25/01/18 - Připravili jsme pro vás sérii článků, která vyšla na serveru SempreInter. Jejím cílem je fanouškům Interu Milán vysvětlit finanční situaci klubu. Podíváme se do historie, jak hospodařil Massimo Moratti a jaké obrovské chyby udělal? Byl Erick Thohir lepší a jak se daří Suningu plnit finanční fair play pravidla UEFA, která klub v současnosti velmi omezují? Je to jediný důvod toho, že jedna z nejbohatších společností na světě, odmítá uvolnit prostředky na nákup důležitých posil? Proč Inter vydal dluhopisy? Když se tým nedostane do Ligy mistrů a přijde tak o tučné odměny, nehrozí mu bankrot? Na všechny tyto otázky se pokusíme odpovědět.

Sérii začínáme článkem o dluhopisech a finančních fair play pravidlech UEFA, abychom věděli, o čem vůbec hovoříme a jaký to má pro klub význam. Povíme si o tříletém hodnotícím období FFP, velikosti povolené dotace od majitele k umoření ztráty, amortizaci přestupových částek a vysvětlíme, jak je možné, že PSG mohlo koupit Neymara.

Co je to dluhopis?

Dluhopis je investice s pevným výnosem, v níž investor půjčuje peníze subjektu typicky korporátnímu nebo vládnímu, který si je půjčuje na určitou dobu s proměnlivou nebo pevnou úrokovou sazbou známou jako míra výnosu. Společnosti, obce, státy a svrchované vlády se snaží získat peníze a financovat řadu projektů a aktivit využívajících dluhopisy.

Dluhopisy jsou cenné papíry, které nesou s určitou pravidelnou periodou kupón, který je většinou stanovený jako procentní poměr k nominální hodnotě dluhopisu. Z toho vyplývá hlavní riziko tohoto instrumentu. Pokud se změní úrokové sazby, změní se i cena, za kterou lze prodat či nakoupit tento cenný papír. Cena se vypočítává diskontováním budoucích toků na současnou hodnotu. Vnímání úrokových měr, kterými se cena diskontuje, ovlivňuje právě riziko. U dluhopisů se jedná především o úrokové riziko. Cenu jako i jiné finanční instrumenty ovlivňuje kromě rizika i likvidita.

Jak to funguje?

Inter rozhodne o vydání dluhopisu, klub tím může získat investory, kteří je nakoupí za určitou cenu. Když lidé začnou kupovat akcie, u dluhopisu se změní cena, přesněji cena vzroste a návratnost investice bude atraktivní pro investory. To, zda míra dluhopisů stoupá nebo klesá, závisí na trhu, např. "Pokud úrokové sazby v ekonomice klesnou na 4%, u dluhopisu, bude i nadále platit 5% kupónová sazba, což z něj činí atraktivnější možnost." Inter má dluhopisy atraktivní a to se sazbou 4,87%.

Proč Inter používá dluhopisy?

Všichni víme, že Suning má problém s čínskými vládními omezeními na investice do zahraničních sportovních projektů, kam nemohou přímo investovat peníze, protože Inter nemá vlastní likviditu. To je důvod, proč vedení Interu nabízí veřejnosti investice s ochranou, za klubem totiž stojí Suning.

Inter z prodeje dluhopisů získává peníze, se kterými může investovat buď na přestupovém trhu, vylepšovat hráčům smlouvy, stavět nový stadion nebo cokoliv jiného.

Jak fungují pravidla finančního fair play UEFA?

Finanční fair play pravidla (FFP) jsou častým tématem debat fotbalových fanoušků. Lidé na ně mají často velmi odlišné názory, nejsou si jisti o jejich užitečnosti nebo spravedlnosti. Důvodem je především jejich nedostatečné pochopení. Kluby jsou v dnešní době klasické ekonomické subjekty. Existuje pro ně mnoho článků upravujících provozní funkce, je zde i mnoho šedých oblastí, nespočet ohebných pravidel a výjimek.

Jak se konkrétně FFP týká Interu a co může klub dělat, aby těmto požadavkům vyhovoval?

Cíle FFP lze obecně shrnout do jednoduché věty: Zlepšit finanční zdraví evropského fotbalových klubů tím, že jim brání v utrácení peněz, které si nevydělaly a ve skutečnosti je tedy nemají. Spousty let kluby v Evropě utrácely obrovské množství "volných" peněz, které do nich vkládali jejich vlastníci nebo třetí strany. To, co bylo v té době viděno jako normální, ve skutečnosti klubům uškodilo, protože se o jejich reálné finance nikdo nestaral. Proč se obtěžovat a snižovat náklady, když díru v rozpočtu zalepí štědrý majitel stovkami milionů eur zdarma každý rok? Tato taktika přinesla evropský fotbal na pokraji finanční krize. Z 655 profesionálních klubů v Evropě jich polovina z nich byla v roce před zavedením FFP (2009) ztrátová a 20% z nich se blížilo k bankrotu. Studie v té době ukázala, že kluby Premier League mají dluhy v hodnotě 3,7 miliardy eur (ano miliard), Serie A měla nafouklý dluh ve výši 1,7 miliardy eur, zatímco dluh La Ligy byl odhadován na 2,8 miliardy eur.

Tato čísla byla ohromující a bylo nutné s tím něco udělat. V boji proti tomuto obrovskému problému vytvořil Výbor UEFA pro finanční kontrolu klubu (CFCB) ve snaze regulovat finanční činnosti klubů a prosazovat pravidla FFP. To znamená, že hlavním úkolem CFCB bylo zajistit, aby každý klub generoval své příjmy ze zákonných zdrojů a ne jen z dotací od extrémně bohatých majitelů.

Od zavedení FFP musí kluby vyvažovat výdaje spojené s fotbalem se svými skutečnými příjmy. Je to prosté a složité zároveň, protože v podstatě můžete rozdělit finanční prostředky klubu do dvou velkých kategorií (výnosy a výdaje). Tyto kategorie samozřejmě mají své další podkategorie.

Kluby vydělávají dvěma způsoby: provozními výnosy a výnosy z investic.

Investiční příjmy jsou v podstatě peníze, které klub nevydělává, ale dostane je. Jedná se například o výnosy z televizních práv a od sponzorů.

Naopak provozní/obchodní výnos je zisk plynoucí z běžných obchodních operací klubu, v podstatě je to příjem z prodeje suvenýrů (merchandise), prodeje vstupenek a odměny za úspěchy a výsledky týmu.

To za co, klub utrácí peníze, jsou provozní náklady. Musí platit platy hráčům a zaměstnancům, bonusy, podpisové poplatky, transfery, náklady na organizaci utkání, pronájem stadionu, náklady za provoz tréninkového centra, energie, pojištění, daně atd. V každém případě je toho hodně a existuje mnoho možností, jak nesprávně takový klub vést a zadlužit ho tak, až zkrachuje.

Všechny náklady ale nejsou součástí FFP. Peníze vynaložené na stadiony, školicí zařízení, akademie pro mládež a komunitní projekty jsou vyňaty. To znamená, že vlastník klubu může volně investovat z vlastních kapes, aby vylepšil mládežnickou akademii svého klubu nebo postavil nový stadion.

FFP zajišťuje prostřednictvím pravidel to, že klub musí vyvážit své výdaje i příjmy. To znamená, že klub nemá povinnost být výdělečný, ale také nemůže mít značné ztráty. Ve skutečnosti může být o více než 5 000 000 EUR v mínusu za hodnocené období (každé 3 roky), a může dokonce překročit tento limit, když majitel v průběhu tohoto období pokryje až 30 000 000 eur. V praxi to znamená, že kluby mohou během monitorovacího období utratit až 30 000 000 EUR, pokud jsou majitelé neustále ochotni vyndávat peníze ze svých peněženek. Toto číslo se může zdát velké, ale není. Je to v podstatě cena jednoho průměrného přestupu lepšího klubu.

FFP bylo zavedeno pro kluby, které byly více než 100 000 000 dolarů ve ztrátě (Real Madrid měl v roce 2010 ztrátu ve výši více než 300 000 000 eur).

Výše uvedené je povoleno, protože spravovatelný dluh zaměřený na dlouhodobý rozvoj klubu je efektivní pro finanční plánování a je standardní praxí ve většině odvětví. Dlouhodobě se tento dluh snižuje, dokud nedosáhne nuly, protože pomáhá zvýšit příjem. Vzniklý dluh, včetně zpeněžení budoucích příjmů, na financování každodenní provozní činnosti, jako jsou mzdy a transferové poplatky nebo na financování krátkodobých nedostatků v peněžních tocích, může způsobit problémy a musí být účinně řízen. Úkolem FFP je to zajistit.

PSG a Neymar, jak je to možné?

Teď již přichází čas na otázku za milionu dolarů: Jak mohou některé kluby jako PSG a Manchester City neustále utrácet takové částky za jednoho hráče? Jako příklad použijeme přestup Neymara.

Odpověď je ve své složitosti jednoduchá: amortizace hráče a kompenzace výdajů v budoucnu. Pamatujeme si, že FFP pracuje ve tříletém hodnotícím období. Amortizace hráče, ve smyslu laiků, je rozložení poplatku za přestup hráče na celou dobu trvání jeho smlouvy. Řekněme, že klub koupil hráče za 75 milionů eur a podepsal s ním pětiletou smlouvu. Odpisem přestupové částky za dobu trvání jeho smlouvy se jeho tato částka účtuje pouze ve výši 15 milionů eur na sezónu. To se zdá jako významná výhoda, ale je to extrémně riskantní, protože mzdy se stále počítají celé a nesmí překročit 70% příjmů klubu. V dalších letech si na to bude muset klub dávat stále pozor. PSG eviduje ročně přes 100 milionů eur na výdajích za amortizaci přestupů (44 milionů eur) a platy hráčů (60 milionů eur). PSG spoléhá na to, že rozdíl získá z marketingových aktivit spojených s Neymarem, vstupného a odměn za účast a výsledky v soutěžích (francouzská liga, Liga mistrů). Vyjde to? Velmi nejisté. Proto pařížský klub vyšetřuje CFCB. Dalším důvodem je, že Qatar Sports Investments, vlastněný státem, téměř nezávisle financoval Neymarův přestup. Za Neymara zaplatili výstupní klauzuli, čímž vlastně hráče donutili jít do PSG. To se samozřejmě UEFA nelíbilo. Navíc PSG má prohřešky již z minulosti za stínové dohody s katarskou turistickou agenturou. CFCB a jejich armáda právníků jsou podle všeho připraveni konečně natáhnout spoušť.

Amortizace přestupu může klubu vydělat peníze

Amortizace přestupu může pomoci klubu zvýšit své výdělky prostřednictvím dalšího prodeje stejného hráče. Řekněme, že klub podepsal a odpisoval hráče za 50 milionů eur a měl s ním pětiletou smlouvu, za kterou hráč dostal 5 milionů eur. Odpisy činili 10 milionů eur za sezónu. Pokud se klub rozhodne prodávat hráče po dvou letech, jeho kumulativní amortizace bude činit 20 mil. eur, přičemž v evidenci zůstane hodnota 30 mil. eur. Řekněme, že jiný klub tuto částku nabídl. Nákup hráče za 50 milionů eur a jeho prodej za 30 milionů eur jistě pro fanoušky vypadá jako velmi špatná věc, avšak ve skutečnosti původní klub nejenže zaplatil v podstatě jen 20 milionů eur plus 5 milionů eur na mzdě, ale ještě zaznamenal zisku 5 milionů EUR.

Aby to bylo jasnější:

Nákupní poplatek za papír: - 50 milionů EUR

Skutečný poplatek prostřednictvím amortizace plus mzda: - 25 milionů EUR

Prodejní poplatek: + 30 milionů EUR

Celkový zisk: 5 milionů EUR

Všechno výše vypadá jako pěkný a snadný způsob, jak být v souladu s FFP. Je to ale extrémně riskantní, snadno se může finanční plánování vytratit. Klub může zaznamenat obrovské ztráty v příjmech kvůli nesčetným důvodům, a pokud se tak stane, CFCB bude neúprosný.

Nedodržení pravidel může mít velmi strašné následky. Systém trestu pro kluby je postupně více a více závažný pro sériové pravidlo.

- Varování

- Pokuta

- Odpočet bodů

- Zadržení prostředků z evropských soutěží

- Zákaz koupě nových hráčů klubům, kteří hrají v evropských soutěžích

- Omezení počtu hráčů, které si kluby mohou zaregistrovat k účasti v soutěžích UEFA

- Diskvalifikace nebo budoucí diskvalifikace

- Odebrání titulů

FFP má skutečně určitý úspěch. Tři roky po implementaci byl celkový dluh klubů v celé Evropě snížen o 700 000 000 eur a dokonce se podařilo snížit o 25% výdaje spojené s transferovou činností, zatímco kombinované zisky z provozování klubů se zvýšily o 1,5 miliardy eur. Růst mezd byl v nedávné historii nejnižší na úrovni jen 3%. Platby po splatnosti (v podstatě dluhy, které nebyly uhrazeny včas) byly sníženy o ohromující 91%.

Navíc, kvůli osvobození od rozvoje mládeže a klubových zařízení, stále více týmů směřuje každý rok své větší procento svých finančních prostředků do svých akademií pro mládež.

Celkově není FFP zdaleka dokonalý. Ještě je třeba udělat hodně práce, ale realita je taková, že se kluby každým rokem stávají zdravější a zdravější.

Zdroj: sempreinter/wikipedia/fcintermilano.com

621x