21/07/07 - Adriano senzačně přiznal, co stojí za jeho nekonečnými problémy vrátit se zpět do skvělé formy, kterou před dvěma lety ještě měl. Za tu dobu se o něm napsalo víc v souvislosti s jeho výkony na různých pařbách než ve fotbale.

"Hodně mi chybí otec. Zemřel v létě 2004, ale jeho absenci jsem začal postrádat až o nějaký čas později," řekl Brazilec. "Neviděl jsem ho umírat, takže když jsem byl v Itálii, měl jsem pocit, jako kdyby byl stále s námi. Trpět jsem začal až když jsem se vrátil domu na dovolenou. Nebyl tam a já jsem si strašně přál být s ním." To byl začátek spirály, po které se nad jeho osudem začaly stahovat mračna.

"Navíc nám to s přítelkyní Danielou přestalo fungovat a hádali jsme se. Čekala mého syna a já začal chodit do nočních klubů a barů. Všechny ty problémy jsem chtěl utopit v alkoholu. Pil jsem hodně a v noci jsem si od toho nedokázal pomoci. Nemohl jsem spát a stalo se pro mě nemožným, zůstat doma. Cítil jsem se strašně sám." Následoval úpadek formy a z nebezpečného střelce se stal hráč pro smích. Přibral a po rozepři s trenérem Mancinim byl na čas vyřazen z týmu. Zdálo se, že z Interu bude muset odejít, ale zastal se ho prezident Moratti. Ten nikdy neztratil důvěru v jeho schopnosti.

"Díval jsem so do očí mého syna o jeho narozeninách a všechny mračna se rozplynuly. Uvědomil jsem si, že musíme být znovu rodina. Dnes jsem znovu objevil rodinu, mojí přítelkyni a moji odpovědnost. Teď konečně můžu Morattimu spaltit jeho důvěru. Musím mu za jeho trpělivost poděkovat. Je báječné vědět, že v takto těžkých momentech, váš prezident stále s vámi počítá. Nikdy mi nedovolil, abych se cítil sám. Vrátím mu to nejenom góly, ale také úsilím a dřinou."

Autor: Lukáš Pekárek