AC MILÁN - FC INTER 3:2

Za co? Proč musí fanoušek Interu tak trpět? Ono by bohatě stačilo zaslouženě a hladce prohrát jako v první derby na podzim. Ale potom, co zas předvedli hráči prokletého Interu, člověku nezbyde na tváři nic jiného než tupý výraz. Dokáže mi někdo nezaujatý vysvětlit psychickou labilitu hráčů v černomodrých dresech? Co to tam hraje za amatéry? Proč za jakýkoliv jiný klub či reprezentaci mají sebevědomí na rozdávání a v Interu je to parta ustrašených kluků? Všichni by měli okamžitě začít chodit k psychiatrovi jinak to můžou v Miláně zabalit. Ani deset Ronaldů či Adrianů by Interu nepomohlo. A vypadá to, že trenér Zaccheroni s tím asi také nic neudělá.

Před vyprodaným San Sirem se v sobotu večer konalo 257.milánské derby. V podzimním duelu zvítězili po drtivém nástupu rossoneri 3:1 a i nyní byli favoritem. Zatímco AC i přes menší potíže s přehledem vede Serii A a míří k scudettu, Inter se topí ještě ve větší krizi než pod Cúperovým vedením a po porážce 2:3 ztrácí na svého rivala neuvěřitelných 19 bodů. Osm zápasů trvá šňůra oficiálních zápasů bez vítězství. Pět z nich je z toho ligových. Bilance z posledních sedmi zápasů v lize je přímo hrozivá 1-2-4. Porážka znamenala mimojiné také posun v tabulce směrem dolů před nedělními zápasy na 6.místo. Před Inter se dostala Parma a to i přesto, že jí v lednu oslabil její nejlepší střelec Adriano...

Zaccheroni i přes nevydařené zápasy nadále věří svému tradičnímu rozestavění 3-4-3. Chyba v něm zřejmě není, jak by jinak Inter dokázal zahrát super zápasy? I přes dobré výkony ovšem Inter nemusí být vítězem. Viz třeba dvojzápas s Juventusem v semifinále Italského poháru. A ne jinak tomu bylo i v tomto derby. Inter sice nehrál nic moc, ale jeho obrana pracovala na 100% a útok byl rozhodně nebezpečnější než soupeřův. To co se pak odehrálo po přestávce nebylo kvůli systému. Narozdíl od svého kolegy na lavičce AC měl Zac tradiční potíže se zraněnýmí hráči. Zatímco u AC chyběl jen distancovaný Maldini, na straně "hostí" nemohli hrát kvůli zranění obránci Cannavaro, Coco, Brechet, záložníci Almeyda, Emre a útočník Martins. Kvůli distanců stojí do konce března Materazzi a do konce dubna Kallon. I přes tyto potíže se nedá říct, že by v obraně a záloze běhalo "béčko". Adani, Helveg i Farinos dokazují, že když dostanou příležitost na více než pár zápasů, jsou kvalitativně na podobné úrovni jako jejich zranění spoluhráči. Poprvé po dlouhodobém zranění hrál Cristiano Zanetti.

Zápas začali aktivněji hráči AC. Aspoň co se týče střel. Obrana černomodrých je blíž než k šestnáctce nepouštěla a nebezpečné střely z dálky pochytal Toldo. Inter zahrozil brejkem Vieriho a Adriana, kteří beželi na osamoceného obránce. Jenže Vieri místo toho, aby se mu obloukem vyhnul nebo nahrál, se nechal lehce odzbrojit. Po pár minutách se však černomodrá menšina v hledišti dočkala. Dejan Stankovič neuvěřitelně zakroutil míč přímo z rohového kopu do brány. Balón se přitom ve vápně odrazil a proletěl bez povšimnutí skrz množství hráčů do sítě 0-1. Domácí nadále zkoušeli hlavně dalekonosné střely. Toldo však exceloval a když už nemohl míč chytit, aspoň ho bezpečně vyrazil, prozatím. Do další gólobvé šance se však znovu dostal Inter. Ve vápně se k míči dostal Adriano, skvělou hrou tělem se nenechal odstavit od míče a nápalil tyč. Pět minut před koncem první půle se po orhu Stankovíče dostal odražený míč na hranici pokutového území ke Cristianu Zanettimu. Jeho střelu tečoval Kaladze. Míč se pak pomalinku dokutálel za čáru 0-2. V tu chvíli jsem měl takovou škodolibou radost. Přišlo mi, že se něco v Interu muselo změnit. Nikdy se totiž nestalo, aby Inter vedl po dvou šťastných gólech. Nepamatuji se, že by se někdy (kromě zápasů s Valencií) tvrdilo, že Inter vyhrál nezaslouženě. Vždy jen nezaslouženě prohrál :-) Teď byl Inter sice lepší, ale ne zas tak. Pak však přišla druhá půle.

AC má v této sezóně skvělé druhé půle. Hned osm zápasů letos dokázal otočit či jen vylepšit ve svůj prospěch po přestávce. Doposud je porazilo jen Udinese. Bravurní kousek se jim povedl i nyní. Ze stavu 0-2 dokázali za 30 minut udělat 3-2. Než ovšem k tomu došlo mohl jejich naděje definitivně pohřbít, i když fanoušek Interu nikdy neví, Adriano. Po lobu za obranu byl sám před gólmanem Didou. Navíc Dida ještě před ním nešťastně uklouzl, takže před brazilským ostrostřelcem zívala prázdná brána s ležícím gólmánem. Adriano napálil míč přímo do ochozů k nejvěrnějším fanouškům...

No a pak to přišlo. I třetí gól, co padl byl z kategorie chcípáků. Seedorf vystřelil a Toldo vyrazil míč ke střídajícímu Tomassonovi, který ho dokopnul do prázdné brány 1-2. V tu chvíli jsem se začal dost obávat, co to z hráči Interu udělá. Vedli totiž překvapivě v derby o dvě branky a doposud jim všechno vycházelo. Než jsem stačil domyslet, bylo vyrovnáno. Za necelých šedesát vteřin chyboval jeden ze záložníků a nahrál míč soupeři. Kaká se s míčem rozběhl z vlastní poloviny a všichni černomodří se před ním zbabělě rozutekli. Nechápu... Osamocený Brazilec pak napálil míč z hranice šestnáctky přímo k tyči 2-2. Zdálo se, že remíza by mohla oběma týmům stačit. Žádný z nich se nehnal do útoku a spíš vyčkával. Zac se rozhodl stáhnout neviditelného Vieri. Proti velkoklubům tradice. Proč však poslal na hřiště Cruze a ne Recobu, nevím. El Chinovi se poslední dobou hodně dařilo a nahrával skoro na každý gól. Pět minut před koncem si vzal míč exinterista Clarence Seedorf a podobně jako před dvěma lety, kdy ještě v barvách svého bývalého klubu dvěma krásnými střelami vybojoval s Juventusem remízu 2:2, nápalil míč z uctivé vzdálenosti přesně k tyčce 3-2.

Dokonalý obrat. I Jaap Stam změnil názor. Ještě před pár týdny tvrdil, že kdyby si mohl vybrat šel by do Interu. Nyní tvrdí to samé o AC. Chce vyhrávat.