30/10/09 - Pohár mistrů evropských zemí, celkem jasný a výstižný název pro nejpodstatnější, nejdůležitější a nejžádanější klubovou soutěž na starém kontinentě své doby. Jak z názvu vyplývá, tuto nej soutěž si nemohl zahrát jen tak někdo. Byla pouze pro vyvolené, ne-li nejvyvolenější – mistry zemí těch nejlepších evropských klubových soutěží.

I samotný Inter se jej několikrát zúčastnil a dokázal v něm zanechat nezapomenutelnou stopu. Dělo se tak především v období slavného trenéra Helenia Herrery, který dokázal dát do kupy tým vyhrávající jak v domácí Serii A, tak na evropské scéně. Důkazem budiž dvouletá nadvláda Interu nad celou Evropou v letech 1964 a 1965, nemenším úspěchem pak i dvě finálové účasti z let 1967 a 1972. Na třech z těchto čtyřech skvělých umístění měl lví podíl právě geniální Helenio Herrara. Bohužel od jeho doby se nenašel žádný trenér, který by s Interem dostal celou Evropu do kolen a bodoval na obou frontách.

A bohužel, nevypadá to, že by se letos na tomto smutném faktu, pro nás interisty, mělo něco změnit. Inter sice sráží jednoho soupeře za druhým a v poklidném tempu si jde pro další skvělé Scudetto, ale řekněte sami, není to málo? Co by za to kde jaký tým dal, kdyby vyhrál snad pětkrát v řadě domácí ligovou soutěž, ale na velkoklub, jakým Inter bez pochyb je, tomu něco chybí. To něco se jmenuje „ušatý pohár“ pro vítěze Ligy mistrů. Na rozdíl od svého odvěkého rivala AC si Inter neměl možnost tento pohár v novodobé historii Ligy mistrů potěžkat. A to je taky fakt, proč fanoušky Interu mrzí ještě víc.

Před sezónou se nechal sám José Mourinho slyšet, že letos je italské Scudetto málo, a chce přidat ještě jeden bonbónek. Tím samozřejmě myslel přivézt ušatý pohár do Milána, černo-modrého Milána. A zdálo se, že nemá důvod tomuto přání nevěřit. Inter po dlouhé době posiloval koncepčně, do týmu přišli dříči a ne jen frajírci, které lákala zřejmě spíš móda milánských obchodů. Nákupy Milita, Eto’a, Lucia, Motty a Wesleyho Snijdera se Inter pasoval do role velkého hráče na evropské scéně. A jak už je dobrým zvykem, tým si poměrně rychle sedl a vyhrává. Jenže zase jen na domácí frontě.

Důkazem budiž suverénní první místo se skóre 26:9 a 25 získanými body ze 30 možných. Kde se krčí AC anebo Fiorentina? Výjimkou je prozatím Juventus, který je hned za vedoucím Interem. Je až s podivem, jaký problém dělá Interu „přechod“ z italského na evropský fotbal. A s ještě větším podivem je umístění ostatních italských týmů v Lize mistrů a v Serii A.

Jen pro přehlednost: AC okupuje v italské lize páté místo, přičemž rozdíl pouhých tří bodů jej „katapultuje“ na 13. příčku. O bídném skóre a trapném výkonu v derby s Interem radši ani nemluvím. Do toho ostudná porážka doma s Curychem. A podívejme se, kde je AC v Lize mistrů teď. Vyloupilo hvězdami nabitý Real a je ve své skupině první. Jakoby zaplo na Evropu a hraje, co je potřeba. Stejně dobře se drží Fiorentina ve velmi nabyté skupině s Lyonem a Liverpoolem a taky Juventus s nevyzpytatelným Bordeaux a bavorským Bayerem. Všechno tyto tři italské týmy jsou po půlce odehraných zápasů základních skupin na postupových pozicích. Jen Inter, ten který suverénně a neohroženě kraluje domácí soutěži, jakoby zase nevěděl, jak se má „přepnout“. Tři remízy a tedy pouhé tři body jsou na klub, který před sezónou podle mého po dlouhé době skvěle nakoupil, velmi málo.

Může se zdát, že Inter má ve své skupině nejhorší výchozí pozici. Dva ze zbývajících tří zápasů hraje venku, jeden dokonce na slavném Nou Campu, ale to pořád neznamená, že nemůže postoupit. I kdyby se tak mělo stát na úkor Barcy. A přesně opačně to platí o AC. Podle mého mínění ve zbývajících zápasech nic nepředvedou, jako doposud, jenže navíc vyjdou bodově celkem na prázdno a jejich postupové místo zaujme francouzská Marseille. O skupinách Juventusu a Fiorentiny se nemá cenu více bavit, tam to bude stejně jako v každé jiné o jediném gólu, který rozhodne o úspěchu, či neúspěchu.

Stále pevně doufám, že si začátkem června půjdu pro výhru za vítězství Interu v Lize mistrů a těch dvacet korun a nezměrná víra v konečný úspěch se mi bohatě vrátí. Nadešel totiž čas nového Herrery! Tak ať nese ovoce a my můžeme sklízet.

Autor: Ondřej Kotačka

Zdroj: FCInterMilano.com