"Čtu Inzaghi sem, Inzaghi tam, ale titul zimního mistra není trofej. Daří se nám, ale je to jen výchozí bod," řekl kouč. "Byl jsem spokojený i v říjnu, kdy jsme byli daleko od špičky. To proto, že jsem potkával fanoušky po městě a oni mi říkali, že se jim líbí, jak hrajeme, a rádi chodili na stadion. To je pro trenéra ten nejdůležitější kompliment."
"Dokonce řeknu, že jsme s mým kolektivem od prvního tréninku v červenci věřili, že můžeme dokázat velké věci."
Říká se, že Inzaghi převzal tým, který vybudoval Conte, a udělal ho více vzrušujícím pro sledování a také více nepředvídatelným. Především samotní hráči ho chválili za to, že jim na hřišti dává větší volnost, zatímco Conte byl často obviňován z toho, že je "dálkově řídí" od postranní čáry.
"Moderní fotbal je především o obsazování prostoru. Proto dávám hráčům volnost, aby se sami rozhodli, kdy je správné jednat. Teď, když se na stadiony vrátili diváci, může trenér svým hráčům sdělit jen málo. Můžeme organizovat obranné a útočné pohyby, což děláme pomocí ad-hoc videotaktických sezení, ale rozhodnutí jsou nakonec na hráčích. Fotbalový zápas je sbírkou rozhodnutí, ta nejlepší dělají ti, kteří vyhrávají trofeje."
Na rozdíl od Conteho Inzaghi častěji rotuje mužstvo a z hráčů, které má k dispozici, dostává více, včetně postupu do osmifinále Ligy mistrů. "Nejvíce mě překvapil Andrea Ranocchia. Museli jsme vyhrát zápasy s Neapolí a Šachtarem Doněck a neměli jsme k dispozici Stefana de Vrije, ale Ranocchia hrál jako pravý Interista. To samé platí o Robertu Gagliardinim, takže když se otočím na lavičku, vím, že se můžu spolehnout na všechny. "Snažím se s hráči mluvit, opravdu si s nimi rozumím. V dnešním fotbale může motivace rozhodnout."
Inzaghimu se také daří něco, co se několika trenérům v Miláně nepodařilo, a sice dostat z Hakana Calhanoglua to nejlepší. "Myslím, že jeho přirozená role je ve tříčlenné záloze. Má kvalitu i kvantitu, v Laziu sdílí mnoho prvků s Luisem Albertem. Jsem přesvědčen, že by Eriksen dobře zapadl i do mého stylu fotbalu."
