Včera zemřela legenda Interu Tarcisio Burgnich. Obránci, který byl u dvou triumfů v PMEZ, bylo 82 let. Existují muži, které vždy chcete mít po svém boku, hráče, které vždy chcete ve svém týmu, legendy, které chcete mít součástí vaší historie. Tarcisio Burgnich ztělesňoval sílu a hodnoty našeho klubu a Inter měl tu výsadu, že ho viděl bojovat za své barvy - neúprosný, pokorný a vždy loajální. Poté, co vstoupil do historie Velkého Interu, zůstal v paměti fanoušků Nerazzurri pro svůj velký temperament a charakter, který předváděl na hřišti. S Giacintem Facchettim v Interu, kde byla obrana pevným bodem, vytvořil jeden z nejsilnějších párů krajních obránců na světě. Atleticky a mentálně připravení šampioni, kteří byli připraveni zastavit jakéhokoliv soupeře. Stejně jako v zápase měl Burgnich vždy srdce na správném místě a dva roky po svém příchodu k černomodrým hrál finále proti "posvátným příšerám" Di Stéfanova Realu Madrid s Puskásem, Gentem, "těmi, které jsme znali jen ze samolepek". V ten den se mu podařilo narušit hierarchii a přivést do Síně slávy Interu první evropský pohár. Přesně po roce se příběh zopakoval proti Eusebiovi Benfice na San Siru. 12 sezón v Interu, 4 Scudetta, 2 Poháry mistrů, 2 Interkontinentální poháry, 6 gólů a 467 zápasů za naše barvy, zápas od zápasu, trénink po tréninku, každý den více a více práce, aby se stal „skálou“. Tak ho každý nazýval, Armando Picchi byl první. Soustředění a vždy po boku nezapomenutelného Giacinto Facchettiho: "Spal jsem s ním víc než se svou ženou," říkal Burgnich. Patřil do základní sestavy národního týmu, který zvítězil na mistrovství Evropy v roce 1968 a skončil na druhém místě na mistrovství světa v Mexiku v roce 1970. Tam v semifinále vstřelil Západnímu Německu gól na 2:2. Zuřivý a drahocenný gól v historii, který se zapsal do zápasu století (4:3). 66krát vstoupil na hřiště v reprezentačním dresu. Život zasvětil fotbalu, byl i trenérem. Pokorný a odhodlaný, nepřekonatelný pro své oponenty a vzácný spojenec pro své spoluhráče. Jeho hrdý pohled a síla navždy zůstane v naší historii. Sbohem Tarcisio, vždy budeš naší "Skálou".

Jak se v historii vyvíjelo logo Interu Milán? Inter byl založen v roce 1908 po oddělení od Kriketového a fotbalového klubu Milán, z kterého vznikl dnešní AC Milán. Skupina tehdejších členů nesouhlasila s jeho vedením a chtěla, aby za tým mohli hrát i cizinci. Proto se nový tým v překladu jmenuje "Mezinárodní".

Jeho první odznak navrhl v roce 1908 malíř Giorgio Muggiani a byl inspirován anglickými kluby. Zůstala v něm černá barva, ale červená byla nahrazena modrou. Byl to kruhový odznak s propletenými písmeny FCIM.

Na den přesně a bez jednoho roku před 50 lety se konal první a do dneška jediný platný vzájemný zápas Borussie Monchengladbach a Interu Milán v evropských pohárech hraný v Německu. Branka tehdy nepadla a Inter díky výhře 4-2 ze San Sira postoupil do čtvrtfinále. Co vše však tomu předcházelo je více než zajímavé! Vypadnutí dvojnásobného vítěze bundesligy vyvolalo v Německu velkou vlnu nenávisti proti Italům.

Jednalo se vlastně totiž o již třetí zápas. První duel se hrál 20.října 1971 a Borussia vyhrála na svém stadionu Bökelberg 7:1! UEFA ale později zápas anulovala, protože útočník Interu Roberto Boninsegna byl zasažen plechovkou od limonády a musel být již ve 28.minutě vystřídán. Němcům byl zavřen stadion a třetí zápas se po dlouhých dohadech hrál v Berlíně. Uvažovalo se kontumaci 2-0 ve prospěch Interu, ale v regulích takovéto případy UEFA neměla. Legendární je utkání i tím, že nebylo kvůli neshodě o zaplacení nákladů na výrobu televizního přenosu vysíláno.

Je tomu 50 let, co Inter hrál své druhé finále PMEZ, a znovu vyhrál. 27.května 1965 porazil na svém stadionu portugalskou Benfiku 1-0. Díky členovi fanklubu Cechia Nerazzurra Václavu Motlíčkovi si můžeme tento zápas připomenout. Fotky z jeho alba ukazují články a obrázky, které tehdy vyšly v československém tisku.

18/09/13 - Derby d'Italia vždy oživuje staré vzpomínky. Fanoušci Interu a celý klub si určitě neradi vzpomenou na skandál Calciopoli, v kterém bylo prokázáno, že Juventus korumpoval rozhodčí a potvrdilo se tak to, co si Interisté roky mysleli. Stejné to bylo i v roce 1998, kdy Inter vedl trenér Gigi Simoni. V tomto roce se odehrálo jedno z nejvíce neslavných zápasů mezi největšími italskými rivaly. Pozdější vyšetřování v roce 2006 se však tak daleko do minulosti nedostalo a Juventus za tento zápas nebyl nikdy potrestán. V přiloženém videu se můžete o skandálním řízení rozhodčího přesvědčit sami.

"Z mého pohledu je morálním vítězem Derby d’Italia z roku 1998 Inter," říká Simoni po letech. "Po jasném faulu Marka Iuliana na Ronalda rozhodčí odmítl zapískat penaltu." V 71.minutě byl trenér za protesty vykázán z lavičky, pár minut na to byl vyloučen i jeho hráč Ze Elias po zákroku, které doposud rozhodčí ani netrestal. Juventus tehdy vyhrál 1-0 a tři kola před koncem byl najednou blízko scudetta. Inter se po zářezu psychicky rozložil a tým, který v předchozích zápasech jenom vyhrával, šlapal jako hodinky a porazil třeba AC Milán 3-0, vyhrál z posledních tří zápasů jediný, kdy už o nic nešlo.

18/08/13 - Marco Andreolli se po letech vrátil do klubu, kde jako mladý začínal. Příprava pod trenérem Mazzarrim se mu však příliš nepovedla. "Byla to těžká letní příprava, ale tak to má být. V USA jsme se střetli s velmi kvalitními týmy, které byly trochu před námi. Přesto to mělo pro nás pozitivní přínos," řekl italský bek o americkém turnaji, v kterém milánský klub skončil z osmi týmů na sedmé příčce.

"Jakou mám v obraně pozici? Loni jsem více méně polovinu sezony hrál v tříčlenné obraně pod Corinim. Bylo to pohodlné, takže z tohoto hlediska se dá říct, že mám trochu výhodu než jiní spoluhráči. Pak samozřejmě každý trenér má své vlastní nápady a žádá něco konkrétního. Takže se budeme postupně poznávat a musíme pochopit, co od nás chce."

16/07/13 - Oba milánské týmy spolu se Spartou na jednom turnaji hraném v USA? Ne, to není vtip. Vše se stalo v roce 1969 v New Yorku na původním stadionu Yankee. Konal se zde 4.ročník turnaje zvaného Americký pohár šampionů. Kromě zmíněných mužstev se ho ještě zúčastnil řecký Panathinaikos Atény. V semifinále porazil AC Milán Panathinakos 4-0 a Inter před 30 tisíci diváky Spartu až na penalty. Pražané vedli ještě minutu před koncem 2-1, pak ale svým druhým gólem vyrovnal z přímého kopu Angelo Domenghini. O postupujícím rozhodly penalty, nerazzurri vyhráli 4-3. O průběhu utkání si můžete přečíst z dobového výstřižku novin.

25/06/13 - José Mourinho a Velký Inter číslo dvě je zapomenut. Madridské finále je daleká minulost. Jak se Interu dařilo po odchodu slavného trenéra z klubu? Pojďme si shrnout tři sezony, během kterých se na lavičce černomodrých vystřídalo mnoho osobností. Ani jedna však klub nedokázala vrátit na vrchol. V tabulce Serie A se propadl až na letošní ostudnou devátou příčku.

09/11/11 - Je tomu právě dnes již 14 let, co v Benátkách zemřela legenda černomodrých barev, zlatý trenér Helenio Herrera. Rodákovi z argentinského Buenos Aires bylo sedmaosmdesát let.

O Herrerovi kolují mnohé historky. Říká se, že byl na hráče přehnaně tvrdý, také proto mu navždy zůstala přezdívka „Diktátor“. Byl to právě on, kdo k naprosté dokonalosti dovedl tzv. „catenaccio“, herní styl, s nímž v 60. letech dobyl celý fotbalový svět. V roce 1955 ve funkci prezidenta nahradil Angelo Moratti odcházejícího Carla Masseroniho a právě Morattiho zásluhou se Inter dostal ke svému vůbec nejúspěšnějšímu období vůbec. Moratti do týmu přivedl Itala Allodiho, kterýžto platil za nejlepšího sportovního ředitele v Calciu, a který dokázal uskutečnit jakýkoli přestup. Jako mladý byl angažován Peppino Prisco, začínající advokát, který miloval Inter celý život a poté, co bojoval za Itálii ve 2. světové válce, zůstal věrným Interistou až do své smrti.

16/03/11 - Včerejší zápas proti Bayernu rozhodl v 88.minutě Goran Panděv. Přesně ten Panděv, na kterého se valí kritika ze všech stran, protože nedokáže ve vyložené šanci skórovat. "Eto'o mi dal skvělý míč, to jsem nemohl nedat. Děkuji každému, klubu, spoluhráčům, kteří př i mě stáli i v těžkých časech. Nejsem někdo, kdo dá 20 nebo 30 branek za sezony, ale někdo kdo pracuje tvrdě pro tým a když k tomu přijdou i góly, je to velmi důležité," řekl Panděv.

Každý mi říkal, že bych mohl skórovat a tím bychom vyhráli zápas. Spoluhráčům bych chtěl opravdu poděkovat, gól slavili se mnou a dělali si ze mě legraci. Tento gól přišel pro mě v důležitý čas, jsem šťastný. Teď musím pokračovat v práci, určitě se ale cítím lépe než předtím," řekl makedonský reprezentant, který při oslavě svlékl dres a viděl žlutou kartu.

Díky třetímu gólu se velmi ulevilo i brankáři Julio Cesarovi. Brazilec stejně jako v prvním utkání předvedl kiks, lehkou střelu Robbena nedokázal zpracovat do rukou a vyražený míč vrátil do brány Gomez. Stejně jako v Miláně.

09/03/11 - Psal se 9. březen roku 1908, když se parta fotbalových nadšenců odebrala z milánské vinárny Toscana do bohémské restaurace Orologio poblíž Dómu, kde se těsně před půlnocí navždy vytvořil klub FC Internazionale Milano. Ono "i" v názvu bylo původně malé, aby ukazovalo klubovou nezávislost a otevřenost vůči všem, později se ovšem přezdívka Inter natolik vžila, že se počáteční písmeno upravilo na velké "I". Inter je spolu městským rivalem AC značkou města Milán, patřícího do regionu Lombardie v severní Itálii.

Barvami klubu se stala černá a modrá, odtud tedy proslulá přezdívka Nerazzurri. Klubové barvy i znak navrhnul malíř Giorgio Muggiani, jeden ze 43 bývalých členů AC Milán, kteří však AC opustili z nelibosti k tomu, že AC odmítal do svých řad přijímat cizince a fungoval až příliš uzavřeně. Byla to právě skupina těchto 43 disidentů, kteří oné březnové noci roku 1908 s půlnočními údery zvonice Dómu připíjeli na oslavu nového klubu - Interu.

02/03/11 - Právě dnes je to mu rovných 31 let, co tehdejší starosta města Milano v provincii Lombardie, Carlo Tognoli, definitivně posvětil záměr Interu k přejmenování dosavadního Stadia San Siro na Stadio Giuseppe Meazza. Stalo se tak jako výraz úcty a nehynoucího respektu k osobnosti největšího italského fotbalisty v dějinách, meziválečné útočné hvězdy Giuseppe Meazzovi.

Meazza, ve fotbalových kruzích neřečený jinak než „Peppino“, zemřel 21. srpna roku 1979 v Rapallu v provincii Janova v Ligurii. Narozeniny, jež by oslavil o dva dny později, již zůstaly nenaplněny a Meazza tedy zemřel v nedožitých devětašedesáti letech. Za svou dlouhou přeslavnou kariéru se převratným způsobem zapsal do dějin světového fotbalu, jako jeden z nejlepších a nejdůležitějších hráčů vůbec. Národnímu týmu Squadry Azzurry zásadním způsobem pomohl ke dvěma po sobě jdoucím triumfům na mistrovství světa, na druhém z turnajů dokonce působil jako kapitán celého výběru svazového kouče Vittoria Pozza.

25/02/11 - Jubilejní šedesáté narozeniny právě dnes slaví legendární záložník a trenér milánského Interu z let minulých, mistr světa Giampiero Marini.

Marini se narodil v italském městě Lodi v Lombardii. S fotbalem začínal v celku Fanfulla, kde se do prvního týmu prosadil již v sedmnácti letech. 176 centimetrů vysoký Marini si své místo na trávníku našel uprostřed záložní řady, odkud dirigoval spoluhráče a zajišťoval především defenzivní činnost. Nikdy nebýval přímo celebritou a hráčem, za nímž by média chodila jako první, přesto o jeho významu pro tým nikdo nepochyboval.

Cesta na vrchol nebyla pro nadaného mladíka s typickou kšticí a tradičně podmračeným výrazem nikterak snadná. Po zmíněných začátcích v provinční Fanfulle si Marini vyzkoušel hned několik různých angažmá, na každém z nich ovšem nepobyl příliš dlouho. Zahrál si postupně za Varese, Regginu a Triestinu, z níž poté zamířil opět do Varese, kde již napodruhé vydržel celé tři roky.

23/02/11 - U příležitosti dnešního opětovného setkání se s mnichovským Bayernem si zavzpomínáme na legendární sezonu 1988/89, kdy Inter jako kouč vedl Giovanni Trapattoni a prezidentem byl Ernesto Pellegrini.

Každý Interista, alespoň stručně obeznámený s historií Nerazzurri, ví, že rok 1989 byl pro Inter nesmrtelný a rekordní, černomodří tehdy slavně dobyli své třinácté Scudetto, když zaznamenali absolutní bodový rekord v tabulce Serie A, v níž se za vítězství udílely jen dva body. Beneamata tenkrát získala 58 bodů a s velkým přehledem za sebou nechala všechny rivaly, včetně Berlusconiho penězi posílený druhý klub z Milána.

19/02/11 - V srpnu již pětatřicetiletý Ivan Ramiro Cordoba si v zápase s Cagliari splnil sen, o jehož naplnění si v počátcích kariéry bezpochyby ani netroufal přemýšlet. Po dvanácti letech v milánském Interu se totiž zařadil mezi největší legendy černomodrého klubu, když na desáté příčce v počtu startů v Serii A vyrovnal 317. startů legendárního střelce Alessandra „Spilla“ Altobelliho.

Poté, co Cordoba již dříve v letošní sezoně na desáté příčce v celkovém počtu startů v barvách Interu nahradil Riccarda Ferriho, tedy kolumbijský stoper vyrovnává rovněž Altobelliho počin. Kdo Cordobu dlouhodobě sleduje, musí mu úspěch přát. Přes některá, především s postupem věku, častější zaváhání Ivan stále dokazuje, co týmu může nabídnout a zvláště dokazuje to, že je pro něj Inter životní láskou. V první pětiletce nového tisíciletí se o Cordobu hlasitě zajímal Real Madrid i Manchester United, on však navzdory tehdy nevydařenému období Interu v klubu setrval, za což sklízí ovoce nyní.

07/02/11 - Ten nejlepší dárek včera hráči Interu nadělili jednomu ze svých koučů, žijící legendě a ikoně černomodrého klubu – Beppemu Baresimu. Asistent kouče Leonarda se totiž právě dnes dožívá třiapadesátých narozenin, k nimž si mu dovolím tímto za celý fanklub Cechia Nerazzurra poblahopřát.

Giuseppe Baresi se narodil 7. února roku 1958 ve městě Travagliato, patřící do provincie Brescia a regionu Lombardie. Spolu se svým o dva roky mladším bratrem Francem Beppe odmalička miloval fotbal, oba talentovaní chlapci se profilovali jako výborní obránci, popřípadě štítoví záložníci. Rozdíl mezi oběma byl v tom, že na rozdíl od Beppeho byl mladší Franco příliš fyzicky slabý, pročež jej v samém úvodu kariéry odmítnul Inter! Ano, bylo to tak, oba bratři se skutečně mohli sejít v Interu, osud to však chtěl jinak.

07/01/11 - Je to právě dnes, co se svých 56. narozenin dožívá legendární středový obránce, libero a kapitán Interu, Graziano Bini.

Rodák z malého městečka San Daniele Po v provincii Cremona v Lombardii, patří k těm výjimečným hráčům, kteří do světa velkého fotbalu nakoukli již v pouhých 16 letech. Ano, už tehdy Bini byl součástí prvního výběru Nerazzurri, svůj vůbec první zápas v modročerném dresu pak odehrál 7. května roku 1972 proti Sampdorii Janov. Zajímavostí přitom je, že proti stejnému soupeři a rovněž v Serii A se Bini následně loučil. To už však byla jiná dekáda, psal se totiž rok 1985…

22/12/10 - Právě dnes své 47. narozeniny slaví jedna z největších legend Interu, věčný kapitán Giuseppe Bergomi.

Narodil se v Miláně, což se mu stalo osudným. Nikdy nehrál za jiný klub než Inter. Nikdy. Celých dlouhých 20 let jen a pouze černomodrý dres a Stadio Giuseppe Meazza.

Bergomi je ikonou. Již v osmnácti triumfoval na světovém šampionátu 1982 ve Španělsku, kde sice odjížděl jako nadějný benjamínek, který se moc neměl dostat do hry, nakonec ovšem kromě jiného odehrál také celé finále. Pomohlo mu tehdy zranění Fulvia Collovatiho, po němž včera zesnulý Enzo Bearzot oslovil právě Beppeho.

Mezi ostatními jej nešlo přehlédnout. Byť sotva dvacetiletý, vypadal o mnoho starší, na vině byl typický knírek, jímž Beppe vzdáleně evokoval vizáž Sandra Mazzoly, stejně jako věčně podmračený výraz a zachmuřené silné obočí. Nezapomenutelné ďábelské oči mají bezpochyby dodnes v paměti desítky světových útočníků. Bergomi, byť nebyl nikterak vysoký, jednoznačně vévodil zelenému pažitu, kdykoli na něj vstoupil.

21/12/10 - Právě dnes, 21. 12. 2010 vyhasl život jednoho z největších trenérských bardů starého kontinentu. Legendární a navždy zlatý italský stratég Enzo Bearzot zamířil na věčnost, příčinou smrti byla dlouhodobá těžká choroba, jíž kouč mistrů světa 1982 nedokázal dále vzdorovat.

Enzo Bearzot se narodil 26. listopadu 1927 ve městě Aiello del Friuli v provincii Udine. Jako mladík začínal v provinčním klubu Pro Gorizia, roku 1948 poté zamířil do milánského Interu, kde strávil 3 roky, načež odešel do Catanie. Bearzot se do Interu ještě na rok vrátil, stalo se tak v sezoně 1956/57. Kariéru poté ukončil v týmu Torina.

Ačkoli se do dějin Nerazzurri Bearzot nikterak velkolepě nezapsal, přesto bezpochyby celá černomodrá rodina Interu může být navždy hrdá, že osobnost Enzova formátu v klubu alespoň nějaký čas působila. Bearzot hrával na pozici obránce, na San Siru se v dobách své největší hráčské slávy sešel s borci jako Lorenzi a Skoglund, zažil dokonce i Meazzu.

20/12/10 - Je tomu právě dnes rovných 85 let, kdy se narodil jeden z nejproslulejších ofenzivních zabijáků v dějinách Interu Milán, Benito Lorenzi. Benito světlo světa spatřil ve městě Buggiano v toskánské provincii, kde také učinil první fotbalové krůčky k pozdější velké kariéře. Prvním větším mužstvem, v němž si Lorenzi zahrál, bylo Empoli, provinční celek, pro začínajícího fotbalistu však slušná šance. A Lorenzi nezklamal. V pouhých jedenadvaceti nastřílel hned v úvodní sezoně mezi seniory 15 branek v Serii B a vysloužil si tak pozornost předních týmů Itálie.

Ze všech zájemců nakonec uspěl Inter, kde prezident Carlo Masseroni roku 1942 nahradil svého předchůdce Ferdinanda Pozzaniho, jenž ještě vedl i Meazzu. Masseroni o Lorenziho hodně stál, v mladém útočníkovi se skrýval velký potenciál, čehož si šéf Nerazzurri byl dobře vědom.

10/12/10 - Je tomu právě dnes rovných 89 let, co světlo světa poznala jedna z největších legend a osobností v dějinách Interu Milán, oddaný a celoživotně loajální advokát Giuseppe Prisco.

Prisco, mezi Interisty nezmiňovaný jinak než Peppino, se narodil 10. prosince roku 1921 v Miláně, což se v budoucnu očividně stalo osudným. Ve svých 18 se Peppino zúčastnil druhé světové války, jako poručík byl tehdy vyslán na ruskou frontu. Po svém návratu obdržel stříbrnou vojenskou medaili za zásluhy. O pár let později, roku 1946 dokončil studium práv a stal se advokátem. Ženatým mužem se Peppino stal po sňatku s Mariou Irenou, s níž měl dvě děti – Luigiho Mariu a Annu Mariu.

Již tehdy přitom miloval milánský Inter, do jehož služeb nastoupil roku 1950, jako vedoucí jednoho z výkonných úseků managementu klubu. V té době byl ještě prezidentem Nerazzurri Carlo Masseroni, jehož ovšem roku 1955 nahradil Angelo Moratti, který posléze nastartoval nejúspěšnější období v celé historii Interu. Prezident Masseroni sice rozhodně nebyl neúspěšným šéfem, s černomodrými vyhrál 2 Scudetta a na trávníku válely obdivované hvězdy jako „Veleno“ Lorenzi, Nyers, Wilkes či Skoglund, přesto až příchod Morattiho znamenal totální nadvládu Beneamaty nad italským fotbalem.

04/09/10 - Zdá se to, přátelé, téměř neuvěřitelné, ale jsou tomu právě dnes již celé 4 roky, co nás opustil legendární hráč, kapitán a prezident Interu Giacinto Facchetti. Nezapomenutelná ikona světového fotbalu dala světu sbohem nečekaně, osudnou se mu stala zákeřná rakovina, přitom v těle objevena jen pár měsíců před Facchettiho skonem. Ten den se navždy stal černou, nikdy nekončící chvílí bolesti a žalu pro všechny Interisty.

Poté, co se roku 2004 Massimo Moratti dobrovolně vzdal funkce prezidenta Interu a tuto svou pozici přenechal právě Facchettimu, uplynuly sotva dva roky a Moratti se na své místo vracel. Jistě z toho neměl radost. Oba muži, Facchetti i Moratti, se vzájemně nesli v obrovské úctě. Massimo vzpomínal ještě na doby, kdy Interu prezidentoval jeho táta Angelo a on se jako mladý chlapec chodíval dívat na všude opěvovaného Giacinta. Naproti tomu Facchetti se mnohokrát vyjádřil s radostí o tom, že Nerazzurri znovu vede člen rodiny Morattiů, která bude s černomodrým klubem svázána již navždy.

18/08/10 - V posledním díle seriálu z historie Interu si představíme nejlepší útočníky nerazzurri.

1.Giuseppe MEAZZA

Božský Peppino byl fotbalistou, na které se nezapomíná. Italové říkají, že lepšího hráče země nikdy neměla, s přejmenováním svatostánku San Siro na Stadio Giuseppe Meazza souhlasil i konkurenční AC Milán, což samo o sobě vypovídá o obrovském respektu, jehož se Meazzovi i třicet let po smrti stále dostává plnými doušky.

04/08/10 - Předposlední část našeho seriál z historie Interu nám představí nejlepší ofenzívní záložníky.

1.Luis SUÁREZ

Když roku 1960 Interu podepsal slavný trenérský mág Helenio Herrera, od počátku prohlašoval, že k dokonalosti svého catenaccia potřebuje Luise Suáreze, jehož vedl v Barceloně, odkud oba do Milána přišli. Angelo Moratti Herrerovi vyhověl a byť až rok po H.H., přesto Suáreze přivedl. Přestup tehdy znamenal jeden z nejdražších obchodů historie fotbalu, čas ovšem ukázal, že to byly dobře investované peníze.

Luisito přicházel jako hvězda první velikosti, rok před svým příchodem získal jako dosud jediný Španěl (!) prestižní Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, s Barcou navíc dokráčel až do finále Poháru mistrů, přičemž z cesty poslal dokonce i jinak neomezeně vládnoucí Real Madrid. Suárez si v Barceloně báječně rozuměl s dalšími ofenzivními ikonami jako Kubala, Kocsis a Evaristo, zůstávalo otázkou, jak si povede v taktikou svázané Itálii a ne zrovna extra ofenzivním Interu.

26/07/10 - Seriál z historie Interu pokračuje, dnes jsou na řadě nejlepší defenzivní záložníci.

1.Lothar MATTHÄUS

Patrně jen Franz Beckenbauer a Gerd Müller se v německých fotbalových kronikách těší většímu uznání, než Lothar Matthäus. Neobyčejně talentovaný středopolař proslul v Bayernu Mnichov a Interu, kde stejně jako v Bavorsku zaujímal roli tvůrce hry a hlavní osobnosti týmu.

V Miláně to ale neměl zdaleka jednoduché, černomodrý dres v Matthäusově éře nosily legendy jako Zenga, Bergomi a Baresi, přesto kontroverzní německý autoritář působil jako hlavní tvář mužstva. Kouč Trapattoni mu věřil, proto jej pověřil rolí uprostřed hřiště, odkud mohl Matthäus pomáhat obraně i útoku. A navzdory tomu, že většina fanoušků si slavného Němce pamatuje spíše jako ofenzivní klenot, autor tohoto článku si Lothara dovolil uvést do kategorie defenzivních záložníků, neboť ofenziva je již tak plná velkých jmen, že by byla škoda některá neuvést.

22/07/10 - Pokračujeme v seriálu o nejlepších hráčích Interu. Dnes si představíme pět nejlepších krajních obránců.

1.Giacinto FACCHETTI

Nejlepší krajní obránce světových fotbalových dějin? Ano, nejspíše ano. Kdo jiný? Nebýt božského Meazzy, byl by to Facchetti, kdo by býval zván největším Interistou všech dob. Působil jako jeden z posledních mušketýrů. Představoval naprostý ideál slušného a čestného člověka i sportovce, kterému se vyhýbají aféry a osobní potíže. Nikdy nehrál zákeřně, nedostával červené karty, nehádal se s rozhodčími. Nejeden Interista Facchettimu neřekne jinak, než Bůh.

11/07/10 - V našem seriálu o nejlepších hráčích Interu tentokrát přinášime pětici nejlepších středních obránců.

1. Giuseppe BERGOMI

758 zápasů a 20 let na Stadio Giuseppe Meazza – to je, byl a navždy bude jeden z největších obránců světového fotbalu. Mimořádný Beppe Bergomi byl ikonou a oddaným synem Interu, který mu jeho úsilí a lásku vracel v plných dávkách. V pouhých 18 letech vyhrál Mistrovství světa ve Španělsku ´82. „Vyhrát MS ve stejném věku jako Pelé je prostě úžasné“, rozplýval se mladičký stoper, který na životní misi původně odjížděl jako benjamínek, který se do hry vůbec neměl dostat. Jelikož se však záhy zranil zkušený Fulvio Collovati, Beppe na pokyn kouče Bearzota naskočil na trávník a v letech, kdy kamarádi sotva končili střední školy, dobýval svatý grál nejkrásnější hry světa.

08/07/10 - Na našich stránkách začínáme nový seriál. V šesti článcích přineseme výběr nejlepších hráčů, kteří kdy za Inter hráli. Pořadí je rozděleno podle postů. Těšit se tak kromě TOP 5 nejlepších brankářů můžete na střední obránce, krajní obránce, defenzivní záložníky, ofenzivní záložníky a útočníky.

1. Walter ZENGA

Asi jen těžko by kterýkoli Interista na první místo mezi gólmany uvedl jiné jméno. Walter Zenga se za svou bohatou kariéru stal zosobněním spolehlivosti, dokonalých reflexů a výtečné rozehrávky. Do Interu přišel roku 1982 jako náhrada za jiného, pomalu již odcházejícího velikána, Ivana Bordona. Mladý brankář svou dráhu nastartoval ve velkém stylu, takřka ihned po svém příchodu se stal stabilní jedničkou věhlasného klubu, svým typickým nezaměnitelným stylem válečníka dirigoval vynikající defenzivu Nerazzurri v čele s borci jako Bergomi a Ferri.

17/06/10 - Je tomu dnes přesně 37 let, co svůj poslední zápas za Inter odehrála legendární levá spojka či záložník klubu, Mario Corso. Rodák z Verony v černomodrém dresu Beneamaty odkopal dlouhých šestnáct sezon, během nichž se nesmazatelně zapsal do historie klubu jako jeden z největších fotbalistů, jaký kdy za Inter nastoupil.

Mariolino vynikal ojedinělou herní elegancí a invencí, z pozice levého křídla perfektně doplňoval středového Luise Suáreze a pravého Jaira, s nimiž tvořil neodmyslitelnou útočnou osu podporující věhlasného střelce Sandra Mazzolu. V týmu Helenia Herrery Corso zaujímal důležitou roli jednoho z tahounů, po odchodu Armanda Picchiho dokonce Mario dostal kapitánskou pásku a tři roky mužstvo vedl jako kapitán.

28/05/10 - Je tomu dnes přesně 55 let, kdy funkci prezidenta milánského Internazionale opustil třináct let vládnoucí šéf Carlo Rinaldo Masseroni, na jehož pozici byl nově zvolen petrolejový magnát Angelo Moratti. Ono jméno Moratti přitom v dějinách klubu zdaleka nezazní naposledy, vždyť Angelův syn, Massimo, je prezidentem dodnes, jeho syn Angelomario pak působí na pozici viceprezidenta.

Unikátní rodinné propojení, počátkem se datující právě k 28. 5.1955 v souvislosti s jinými světovými velkokluby takřka nemá obdoby. Snad jen v nenáviděném Juventusu se o podobně rodinný podnik stará zámožná rodina Agnelliů, šéfů Fiatu.

27/05/10 - Jak známo, takřka půl století trvalo, než se černomodrá rodina Interistů mohla radovat z dalšího Ušatého poháru. Při hlubším zkoumání navíc přijdeme na podivuhodný fakt - zdá se to neuvěřitelné, ale oba předešlé triumfy v nejprestižnější klubové soutěži starého kontinentu Nerazzurri získali v totožný den, jen s rozdílem roku, který se pochopitelně od prvého úspěchu přičetl.

Triumf v Poháru mistrů za rok ´64 i ´65 Beneamata vskutku získala shodně 27. května, tedy dni, jenž se nám rozbřesknul také nyní, dnes! Bezpochyby je tedy na místě si tento přeslavný den plný opojných vzpomínek užít a vychutnat. Připomeňme si alespoň v krátkosti, kteří že to byli borci, co zajistili tisíce bezesných nocí milionům tifosi nejen v Itálii.

26/05/10 - Psal se 27. květen 1971, když Armando Picchi vydechl naposledy. V nedožitých šestatřiceti letech jej přemohla rakovina. Ta zpráva zapůsobila jako šok. Ačkoli se informace o tragickém zdravotním stavu věhlasného obránce roznesla již dávno předtím, sama smrt na všechny jako obvykle zapůsobila jako rána z čistého nebe. U velkých osobností to tak už bývá. I když se jejich odchod může očekávat každým dnem, i přesto až ve chvíli opravdového konce, jakoby všichni pochopili, oč svět přichází. Plakalo celé Livorno, celý Milán a celá Itálie. Jeden z nejlepších obránců v dějinách Calcia navždy odešel.

Jeho rodina si usilovně přála tichý a soukromý pohřeb, neboť již tak byla psychicky na dně a přítomnost tisíců soucítících by ještě umocňovala jejich bolest, přesto se na hřbitově v Livornu sešlo snad celé město. Itálie se semkla jako málokdy. Všichni truchlili za zemřelého. K uctění jeho památky byly v den pohřbu veškeré obchody v celém Livornu od 17.30 do 19.00 zavřeny, kluby Serie A na konci sezóny uspořádaly slavnostní turnaj o trofej Armanda Picchiho. Vrcholem vzdání úcty pak bylo přejmenování livornského stadionu po svém slavném bývalém hráči a městském rodákovi.

11/04/10 - Včera tomu bylo právě rovných 100 let, co světlo světa spatřila jedna z největších hvězd v dějinách kulatého nesmyslu, legendární osobnost argentinského původu, Helenio Herrera. Proslulý "Diktátor" byl jednou z prvních trenérských veličin, jíž se dostávalo takové pozornosti jako hráčům samotným, svou mimořádností se lišil od všech ostatních.

Jeho veliká kariéra začínala ve Francii, později přesídlil Španělska, kde se stal ikonou a Atlétiko Madrid dotáhnul ke dvěma titulům v řadě (1950, 51). Roku 1958 se ujal kormidla věhlasné Barcelony, jejíž kádr s Kubalou, Kocsisem, Suárezem, Cziborem, Ramalletsem nebo Evaristem skýtal široké možnosti úspěchu. A Herrera skutečně uspěl také v Katalánsku, v konkurenci Di Stéfanova Realu blaugranas docílili dvou titulů v La Lize, kromě toho získali také Španělský pohár a Veletržní pohár. Náročný a přísný "Otrokář" sklízel ovace, jeho koučování bylo bráno jako vzor celé Evropy. Po porážce v Poháru mistrů ze strany odvěkého rivala z Realu ovšem Herrera Barcelonu musel opustit, jeho dalším zaměstnavatelem se stal milánský Inter, jenž toužil plně zaujmout pozici krále italského fotbalu.