Po tragickém výkonu Inter naprosto zaslouženě vypadl z Ligy mistrů. Ve čtvrtfinále se proti nadšeně bojujícímu Villarrealu nezmohl prakticky na nic a prohrál 0-1. O postupu Španělů rozhodlo pravidlo o větším počtu vstřelených branek na hřišti soupeře. Nerazzurri dostali gól půl hodiny před koncem a přesto na něj nedokázali odpověď ani zvýšenou ofenzivní silou. Dokonce se nedokázali usadit na delší dobu na polovině soupeře a aspoň ohrozit Vierovu bránu střelou z dálky.
Trenér Roberto Mancini důležitý zápas nezvládl. Obranu sestavil prazvláštním způsobem. Javier Zanetti musel hrát na nezvyklém místě levého beka, stejně tak Ivan Cordoba vpravo. Na výkonech obou dvou to pak bylo vidět. Navíc po inkasovaném gólu naprosto nepochopitelně poslal na hřiště místo ofenzivního Figa dalšího obránce Mihajloviče. Starý veterán pak rychlostně nestíhal nájezdy domácích. K obávané střele z přímého kopu se dostal jen jednou a stejně jako v případě Recoby a Adriana nastřelil pouze zeď. Díky jeho příchodu na trávník musel na levém křídle hrát stoper Marco Materazzi! Další útočník Cruz přišel na trávník za neproduktivního Veróna až pět minut před koncem.
První poločas se odehrával ve stejném duchu jako končil zápas V Miláně. Vyrovnaná hra, oba týmy dobře bránily a nebezpečím pro brankáře byly jen střely z dálky. Domácí se sice o ně pokoušeli častěji, mezi tři tyče se ale trefili pouze jednou. Stejně na tom byl i Inter. Ten však měl výhodu dvou přímých kopů z dobré vzdálenosti. Oba dva však skončili střelou do zdi. Varováním pro Manciniho mohlo být 60% držení míče.
Jestliže v prvním poločase Inter aspoň něco hrál, v tom druhém nehrál vůbec. Villarreal si uvědomil, že si může proti slavnějšímu soupeři dovolit o hodně víc a tak přidal na rychlosti. Nerazzurri se tak museli uchylovat k faulům. Typickým byl obrázek při standartkách, kdy každý obránce si přidržoval za dres svého protihráče. V 58.minutě se po jedné z nich dostali domácí do vedení. Riquelme poslal centr před bránu, kde Arruabarrena míč těsně před Toldem škrtl hlavou a poslal do sítě. Obránci za gól nemohli, každý si hlídal jednoho hráče. Selhali jiní, kteří měli pomoct. Španělský klub nicméně ukázal, že přímé kopy zvládá mnohem nápaditěji než Inter. Zatímco nerazzurri pouze stříleli do zdi, Villarreal zkoušel různé triky a nacvičené akce. I na rozhodující standartce to bylo vidět. Někteří hráči odtáhli své bodyguardy stranou.
Pár minut po gólu mohl Villarreal přidat druhý. Forlanovu ránu zázračně Toldo vyrazil. Pak se předvedl Materazzi a zákeřně zranil Sorina. Po úderu loktem zůstal argentinský hráč s roztrženým obočím ležet na zemi. Inter byl bezradný a přechod do útoky řešil dlouhými nakopávanými míči, ke kterým se útočníci zpravidla vůbec nedostali. V 83.minutě měli dvě velké šance domácí. Nejprve Forlan jen těsně minul a pak Riquelmovu ránu vytáhl Toldo znovu zázračným způsobem. Ve třetí minutě nastavení se mohl stát Stankovič nesmrtelným. Z dobré pozice pálil z voleje. Viera však střelu vykryl.
Zatímco AC jako vždy ten jeden důležitý postupový gól vstřelilo pár minut před koncem, Inter to nezvládl a vypadl.
