03/11/10 - 03/11/10 - Inter Miláno si prozatím postup mezi nejlepších šestnáct klubů Ligy mistrů nezajistil. Zcela zaslouženě prohrál na hřišti anglického Tottenhamu 3:1 a o místo v popředí základní skupiny bude muset dále bojovat. Na domácím stadionu ho však čeká hratelné Twente Enschede, takže by tento cíl nemusel být až tak nereálný. Výkon Nerazzurri se ale bude muset o dost zlepšit, někteří hráči by měli jít do sebe a začít na své formě pracovat a hlavně se musí trochu vyprázdnit marodka.

Tottenham - Inter 3:1

Černomodří po dvojutkání s londýnským klubem budou mít jednu velkou noční můru. A tou je křídelník Gareth Bale. V součtu obou duelů si připsal tři góly a dvě asistence a v podstatě skoro sám zničil italskou obranu. A stačilo mu k tomu jediné, rozběhnout se. Tak jako na hrdinu známého filmu, Forresta Gumpa, na něj stačilo houknout tu slavnou větu, a on pelášil a pelášil, všem utekl, ale na rozdíl od postavy Toma Hankse, která nevěděla kdy přestat, welšský záložník ještě odcentroval na gól či sám vystřelil.



Kde tedy hledat příčiny, že si „uragán Gareth“ dělal co chtěl? Řekněme si dvě nejdůležitější. Interu chyběli v zápase 4 střední záložníci – Motta, Cambiasso, Mariga a Stankovič. Tento post je pro zápas na anglické půdě zdaleka ten nejdůležitější, protože z minulých utkání Nerazzurri víme, že pokud záloha funguje tak, že je neustále v pohybu, získává hodně míčů a následně ho drží, zajišťuje krajní obránce a vytváří na protivníka tlak, pak se křídla soupeře nedostanou do hry, protože mají méněkrát balón na svých kopačkách a postupují do zhuštěnějšího prostoru. I na Meazze se Bale rozběhl až ve chvíli, když odešel ze hřiště zraněný Stankovič. Na White Hart Lane pak o poločase musel kvůli problémům s pravou nohou střídat Muntari, který, ač to u něj zní poměrně neuvěřitelně, držel střed hostujícího hřiště pohromadě. A následně nastal chaos. Nově vytvořená dvojice Zanetti – Nwankwo připomínala náčiní na slívání vody ze špaget, tedy cedník. Jednak proto, že mladý Nigérijec odehrál svůj první soutěžní zápas za Inter a Il Capitano není typické „CM“ a sám na všechno nestačil. Bale si tak chodil neustále do soubojů jeden na jednoho a na to je prostě příliš dobrý. Druhým problémem byla osoba, které měla tyto výpady bránit. Nebyl to nikdo jiný než Maicon, hvězdný obránce, který svou formu zřejmě na začátku sezóny vystřelil do vesmíru a teď jen vykuleně čeká, až mu spadne zpátky. To co předvedl, byla nefalšovaná tragédie, ze které mu navíc nikdo nepomohl.

První dějství Nerazzurri zvládli ještě relativně se ctí. Přečkali úvodní platonický tlak domácích, drželi míč na polovině soupeře a měli pár nebezpečných střel. Ta Eto´ova dokonce rozvlnila boční sít svatyně náhradního gólmana Cudiciniho. Skvělou individuální akci Modriče a zakončujícího Van der Vaarta se ale naší obraně zachytit nepodařilo. Krom šance Crouche, před kterou neuhlídal centrujícího Balea…hádejte kdo, ale domácí „černomodrou“ bránu až tak neohrožovali a hosté si dokonce vypracovali šanci na vyrovnání, když Sneijder z volného přímého kopu nechal vyniknout bývalého Čechova náhradníka z Chelsea.

Po změně stran a střídání Muntariho se ale na dvacet minut hra Interu rozpadla na malé kousky. Milánští je zase posbírali a poslepovali až za stavu 2:0, druhou branku vstřelil dlouhán Crouch. Tottenham se pak trochu stáhl, na hřiště přišel uzdravený Milito, hosté si vypracovali mírný tlak a Eto´o krásnou ranou snížil. Na vyrovnání však chyběly síly, forma některých hráčů a aspoň někdo ve středu, kdo by rozehrál kloudnou akci. Bale si tak dosprintoval pro další asistenci a bylo vymalováno.

Jak už bylo zmíněno, byla to zasloužená porážka. Snad se s týmem začne něco dít, protože dokud se někteří hráči nedají dohromady zdravotně a ti ostatní někde nenajdou formu, mohou přicházet další. A že výkon Interu byl špatný jak směrem dozadu, tak dopředu, bez síly na bránění nebo nějaký závěrečný tlak, museli vidět všichni zúčastnění. Mírná jiskřička naděje však existuje. Všichni útočníci už jsou připraveni nastoupit a zejména dvacetiminutovka Diega Milita potěšila snad každého Interistu. Tak snad se tým konečně chytne a začne střílet góly i někdo jiný než Eto´o. Vhodné by bylo začít už v sobotu na Meazze proti Brescii.

Hodnocení :

Luca Castellazzi – 6 : Dostal tři branky, to není příliš dobrá vizitka, i když zcela za vinu mu je dávat můžeme jen těžko. V prvním případě na něj postupoval sám Van der Vaart a prostřelil ho. U druhého gólu možná lehce zaváhal, když minul centr Balea a Crouch už zakončoval do prázdné brány. No a v závěru utkání se podobným způsobem prosadil Pavljučenko, to už se italský gólman mohl opravdu jen dívat. Krom toho navíc chytil nebezpečnou střelu Modriče, hlavičku Crouche a moře centrů.

Maicon – 3 : Toto je nejhorší hodnocení, které za dobu psaní svých článků dávám ( společně se známkou pro Burdissa po jeho zbytečném vyloučení proti Liverpoolu ). Také uznávám, že je možná způsobeno silným afektem, který u mě vznikl po zápase. Ale Maicon ho odehrál naprosto strašně. Na Balea byl sice sám, ale i tak mohl do jeho bránění vnést alespoň trochu snahy. Vůbec s ním nestíhal, ani rychlostně ani technicky. A když bylo nejhůř, ani na svém místě nebyl. Směrem dopředu pak pohřbil všechny nadějné akce Interu nepřesnou přihrávkou či zkaženým centrem. Jestli se nedá výkonnostně do kupy, musí zahřívat lavičku.

Lúcio – 6 : Jako jediný párkrát Balea zastavil, když se mu vrhl skluzem pod nohy, rychlostně bohužel neměl nárok, což se ukázalo při posledním gólu, kdy Welšanovi stačilo míč si hodně předkopnout. I tak byl ale Lúcio nejlepší z obránců. Několikrát vyřešil situaci elegantně a po brazilsku, navíc se mu párkrát podařilo vyhrát hlavičkový souboj s obrovitým Crouchem.

Walter Samuel – 5 : Při druhé brance se nechal naivně předskočit střelcem Crouchem a to hrálo při vývoji utkání rozhodující roli. Občas zkazil i rozehrávku a tlak, který na něj vytvářeli hráči Tottenhamu svým pressingem mu příliš nesvědčil. Jsme od něj zvyklí na daleko jistější výkony. Snad to bylo jen „chvilkové pomatení smyslů“.

Cristian Chivu – 4 : Že s Lennonem nebude rychlostně stíhat se vědělo už týden dopředu a že na domácím hřišti budou mít krajní záložníci Tottenhamu daleko více míčů a prostoru jakbysmet. Proto je s podivem, že se Rafa Benítez rozhodl dát v sestavě přednost jemu, na úkor pohyblivějšího a v osobních soubojích jistějšího Santona, obzvlášť, když se Chivu vracel po lehkém zranění.

Javier Zanetti – 6 : Dvoučlenný střed zálohy prostě nedokáže jistit oba hořící kraje obrany, a když vedle vás nastoupí nováček Kwankwo, tak to není v silách ani velkého Capitana, který i tak dělal co mohl. Když měl ještě po své pravici důrazného Muntariho, často se ze svízelných situací nějak prokombinovali a měli i slušný tlak na míč, po jeho zranění už šla středové hra Nerazzurri lidově řečeno do kytek. V závěru, kdy pak Inter potřeboval útočit, už na hříšti nebyl nikdo, kdo by hru nějak tvořil ze zadních pozic. To holt není Zanettiho parketa.

Sulley Muntari – 7 : Jeho nucený odchod byl jedním z rozhodujících okamžiků v zápase. Svým důrazem a tlakem na míč dokázal držet záložní řadu domácích aspoň trochu v šachu a nebál se dát přihrávku dopředu. Vyhrál většinu osobních soubojů a po jeho vystřídání už se sestavě Interu nedařilo skoro nic. Pokud se do dalších bojů neuzdraví někdo z pětice Motta, Muntari, Cambiasso, Stankovič a Mariga, můžou to černomodří asi rovnou zabalit.

Jonathan Biabiany – 6 : Začal opět slušně, měl poměrně dost prostoru a snažil se ho využívat k průnikům. Často táhl míč do středu hřiště, jenže nějaké šance se z toho neurodily. Postupem času se navíc opět vytrácel. V druhém poločase se sice ještě dostal do zajímavé pozice na hranici pokutového území, ale střílel jen do Cudiciniho náruče. Následně byl nahrazen Coutinhem a po návratu Milita bude asi na lavičce čím dál častěji. Na základ ještě nemá, ale pro sezónu bude dobrým náhradníkem.

Wesley Sneijder – 5 : Byla na něm vidět enormní snaha, ale to k dobrému výkonu nestačí. Zkazil většinu přihrávek a rychlé protiútoky jen brzdil zbytečnými otočkami. Sice se několikrát dostal ke střele, ale ty byly příliš slabé na to, aby hostující branku nějak vážněji ohrozily. Nebezpečný byl až jeho pokus z volného přímého kopu, který Cudicini vytáhl na roh jen s vypětím všech sil. Na konci střetnutí pak Inter zoufale potřeboval jeho myšlenku při obléhání zataženější obrany Tottenhamu, ta však nepřišla.

Goran Panděv – 6 : Úplně nezklamal, dodával útoku černomodrých potřebnou technickou vyspělost a rozvahu. Vytvořil pro Sneijdera dvě zajímavé střelecké pozice a díky němu dokázali hosté udržet míč déle vepředu. Do zakončení se ale nedostal a v druhé půli už mu viditelně ubývaly síly, nestíhal vůbec pomáhat defensivě, a tak byl střídán.

Samuel Eto´o – 7 : Tradičně největším nebezpečím pro soupeřovu bránu byl právě on. Na začátku střetnutí po individuální akci střílel jen těsně vedle. Kdyby se trefil, mohl se zápas odvíjet úplně jinak, leč nestalo se. Stále se snažil hrát hodně na sebe a paradoxně mu to šlo nejlépe, když se po příchodu Milita přesunul více na křídlo. Odtud si „vybruslil“ před bránu, obehrál Huttona a střelou k tyči snížil na 2:1. Více však už nestihl. Na znovuobnovení jeho souhry s Il Principem se všichni těšíme jako pětiletí caparti na Ježíška.

Obiora Nwankwo – 4 : Skoro až neuvěřitelně těžký debut pro tohoto devatenáctiletého nigérisjského záložníka. Povedla se mu příprava, a proto byl zařazen do prvního mužstva, pak se ale na dlouho zranil. Nyní musel jako poslední zbývající zdravý střední záložník naskočit do rozjetého vlaku a svoji roli nezvládl. Vypustil běžecký souboj s Baleem, i když měl čerstvé nohy, a vznikl z toho vítězný gól zápasu. Když měl míč, tak nahrával většinou jen dozadu a pozičně taky příliš neoslnil. Nezatracoval bych ho však. Až dostane klid se na svůj start připravit, podá snad lepší výkon. Americké léto naznačilo, že je toho schopen.

Philippe Coutinho – 5 : Kvůli své postavě to měl proti hromotlukům v obraně Spurs těžké, skoro se neprosadil a po každém kontaktu ležel na zemi. Do kliček se spíše zamotával a k tvořivým přihrávkám ani nedostal. Po povedeném období kolem zápasu se Sampdorií přichází trochu útlum, a tak to do základní sestavy to bude mít opět daleko. Sám jsem zvědav, jak se jeho role v týmu bude vyvíjet dál.

Diego Milito – 7 : No konečně! Nebyl to žádný zázrak a za dvacet minu na trávníku se ani nic převratného stihnout nedalo, přesto hru oživil a odvedl dobrou práci. Hned po svém příchodu na trávník si píchl míč přes obránce a nebezpečně křižně vystřelil. Na hrotu pak sklepával míče do druhé vlny a chodil do náběhů. V poslední minutě vypálil fantastickou pumelici, které se otřela o břevno domácí brány. Snad nic nezakřiknu a Diego svůj úspěšný návrat potvrdí nějakým gólem proti Brescii.