21/12/10 - 21/12/10 - Právě dnes, 21. 12. 2010 vyhasl život jednoho z největších trenérských bardů starého kontinentu. Legendární a navždy zlatý italský stratég Enzo Bearzot zamířil na věčnost, příčinou smrti byla dlouhodobá těžká choroba, jíž kouč mistrů světa 1982 nedokázal dále vzdorovat.

Enzo Bearzot se narodil 26. listopadu 1927 ve městě Aiello del Friuli v provincii Udine. Jako mladík začínal v provinčním klubu Pro Gorizia, roku 1948 poté zamířil do milánského Interu, kde strávil 3 roky, načež odešel do Catanie. Bearzot se do Interu ještě na rok vrátil, stalo se tak v sezoně 1956/57. Kariéru poté ukončil v týmu Torina.

Ačkoli se do dějin Nerazzurri Bearzot nikterak velkolepě nezapsal, přesto bezpochyby celá černomodrá rodina Interu může být navždy hrdá, že osobnost Enzova formátu v klubu alespoň nějaký čas působila. Bearzot hrával na pozici obránce, na San Siru se v dobách své největší hráčské slávy sešel s borci jako Lorenzi a Skoglund, zažil dokonce i Meazzu.



Mnohem, více než hráčská dráha jej ovšem proslavila následná kariéra kouče, když roku 1982 Squadru Azzurru dotáhl k překvapivým zlatým medailím na Mistrovství světa ve Španělsku. Nabitý italský tým tehdy přes svou nepopiratelnou kvalitu rozhodně favoritem na konečný primát nebyl, na vině byl jednak korupční skandál, jenž hýbal Serií A, jednak velká konkurence, kdy zvláště Brazílie doslova prýštila hvězdnými hráči. Přesto právě Kanárky Italové slavně porazili, Paolo Rossi zaznamenal svůj nezapomenutelný hattrick a cesta Italů za celkovým zlatem byla zahájena.

Kapitánem Azzurri byl čtyřicetiletý nestor mezi brankáři Dino Zoff, z Interistů se nejcennějšího poháru dotkli Beppe Bergomi (ten jako mladičký nakonec zapadl do základní sestavy a odehrál i finále), náhradní gólman Ivano Bordon, záložníci Lele Oriali a Giampiero Marini a samozřejmě střelecký zabiják Sandro Altobelli, který ve finále korunoval porážku Němců, když zvyšoval na 3-0 (Breitner pak snižoval na konečných 3-1). Finálová sestava modrých vypadala takto: Zoff – Gentile, Scirea, Collovati, Bergomi, Cabrini, Oriali, Tardelli, Conti, Graziani, Rossi.

Italové byli legendami, celý národ z Apeninského poloostrova oslavoval zlaté hochy, kteří před 90 000 diváky na Santiago Bernabéu pro tifosi získali celkově třetí titul mistra světa. Paolo Rossi byl nejlepším střelcem a hráčem turnaje, tehdy pětapadesátiletý Enzo Bearzot, vždy přísný a tvrdě důkladný v taktické přípravě, napodobil velikého svazového kouče Vittoria Pozza a zařadil se k nesmrtelným.

Pro celé Calcio je to dnes smutný den, proslulý zlatý kouč odešel navždy.

Riposa in pace Maestro!