FC Inter MilanoFC INTER MILANO - Cechia Nerazzurra (Česká neoficiální stránka)
Inter Milán - InformaceČESKÝ OFICIÁLNÍ FANKLUB - CECHIA NERAZZURRAVÝJEZDY NA ZÁPASY INTERUDISKUZNÍ FÓRUM
ZPRÁVY

WEB
 
Před 14 lety zemřel Helenio Herrera
09/11/11 -
Helenio Herrera
09/11/11 - Je tomu právě dnes již 14 let, co v Benátkách zemřela legenda černomodrých barev, zlatý trenér Helenio Herrera. Rodákovi z argentinského Buenos Aires bylo sedmaosmdesát let.

O Herrerovi kolují mnohé historky. Říká se, že byl na hráče přehnaně tvrdý, také proto mu navždy zůstala přezdívka „Diktátor“. Byl to právě on, kdo k naprosté dokonalosti dovedl tzv. „catenaccio“, herní styl, s nímž v 60. letech dobyl celý fotbalový svět. V roce 1955 ve funkci prezidenta nahradil Angelo Moratti odcházejícího Carla Masseroniho a právě Morattiho zásluhou se Inter dostal ke svému vůbec nejúspěšnějšímu období vůbec. Moratti do týmu přivedl Itala Allodiho, kterýžto platil za nejlepšího sportovního ředitele v Calciu, a který dokázal uskutečnit jakýkoli přestup. Jako mladý byl angažován Peppino Prisco, začínající advokát, který miloval Inter celý život a poté, co bojoval za Itálii ve 2. světové válce, zůstal věrným Interistou až do své smrti.

pokračování...  

Helenio Herrera
Herreru Moratti přivedl z Barcelony roku 1960. Už tehdy přitom Herrera platil za jednoho z nejuznávanějších koučů v Evropě. Po příchodu do Interu mu Moratti nabídl volnou ruku. Herrera měl zcela jasnou představu o tom, jak chce tým vybudovat a jakým stylem potom jeho svěřenci dobudou vysněná vítězství. Prvním bodem byl příchod Armanda Picchiho, respektovaného libera, který se stal učitelem pro mladší talenty. V prvním týmu se začali prosazovat mladí odchovanci akademie klubu i již zkušenější hráči, které přivedl Allodi. Takto se brzy utvořila snová jedenáctka dnes již legendárních mistrů, kteří během několika let ovládli fotbalovou Itálii, Evropu a potažmo i svět. Mezi tyčemi si pevné místo získal Giuliano Sarti, na levé straně zářil vysoký miláček fanoušků Giacinto Facchetti, vpravo zase působila spolehlivá síla jménem Tarcisio Burgnich. Před Picchim rok od roku více rostl Aristide Guarneri, jemuž pomáhal mladičký, avšak stále se zlepšující Gianfranco Bedin, který se do základní sestavy propracoval velice brzy. Motorem týmu by španělský míčový virtuos Luis Suárez, jehož Herrera přetáhnul z Barcelony, v jejímž dresu Suárez získal Zlatý míč. Levou stranu zálohy perfektně ovládal Mario Corso, který si výborně rozuměl s Facchettim a ze své strany znamenali vždy nejvyšší stupeň nebezpečí pro jakoukoli obranu. Z pravé strany zářil brazilský driblér Jair, jenž původně přišel jako levnější náhrada za původně plánovaného Garrinchu, s postupem času se však ukázalo, jak vynikajícím tahem bylo přivést raději perspektivního Jaira, než pomalu ale jistě stárnoucího Garrinchu. Útočným esem byl Sandrino Mazzola, kníratý „Bůh“, jenž ve své době platil za jednoho z největších fotbalistů světa. Italský fotbal zažíval skvělé časy. Mezi ofenzivními hvězdami se vyjímaly osobnosti jako Gianni Rivera, Gigi Riva nebo Pietro Anastasi, jedničkou byl ovšem přesto Mazzola, který byl pro reprezentačního kouče Valcareggiho volbou číslo jedna.

La Grande Inter vedený nesmlouvavým Herrerou získal dva Poháry mistrů za sebou, stejně jako dva Interkontinentální poháry. Mladý a silný tým Nerazzurri porazil ve Vídni slavný Real Madrid, jehož dres nosili hráči jako Di Stéfano, Puskás, Gento nebo Santamaría. Dravost a nekonečná fyzička získaná pravidelným Herrerovým drilem podporovala úspěšný model „catenaccia“, na nějž ostatní týmy nedokázaly najít odpověď. V roce 1965 se finále PMEZ hrálo přímo na San Siru a porážka Eusébiovy Benfiky tak byla o to sladší. Herrera se stal nesmrtelným. Dovedl Inter k obhajobě jako vůbec první italský tým. Hráči jako Facchetti, Mazzola, Picchi a Suárez patřili k největším osobnostem světového fotbalu. Facchettimu jako obránci chybělo jen několik hlasů, aby získal Zlatý míč, jenž nakonec ukořistil Eusébio. Díky Herrerovi a Morattiho penězům byla v městečku Appiano Gentile vybudována na svou dobu supermoderní základna pro přípravu týmu, tzv. La Pinetina. V ní se černomodří ostatně připravují dodnes. Inter během čtyř let získal tři Scudetta, to zbylé čtvrté mu přitom uniklo velice těsně a velice smolně.

Ve zlatých šedesátých letech Inter zastínil jindy protěžovaný Juventus, stejně jako zastínil městského rivala AC, který přitom pod vedením Nerea Rocca rovněž oplýval vynikajícím kádrem v čele s Maldinim, Altafinim a Riverou.
Helenio Herrera
S černomodrými barvami se Herrera rozloučil roku 1968. Učinil tak rovněž Angelo Moratti, jehož nahradil nový prezident Ivanoe Fraizzoli. Navzdory pozdějším úspěchům jak Interu, tak Herrery samého, je neoddiskutovatelné, že nejlepší léta prožili spolu. Inter nikdy nezažil větší éru úspěchů než v 60. letech, ačkoli závěr minulého desetiletí znovu umožnil milionům tifosi zažívat pocity hrdosti a štěstí. Helenio Herrera se zařadil mezi největší trenérské legendy všech dob, dost možná je tou vůbec největší. Ve společnosti dalších velikánů jakými byli a jsou Rinus Michels, Giovanni Trapattoni, Alex Ferguson nebo Fabio Capello.

V dnešních dnech a týdnech, kdy Nerazzurri zažívají těžké období nezdarů a příkoří, musí se právě o to více připomínat slavná minulost a nemělo by se zapomínat na Interisty, kteří klub dostávali tam, kde je dodnes. Hovoříme o lidech, kteří klub posunuli dál a obětovali mu své kariéry či s ním dýchali celý svůj život. Herrera možná nebyl největší z klubistů, přesto pro klub udělal tolik, jako žádný jiný kouč. Už je to více než 40 let, co černomodré barvy vedla jména jako Herrera a Angelo Moratti. Oba jsou již mrtví. A zatímco prezidenta Morattiho nahradil jeho syn, který pokračuje v rodinné vášni, nového pokračovatele za Herreru by klub právě nyní ukrutně potřeboval. Poté, co odešel José Mourinho, skutečný korunovaný následník velkého Herrery, se během dvou let vystřídali hned čtyři trenéři, u nichž ovšem těžko hledáme jakákoli pozitivní přízviska. Benítez týmu více uškodil, než pomohl, škody jím napáchané se odrážejí snad ještě dnes. Leonardo je tělem i duší Milanista, o tom nemá cenu vést spory, do novin ať říká, co chce. Gasperini byla z nouze ctnost, která skončila podle očekávání tuhým nárazem. Navíc je ve svém životě až nechutně spjatý s Juventusem, což mu na sympatiích také nepřidává. Ranieri je kvalitní kouč, rovněž ovšem poskvrněný minulostí dotýkající se konkurence, což je zvláště s akcentem na předchozí jména už iritující. Je otázkou, jak dlouho může klub velikosti Interu pokračovat v zabředávání do průměru. Ať již v přivádění průměrných hráčů či průměrných trenérů. Fanoušci by si bezpochyby přáli, aby na lavičku usedl skutečný Interista, jehož kvality by přitom dosahovaly úrovně potřebné k úspěchu. Kde ale takovou osobu sehnat? Nabízí se Walter Zenga, legendární brankář, který by pro klub dýchal. Dokázal by ovšem tým dostat tam, kam patří? Toť otázka.

Herrera a A.Moratti V posledních měsících a letech se toho v Interu mnoho událo. Přepisovaly se dějiny, a to nejen na týmové, ale i individuální úrovni. Klub opustila dlouholetá ikona a symbol mnoha fanoušků, Marco Materazzi. Ten i přes svou problematickou povahu a způsob hry vždy znamenal jistotu snahy a vášně pro klubové barvy. Iván Córdoba se dostal do desítky hráčů s největším počtem startů v černomodrém dresu, což je zvláště s ohledem na jeho kolumbijský původ úctyhodný výkon. Ale především zde máme našeho Kapitána, který dokázal mnohem více, než asi sám kdy předpokládal. Javier Zanetti navzdory tomu, že není Ital, překonal jak Facchettiho tak Bergomiho a zaujal sám první místo historických tabulek. V osmatřiceti letech je Zanetti žijící legendou, která bezpochyby zaútočí i na Maldiniho celkový rekord v počtu startů v Serii A. Nutno přitom podotknout, že Zanetti přes svůj pokročilý věk zdaleka nehraje za zásluhy, ale naopak i v letošní sezoně patří k nejlepším hráčům týmu.

Dnešní výročí Helenia Herrery tedy chápejme jako vzkaz či upozornění na to, že naše historie stále funguje a současný tým by se měl postarat o to, aby pokračovala alespoň takovým způsobem, abychom se na počátku listopadu nemuseli obávat sestupových pásek a nemuseli sledovat, jak silně průměrný tým Juventusu zaujímá pozice, na něž kvalitou absolutně nestačí. Vzpomínka na Herreru budiž varovným prstem pro všechny. Pro hráče, Ranieriho, ale především Prezidenta, který je Interistou 62 let (když byl s otcem poprvé na San Siru) a ví, co znamená vyhrávat i prohrávat. Važme si našich legend, to ony tvoří klubovou hrdost, a právě klubová hrdost je tím, na čem stojí základy velkých týmů. Na Helenia Herreru dnes vzpomínají miliony fanoušků, jeho místo na zlaté stoličce černomodré historie je navždy předplaceno.

FORZA INTER!!!

Zdroj: FCInterMilano.com


© fcintermilano.com

Kopírování textů, zveřejňování a jakékoliv další použití na internetu je povoleno pouze s uvedením zdroje www.fcintermilano.com.


Předchozí článek: 07/11/11 - Spekulace - Vargas, Guarin, Viviano, Milito
Další článek: 20/11/11 - Álvarez měl být na tribuně, nakonec rozhodl zápas
2285


Diskuze
Javierissimo   (11/11/11 17:44:42)

díky všem za kladné ohlasy. FORZA INTER!!!

Dex   (11/11/11 13:08:28)

Supeeeeer článek, hlavně ten závěr je dokonalý!!
  

Zurix   (10/11/11 12:02:29)

Parádní článek.  

Alvarecoba   (09/11/11 19:32:28)

Konečně nějaký článek,který zase připomíná co to znamená být INTERISTOU 


480