Allodi, který jako sportovní ředitel sbíral jeden přestupový úspěch za druhým, dále samozřejmě nesmlouvavý argentinský Il Dittatore Helenio Herrera, uznávaný kapitán Armando Picchi a pochopitelně Peppino Prisco. O věčné Priscově lásce ke klubovým barvám již tehdy všichni věděli. L´Avvocato se mezi tifosi těšil neobyčejné oblibě, ve svých dvaačtyřiceti letech, tedy roku 1963, obsadil místo viceprezidenta klubu, stal se tak v podstatě druhým mužem Nerazzurri. Úctyhodnou zajímavostí jest, že Prisco své místo neopustil až do smrti! Celých 38 let, až do roku 2001, kdy zemřel, Peppino pracoval pro Inter, vždy se stejnou láskou a oddaností. Inter miloval, obětoval mu život a většinu času. Klub mu to ale splácel, tifosi na Curva Nord dodnes pravidelně při zápasech zpívají několik chorálů o svém milovaném Advokátovi, Priscovo jméno se dokonce objevuje v hymně Nerazzurri, známém chorálu C´é solo l´Inter, kde se doslova zpívá: „...E mi torna ancora in mente l'avvocato Prisco. Lui diceva che la Serie A è nel nostro DNA. Io non rubo il campionato ed in Serie B non son mai stato...“, v překladu – „…A vrací se mi v mozku advokát Prisco. On říkával "Serie A je v našem DNA, nekradu ligu a v druhé lize jsem nikdy nebyl..."

Peppino Prisco byl u toho, když Herrera s La Grande Interem obhájil Pohár mistrů evropských zemí i Interkontinentální pohár. Byl svědkem zisku mnoha Scudett a celkem 3x zvítězil i v Poháru UEFA. Pro tifosi byl přitom vždy symbolem a ikonou klubového vedení. Pravidelně chodíval na tiskové konference Interu, kde svým nezapomenutelným chraplavým hlasem glosoval současné dění. I dlouhá léta po Advokátově smrti Curva Nord připravuje choreografie speciálně k jeho památce, stánky před stadionem přetékají suvenýry se speciálně „priscovskou“ tematikou, Javier Zanetti své první Scudetto věnoval právě Priscovi. Roberto Mancini udělal to samé.

Když na San Siro přicházel Mazzola, byl Peppino u toho. Když přicházel Boninsegna, byl Peppino opět u toho. Takto viděl přicházet všechny velké hráče napříč desetiletími, zvláště si však zamiloval Ronalda, o němž řekl, že se omlouvá vlastním rodičům, ale jeho fotku bude mít navždy mezi nimi. Největším idolem samotného Prisca byl Giuseppe Meazza, jehož Advokát považoval za vůbec nejlepšího fotbalistu, jakého kdy viděl.

Massimo Moratti při loňské epochální jízdě Ligou mistrů po finále v Madridu říkal, že je mu pouze líto, že triumf nevidí dva lidé, kteří by si jej zasloužili nejvíce – Facchetti a Prisco.

Prisco koloval generacemi. Spolupracoval s Herreou, Bersellinim, Trapattonim i Simonim. Ve vedení klubu mu kolegou byl prezident Masseroni, Fraizzoli, Pellegrini i oba Morattiové. Vše se měnilo, hráči, trenéři, prezidenti, Peppino ovšem setrvával.

„V Miláně existují pouze dva kluby: Inter a Primavera Interu!“ Toliko jeden z nejslavnějších Priscových citátů, který se mezi Interisty vypráví dodnes. L´Avvocato byl znám svou řekněme „neláskou“ k AC Milán i Juventusu. Na Inter byl velice hrdý a naprosto přesně si uvědomoval, co všechno znamená klubová čistá značka, která na rozdíl od zmíněných konkurentů nikdy nemusela vlastní řady podporovat krádežemi a korupcí. Prisco byl hrdý a věrný Interista a vážil si toho. V dnešní době má dokonce vlastní fanklub, „Inter Club Peppino Prisco“.

„Nejdůležitější jsou ty pásky, které byly věnovány Giacintu Facchettimu a Peppinu Priscovi, dvěma lidem spjatým s klubem a jeho historií.“ Tak tohle řekl Javier Zanetti, když se jej novináři při příležitosti Pupiho 600. zápasu za Inter ptali na to, které kapitánské pásky si váží nejvíce. Jen skutečně málo lidí, kteří nikdy nebyli aktivními hráči, je ve fotbalových dějinách, se svým klubem tak spjato, jako Prisco s Interem.

Peppino Prisco zemřel 12. prosince roku 2001 na infarkt v Miláně, dva dny po svých osmdesátých narozeninách. Tři dny před smrtí byl naposledy viděn v televizním vysílání. Pohřben je na hřbitově v Arcisate v Lombardii.

Za sebou zanechal více než 50 let oddané práce a miliony vděčných fanoušků. Bohužel se již nedočkal dalších titulů černomodrých, po nichž přitom velice toužil. Přál si po dlouhé době vidět znovu Scudetto na Stadio Meazza, žel nestalo se. Nedožil se jich ani Giacinto Facchetti, který zemřel 5 let po Priscovi. A tak právě těmto dvěma Moratti a spol. věnovali nedávné historické triumfy, slavnou triplettu a sérii pěti Scudett v řadě.

Grazie Peppino. Nechť je Ti země lehká!

Nejslavnější briliant ze slovníkové dílny Největšího Interisty:

„Když stisknu ruku Milanistovi, umyji se. Když podám ruku Juventinovi, přijdu o prsty.“

Autor: Tomáš Bojda

Zdroj: FCInterMilano.com