26/06/11 - Další fotbalová sezona je pryč a tentokrát Inter Milán neslaví vysněný treble. Nevadí. Po loňské supersezoně prostě přišel pochopitelný sešup, s kterým se svezlo nejen vedení, ale i mnozí hráči. Odchod Mourinha, nedostatek kvalitních změn v kádru a letargie po vysněné cestě za třemi trofejemi, přinesla pouze slušnou sezonu, zakončenou druhým místem v lize a vítězstvím v Italském poháru.

Tato sezona však byla sezonou dvou tváří, které se vystřídaly za kormidlem milánského celku. Rafael Benitéz, Španěl, který několik let vládl Liverpoolu, ale nedokázal ho dovést k vysněnému titulu v Premiere League a v druhé vlně Leonardo, nedávný trenér a hráč hlavního městského rivala AC. Oba trenéři měli naprosto rozdílné názory na taktiku, herní pojetí, jednotlivé hráče a kooperaci s vedením klubu. Lze oba srovnávat?

Benitéz přišel, aby zacelil díru po geniálním Mourinhovi, který vyhrál treble a hráče namlsal úspěchy. Jak chcete navázat na jednoznačně nejúspěšnější sezonu v klubové historii? Benitéz volil vlastní cestu, kdy spálil všechny mosty za odcházejícím "Králem Milána" a šel cestou své taktiky, svého pojetí, své vize. Udělal by to asi každý, protože takto kvalitní trenéři/manažeři už prostě mají svůj styl vlády a jednání. Nutno hned z počátku říci, že Benitéz chtěl posílit tým (svými starými známými z Liverpoolu i odjinud), ale vedení tento tah zamítlo, což se postupem času ukázalo jako zásadní rozhodnutí pro prakticky celou sezonu.

Benitézův Inter hrál jiný fotbal, atraktivní, na italské poměry možná až příliš. Když se podíváme o kousek níže uvidíme, že Benitéz stihl za svůj podzim pouze 19 soutěžních zápasů. V Sérii A má z 13 zápasů výsledky 5 výher, 5 remíz a 3 prohry. Celkový průměr 1,54 bodu na zápas se skóre 14-12. Tyto čísla ukazují, že Benitézův Inter nedostával příliš gólů, stejně jako jich příliš nedal. Herní stránka nebyla špatná, ale forma některých klíčových hráčů byla naprosto tragická. Hráči jako Sneijder, Julio César a především dříve obávaný střelec Diego Milito, naprosto vypadli ze svých rolí a nedali týmu ani 50 % svých možností. Bez posil, s hráči bez motivace nemohl Benitéz a jeho složitá povaha a komunikace slavit úspěch. V Lize mistrů však své zkušenosti prodal i díky losu základní skupiny. Šest zápasů z nichž 3 vítězné, 1 remíza a 2 prohry. Slušných 10 bodů a skóre 12-11, což činilo v přepočtu 2 vstřelené góly a 1,83 gólů inkasovaných na zápas. Zde určitě Inter předvedl slušné představení, přestože základní skupiny jsou pro něj prakticky každý rok velký problém i přes slabší soupeře.

Po Mistrovství klubů je z klubu Benitéz vyhozen a nahrazen Leonardem, který tak vytváří několik menších nepokojů a nadávek v koutě fanoušků AC. Ten přichází s naprosto odlišným postojem očekáváními vedení i fanoušků. Má být spasitelem, který napraví Benitézovy chyby, ale současně v podstatě nemohl zklamat. Benitéz byl symbolem všeho špatného v této sezoně, přestože v mnohém udělal chyby, tak za většinu mohlo načasování jeho příchodu a nezvládnutý přechod. Leonardo si pravděpodobně toto své štěstí rychle uvědomil a na konci sezony raději odešel, aby nemusel být terčem budoucí kritiky, to je však pohádka už trochu z jiného konce... Takže zpět k číslům. Leonardo nastoupil po MS klubů a odkaučoval celkem 31 zápasů. V Sérii A z nich vyhrál 18 (72%), remizoval ve 2 zápasech a prohrál v celkem 5 zápasech. Bilance 2,24 bodu na zápas a skóre 55-33. Přepočteno na zápas je to 2,2 vstřelených a 1,32 inkasovaných gólů na zápas. Čísla přesně odpovídají hernímu stylu, který Leonardo nasadil. Hledal jsem v něm taktické vzorce, ale příliš jsem je nenacházel... Obrana byla prakticky tragická, na čemž měl podíl nejen Leonardo, ale i smolné zranění Waltera Samuela. Bez "Zdi" byla naše obrana prostupná jako u nováčka španělské první ligy a jedinou možností se stalo přestřílení soupeře. Naštěstí pro Inter, Leonarda i fanoušky se hráči začali částečně vracet do loňské formy (Sneijder), někteří ji naopak překonali (Eto). Přesto na titul tým nedosáhl. Důvodů bylo mnoho, ale hlavním je rozhodně neschopnost porazit nejsilnější konkurenci, AC Milán a Juventus. Především prvně jmenovaný vyhrál titul díky vítězstvím v derby s Interem... (Možná někdo bude říkat, že hlavním soupeřem byla po AC Neapol, ale s tou Inter neměl žádný problém a její působení ve špice Serie A je spíše krátkodobá záležitost...).

Liga mistrů byla pro Leonarda ukázkou, že takticky nedozrál a na post trenéra ještě zdaleka nemá. Jediné vítězství ze 4 zápasů v LM byl šílený zápas s Bayernem, kterému snad nikdo ve fotbalovém světě do teď nerozumí... Skóre 1,5 versus 2,5 inkasovaným mluví také za vše. Pohárový dvojzápas byl ovšem dobře odvedenou prací, takže Leonardo splnil přesně, co se čekalo. Změnil Inter zpět do podoby "za Mourinha", ale přidal esenci sebe sama, která bohužel neznamenala taktickou provázanost ani defenzivní kvalitu. Šel více na ruku vedení, uměl se usmát na fanoušky... Kdo přijde po něm? Zatím to vypadá na bývalého hráče Lazia a Interu, Sinišu Mihajlovice, který by však představoval další velký risk. Uvidíme, koho Moratti a spol. přivede, aby vedl jejich loď k lepším zítřkům...

Autor: Filip Kovárník

Zdroj: FCInterMilano.com