11/12/10 - 10/12/10 - Je tomu právě dnes rovných 89 let, co světlo světa poznala jedna z největších legend a osobností v dějinách Interu Milán, oddaný a celoživotně loajální advokát Giuseppe Prisco.

Prisco, mezi Interisty nezmiňovaný jinak než Peppino, se narodil 10. prosince roku 1921 v Miláně, což se v budoucnu očividně stalo osudným. Ve svých 18 se Peppino zúčastnil druhé světové války, jako poručík byl tehdy vyslán na ruskou frontu. Po svém návratu obdržel stříbrnou vojenskou medaili za zásluhy. O pár let později, roku 1946 dokončil studium práv a stal se advokátem. Ženatým mužem se Peppino stal po sňatku s Mariou Irenou, s níž měl dvě děti – Luigiho Mariu a Annu Mariu.

Již tehdy přitom miloval milánský Inter, do jehož služeb nastoupil roku 1950, jako vedoucí jednoho z výkonných úseků managementu klubu. V té době byl ještě prezidentem Nerazzurri Carlo Masseroni, jehož ovšem roku 1955 nahradil Angelo Moratti, který posléze nastartoval nejúspěšnější období v celé historii Interu. Prezident Masseroni sice rozhodně nebyl neúspěšným šéfem, s černomodrými vyhrál 2 Scudetta a na trávníku válely obdivované hvězdy jako „Veleno“ Lorenzi, Nyers, Wilkes či Skoglund, přesto až příchod Morattiho znamenal totální nadvládu Beneamaty nad italským fotbalem.

04/09/10 - 04/09/10 - Zdá se to, přátelé, téměř neuvěřitelné, ale jsou tomu právě dnes již celé 4 roky, co nás opustil legendární hráč, kapitán a prezident Interu Giacinto Facchetti. Nezapomenutelná ikona světového fotbalu dala světu sbohem nečekaně, osudnou se mu stala zákeřná rakovina, přitom v těle objevena jen pár měsíců před Facchettiho skonem. Ten den se navždy stal černou, nikdy nekončící chvílí bolesti a žalu pro všechny Interisty.

Poté, co se roku 2004 Massimo Moratti dobrovolně vzdal funkce prezidenta Interu a tuto svou pozici přenechal právě Facchettimu, uplynuly sotva dva roky a Moratti se na své místo vracel. Jistě z toho neměl radost. Oba muži, Facchetti i Moratti, se vzájemně nesli v obrovské úctě. Massimo vzpomínal ještě na doby, kdy Interu prezidentoval jeho táta Angelo a on se jako mladý chlapec chodíval dívat na všude opěvovaného Giacinta. Naproti tomu Facchetti se mnohokrát vyjádřil s radostí o tom, že Nerazzurri znovu vede člen rodiny Morattiů, která bude s černomodrým klubem svázána již navždy.

18/08/10 - 18/08/10 - V posledním díle seriálu z historie Interu si představíme nejlepší útočníky nerazzurri.

1.Giuseppe MEAZZA

Božský Peppino byl fotbalistou, na které se nezapomíná. Italové říkají, že lepšího hráče země nikdy neměla, s přejmenováním svatostánku San Siro na Stadio Giuseppe Meazza souhlasil i konkurenční AC Milán, což samo o sobě vypovídá o obrovském respektu, jehož se Meazzovi i třicet let po smrti stále dostává plnými doušky.

04/08/10 - 04/08/10 - Předposlední část našeho seriál z historie Interu nám představí nejlepší ofenzívní záložníky.

1.Luis SUÁREZ

Když roku 1960 Interu podepsal slavný trenérský mág Helenio Herrera, od počátku prohlašoval, že k dokonalosti svého catenaccia potřebuje Luise Suáreze, jehož vedl v Barceloně, odkud oba do Milána přišli. Angelo Moratti Herrerovi vyhověl a byť až rok po H.H., přesto Suáreze přivedl. Přestup tehdy znamenal jeden z nejdražších obchodů historie fotbalu, čas ovšem ukázal, že to byly dobře investované peníze.

Luisito přicházel jako hvězda první velikosti, rok před svým příchodem získal jako dosud jediný Španěl (!) prestižní Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, s Barcou navíc dokráčel až do finále Poháru mistrů, přičemž z cesty poslal dokonce i jinak neomezeně vládnoucí Real Madrid. Suárez si v Barceloně báječně rozuměl s dalšími ofenzivními ikonami jako Kubala, Kocsis a Evaristo, zůstávalo otázkou, jak si povede v taktikou svázané Itálii a ne zrovna extra ofenzivním Interu.

26/07/10 - 26/07/10 - Seriál z historie Interu pokračuje, dnes jsou na řadě nejlepší defenzivní záložníci.

1.Lothar MATTHÄUS

Patrně jen Franz Beckenbauer a Gerd Müller se v německých fotbalových kronikách těší většímu uznání, než Lothar Matthäus. Neobyčejně talentovaný středopolař proslul v Bayernu Mnichov a Interu, kde stejně jako v Bavorsku zaujímal roli tvůrce hry a hlavní osobnosti týmu.

V Miláně to ale neměl zdaleka jednoduché, černomodrý dres v Matthäusově éře nosily legendy jako Zenga, Bergomi a Baresi, přesto kontroverzní německý autoritář působil jako hlavní tvář mužstva. Kouč Trapattoni mu věřil, proto jej pověřil rolí uprostřed hřiště, odkud mohl Matthäus pomáhat obraně i útoku. A navzdory tomu, že většina fanoušků si slavného Němce pamatuje spíše jako ofenzivní klenot, autor tohoto článku si Lothara dovolil uvést do kategorie defenzivních záložníků, neboť ofenziva je již tak plná velkých jmen, že by byla škoda některá neuvést.

22/07/10 - 22/07/10 - Pokračujeme v seriálu o nejlepších hráčích Interu. Dnes si představíme pět nejlepších krajních obránců.

1.Giacinto FACCHETTI

Nejlepší krajní obránce světových fotbalových dějin? Ano, nejspíše ano. Kdo jiný? Nebýt božského Meazzy, byl by to Facchetti, kdo by býval zván největším Interistou všech dob. Působil jako jeden z posledních mušketýrů. Představoval naprostý ideál slušného a čestného člověka i sportovce, kterému se vyhýbají aféry a osobní potíže. Nikdy nehrál zákeřně, nedostával červené karty, nehádal se s rozhodčími. Nejeden Interista Facchettimu neřekne jinak, než Bůh.

11/07/10 - 11/07/10 - V našem seriálu o nejlepších hráčích Interu tentokrát přinášime pětici nejlepších středních obránců.

1. Giuseppe BERGOMI

758 zápasů a 20 let na Stadio Giuseppe Meazza – to je, byl a navždy bude jeden z největších obránců světového fotbalu. Mimořádný Beppe Bergomi byl ikonou a oddaným synem Interu, který mu jeho úsilí a lásku vracel v plných dávkách. V pouhých 18 letech vyhrál Mistrovství světa ve Španělsku ´82. „Vyhrát MS ve stejném věku jako Pelé je prostě úžasné“, rozplýval se mladičký stoper, který na životní misi původně odjížděl jako benjamínek, který se do hry vůbec neměl dostat. Jelikož se však záhy zranil zkušený Fulvio Collovati, Beppe na pokyn kouče Bearzota naskočil na trávník a v letech, kdy kamarádi sotva končili střední školy, dobýval svatý grál nejkrásnější hry světa.

08/07/10 - 08/07/10 - Na našich stránkách začínáme nový seriál. V šesti článcích přineseme výběr nejlepších hráčů, kteří kdy za Inter hráli. Pořadí je rozděleno podle postů. Těšit se tak kromě TOP 5 nejlepších brankářů můžete na střední obránce, krajní obránce, defenzivní záložníky, ofenzivní záložníky a útočníky.

1. Walter ZENGA

Asi jen těžko by kterýkoli Interista na první místo mezi gólmany uvedl jiné jméno. Walter Zenga se za svou bohatou kariéru stal zosobněním spolehlivosti, dokonalých reflexů a výtečné rozehrávky. Do Interu přišel roku 1982 jako náhrada za jiného, pomalu již odcházejícího velikána, Ivana Bordona. Mladý brankář svou dráhu nastartoval ve velkém stylu, takřka ihned po svém příchodu se stal stabilní jedničkou věhlasného klubu, svým typickým nezaměnitelným stylem válečníka dirigoval vynikající defenzivu Nerazzurri v čele s borci jako Bergomi a Ferri.

17/06/10 - 17/06/10 - Je tomu dnes přesně 37 let, co svůj poslední zápas za Inter odehrála legendární levá spojka či záložník klubu, Mario Corso. Rodák z Verony v černomodrém dresu Beneamaty odkopal dlouhých šestnáct sezon, během nichž se nesmazatelně zapsal do historie klubu jako jeden z největších fotbalistů, jaký kdy za Inter nastoupil.

Mariolino vynikal ojedinělou herní elegancí a invencí, z pozice levého křídla perfektně doplňoval středového Luise Suáreze a pravého Jaira, s nimiž tvořil neodmyslitelnou útočnou osu podporující věhlasného střelce Sandra Mazzolu. V týmu Helenia Herrery Corso zaujímal důležitou roli jednoho z tahounů, po odchodu Armanda Picchiho dokonce Mario dostal kapitánskou pásku a tři roky mužstvo vedl jako kapitán.

28/05/10 - 28/05/10 - Je tomu dnes přesně 55 let, kdy funkci prezidenta milánského Internazionale opustil třináct let vládnoucí šéf Carlo Rinaldo Masseroni, na jehož pozici byl nově zvolen petrolejový magnát Angelo Moratti. Ono jméno Moratti přitom v dějinách klubu zdaleka nezazní naposledy, vždyť Angelův syn, Massimo, je prezidentem dodnes, jeho syn Angelomario pak působí na pozici viceprezidenta.

Unikátní rodinné propojení, počátkem se datující právě k 28. 5.1955 v souvislosti s jinými světovými velkokluby takřka nemá obdoby. Snad jen v nenáviděném Juventusu se o podobně rodinný podnik stará zámožná rodina Agnelliů, šéfů Fiatu.