06/12/07 (Inter-ol) - Inter Milán nadále prochází Serií A jako nůž máslem. V dohrávce 12. kola si fotbalisté Nerazzurri hladce poradili s Laziem Řím, které deklasovali 3:0. Inter vládne Apeninskému poloostrovu s nebývalou lehkostí. Z posledních padesáti utkání italské nejvyšší soutěže prohrál pouze jediné. V aktuální tabulce se ho udržel na dostřel jen městský konkurent Lazia, římské AS. A pokud budou milánští pokračovat ve výborných výkonech a v získávání bodů i nadále, což se dá předpokládat, bude jen otázkou času, kdy ztratí kontakt i „Gialorossi“. Kde hledat příčiny tohoto zázraku? Především v tom, že ve hře Interu je vidět obrovské sebevědomí. Všichni hráči si věří, táhnou za jeden provaz a mnozí podávají výkony, které jsou na hranici či dokonce za hranicí jejich možností.Inter - Lazio 3:0
Do tohoto utkání sice nastoupili černomodří citelně oslabeni, zvláště záloha hrála v dosti netradičním složení, přesto si se svým soupeřem bez problému poradili a snadno získali tři body. Kdysi se v českých fotbalových kruzích říkalo, že tým, který jel na zápas do Prahy s tamní Spartou, prohrával 2:0 už v Průhonicích. Něco podobného by se dalo aplikovat i na nynější Inter. Hráči Lazia se prostě mohli snažit sebevíc, i na oslabené domácí to však bylo málo. Hráči Nerazzurri kontrolovali hru po celý zápas s takovou lehkostí, až to skoro vypadalo, že se ani při hře nezpotili. V poklidu drželi míč, občas vyrazili do útoku a nastříleli tři branky. Svého soupeře pustili do náznaků příležitostí až v druhém poločase za rozhodnutého stavu. Žádný strhující fotbal alá Premier Laegue tedy toto střetnutí nenabídlo. Inter to ani neměl zapotřebí. Hráči v náročném programu jistě uvítají každé ušetřené síly, a tak se nikam nehnali. Již od úvodního hvizdu věděli, že vyhrají, a také vyhráli. Jakkoli tato věta může znít sebevědomě, arogantně či namyšleně, je pravdivá. Po celých 90 minut nebylo pochyb, kdo je na hřišti pánem.
| pokračování... |
Jak už bylo zmíněno, do sestavy se pro tento zápas dostali i hráči, kteří v minulosti mnoho příležitostí vyniknout neměli. Burdisso, Jimenez či mladík Pelé přesto předvedli ucházející výkon. I když v prvních minutách byla na černomodrých znát nesehranost, časem vše začalo klapat a domácí se dostávali do šancí. K prvnímu gólu jim však trochu pomohl rozhodčí. V 22. minutě odpískal proti Laziu celkem spornou penaltu za faul Stendarda na Burdissa po jednom z rohových kopů Interu. Tento střet vypadal na první pohled dosti nevinně. Oba aktéři inkriminovaného okamžiku se navzájem drželi a nakonec skončili na trávníku, faul, za který by se musel nařídit pokutový kop, to ale podle mého názoru nebyl. Také se na sudího Damata hráči hostí vyrojili jako včely, hned jak foukl do píšťalky. Domáhali se odvolání jeho sporného výroku. Itálie však není Česko, kde rozhodčí svéhlavě ruší svá rozhodnutí jak se jim zlíbí, často po konzultaci s pomezním rozhodčím, čtvrtým rozhodčím, delegátem utkání, lavičkou, fanoušky a snad i vlastní manželkou. Na San Siru se tak penalta opravdu kopala, ujal se jí Zlatan Ibrahimovič a svým třináctým gólem v sezóně otevřel skóre.
O pár minut později rozehrával hrdina posledních dní Jimenez opět rohový kop, tentokráte z druhé strany hřiště. Na centrovaný míč si ideálně naběhl zcela volný Maicon a nohou zvýšil pohodlně na 2:0. Kdyby římští obránci bránili své Impérium před stovkami let stejně laxně, jako Zauri s Cribarim Maicona, Hannibal by snad na dobytí Věčného města nepotřeboval ani armádu. V druhém poločase se domácí stále nikam nehnali a kontrolovali vývoj střetnutí. Suazo po krásné Cambiassově přihrávce přidal třetí branku. Další dvě dobré příležitosti spálil Jimenez, pár nadějných průniku měl Maxwell a střídající Crespo. Spíš se však hra odvíjela ve středu hřiště. V závěru zápasu se do šancí začalo dostávat i Lazio, hlavně agilní Rocchi. Kosmetické úpravy skóre se však hostům dosáhnout nepodařilo.
Zajímavou věcí na tomto střetnutí byla skutečnost, že v dresu Interu do něj nastoupilo celkem jedenáct hráčů pocházejících z Jižní Ameriky. Černomodří tak nezůstávají nic dlužní svému názvu Internazionale. To, že se však prezident klubu Massimo Moratti zaměřil při posilování výhradně na fotbalisty z jednoho kontinentu můžeme považovat za unikát. Podobně mononárodnostně utvořený tým můžeme na vrcholové evropské fotbalové scéně najít snad už jen v Bilbau. Za tamější Atletico hrají pro změnu pouze Baskové. Zatímco u španělského klubu je tato zvláštnost zapříčiněna hlubokým nacionalismem ve vedení mužstva, u milánských je to spíše otázka toho, jak ušetřit. Jihoameričané jsou totiž i přes svou kvalitu velice levným zbožím. Inter se tedy řídí heslem : „Proč kupovat italské hráče, když můžeme mít za levnější prostředky stejně kvalitního cizince“. Otázkou je, nakolik je tato filosofie fér vůči italským fanouškům, kteří se chtějí co nejvíce ztotožnit se svým mužstvem. Dokud se však vyhrává, nikomu tato situace nebude zajisté vadit.
Hodnocení :
Julio Cesar – 8 : Má velikou formu. Pro soupeře je hodně těžké mu dát branku. V tomto utkání si na něm vylámal zuby útočník Rocchi. Julio mu chytil snad čtyři šance. Zvláště zákrok proti jeho křižné střele ze 74. minuty byl parádní. Brazilský gólman se zavěsil do vzduchu a vzdálenější rukou vyrazil míč, který už pomalu směřoval do růžku jeho svatyně.
Maicon – 7 : Stálice naši obrany se poprvé v této sezóně zapsala mezi střelce. Jihoamerický internacionál to měl při svém zakončení usnadněné. Střílel zcela nekrytý a z bezprostřední blízkosti. Jinak opět řádil na pravé straně hřiště. Dvakrát si výborně narazil s Crespem, jedním vynikajícím centrem našel volného Solariho před brankou. Dobrý výkon.
Nicolas Burdisso – 7 : Nastoupil po dlouhé době v základní sestavě a nevedl si zle. Vyhrával většinu hlavičkových soubojů, obrannou práci zvládal. Zařídil Interu dokonce vedení, když šikovně spadl v pokutovém území po souboji se Stendardem. V závěru utkání se po příchodu Matrixe přesunul do zálohy, kde se dostával k vícero útočným výpadům, což je pro něj neobvyklé, přestože poslední dobou nastupuje ve středové formaci častěji.
Walter Samuel – 6 : Ze začátku utkání působil velice jistým dojmem, nedovolil útočníkům soupeře hrát. V druhé půli už měl však s hostujícím Rocchim vcelku vážné starosti. Několikrát ho pustil dokonce do nebezpečného zakončení. Mimo jiné dal branku, která mu nebyla uznána pro postavení mimo hru a vyfasoval žlutou kartu, která mu vystavuje stopku pro příští zápas s FC Turín.
Maxwell – 7 : Proti Laziu si s chutí zaútočil. Dokonce však zvládal i plnění svých obranných povinností. Předvedl jeden krásný slalom kolem tří obránců soupeře. Měl by však zlepšit kvalitu centrovaných míčů. Suazo a později Crespo se na něj nejednou vyčítavě podívali, protože míč z jeho kopačky nesměřoval často tam, kam by měl.
Pelé – 5 : Byl to první start v základní sestavě pro tohoto mladičkého Portugalce s velice slavným jménem. Předvedl jednu povedenou střelu, po které nebyl uznán gól dorážejícímu Suazovi. V druhém poločase se však naprosto ze hry vytratil. Vzhledem k tomu, že to ale byl jeho první ostrý start za Nerazzurri, tak rozhodně nezklamal.
Esteban Cambiasso – 8 : Král středu pole. Předvedl opravdu skvělý výkon. Hlavně v odebírání míčů byl nepřekonatelný. Vybojoval jich na soupeři snad dvacet. Vždy pak rychle zakombinoval s nejbližším spoluhráčem a založil protiútok. Krásným dlouhým pasem za obranu vybídl Suaza ke vstřelení třetí branky. Tato nahrávka byla chytrá, včasná a přesná.
Javier Zanetti – 7 : Pomalu se rozjížděl, ale v druhém poločase už hrál velice dobře. Podnikal zajímavé průniky podél levé postranní čáry, výborně se doplňoval s Maxwellem. Jeho nejlepší moment přišel v 59. minutě, kdy nádherným padajícím listem našel za obranou Jimeneze, ten však velkou šanci zahodil.
Luis Jimenez – 6 : Trenér Mancini se v tomto zápase rozhodl opět pro svůj oblíbený diamant v záloze. Jimmy se pohyboval na jeho pomyslném vrcholu. Opět odehrál vcelku solidní partii a potvrdil, že jako občasný záskok může být Interu velice prospěšný, zvlášť při kalamitní situaci ve středu pole. Je ovšem jasné, že na dlouhodobý základ to stačit nebude, ve chvíli kdy se uzdraví Figo, Vieira a Stankovič, tak Jimenez opět usedne na lavici náhradníků. Už nyní však prokázal, že bude pro mužstvo daleko platnější než byl třeba Mariano Gonzáles. V tomto zápase málem vyslal do veliké příležitosti Suaza, v druhé půli zazdil dvě velké šance sám. Byl však aktivní a navíc výborně zahrával rohové kopy. Zaslouží pochvalu.
David Suazo – 6 : Poté, co v minulých zápasech protrhl střeleckou smůlu, začíná se mu dařit. Opět dal gól, tentokráte ze samostatného nájezdu na brankáře. Jinak však byl dosti nenápadný. Krom gólové akce se dostal jen do jediné nebezpečné příležitosti, ale hned v první minutě druhého poločasu branku Ballotty minul.
Zlatan Ibrahimovič – 7 : Penaltu proměnil s přehledem. Druhý gól mohl přidat z přímého kopu, když míč z velké vzdálenosti napálil prudce do středu branky. Opět se trochu stahoval do hlouby pole a pomáhal s tvorbou hry. Jeho přešlapovačky nad míčem v prvním poločase stály za to. Do nějakých výraznějších šancí se však dnes neprodral.
Hernan Crespo – 5 : Nastoupil po delší pauze a spíše potvrdil, že se v této sezóně trochu hledá. Už to není ten brankostroj jako z předchozích let. Doufejme, že brzo najde ztracenou formu. V zápasech má dost problémů dostat se vůbec k míči nebo do šance. Proti Laziu se sice snažil, ale velké nebezpečí pro branku hostí neznamenal.
Santiago Solari – 6 : Pokoušel se prosadit podél levé postranní čáry, často však čelil velké přesile. Dostal se do jedné slibné šance, ale svou hlavičku poslal z bezprostřední blízkosti vedle. I přes velkou marodku nedostává zatím moc příležitostí v sestavě, na jeho místě se chytil Jimenez. Uvidíme, jak to bude s tímto Argentincem dál.
