10/10/08 - V tomto krátkém povídání si můžete přečíst pár zajímavostí o našem kapitánovi a ikoně Nerazzurri Javieru Zanettim. Právě Il Capitano se stal vítězem malé ankety na těchto stránkách. Jsem tomu velmi rád, že zvítězil právě on. Je to vůbec můj nejoblíbenější fotbalista z oblíbených. Je to nejen hráč výborných fotbalových schopností, ale i skvělých morálnch vlastností. Ale dost již bylo slov. Zde přikládám slíbený článek.

Dětství

Javier Aldemar Zanetti se narodil 10. srpna 1973 v Buenos Aires a vyrůstal v přístavní oblasti Dock Sud. V již raném dětství musel kromě chození do školy pomáhat svému otci (který byl vyučený zedník) na stavbách, dále rozvážel mléko a pomáhal své sestřenici v obchodě s potravinami. Jeho láska ke kulatému míči mu nedovolila, aby i v takto těžkých podmínkách zanedbával sport. Fotbal začal hrát na předměstí Buenos Aires, kde se ovšem musel také na oplátku starat o údržbu hřiště.

Club Atletico Talleres

Zanetti, který se neprosadil v mládežnických družstvech slavného Independiente, podepsal smlouvu v klubu Talleres de Remedios de Escalada (toho času hrál klub druhou ligu), ale brzy postoupil do nejvyšší soutěže. V roce 1993 se stal hráčem Banfieldu.

Banfield

Za Banfield nastoupil poprvé mladý Javier 12. září 1993 v domácím zápase s River Plate. Svůj první gól v tomto dresu vsítil 29. 9. 1993. Soupeřem Banfieldu byl Newell´s Old Boys, zápas skončil 1:1. Skvělé výkony v tomto klubu z něj učinily v očích fanoušků jednoho z nejoblíbenější hráčů a vynesly mu také pozvánku do argentinské reprezentace. V roce 1994 se o jeho služby ucházeli giganti River Plate a Boca Juniors. Ale Javier v Banfieldu zůstal ještě jeden rok a v létě roku 1995 přestoupil do Interu Milán. Stal se vůbec první posilou, kterou do klubu přivedl nový prezident Massimo Moratti.

Inter

V modročerném dresu debutoval Zanetti 27. srpna 1995 proti Vicenze Calcio na San Siru. Během svého působení u Nerazzurri získal Javier devět trofejí.

V roce 1998 pohár UEFA, v roce 2005 a 2006 Coppa Italia, Scudetto v sezónách 2005/06, 2006/07, 20007/08 a konečně tři italské Superpoháry - 2005, 2006 a 2008.

Zanettiho kvality, nejen fotbalové, z něj učinili hráče, který je respektován spoluhráči, fanoušky i soupeři. Javier je občas kritizován za to, že na trávníku málo organizuje své spoluhráče, ale jeho silné stránky jsou jinde. Po přestupu do Itálie začali fanoušci a novináři říkat Javierovi Il Trattore (traktor). Kvůli jeho síle, odolnosti v osobních soubojích, výdrži a schopnostem podržet míč i v obležení soupeřů.

V roce 1999 převzal kapitánskou pásku od legendy obranných řad Giuseppe Bergomiho.

Zanetti je součástí kádru Interu 14. sezónu a za tu dobu stihl odehrát již přes 600 zápasů. Zanetti oslavil 600. zápas za Inter vítězstvím proti Lecce, týmu, který nově postoupil do Serie A. Před zápasem převzal Javier pamětní desku od svého spoluhráče a zároveň svého zástupce Ivana Cordoby. Více má na svém kontě již jen Giacinto Facchetti (634) a právě Giuseppe Bergomi (758). Pro fanoušky Interu je Javier Zanetti jedním z nejlepších hráčů, kteří kdy nosili černomodrý dres.

Poté, co do Interu před sezónou 2006/07 přestoupil brazilský bek Maicon, byl Il Capitano přesunut z místa pravého obránce do záložní řady. Své čtyřleté čekání na gól ukončil Zanetti 5. listopadu 2006 v domácím zápase proti Ascoli.

Od jeho poslední branky uplynuly bez jednoho dne čtyři roky, naposledy se trefil 6. listopadu 2002 ve venkovním zápase v Empoli.

27. září 2006 proti Bayernu Mnichov odehrál Javier své pětisté utkání v dresu Interu. O necelé dva měsíce později, 22. 11. 2006 proti Sportingu Lisabon odehrál Zanetti svůj stý zápas v evropských pohárech.

Do dnešního data je to více než devět let, kdy Javier Zanetti naposledy viděl červenou kartu. Naposledy se tak stalo 17. 2. 1999 v utkání Coppa Italia proti Parmě. Il Capitano říká:"S rozhodčími jsem se nehádal, ale byl jsem velmi zklamán, když mi Braschi ukázal moji první červenou kartu. Neměl jsem s tím co do činění a přesto mě vyloučil."

V Interu byl Javier pod dohledem patnácti různých trenérů, přesto pod každým z nich byl stabilním členem základní sestavy. Jeho současný kontrakt běží do roku 2010. Náš kapitán několikrát prohlásil, že by v Interu rád ukončil kariéru, a zároveň doufá, že poté, co pověsí kopačky na hřebík, bude moci pracovat v klubu.

"Inter pro mě znamená strašně moc," říká Zanetti, "byl to první klub, který mi otevřel dveře do evropského fotbalu. Byl jsem velmi mladý, když jsem sem přišel a myslím, že mnoho klubů by nedokázalo projevit takovou víru a trpělivost s dvacetiletým chlapcem, jako měl Inter se mnou. Vždy mu budu vděčný. Vždy jsem se zde cítil jako doma a to je důvod, proč jsem nikdy nepomýšlel na odchod."

Národní tým

Za Argentinu odehrál Javier 125 zápasů (konec září), debutoval v roce 1994 proti Chile pod trenérem Passarelou. Svou zemi reprezentoval Zanetti i na světových šampionátech 1998 a 2002. Na olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 vybojoval stříbrné medaile.

Poté, co se na poslední chvíli před šampionátem zranil kapitán Roberto Ayala, vedl Javier Zanetti s kapitánskou páskou svou zemi na Mistrovství světa 2002.

Svůj stý zápas v národním celku oslavil Zanetti semifinálovým vítězstvím nad Mexikem v Poháru konfederací 2005. V tomto utkání se stal "Mužem zápasu".

Javier Zanetti byl součástí argentinského národního týmu během kvalifikace na MS 2006, ale trenér José Pekerman učinil kontroverzní rozhodnutí, když místo Zanettiho povolal Lionela Scaloniho. Tento krok kritizovala mnohá média a přidali se i fanoušci. "Nevím, zda jsou zde fotbalové či nefotbalové důvody. Ale můžu jít s klidem spát. Pro národní tým jsem toho odvedl mnoho a stále se jako hráč národního týmu cítím. Asi nejsem hráč, kterého by Pekerman potřeboval," tak reagoval Javier Zanetti poté, co se dozvěděl o své ne-nominaci.

Nový trenér Alfio Basile povolal Javiera k přátelskému utkání s Francií (7. 2. 2007). Ten odehrál skvělý zápas a asistoval Saviolovi, který vstřelil jediný gól. Ten samý rok byl Zanetti jmenován zástupcem kapitána na turnaji Copa America. Tohoto turnaje se zúčastnil již dříve v ročnících 1995, 1999 a 2004. Poté, co ukončil Ayala kariéru, Javier po něm převzal kapitánskou pásku. V zápase kvalifikace MS proti Bolivii (17. 11. 2007) se stal hráčem, který odehrál nejvíce utkání s kapitánskou páskou v historii argentinské reprezentace.

Osobní život

V roce 1992 potkal Javier Paulu, která se o sedm let později stala jeho ženou. Spolu žijí nedaleko jezero Como, kde vlastní restauraci "El Gaucho". 11. června 2005 se jim narodila holčička, které dali jméno Sol. Kapitán to okomentoval slovy: "Jsem velmi šťastný z dcery, která vstoupila do mého života. Byla to úžasná zkušenost. Moje dcera dostane vše, co si zaslouží."

Zanettiho starší bratr, Sergio, je bývalý fotbalový obránce. Jméno Zanetti zastupuje ve fotbalovém světě i záložník Juventusu Cristiano. Ten ale není v žádném příbuzenském vztahu s Javierem. Je to rodilý Ital.

V roce 2007 nazpíval spolu s italskou zpěvačkou Mina Mazzini cover verzi španělského hitu Parole, Parole. Naleznete ji na albu Todavía.

Charita

V roce 2005 byl Javier na milánské radnici odměněn cenou Ambrogino d'Oro za své charitativní aktivity.

Zanetti je také FIFA ambasador v projektu SOS dětské vesničky v Argentině.

Nadace Pupi

Zanetti již několikráte prokázal, že má velké sociální cítění. V důsledku ekonomické krize, která v roce 2001 zasáhla Argentinu, se milióny lidí ocitly na hranici chudoby. Zanetti, spolu se svou ženou Paulou, založil Fundación Pupi, která má za úkol začlenění chudých dětí do společnosti. Organizace pomáhá dětem získat vzdělání a také jsou jim poskytnuty základní potraviny, kterých chudé děti mají nedostatek.

"Když se ohlédnu zpět na své dětství, vybaví se mi mnoho vzpomínek. Jak ty dobré, tak i ty špatné. Měl jsem těžké dětství a ačkoli nežiji ve své zemi, jsem si dobře vědom, co se tam děje a jaké to má devastující účinky na chudé děti. Vždy jsem věřil, že bychom si měli uvědomit svoji sociální odpovědnost."

Leoni di Potrero

Javier Zanetti spolu se svým spoluhráčem a krajanem Estebanem Cambiassem jsou zapojeni do této organizace, která pomáhá sportovat malým dětem s pohybovým handicapem a následně se začlenit do společnosti.

Autor: Michal Müller

Zdroj: wikipedia.com, fcintermilano.com