EMPOLI - FC INTER 2:3

Infarktový zápas se šťastným koncem pro Inter. Tak přesně takový byl zápas v Empoli. Oběma týmům šlo o hodně. Domácí hráli o vstup do baráže. Nakonec však do Serie B sestupují přímo. Inter hrál o čtvrtou příčku zajišťující předkolo Ligy mistrů a překvapivě uspěl. Tradičně však ve finálních fázích selhával. Ani tento vypjatý duel nebyl výjimkou. Ještě ve 45.minutě prohrával 0:1 gólem Lucchiniho a mohl jen doufat v to, že ostatní konkurenti Parma a Lazio prohrají.

Parma sice prohrávala doma s Udinese 0:1, zásluhou skvělého Gilardina zápas otočila a nakonec vyhrála 4:3. Zmiňovaný kanonýr se ze vstřelení gólu radoval hned čtyřikrát. Úspěšné bylo i Lazio, které vyhrálo 2:1. Inter tak musel za každou cenu zvítězit. V nastaveném času první půle Adriano hlavou vyrovnal. V 61.minutě přišel na hřiště Alvaro Recoba a pár minut na to, nádherně z přímáku zatočil míč přesně k tyči. Za dalších pět minut předvedl Adriano, jakým je fotbalistou. V sóličku přešel přes tři protivníky a čtvrtého - gólmana, si před zakončením do prázdné brány položil na zem. Jasně tak ukázal, včem je jeho síla. Při jeho vysoké a robustní postavě techniku ovládá přímo mistrovsky. V 70.minutě se tak zdálo, že je rozdhodnuto. Nebyl by to však Inter, kdyby si závěr zápasu nezkomplikoval. V 85.minutě snížil Rocchi a začalo drama...

Trenér Zaccheroni před zápasem znovu řešil hlavně koho z útočníků postavit. Trochu mu pomohl Vieri v minulém zápase, kde dostal čtvrtou žlutou kartu a nemohl tak nastoupit. I tak měl ale až moc adeptů. Největší hvězda Adriano měla problémy s pravým stehenním svalem, přesto důvěru zřejmě i se svolením lékařů dostala. Kolegou mu byl mladý Obafemi Martins. Nigerijce v druhém poločase střídal El Chino. Na Julia Cruze a Mohammeda Kallona se tak nedostalo.

Kromě Vieriho chyběl i Fabio Cannavaro. Kapitána italské reprezentace trápí zraněná holeň. V obraně ho tak zaskočil Carlos Gammara. Záloha byla poskládaná přesně podle předpokladů - oba Zanetiové, Emre, Stankovič a poslední možná ne až tak jasné místo zaujmul Kily Gonzales.

Utkání se v mohém podobalo tomu předešlému s Parmou. Hrál se otevřený fotbal, místy téměř bez existence zálohy. V druhém pak převzal kontrolu nad zápasem Inter a téměř soupeře již k ničewmu nepustil. Nadřel se ale celkem slušně. Nejprve zahrozil Adriano, pak to zkoušel dvakrát Kily Gonzales a Dejan Stankovič, ani jednoumu se nepodařilo skórovat. Pak přišel nečekaný trest. Domácí utekly v brejku a Marco Materazzi na hranici pokutového území zatahal za dres jednono z protihráčů. Nutno říct, že defenziva Interu působila jako namalovná a rychlí útočníci Empoli se až nebezpečně snadno probijeli k Toldově bráně. Míč si k přímému kopu posdtavil Vannucchi a bombou prověřil kvality Francesca Tolda, ten jeho střelu s námahou vyrazil téměř ven z pokutového území. Bohužel však přímo k mladému Lucchinnimu, který zcela sám z voleje napálil míč přímo do šibenice 1-0. Inter se samozřejmě nevzdal, ale bývá zvykem, že pokud nečekaně inkasuje, visí ve vzduchu i druhá hrozba. Nerazzurri se znovu vrhli do útoku, jejich pokusy však cestu do sítě nenašly. A málem přišel i ten druhý gól do jejich brány. Z rychlého brejku nechala laxní obrana příliš volného prostoru soupeřovým útočníkům. Ivan Cordoba musel skluzem zabránit střele Di Nataleho do poloprázdné brány a při další střele v podaní Vannuchiho zachránila Inter tyč. Jen velké štěstí pomohlo hráčům v bílých dresech s modročernou šerpou. Obrovsksou smůlu měl na druhé straně Kily Gonzales jeho jasná hlavičková tutovka do prázdné brány skončila neuvěřitelně vedle...

Zasloužené vyrovnání přišlo ještě před přestávkou. Inter hýřil aktivitou a po krásném obloučku Kilyho Gonzalese z přímého kopu zakroutil míč pomocí tyče do brány hlavičkující Adriano 1:1. Zatímco brazilský útočník dělal pro úspěch vše možné, Martinsovi se příliš nedařilo. Neviditelný byl i Belozoglu Emre, který začal hrát až když Inter vedl. V druhé půli hráči Empoli odpadli a prakticky přestali ohrožovat Tolda. Martinse nahradil Alvaro Recoba a krátce na to strhl vedení na stranu svého milovaného klubu. Gól padl znovu po standardce, tentokrát přímo z trestňáku. Vargas fauloval Adriana, který si často pro fauly chodil. K míči, který to měl mezi tři tyče tak 25 metrů se postavili vyhlášení exekutoři Adriano a právě uruguayský střelec Recoba. Vzdálenost to byla opravdu velká, takže všichni i s gólmanem domácích čekali dělovku od Adriana. El Chino umí jen techické kousky. A právě v tom byl zřejmě základ úspěchu. Adriano jen ležérně míč přeskočil a El Chino ho přes soupeřovu zeď zatočil přesně k tyči. Gólman míč vyrazil jen do sítě. Podle mě opravdu čekal ránu a Recobovým pokusem byl zaskočen 1:2.

Inter začal s vědomím vedení hrát s větším sebevědomím a záhy přišel i třetí gól. Adriano se prodral přes obránce soupeře, v poloběhu si položil si brankáře a vstřelil již svůj 17.gól 1:3. V ten moment nebylo téměř o co hrát. Domácí potřebovali otočit skóre a Interu vedení stačilo. Místo toho, aby Empoli dorazilo nebo aspoň hrálo daleko od své brány. Předváděli jeho hráči laxní exhibici a pět minut před koncem po zmatku v obraně Rocchi snížil 2:3 a začalo zas drama.

Inter sice soupeře k ničemu nepustil ale přeci jenom stačila jedna malá chybička a Lize mistrů by tak mohl jenom zamávat. V 90.minutě dokonce hrozila penalta. Sudí Farina však správně ohodnotil pád jednoho z domácích ve vápně Interu jako zbytečný. V nastaveném čase se zranil Marco Materazzi a dlouhou dobu musel být ošetřován. Nakonec tak zápas skočil až v 98.minutě.