05/05/08 (Inter-ol) - Inter Milán nedokázal urvat ze zápasu s odvěkým městským rivalem AC Milán ani bod, jeho náskok v čele soutěže se tak po prohře 2:1 ztenčil na 3 body. Nerazzurri však mají zisk titulu stále ve svých rukou, stačí jim v příštím kole porazit na domácím stadionu podprůměrnou Sienu. A ruku na srdce, pokud tohle hráči Milána nezvládnou, Scudetto si snad ani nezaslouží.AC Milán - Inter 2:1
Při sledování dnešního utkání si fanoušek fandící hostům musel připadat, jako ve zlém snu, tedy alespoň prvních šedesát minut. Protože to, co fotbalisté v černomodrém za zmíněnou dobu předvedli, by se nedalo nazvat jinak než antifotbal. Hráči Interu se po trávníku toulali asi jako Jeníček s Mařenkou hledající perníkovou chaloupku. Jediný, kdo ji asi našel, byl francouzský internacionál Patrick Vieira, který se z toho „perníku“ snad „úplně sjel“. Nevím totiž, jak jinak vysvětlit jeho skandální výkon v tak důležitém utkání, jako je bitva o Milán. Nejenže zkaženou rozehrávkou v podstatě nahrál soupeři na druhou branku, podstatné je, že se za celý zápas skoro nerozběhl, kazil centry a v momentech kdy ztratil lehkovážně míč, se ani nesnažil ho vybojovat zpět. Jeho nedávná slova o setrvání v našem klubu až do konce kariéry zní v kontrastu s jeho dnešní hrou přímo komicky.
| pokračování... |
Ostatní Interisti však zejména v úvodních pětačtyřiceti minutách nehráli o moc lépe, po slibném úvodu a dvou nebezpečných náznacích šancí se Nerazzurri zcela z trávníku vytratili a začal hrát jen jejich soupeř. Naštěstí znovu zrozený Pippo Inzaghi ani jednu ze svých dvou šancí v prvním poločase neproměnil. Černomodří tak s vypjetím všech sil ubránili poločasový nerozhodný výsledek a doufali, že v druhém dějství přijde zvrat. Ovšem to, co se na San Siru odehrálo po návratu fotbalistů z kabin, byla nefalšovaná modročerná tragédie. Nejprve se v 51. minutě prosadil po individuálním průniku Kaká ostrostřelec Inzaghi. O pět minut později, po podobné samostatné akci Patricka Vieiry, vstřelil branku sám brazilský kouzelník s číslem 22 na drese. Ptáte se jak je možné, že Kaká dostal přihrávku na gól právě od Vieiry? Vždyť přeci hrají každý v jiném týmu. Na tuto otázku se těžko hledá odpověď. Vieira prostě dlouze kličkoval, a ve strachu, že o míč přijde, ho naservíroval přímo do šance soupeři.
Obhájci titulu hráli do 60. minuty prostě prachbídně. Chybělo jim snad všechno co dělá fotbal fotbalem. Přesnost, nasazení, bojovnost, rychlost, kombinace. Když se k tomu všemu nakonec přidaly i obrovské chyby v obraně, těžko se pak divit, že AC Milán po dvou třetinách zápasu vedl zcela zaslouženě 2:0. Ovšem jak už tomu bývá u Interu zvykem, v momentě kdy hráčům hrozila ostuda a propadák, zvedli se a zatlačili svého soupeře na jejich polovinu. Fanoušci Nerazzurri si v duchu jistě opakovali jeden z nejslavnějších citátů známého komentátora Jaromíra Bosáka : „A ono to půjde, ne že ne!“. Černomodří viditelně ožili a dostávali se i do vyložených šancí. Tu největší z nich spálil Hernan Crespo, který selhal poté, co se ocitl sám před brankářem Kalačem.
V 76. minutě zastavili stále více nečistě hrající zadáci našeho soupeře nedovoleně v blízkosti pokutového území Julia Cruze. Sám poškozený se ujal exekuce volného přímého kopu a nádhernou technickou střelou snížil. Inter se dále tlačil do útoku, ovšem ze svého tlaku už vytěžil jen další standardní situace, které už bohužel nedokázal tak přesně zahrávat. Vítězství v tomto utkání tak poměrně lehce spadlo do klína fotbalistům AC Milán, kteří se tak velice přiblížili účasti v Lize mistrů v příští sezóně. Nerazzurri si úspěch v tomto střetnutí rozhodně nezasloužili, hrát totiž alibisticky až od momentu, kdy mužstvo jasně prohrává a hrozí mu ostuda, je neomluvitelné. Zvláště když šlo o derby a Interu se to nestalo poprvé! Italský titul se neuděluje za zásluhy, mužstvo si ho musí zasloužit. Slavit proto Scudetto po takto zpackaném zápase s velkým rivalem, by snad fanoušky v černomodrém ani netěšilo. Snad budou mít o to větší důvod k radosti příští neděli. Vítězství v lize je opravdu blízko, tak už snad jen konečně natáhnout ruku a vzít si ho.
Hodnocení :
Julio Cesar – 7 : V prvním poločase chytil stoprocentní příležitost Filippa Inzaghiho, když se před ním tento štírek zjevil zcela sám po nádherné přihrávce od Kaká. Při dalších šancích AC měl spíše štěstí, že míč vždy těsně minul jeho svatyni. Za obdržené góly rozhodně nemohl. Nejdříve hlavičkoval Inzaghi prudce z malého pokutového území. Při druhé brankové situaci šel navíc Kaká na našeho gólmana úplně sám.
Maicon – 7 : Opět byl jedním z nejaktivnějších hráčů, dostával se hodně do útoku, bohužel shořel na svém hlavním problému, a to na nepřesných centrech. Měl tři nebo čtyři možnosti, kdy mohl povedeným pasem od pravé postranní čáry vybídnout útočníky ke skórování, vždy však míč z jeho kopačky letěl úplně někam jinam, než měl. Zaslouží si však pochvalu za snahu, jako jeden z mála dal do hry vše.
Nelson Rivas – 5 : Dostal těžký úkol, bránit největší hvězdu soupeře, brazilce Kaká. To se mu, i za cenu faulů, docela povedlo. Hrál opravdu tvrdě a brazilský kouzelník to s ním neměl rozhodně lehké, nakonec se však stejně střelecky prosadil, ale spíše po individuální chybě Patricka Vieiry. Rivas opět vládl ve vzduchu, v soubojích po zemi občas nestíhal, ale jeho výkon propadákem určitě nebyl, i když při první obdržené brance prokazatelně neuhlídal na malém vápně Inzaghiho.
Marco Materazzi – 6 : U něj nemůžeme tvrdit, že by zápas nějak vypustil. Bylo na něm vidět, jak chce proti odvěkému rivalovi uspět, hecoval spoluhráče, dokázal je seřvat za jakoukoli chybu. Bohužel jen chtít neznamená podat skvělý výkon. Matrix už nám opravdu stárne, což bylo vidět při první brance AC, kdy nedokázal dohonit sprintujícího Kaká.
Cristian Chivu – 5 : Přes jeho levou stranu se zejména v prvním poločase valil jeden útok soupeře za druhým a rumunský reprezentant tomu nedokázal nijak zabránit. Směrem dopředu mu to taky nešlo, paradoxně ale mohl vyrovnat. Zahrával dva přímé kopy z nebezpečné vzdálenosti a hlavně v prvním případě byl hodně blízko úspěchu.
Patrick Vieira – 3 : Celý zápas prostě odchodil, žádné nasazení, nepřesné přihrávky a centry, tím vším se mohl prezentovat. Často ztrácel míče a ani se nenamáhal své chyby napravit. Snad jediný klad na jeho vystoupení můžeme najít v tom, že se nehádal s rozhodčími. To je však na záložníka jeho formátu žalostně málo. O jeho chybě před druhým gólem soupeře už toho bylo napsáno více než dost.
Esteban Cambiasso – 6 : Byl zřejmě nejlepším mužem v záloze Interu, bohužel ani on nedokázal strhnout mužstvo k nějakému výraznému výkonu. Vybojoval vcelku hodně míčů, které ale jeho spoluhráči často opět ztráceli. Mohl více podporovat ofensivu, spíše se ale zbytečně držel v zadu, i když to nebylo někdy až tak úplně zapotřebí.
Javier Zanetti – 5 : Většinou dokáže svým průnikem přes více protihráčů zavelet do útoku a zvedne se tak celý tým. V tomto utkání předvedl něco podobného jen jednou, ale rychle o balón přišel. Zapadl do šedi zápasu. Byl nevýrazný a dokonce se dopustil i pár chyb v obraně.
Maniche – 6 : Překvapivé nahrávky či narážečky se od něj asi nikdy nedočkáme, alespoň se však pokoušel o střelbu, jedna z jeho pumelic byla vcelku nebezpečná, bohužel mířila přímo do středu branky. Nechci nějak předpovídat jeho další osud, ale dle mého názoru z Interu odejde, dostával během jara málo příležitostí v základní jedenáctce. Navíc když už nastoupil, tak většinou nepřesvědčil o svých kvalitách.
Julio Cruz – 7 : Tento argentinský střelec má občas zápas, který se mu nepovede, ve kterém není moc vidět a ani nedá gól. To se ovšem může stát každému. V porovnání s ostatními fotbalisty Interu je však právě Poncharello hráčem, který má snad nejstálejší formu, góly střílí v každém počasí, na každém stadionu, prostě skoro pořád. I v tomto utkání zahrál vcelku dobře, i když nedostával tolik potřebných přihrávek od zálohy. Svým úžasně provedeným trestným kopem ještě zdramatizoval zápas.
Hernan Crespo – 4 : „Jedině Inter“, prohlásil Hermaletale před utkáním. S lítostí v srdci bych mu teď musel odpovědět : „Inter už ne“. Ač mám tohoto fotbalistu velice rád a vždy mi byl sympatický, musím uznat, že už na špičkový evropský klub ve svém věku nemá. Zápas proti AC tomu byl důkazem. Herminátor bojoval, snažil se, bohužel se opět neprosadil, i když měl asi největší šanci černomodrých, ve které jen napálil vyběhnuvšího Kalače.
