24/03/21 - Dovolte mi ukrást Vám chvilku života a zkrátit nám čekání na další zápas Nerazzurri menším zamyšlením nad aktuální situací.

Nejpozději za 2 měsíce na den přesně bude znám vítěz letošního ročníku Serie A. Já, stejně jako všichni z vás, doufám, že to nebude nikdo jiný než náš milovaný Inter. Je na to ten nejvyšší čas, jelikož od poslední takto významné trofeje nás dělí už úmorných 11 let. 11 let!…

Řada z nás za tuto dobu vyspěla, někteří možná zestárli, jiní vystudovali školy nebo změnily zaměstnání. Mnoho z nás nezahálelo ani na rodinné scéně, někteří se oženili, mnohým se narodily potomci, jiní se zas rozvedli a je docela možná že někteří z nás stihli klidně i vše z výše zmíněného. Toto je pouze malý nástin toho, jak dlouhá doba 11 let skutečně je. Když navíc těchto 11 let podporujete tým, který svou kvalitou chvílemi dosahoval kvalit fotbalového hřiště v Teplicích, fanouškovské podpory na Dukle nebo kvalit příspěvků na facebookových stránkách AC Milán, zdá se tato doba ještě delší, řekněme až nekonečná. Celých těchto 11 let se však může rozplynout v zapomnění pomocí jediného okamžiku. Okamžiku, kdy náš kapitán (který si mimochodem tu trofej zaslouží ze všech nejvíc) zvedne nad hlavu trofej pro nejlepší tým v Itálii. Pojďme se společně podívat, co můžeme od následujících 2 měsíců očekávat.

Krůček k titulu

Jak jsem zmínil na začátku, chybí nám k titulu přesně 2 měsíce a 11 zápasů. O titulu však samozřejmě můžeme rozhodnout také dřív. Vlastně, když teď sjíždím pohledem zápasy, které nám zbývají, jedno datum mi bije do očí. Tímto datumem je 16.5. Povědomé datum? Mělo by být… 16.5.2010 je totiž přesné datum, kdy jsme získali svůj zmiňovaný poslední titul. 11 let na den přesně bychom rozhodli o svém dalším titulu a ukončily toto období temna. Čím je letošní 16. květen natolik zajímavý? 16.5.2021 bude mít Serie A na programu 37. kolo a shodou okolností nás los zavede do Turína, na půdu Juventusu. Jak moc symbolické by to bylo, na půdě největšího soupeře, a navíc na výročí posledního titulu, to nechám na posouzení každého z Vás. Zanechme symboliky a pojďme se podívat na trochu těch faktů. Aktuální náskok 6 bodů (plus zápas k dobru) nám zajistil privilegium toho, že máme vše ve svých rukou. Porazit se můžeme, i vzhledem k formě obou největších titulových konkurentů, momentálně hlavně sami.

A právě toto mě upřímně trochu děsí. Ani nevíte, jak rád bych se začal těšit na titul, přemýšlet, jak si vyměním aktuální úvodní fotku za fotku týmu s trofejí, případně si představovat, jak asi bude vypadat náš nový dres s nášivkou pro mistra Itálie. Stále se ale snažím tyto emoce brzdit, protože znám Inter. Pazza Inter … tak to vždycky bylo a vždy to tak bude. Známe to ani ne tak z dávné minulosti. Ty nejlehčí úkoly nám dělali vždy problém. To máte třeba vloni „Hej Roberto stačí trefit tu prázdnou branku a udržíme se v boji o titul“ nebo třeba letošní kousek „Hele, pokud porazíme ten mizerný Šachtar můžeme si zahrát v osmifinále Ligy Mistrů“ nebo když zavítám více do minulosti (do minulosti, kterou znám bohužel pouze z vyprávění, knih, videí či webů), tak se mi vybaví "skoro" titulová sezóna 2001/2002 a zápas s Laziem. A jelikož vím, jak tyto situace dopadly, tak si dokážu představit i situaci budoucí „Hele kluci, stačí porazit to poslední Crotone a vyhrajeme titul“ …

Rád bych sice věřil tomu, že si tu cestu za titulem nebudeme komplikovat a pro trofej si dokráčíme s alespoň dvou týdenním předstihem ale tak nějak tuším, že se to nestane a že to bude ještě boj. Až do blamáže Juventusu v Lize Mistrů jsem byl přesvědčen, že to bude právě Stará Dáma, která nás může jako jediná ohrozit v boji za naším snem. Nyní je však všechno jinak, a pokud Juve nezvládne dohrávku s Neapolí bude to pro ně definitivně znamenat zlomení jejich vazu. Za této konstelace bude nesmírně důležité, jak dopadne náš odložený zápas se Sassuolem. Ono totiž mít náskok 6 nebo 9 bodů pouhých 10 kol před koncem je sakra velký rozdíl. Krátká připomínka, tento zápas by se měl odehrát krátce po reprezentační pauze 7.4., tedy ve stejný den jako je na programu dohrávka Juventusu s Neapolí.

Zůstat zdraví

Zdraví, kondice a Covid. Velká trojka letošní sezóny. Kdo na tom bude nejlépe v těchto 3 faktorech, ten může vládnout. Velkým potěšením mi bylo, že to byl právě náš klub, který na tom byl v tomto ohledu prozatím nejlíp ze všech ostatních týmů. Zlomový moment dost možná přišel v průběhu minulého týdne a uplynulého víkendu. Prvotní záchvat paniky ohledně 4 nakažených během 24 hodin však brzo vystřídal klid. Víc nakažených se neobjevilo, nemoc ovlivnila pouze jedno utkání, zkrátka vše nasvědčovalo skvělému načasování. Třešničkou na dortu pak měl být zákaz našich hráčů odcestovat na reprezentační srazy. Tato zpráva nahrála na smeč jednomu nejmenovanému Italovi, kdysi skvělému hráči, nyní prvotřídnímu šaškovi, který nemohl unést, jak strašně nespravedlivá tato skutečnost je. On vlastně celý náš klub je letos strašně nefér…

Výše zmíněné skutečnosti se odehrály o víkendu, avšak nyní, v úterý jsou věcí docela jinak. Ohledně reprezentačního srazu se objevilo strašně moc zpráv, jedna z nich hráče uzamkla na 14 dní v Miláně, druhá jim pak zakoupila jízdenky přímo do svých rodných zemí. Vyznat se v tomto zmatku bylo více než složité. Situace ve své finální fází vypadá tak, že alespoň několik hráčů na reprezentační sraz skutečně pojede. Slovensko, Dánsko, Belgie a Chorvatsko, tyto asociace vyvíjeli značný tlak na zdravotní a epidemiologické orgány v Itálii, a tak právě hráči těchto zemí bychom nakonec během reprezentační pauzy měli vidět v národním dresu.

Mancini se svou definitivní nominací dlouho váhal, a tak byl osud Barelly či Bastoniho ještě ráno nejistý. Poslední zprávy však naznačují, že i v italském národním týmu bychom měli své hráče vidět. Vzhledem ke vzpomínkám na minulé reprezentační srazy, mám z tohoto období lehce strach a samozřejmě bych byl raději kdyby na repre srazy nikdo neodcestoval, no ale alespoň může mít výše zmiňovaný italský pán klidné spaní. Alespoň mají fanoušci (Bianco) Rossoneri po chvíli zase co slavit. Ať už to dopadne s účastí našich hráčů na mezinárodních hřištích jakkoliv, nezbývá než doufat, že se z nich nevrátí nikdo nakažený, aktuální nakažení se dají do kupy a zbytek hráčů využije těchto 14 dní volna k tréninku a odpočinku. Nechceme přece dělat příliš mnoho radostí a nadějí těm „druhým“ týmům. Zdravý Inter se letos totiž poráží jen velice, velice těžko.

Titul, a co dál?

Vedeme ligu, hráči si vybrali na onemocněn nejspíš tu nejlepší možnou dobu v rámci celé sezóny, "fanoušci“, kteří ještě v prosinci byli schopni pronést větu „Conte do konce sezóny rozloží Inter na sra*ky“ jako by se vytratily z povrchu zemského, v celé komunitě panuje mír a zpívají ptáčci. Být fanouškem Interu v momentální situaci je dobrý job. Všechny ty výhry a předvedená hra jako by však daly zapomenout na pár temných skutečností. Co Inter do budoucnosti? Zprávy o tom, jak se pracuje na převzetí klubu nikde, zájemci víceméně taky nikde. Posouváme vyplácení mezd o měsíce. Bylo nám slíbeno že v březnu se bude všechno řešit, avšak duben klepe na dveře a my nevíme nic, dokonce ani slíbené logo nám ještě nepředstavili. Poslední věc, co chci je, abychom vyhráli titul následovaný odchodem několika hráčů a pádem tabulkou zpět na boj o 4. místo (či hůře). Číňani ty peníze prostě nemají a ani je ještě hodně dlouho mít nebudou. Odvedli pro nás krásnou práci a patří jim za to vřelé XiéXié (čínsky díky), ale musí hold vyklidit pozice. Dokonce ani zpráva o tom, že by si Zhang chtěl nechat většinový podíl, aby zůstal prezidentem a hledá tak pouze menšinového investora mi neudělal příliš radost. Nezbývá než doufat, že se věci pohnou právě teď, kdy má celé vedení dva týdny klidu na to, aby s aktuální situací někam pohnulo, protože vyhrát titul a pak se stáhnout zpátky mezi římské kluby a spol. bych považoval za obrovské zklamání.

Počítadlo mi ukazuje, že již docela dávno padla meta 1000 slov, takže už to ode mě bude asi vše. Koneckonců důležité body titul, zdraví a budoucnost jsem probral a pokud to někdo přece jenom opravdu dočetl až sem, budu se těšit na nějakou hodnotnou diskuzi (facebook ), na váš pohled na věc a v neposlední řadě také na autorskou kritiku. Pojďme se spojit, fandit v každém zápase a věřme společně v náš titulový sen.

Forza Inter!

Daniel Pokorný

Autor: Daniel Pokorný