22/12/10 - Právě dnes své 47. narozeniny slaví jedna z největších legend Interu, věčný kapitán Giuseppe Bergomi.Narodil se v Miláně, což se mu stalo osudným. Nikdy nehrál za jiný klub než Inter. Nikdy. Celých dlouhých 20 let jen a pouze černomodrý dres a Stadio Giuseppe Meazza.
Bergomi je ikonou. Již v osmnácti triumfoval na světovém šampionátu 1982 ve Španělsku, kde sice odjížděl jako nadějný benjamínek, který se moc neměl dostat do hry, nakonec ovšem kromě jiného odehrál také celé finále. Pomohlo mu tehdy zranění Fulvia Collovatiho, po němž včera zesnulý Enzo Bearzot oslovil právě Beppeho.
Mezi ostatními jej nešlo přehlédnout. Byť sotva dvacetiletý, vypadal o mnoho starší, na vině byl typický knírek, jímž Beppe vzdáleně evokoval vizáž Sandra Mazzoly, stejně jako věčně podmračený výraz a zachmuřené silné obočí. Nezapomenutelné ďábelské oči mají bezpochyby dodnes v paměti desítky světových útočníků. Bergomi, byť nebyl nikterak vysoký, jednoznačně vévodil zelenému pažitu, kdykoli na něj vstoupil.
| pokračování... |
Svou osobností budil respekt, každý jej uznával. Vynikal neobyčejnou silou a tvrdostí, výborně četl hru a na beka až velmi dobře ovládal hru nohama. Je pravdou, že s postupem věku výrazně ztrácel na rychlosti, z čehož rekrutovaly časté červené karty, přesto i nadále byl Beppe nezpochybnitelným členem základní sestavy Interu, kde se udržel po takřka celou svou kariéru.
V kádru se potkával s nespočetnými mistry, nakonec však všechny překonával. Když do týmu roku 1979 naskočil, zahrál si s modlami jako Altobelli, Beccalossi nebo Rummenigge. Následně to byli další – do týmu přišel Zenga, hrát začal Ferri, stále pokračovali věrní klubisti jako Baresi nebo Oriali, dokonce i s Grazianem Binim si Bergomi stihnul zahrát.
Když se z Bergomiho stala všeobecně známá persona, už nebyl tím, kdo se učil, ale naopak tím, k němuž vzhlíželi ostatní. Tak jako se Beppe v Appiano Gentile učil defenzivnímu řemeslu od legend jako Bini a Baresi, posléze pomáhal on se začleněním do týmu Mandorlinimu, Battistinimu, Paganinovi či Colonnesemu. Beppe si výborně porozuměl i s německým Andy Brehmem, který spolu s Matthäusem a Klinsmannem do Interu dorazili na konci 80. let.
Když se roku 1992 s Beneamatou rozloučil dosavadní kapitán Beppe Baresi, velící pásku od něj převzal právě Bergomi. Ten chlapec, který byl mistrem světa ve stejném věku jako Pelé, najednou vévodil jednomu z největších klubů Evropy, sám hráč to nazval splněným snem. Když se jej novináři ptali, jestli nikdy nepřemýšlel o odchodu jinam, Bergomi okamžitě přišel se zamítavou odpovědí: „Inter mi dal úplně všechno, nemám důvod kamkoli odcházet“.
Je faktem, že Beppe klubu důvěru vracel. Trenéři se na něj mohli spolehnout, představoval neochvějnou jistotu. V národním týmu hrál 16 let, což znamená 81 zápasů a v nich 6 gólů. V dresu Azzurri se potkával s Riccardem Ferrim a Francem Baresim z AC Milán, takovou obranu mohli Italům závidět všichni.
Bergomi se během aktivní dráhy stal rekordmanem. Nikdo jiný neodehrál tolik zápasů v evropských pohárech a nikdo jiný neodehrál tolikrát Derby della Madonnina, jako on. Oba rekordy však následně překonal Paolo Maldini, počet startů v evropských pohárech pak i Javier Zanetti.
V dresu Nerazzurri si Bergomi zahrál v celkově 758 zápasech, což je dodnes nepřekonaný rekord, k němuž se ovšem velmi rychle blíží Javier Zanetti, jenž momentálně má na svém kontě startů 721. V počtu startů v Serii A, Coppa Italia a evropských pohárech Bergomi rovněž dlouho vedl, vyjma Italského poháru však tabulky již ovládá Zanetti.
A právě El Pupi se stal právoplatným nástupcem trůnu. Když roku 1999 Bergomi po 20 letech v klubu Inter opustil a pověsil kopačky na hřebík, byl to právě Javier, kdo se stal novým Il Capitanem. Bergomi šéfoval 7 let, Traktor velí už o čtyři roky déle.
Byť Bergomi Interu obětoval celý život, nevyhrál s klubem zdaleka tolik, kolik při větší porci štěstí mohl. Připsal si jedno Scudetto – avšak rekordní, ono přeslavné Scudetto z roku 1989, kdy mužstvo vedené Giovanni Trapattonim zaznamenalo rekordní počet bodů v tabulce s dvojbodovým hodnocením vítězství. Dále přibyl jeden triumf v Coppa Italia (za sezonu 1981/82), jednou Italský superpohár (1989) a třikrát Pohár UEFA (1991, 94, 98). S reprezentací Bergomi kromě zlata ze Španělska získal rovněž bronz na domácím šampionátu v roce 1990.
Léta ubíhala, měnilo se vše, avšak Bergomi zůstával. V Interu zažil hned tři prezidenty – na počátku kariéry pomalu dosluhujícího Ivanoe Fraizzoliho, následně Ernesta Pellegriniho, no a samozřejmě na závěr i Massima Morattiho, který prezidentuje dodnes.
Když byl Pelé osloven k sestavení 125 největších žijících fotbalistů, Bergomi ve výběru Krále fotbalu nechyběl. Po konci kariéry pracuje občas jako televizní spolukomentátor, s reportérem Fabiem Caressou příkladně komentoval i zápasy Italů na mistrovství světa 2006 v Německu.
Při vstupu do muzea na Stadio Giuseppe Meazza u vchodu uvidíme tři sochy- jedna patří Zengovi, druhá milánskému Francu Baresimu a třetí právě Bergomimu. Na legendy se nezapomíná…
Tak tedy vše nejlepší k narozeninám Beppe!
paráda
