Inter vyhrál Italský superpohár! Po patnáctiletém půstu nerazzurri dobyli během 4 měsíců již druhou významnou italskou trofej. V tradičním zápase, v kterém hostí vítěz Serie A vítěze národního poháru, porazili Juventus Turín na jeho hříšti. Jedinou branku vstřelil v prodloužení Juan Sebastian Verón.

Za neustálého deště se černomodří bili nejenom s hráči Juventusu. Špatný den měl rozhodčí De Santis a několikrát hráče doslova vytočil. Místy to připomínalo skandální zápas mezi stejnými soupeři v semifinále poháru v sezóně 2003/04 pod vedením pana Pellegrina. Juventus hrál tvrdě, často jeho hráči používali ruce a simulovali. Největšími hvězdami byli v tomto směru Cannavaro a Vieira, který je na tvrdší styl zvyklý z Anglie. Nic proti jejich hře, ale když už, tak má sudí pískat na obě strany stejně. De Santis jakýkoliv ostrý souboj vždy pískal proti Interu. Dokonce občas otočil i blbý aut. Na žluté karty vyhrál Inter 6-2! Že by hrál tak brutálně? Ne, jen za nesportovní chování alias nesouhlas s výrokem rozhodčího padla polovina karet.

Ale abychom De Santise jenom nekritizovali. Musíme ho i pochválit. Největší chybu udělal, když neuznal Juventusu regulérní gól kvůli údajnému ofsajdu. Díky tomu, mohl Inter později triumfovat.

Mancini před zápasem ohlásil, že postaví sestavu, která si účast v Superpoháru vybojovala. Nové posily tak museli čekat na svoji šanci z lavičky. V brance byl Toldo. Občas dost nejistý. Sice trvale pršelo, ale to ho neomlouvá v tom, že mu párkrát nebezpečně vypadl míč z rukou nebo ho jen vyrazil a nebo podběhl centr.

V obraně vládl Javier Zanetti. Podnikal i nebezpečné výboje dopředu a snažil se strhnout ostatní v nasazení. Vedle něj hrající Cordoba až tak sebejistotou neoplýval. V prvním poločase dokonce vyrobil hrubku, když nabídl míč soupeři přímo před Toldem. Než se však stačil útočník Juve vzpamatovat z nabídnuté příležitosti, Cordoba vše napravil. Kolega ze stoperské dvojice - Materazzi zápas nedohrál. Po tvrdém zákroku, po kterém mu nesmyslně byl odpískán faul, mu soupeř pohmoždil kotník a musel být střídán Samuelem.

Tradičně velmi dobrý výkon podal i defenzivní štít Cambiasso. Jednou se dostal k nebezpečné střele, zamířil vedle. Verón byl vidět hlavně v prvním poločase, pak se jaksi vypařil a počkal si až na závěrečný gól. Stankovič byl na tom podobně. Výkon nic moc, stejně tak i Ze Maria. Toho nahradil v druhém poločase Pizarro a také jeho představení nebylo nadprůměrné. Když to sám pochopil, začal si aspoň chytře chodit pro fauly. Útočnici Adriano s Martinsem se snažili, ale bez podpory zálohy jim to hlavně po přestávce moc nešlo.

Inter se mohl dostat do vedení hned v 5.minutě. Na centr z levé strany si naskočil Adriano a hlavou zavěsil do sítě. Při výskoku ale položil ruku na Cannavara, který se okamžitě sesunul k zemi a vymodlil si faul. Gól tak neplatil. Po deseti minutách to obě strany vyzkoušeli z dálky. Nejprve Verón přízemní střelou minul, pak ho o něco lépe napodobil Zlatan Ibrahimovič. V 26.minutě se v pokutovém území dostal k míči Martins. Jeho střelu zblokoval někdo z obránců směrem do brány a mimo dosah náhradního gólmana Chimentiho. Před brankovou čárou ji však dokázal vytěsnit Zambrotta. Málem se přitom trefil do vlastní brány. Odpověď binaocneri přišla okamžitě. Zebina vyslal prudkou ránu z dálky a vyzkoušel Toldovu pozornost. Na druhé straně po té vymýšleli finty na obránce Martins a Adriano. Do větší šance se nedostali.

Následoval typický průnik Javiera Zanettiho. Přešel přes čtyři hráče soupeře a skončil těsně před šestnáctkou. Daleko nebezpečnější však byla situace před Toldem. Camoranesi zacentroval na vzdálenější tyč. Zlatan vrátil hlavou míč do ohně, kde ho akrobaticky před Trezeguetem uklidil Cordoba. Následovala zmíněná střela Cambiassa vedle a neuznaný gól Juve. Zlatan našel za obranou volného Trezegueta, který překonal Tolda. Podle asistenta sudího z ofsajdu. Záznam v televizi prokázal, že se mýlil.

Zatímco první poločas byl vyrovnaný, v tom druhém byl Juventus lepší. Interu se vypařila záloha a jeho pokusy o útoky se odehrávali tak, že z obrany se nakopávali míče na útočné duo, které si s přesilou v černobílých dresech nevědělo rady. Přesto se do pár velkých šancí dostalo. Adriano skvěle patičkou vysunul Martinse, ten udělal blafák gólmanovi, než ale stačil k míči doběhnout zablokoval ho další obránce. Juventus hrozil hlavně Zlatanem. V 50.minutě tento hráč vyslal prudkou střelu jen těsně vedle. Pět minut potom si udělal dva obránce, po zemi je obstřelil a Toldo jen vyrazil před sebe. K odraženému míči se dostal Trezeguet, který ležícího Tolda nepřekonal. Kdyby gól dal, tak by správně neměl platit, protože byl v ofsajdu. Sudí ale nic nepískal...

Hned o dvě minuty později zahrozil Juve znovu. Na vysoký centr si naběhl Vieira a hlavou trefil vzdálenější tyč! Další velká šance domácích nepřišla a kromě faulu rozhodčího na Nedvěda, po kterém málem musel český záložník střídat, se nic zajímavého nestalo. Až těsně před koncem Toldo podběhl centr a Adriano musel vykopávat míč metr před čárou. Gól nepadl, rozhodnout mělo prodloužení, případně penalty.

Rozhodující a jediný gól přišel po šesti minutách po nevinně vyhlížející akci. Po dalším dlouhém odkopu se dostal k míči nedaleko rohového praporku Adriano. Ač byl bráněn dvěma obránci, dokázal poslat míč zpět na hranici pokutového území. Tam si naběhl neobsazený Verón a střelou po zemi poslal Inter do vedení 1-0. Nerazzurri si ho vzít již nenechali a podruhé v historii vyhráli Italský superpohár.