POHAR UEFA Finále 06/05/1998

INTER MILANO - LAZIO RIM 3:0



6.května 1998 v Paříži - 20.45
Branky: 5. Zamorano; 60. Zanetti, 70. Ronaldo
Vyloučeni: 81. West (Inter) a 90. Almeyda (Lazio)
Divaku: 40 000
Rozhodci: Lopez Nieto (Španělsko)



LAZIO: Marchegiani – Grandoni(54.Gottardi),Negro,Nesta,Favalli – Fuser,Jugovič,Venturin (48.Almeyda),Nedvěd – Casiraghi,Mancini. (22 Ballotta, 3 Lopez, 4 Marcolin, 7 Rambaudi). Trenér: Sven Göran Eriksson

INTER: Pagliuca – Fresi – Colonnese,West,Zanetti – Winter (68.Cauet), Zé Elias, Djorkaeff (68.Moriero), Simeone – Ronaldo, Zamorano (73.Sartor).(12 Mazzantini, 5 Galante, 11 Kanu, 20 Recoba). Trenér: Luigi Simoni

Všechny zápasy v tomto ročníku

CMFS - V.Kaiser:
Finále Poháru UEFA se už počtvrté v historii stalo ryze italskou záležitostí . Všechny předchozí precedenty se však urodily v tomto desetiletí – v roce 1990 proti sobě stáli Juventus (pozdější vítěz) a Fiorentina (tehdy s Lubošem Kubíkem v záložní řadě), o rok později se italské sólo opakovalo v případě dvojice Inter Milán(vítěz) a AS Roma a v roce 1995 přišel na řadu duel AC Parma (vítěz) – Juventus. Už před pařížským finále roku 1998 bylo jasné, že Itálie si připíše 24.evropskou pohárovou trofej v historii a vyrovná tak anglické kluby. (Co na to nyní Chelsea v PVP a Juventus v Lize mistrů?) Proti sobě v Parku Princů nastoupil Inter Milán a Lazio Řím.


Takže Jihoameričané (Zamorano, Zanetti, Ronaldo) nakonec předčili Slovany (Jugovič, Nedvěd, Bokšič bohužel jen na tribuně), duo „Za-Za“ (Zamorano – Zanetti) zasadilo smrtelné dvě rány duu „Ne –Ne“(v řadě jiných zápasů skutečně neprostupní stopeři Negro a Nesta). I tak by se dalo charakterizovat toto finále, v němž skutečně internacionální Inter (nastoupilo za něj celkem pět Italů a devět cizinců) skóroval zásluhou svých jihoamerických hvězd. Rozhodující byly přitom první dvě branky, pak už běžel tok zápasu samospádem. Lazio nečekaně zaskočil, muselo se vytáhnout ze své obranné ulity a začít tvořit hru. Přitom oba soupeři, jak Lazio, tak Inter, hrají mnohem raději ze zabezpečené obrany a na protiútoky. Tento styl si tedy mohl už od 5.minuty plně dopřávat Inter, v němž si West skvěle hlídal Casiraghiho, Colonnese Manciniho a Winter Nedvěda.

Lazio se v posledních zápasech se střelbou gólů vysloveně hněvá – za posledních deset soutěžních zápasů (3x Pohár UEFA, 2x Italský pohár, 5x liga) dalo jen sedm branek, ovšem pětkrát přitom vyšlo zcela naprázdno. Zvlášť výrazně se projevuje sterilita útoku – z oněch sedmi tref má jen jedinou na svědomí čistokrevný útočník (Mancini), ostatní byly dílem obránců a záložníků. Kromě toho Lazio nezvládá závěr náročné sezony, v níž dlouho bojovalo na třech frontách (liga + 2 poháry), fyzicky, nepochybně mu uškodila absence technického křídla Bokšiče.


Inter je naopak ve skvělé kondici, je to možná i tím, že má skutečně nabitý kádr hvězdami a může je tedy pravidelně střídat, námaha z těžké sezony se tak přece jenom lépe rozložila. Nadupanost milánské squadry byla vidět již v oné páté minutě, kdy se Chilan Zamorano prosmýkl kolem Nesty a sprint tváří v tvář brankáři zakončil přesnou střelou. Inter pak celý první poločas spíše jen bránil (Ronaldo přitom ovšem stačil napálit spojnici břevna a tyče!), po přestávce však už naplno prodal svou lepší fyzickou kondici. Zamorano nejdříve unikl a nastřelil vnitřní stranu tyče, hlavou pak skvěle nahrál volnému Zanettimu a ten břevno vhodně využil k malebnému odrazu své bomby gól Ronalda zaváněl ofsajdem, ovšem zpomalený a několikrát opakovaný závěr italské režie jasně odhalil, že v okamžiku přihrávky byl Ronaldo na úrovni s obráncem Lazia! Nesta ovšem zůstal stát, zatímco Ronaldo vyrazil jako chrt a pak už jen debatoval s bezmocným brankářem Marchegianim, na kterýže bok se hodlá položit – v takovýchto interview se brazilský kanonýr vyzná a nikdy se nepřeřekne! Dojem ze zápasu trochu pokazily dvě ukázky jižanského temperamentu v podání Nigerijce Westa (uhození Casiraghiho loktem – přitom jej po celý zápas skvěle ubránil a takovou „tečku“ neměl rozhodně zapotřebí) a Argentince Almeydy (neodolal pokušení přetáhnout Ronalda přes jeho kouzlící nohy).

Inter získal třetí Pohár UEFA ve své historii a jeho fanoušci nadšeně skandovali „Chi non salta – bianconero!“ , tedy „Kdo neskáče, je černobílý“ (rozuměj fanoušek Juventusu). Lazio se dočkalo první prohry v tomto ročníku Poháru UEFA až v samotném finále, předtím mělo velmi příznivou bilanci sedmi výher a tří remíz.

LAZIO - INTER 0 - 3
  Gazzetta Corsport Tuttosp. Corsera Repub. Giornale Giorno MEDIA
Pagliuca 6,5 6 7 6,5 sv 6 6 6,33
Fresi 7 6,5 7 7 6 6,5 6,5 6,64
Colonnese 7 7 6,5 6,5 6,5 7 6 6,64
West 6 7 7 7 5 6,5 7 6,50
Zanetti 7,5 7 7,5 7 7 8 7,5 7,36
Winter 7,5 7 7 7 7 7 7 7,07
Cauet sv 6 sv 6,5 6 sv sv 6,17
Ze' Elias 7 7 6,5 7 6,5 6,5 6 6,64
Djorkaeff 7 6 7,5 7 6,5 7 6,5 6,79
Moriero sv 6 sv 6,5 6 sv sv 6,17
Simeone 7 7 7 7 7 6,5 6,5 6,86
Ronaldo 8 7,5 8 7,5 7 7 7 7,43
Zamorano 8 8 8,5 7,5 8 8 7 7,86
Sartor sv sv sv sv sv sv sv s.v.
  7,136 6,769 7,227 6,923 6,542 6,909 6,636
Znamkovani hracu Interu podle italskych medii.

 

PRINCOVÉ PŘÁLI INTERU


Týdeník Gól
ITALSKÉ DOSTAVENÍČKO POD EIFFELOVOU VĚŽÍ

Finále Poháru UEFA se letos premiérově odehrávalo na jeden zátah. Novota se osvědčila, přestože před výkopem zaznívalo nemálo varovných hlasů, že se bude především bránit a čekat na sokovo pochybení.
Obavy vzaly za své v páté minutě, kdy Zamorano po geniálním vysunutí Simeoniho otevřel skóre. Římané na osudovou ránu reagovali snahou o tlak, Inter se zase smrštil do elastické obrany a číhal na každou možnost k protiútoku. Po pauze se milánští nejprve zablýskli Zamoranovou tyčí a posléze i Zanettiho gólem, který učinil finální jasno.

V základní sestavě vítězů se dostalo toliko na tři Italy: brankáře Pagliucu a zadáky Fresiho a Colonneseho. Spolu s nimi se na trávě potili dva Argentinci, dva Brazilci, Francouz, Chilan, Nigerijec a Nizozemec. Své individuální schopnosti však dokázali bezvýhradně podřídit vyššímu zájmu.

Velebený Ronaldo nebyl až na pár výjimek příliš platný v poli, ale když se dostal k míči, stálo to za to. Své mistrovství stvrdil třetím gólem, který ovšem odstartoval ofsajd.

Útok Lazia při neúčasti Bokšiče totálně shořel. Zatímco Inter vyslal na Marchegianiho branku rovných deset pozdravů, Laziu se stejný kousek zdařil pouze třikrát. Navíc neoslnila ani proslulá římská defenziva v čele s rodící se star Nestou.

Naše zraky se upíraly především na Pavla Nedvěda. Začal na pravé straně zálohy, během utkání pak působil spíše ve středu. Ukázal se jako neúnavný bojovník, udatně chodil do soubojů, nabízel se spoluhráčům a snažil se také kolegy vysunovat do šancí. Příliš pochopení však nenacházel. Ani jednou se nedostal ke střele. Přes porážku je Nedvědova účast ve finále Poháru UEFA jedním z největších úspěchů našeho fotbalu v tomto roce.

Jan Marchal

 

Nedvěd necítil zklamání


Po Antonínu Panenkovi, Luboši Kubíkovi, Radoslavu Látalovi a Jiřím Němcovi je PAVEL NEDVĚD (25) pátým Čechem, který bojoval ve vrcholném utkání některého z evropských pohárů. Přes únavu na těle i duši se mužům od pera zpovídal ochotně a plynule se přitom přesouval z italštiny do češtiny.
Kam na vašem soukromém žebříčku úspěchů stavíte účast ve finále Poháru UEFA?
Hned za stříbro z mistrovství Evropy. Třetí je vítězství Lazia v italském poháru. Za dva roky jsem hrál tři finále a vyhrál jenom jednou, takže spokojenost nic moc.
Jak vaši taktiku poznamenala pátá minuta?
Věděl jsem, že kdo dá první gól, bude ve výhodě. Inter pozorně bránil, na posledních dvaceti metrech často až v devíti. Udělali jsme zkraje chybu a zaplatili za ni. Museli jsme hrát do plných a to je vždycky těžší, než bourat.
Měl by zápas jiný průběh, kdyby mohl nastoupit Bokšič?
S ním bychom měli dva průbojné útočníky. Určitě by na ně platil rychlostí a našel by tam nějakou díru.
Nejlepším hráčem finále byl vyhlášen Ronaldo. Souhlasíte s tímto výběrem?
Nesouhlasím. Třeba Zamorano byl jasně lepší. Ronaldo něco hrál, až když byl výsledek hotový. Dal sice gól a předvedl pár parádiček, ale to už bylo všechno rozhodnuté.
Jste hodně zklamaný?
Snad ani ne. Inter byl lepší a vítězství si zasloužil. Doufám, že to tak budou brát i fanoušci. Lazio čtyřicet let nic nevyhrálo a letos se nám to povedlo protrhnout. Byla to skvělá sezona.

 

Azurové jaro nad Seinou


Od ranního kuropění mohl nezasvěcený Pařížan nabývat dojmu, že sezoně v hlavním městě módy překvapivě dominuje modrá. Dokonce hned ve dvou odstínech: blankytně světlé a tmavé, kombinované navíc s černou. Výlet za fotbalem si dopřály tisíce Italů a Italek, od capartů až po starce. Čas si krátili podle svého. Intelektuálněji založení se řadili do fronty na krajanku Monu Lisu, jiní konali pouť k místu, kde zhasl život Lady Di. Ostatní bloumali po bulvárech a občas cvičně zahřímali nějaký ten chorál.
Pizza `a la Parigi
Tu a tam se připojují i místní. Ve zdech Paříže trvale přebývá asi 45 tisíc Italů a další desítky tisíc lze potkat na předměstích. Je mezi nimi i žoviální Neapolitán Mimmo, šéfující „trattorii“ na ulici Magenta: „Před lety jsme chtěli založit klub přátel Interu, ale neklapalo to. Italové v cizině fandí všem našim mužstvům, nejenom jednomu. To by se v Itálii nestalo,“ chechtá se Mimmo a mrskne na stůl pizzu jako Brno.
Cesta za idolem
Zatímco se v luxusním hotelu Trianon Palace ve Versailles fotbalisté oddávají siestě, slévají se bublající potůčky ve veletok. Solidně to duní i v metru. Mezi nepočetnými domácími diváky je i třináctiletý Bertrand, nasoukaný do pruhů Interu. „Pokoj mám plný fotek Ronalda. S kamarádem jsme jeli do Versailles, ale nepustili nás k němu. Nesměli jsme ani na trénink. Snad ho potkám dnes,“ sní si svůj sen.
L’amicizia nade vše
Pařížané kvačí k rodinným krbům a hemžení je nevyvádí z klidu. Ti, kterým mičuda nic neříká, možná přemítají, kam se zašijí při nadcházejícím „Mondialu“. V šest hodin mizí policejní zátarasy a lačné publikum se vsakuje do betonových útrob Parku princů. Stadionem třese bohatýrské skandování a zpěv. Vše se odvíjí v pohodě, nikde ani náznak nevraživosti či nepřátelství. Mezi vlajkami Lazia se dokonce vynořuje transparent s nápisem: „Una finale non cancella l‘amicizia“ (finále neruší přátelství). Protější tribuna odpovídá potleskem. Zdalipak to takhle bude vyhlížet, až si to jednou ve finále Poháru UEFA rozdají třeba Baníkovci se Sparťany...
Radost i žal
Po posledním zahvízdání panuje mezi Miláňany euforie, svým rekům ale aplaudují i zasmušilí fandové Lazia. Žádný pískot, žádné nadávky, žádné žaludeční vředy. Nepovedlo se dnes, povede se jindy. A když ne, tak také dobře. Houfy se rozplývají, někdo hned míří k dopravnímu prostředku a spěchá domů, na ostatní tu ještě čeká bujará noc. Paříž nechodí na kutě se slepicemi...



VÍTĚZNÝ NÁVRAT


Youri Djorkaeff

Inter hrál prakticky s tříčlenným útokem. Za vysunutými sólisty Ronaldem a Zamoranem konal užitečnou práci Francouz YOURI DJORKAEFF (30). Po utkání neskrýval spokojenost:
Myslím, že všichni musí ocenit způsob, jakým jsme pohár získali. Šli jsme do zápasu s pevným přesvědčením o své síle a s obrovskou touhou zvítězit.
Měli jste z Lazia obavy?
Ještě před měsícem byli Římané skoro neporazitelní, teď jim to moc nejde. Já si ale se soupeřem nikdy hlavu nelámu. Prostě hraji a chci vyhrát. Tečka. Je mi jedno, koho máme zrovna proti sobě.
Říká se, že pro italské fanoušky Pohár UEFA tolik neznamená...
Určitě by víc ocenili vítězství v lize nebo v italském poháru, ale tohle finále bylo zvláštní právě účastí dvou italských mužstev. Věřím, že jsme příznivcům udělali alespoň takovou radost, jakou máme my sami.
Jak jste se cítil v Parku princů?
Hrával jsem tu za Paris Saint-Germain a rád se vracím. Tenhle stadion má výjimečnou atmosféru a vůbec se nedivím, že se PSG nechce do Saint-Denis. Za posledních pětadvacet let se tu odehrála spousta věcí, dobrých i špatných, které vešly do historie.
Je tu s vámi rodina?
Objednal jsem maximální možný počet lístků, na kolik jsem měl právo, tedy třicet.


 

Přehled vítězů
POHÁR VELETRŽNÍCH MĚST
1958: Barcelona-Londýn 2:2, 6:0
1959: nehrálo se
1960: Barcelona-Birmingham 0:0, 4:1
1961: AS Řím-Birmingham City 2:2, 2:0
1962: FC Valencia-FC Barcelona 6:2, 1:1
1963: FC Valencia-Dinamo Záhřeb 2:1, 2:0
1964: Real Zaragoza-FC Valencia 2:1 (v Barceloně)
1965: Ferencváros Budapešť-Juventus Turín 1:0 (v Turíně)
1966: FC Barcelona-Real Zaragoza 0:1, 4:2 po prodl.
1967: Dinamo Záhřeb-Leeds United 2:0, 0:0
1968: Leeds United-Ferencváros Budapešť 1:0, 0:0
1969: Newcastle United-Dózsa Ujpest 3:0, 3:2
1970: Arsenal Londýn-RSC Anderlecht 1:3, 3:0
1971: Leeds United-Juventus Turín 0:0 nedohráno, 2:2, 1:1
POHÁR UEFA
1972: Tottenham Hotspur-Wolverhampton Wanderers 1:1, 2:1
1973: FC Liverpool-Borussia Mönchengladbach 3:0, 0:2
1974: Feyenoord Rotterdam-Tottenham Hotspur 2:2, 2:0
1975: Borussia Mönchengladbach-Twente Enschede 0:0, 5:1
1976: FC Liverpool-FC Bruggy 3:2, 1:1
1977: Juventus Turín-Athletic Bilbao 1:0, 1:2
1978: PSV Eindhoven-SEC Bastia 0:0, 3:0
1979: Borussia Mönchengladbach-Crvena Zvezda Bělehrad 1:1, 1:0
1980: Eintracht Frankfurt-Borussia Mönchengladbach 2:3, 1:0
1981: Ipswich Town-AZ 67 Alkmaar 3:0, 2:4
1982: IFK Göteborg-Hamburger SV 1:0, 3:0
1983: RSC Anderlecht-Benfica Lisabon 1:0, 1:1
1984: Tottenham Hotspur-RSC Anderlecht 1:1, 1:1, pen. 4:3
1985: Real Madrid-Videoton Székesfehérvár 3:0, 0:1
1986: Real Madrid-1.FC Köln 5:1, 0:2
1987: IFK Göteborg-Dundee United 1:0, 1:1
1988: Bayer Leverkusen-Espanyol Barcelona 3:0, 0:3, pen. 3:2
1989: SSC Neapol-VfB Stuttgart 2:1, 3:3
1990: Juventus Turín-AC Fiorentina 3:1, 0:0
1991: Inter Milán-AS Řím 2:0, 0:1
1992: Ajax Amsterodam-AC Turín 2:2, 0:0
1993: Juventus Turín-Borussia Dortmund 3:1, 3:0
1994: Inter Milán-Casino Salcburk 1:0, 1:0
1995: AC Parma-Juventus Turín 1:0, 1:1
1996: Bayern Mnichov-Girondins Bordeaux 2:0, 3:1
1997: FC Schalke 04-Inter Milán 1:0, 0:1, pen. 4:1
1998: Inter Milán-Lazio Řím 3:0

VSECHNA FINALE EVROPSKYCH POHARU INTERU MILAN:


Sezona Pohar Kde,kdy Finale Vysledek
1963-64 PMEZ Vienna 27-5-64 Inter-Real Madrid 3-1
1964-65 PMEZ Milano, 27-5-65 Inter-Benfica 1-0
1966-67 PMEZ Lisbona, 25-5-67 Celtic-Inter 2-1
1971-72 PMEZ Rotterdam, 31-5-72 Ajax-Inter 2-0
1990-91 Uefa Milano, 8-5-91 Inter-Roma 2-0
    Roma, 22-5-91 Roma-Inter 1-0
1993-94 Uefa Vienna, 26-4-94 Casino Salcburk-Inter 0-1
    Milano, 11-5-94 Inter-Casino Salcburk 1-0
1996-97 Uefa Gelsenkirchen, 7-5-97 Schalke 04-Inter 1-0
    Milano, 21-5-97 Inter-Schalke 04 1-0 (1-4 ai rigori)
 
Vitezne finale 4
PMEZ 2
Uefa 2