Období je to skutečně dlouhé a hráčů se v čermodrém dresu vystřídalo více než by se slušelo. Nejinak tomu bylo i s trenéry. Vše by se dalo rozdělit na několik fází. Nejdříve dvouleté seznamování s fotbalovým prostředím následované pětiletým pumpováním peněz do všeho, co by pro klub mohlo znamenat přínos. Pak čtyřleté vystřízlivění, které se proměnilo v umírněnější nakupování trvající do dnešních dní.
pokračování... |
V roce 1995 převzal Moratti klub od Ernesta Pellegriniho. Měl sen, chtěl vybudovat stejně úspěšný tým, jako se to povedlo jeho otci Angelovi v 60.letech. Ze začátku byl v nákupech nesmělý a učil se. Už tehdy ale vydal na příchozí hráče více než získal z jejich prodeje. Přesto se mu po odchodu Bergkampa, Jonka a Pančeva podařilo na San Siro přivést slušné posily. Do týmu přišel Javier Zanetti, Roberto Carlos (klub se budoucí hvězdy zbytečně hned po prvním roce zbavil), Paul Ince (vydržel dva roky, stýskalo se mu po Anglii), Maurizio Ganz či Marco Branca, muž, který se paradoxně v klubu dnes o transfery stará. V mínusu byl klub po přestupovém období jen 10 milionů euro.
Transfery v eurech | ||||
Sezona | Prodeje | Nákupy | Rozdíl | Umístění v lize |
1995-96 | €15.9m | €26.8m | -€10.9m | 7. |
1996-97 | €9.9m | €18.5m | -€8.6m | 3. |
1997-98 | €15.6m | €68.1m | -€52.6m | 2. |
1998-99 | €6.1m | €41.9m | -€35.8m | 8. |
1999-00 | €8.6m | €112.7m | -€104.1m | 4. |
2000-01 | €37.5m | €90.6m | -€53.1m | 5. |
2001-02 | €21.9m | €91.8m | -€69.9m | 3. |
2002-03 | €89.1m | €83.4m | €5.7m | 2. |
2003-04 | €43.4m | €47.5m | -€4.1m | 4. |
2004-05 | €11.4m | €5.5m | €6.0m | 3. |
2005-06 | €23.8m | €28.8m | -€5.0m | 1. |
2006-07 | €28.1m | €44.1m | -€16.0m | 1. |
2007-08 | €12.8m | €29.1m | -€16.3m | 1. |
2008-09 | €6.8m | €57.2m | -€50.4m | 1. |
2009-10 | €78.4m | €66.6m | €11.8m | 1. |
2010-11 | €64.5m | €46.3m | €18.2m | 2. |
I v dalším roce přišly další zvučná jména - Zamorano, Kanu, Djorkaeff, Sforza či Winter. Ani takové posily však nepomohly k posunu ze sedmého na lepší než třetí místo. Rozdíl v přestupech byl jen minus 8,5 mil. euro.
Větší množství kvality na titul nestačí, chce to prvotřídní hvězdu, řekl si Moratti a do černomodrého dresu oblékl nejlepšího fotbalistu světa - Ronalda. Byl to do té doby nejdražší přestup v historii. Úspěch se částečně dostavil. Inter potřetí v 90.letech vyhrál Pohár UEFA, ve finále rozdrtil Lazio 3-0. Díky tomu je v počtu výher v tomto poháru spolu s dalšími týmy doposud nejlepší. V lize nastal také posun, po bronzové příčce přišla stříbrná, scudetto získal Juventus s nákokem pěti bodů. Moratti se namlsal a tak přišlo další utrácení.
Na přelomu tisíciletí však někteří začali tušit, že problém může být úplně nikde jinde. Vše bohužel vyšlo najevo až v roce 2006, kdy byl hlavně Juventus na základě odposlechnutých telefonních hovorů, potrestán za korupci. Pro Morattiho to znamenalo, že do té doby vyhazoval peníze oknem. Moggi a spol. z Turína ovládali rozhodčí a zajistili si, aby Inter nic nevyhrál. To už ale prezident Interu moc dobře tušil o co jde a finanční injekce do klubu omezil. Snažil se nakupovat chytře. V té době na lavičku usedl Cúper a vydržel tam rekordní tři sezony.
V roce 2002 byl za Morattiho éru klub poprvé v plusových číslech. Bohužel největší hvězda Ronaldo, který se konečně uzdravil, z klubu doslova zdrhl. Zřejmě vytušil, že ve zkorumpované Serii A se úspěchu nedočká. Jinak kostra týmu zůstala, jen byla vhodně doplněna. Přišel Crespo, Coco, Cannavaro, Almeyda či Batistuta. Ani to však k úspěchům nevedlo. Do té doby než se v sezoně 2005/2006 objevila v médiích zpráva, že Juventus je vyšetřován kvůli korupci, dokázal Inter vyhrát jen Italský pohár a následný Superpohár.
Problém byl i v tom, že italští fotbalisté o zákulisní nadvládě Juventusu věděli. Moggi ovládl hráčský trh a dokázal donutit důležité hráče, aby do Interu nechodili. Častokrát je dokázal přetáhnout i do svého týmu. Typickým příkladem je Cristiano Zanetti, který se s Juventusem dohodl dlouho před vypuknutím skandálu. Za Inter hrál celé jaro s vědomím, že příští rok bude hrát za největšího soupeře. Když pak byl Juventus přeřazen do druhé ligy, nezbylo mu nic jiného než místo úspěchů objíždět druholigové stadiony.
Od léta 2003 měl Inter čtyři finančně vyrovnaná přestupová období. Dvakrát skončil mírně v plusu nebo v minusu, vždy maximálně o 6 milionu euro. To už využíval možnosti kupovat hráče podle Bosmanova pravidla zadarmo. Jenom v roce 2004 přišli levně nebo zadarmo Edgar Davids, Juan Veron, Nicolas Burdisso, Mihajlovič či Favalli. Tým byl postaven na skutečně dobrých základech. Přesto z toho nakonec bylo pouze třetí místo. Rok na to, skončila tabulka stejně. První Juventus, druhý AC Milán, třetí Inter. Titulu se však konečně dočkal posledně jmenovaný. První dva týmy byly usvědčeny z korupce a podvádění. V týmu již byl Figo, Samuel a Julio Cesar.
V roce 2008 přišel na lavičku Mourinho a zřejmě jen kvůli němu a snu vyhrát Ligu mistrů, Moratti znovu hodně utrácel. Stálo ho to skoro 60 mil. euro. Sen se splnil. Vyhrát se však dalo i bez Quaresmy, Manciniho a Obinny. Za zmínku stojí jen příchod Muntariho. Od té doby byl Inter v plusových číslech. Předloni 11, loni 18 miliónů. Zásluhu na tom mají hlavně prodeje, nejvíce se vydělalo na Ibrahimovičovi. Letos výrazně rozpočtu pomohl prodej Eto'a. Z Ruska přišlo 27 milionů. Všechny však byli utraceny za nové hráče a nejspíš ještě bylo potřeba pár milionů přidat. Přestože tak Moratti vyhlásil šetření, znovu víc utratil než získal.