01/12/09 - Inter Milán se otřepal po náročném týdnu, ve kterém zaznamenal porážku na hřišti Barcelony, za kterou sklidil ze všech stran vlnu kritiky. Ve víkendovém klání 14. kola Série A dokázal přemoci ambiciózní Fiorentinu a jeho náskok na čele tabulky se díky prohře Juventusu v Cagliari zvýšil na poměrně fantastických sedm bodů, což je v této fázi soutěže hodně potěšující zpráva.

Inter - Fiorentina 1:0

Program černomodrých je v posledních týdnech doslova nabitý silnými soupeři. Fotbalisté z Florencie nebyli výjimkou. V lize se drží dlouhodobě na špici, v Lize mistrů postoupili ze základní skupiny na úkor slavného Liverpoolu a i bez opor Gamberiniho a Mutua přijeli na San Siro s poměrně vysokým sebevědomím a touhou uhrát co nejlepší výsledek.

To se jim však nepovedlo, hlavně proto, že proti nim stál úplně jiný Inter, než ten, který se prezentoval nezáživnou hrou v úterý na Nou Campu. Hráči Nerazzurri se více pohybovali, snažili se hrát s míčem, méně kazili přihrávky a zejména pak nastoupili v jiném rozestavení. Pokud José Mourinho mírně překvapil formací 4-3-3, nasazením Ricarda Quaresmy přímo šokoval. Portugalský mustang se zdál v Miláně na odpis, jako správný tonoucí se však stébla chytil a důvěru v něj vloženou konečně nezklamal. Jen z tribuny sledoval zápas Quaresmův přímý konkurent v boji o základní sestavu, Mario Balotelli, který byl z nominace na utkání vynechán z taktických důvodů. Co si pod tímto pojmem Mourinho představuje, zůstává zatím jen záhadou. Jím vybraný tým ale ve střetnutí uspěl, a proto můžeme trenérovo rozhodnutí považovat za správné.

Milánští sice v utkání nepodali bezchybný výkon a v jejich hře šlo najít určité rezervy, přesto se diváci mohli bavit útočnou kopanou. Hra byla z obou stran místy rozháraná, oba týmy chodili často do přečíslení, v zakončení se jim ale dlouho nevedlo. Zvláště pak domácí zahazovali i ty nejvyloženější šance, a to i většinou neomylný Diego Milito, který se dvakrát ocitl zcela sám před gólmanem Freyem. Patrně se ale zalekl brankářova příznačného vzhledu alá „dřevorubec“ a míč do sítě ani v jednom z případů poslat nedokázal.

To se povedlo až Samuelovi v 50. minutě. Jak by ale řekl mistr Bosák : „bylo mu to platné, jako mrtvému zimník“. Rozhodčí Damato totiž Argentincovu trefu hlavou po rohovém kopu nepovažoval za regulérní. Podle něj si Samuel ve výskoku pomohl faulem a branku tak neuznal. Zpomalený záběr sice prokázal, že v souboji „Zeď vs. Dainelli“ hrály důležitou roli ruce, pokud by ale chtěl sudí takto úzkostlivě posuzovat všechny střety uvnitř vápna, musel by za zápas odpískat tak deset pokutových kopů a dvojnásobný počet útočných faulů. Držení za dres, ruku, hruď či jakoukoli jinou část těla totiž k soubojům v pokutovém území bohužel neodmyslitelně patří.

Inter se tak dál musel tlačit do útoku, ale byla to paradoxně Fiorentina, která mohla rozhodnout. V 80. minutě si na dlouhý míč naběhnul Alberto Gilardino, šikovně si přes hlavu obhodil Lúcia a rázem postupoval sám na Júlia Césara. Štěstěna však zůstala domácím nakloněna a italský reprezentant trefil jen tyč. O čtyři minuty později pak fauloval Comotto v pokutovém území Milita a sám Il Principe dostal možnost posílit pravdivost pořekadla „nedáš, dostaneš“ a z penalty rozhodnout. Poslal Freye na opačnou stranu než míč a zajistil tak domácím tři body.

Nyní čekají Nerazzurri zápasy pravdy. O víkendu jedou do Turína obrat o body „Starou dámu“ v Derby d´Italia, příští středu pak hostí ruskou Kazaň v rozhodujícím utkání o postup ze základní skupiny Ligy mistrů. S jakou taktikou a v jakém rozestavení do těchto střetnutí nastoupí, zda s Quaresmou, Balotellim, se čtyřmi středovými záložníky či třemi forvardy, naladěni na útočnou notu či defensivní mollový tón, to asi nikdo nedokáže odhadnout. Nezbývá než věřit kouči a jeho družině a sborově fandit, protože když je den modrý a noc černá, život je pak modročerný. A takový je nejkrásnější.

Hodnocení :

Júlio César – 6 : Čaroději z Ria se konečně povedlo vykouzlit čisté konto, i když se na to příliš nenadřel. Navíc mu pomohla i paní štěstěna. Nebezpečné pokusy hostí mířily většinou doprostřed brány a tak s nimi Júlio neměl problémy. V jediné obrovské šanci Fiorentiny pak Gilardino napálil tyč.

Javier Zanetti – 6 : Zaskočil za distancovaného Maicona na postu pravého obránce a zde také s největší pravděpodobností odehraje zápas s Juventusem. Tentokráte si vedl tak napůl. Ani neoslnil, ani nic nezkazil. Obrannou práci zvládl, útok moc nepodporoval. V prvním poločase se dostal k jednomu zajímavému průniku z hlouby pole až do pokutového území, jak je u něj bohužel zvykem, nedokázal ho zakončit přesným centrem nebo přihrávkou.

Lúcio – 6 : Až na to, že pustil do vyložené šance Gilardina, hrál jistě a bez chyb. Tradičně byl nebezpečný i před brankou soupeře a po rohovém kopu ze 70. minuty hlavičkoval jen těsně vedle. Překvapivě se postavil i k zahrávání volného přímého kopu a z úctyhodné vzdálenosti prověřil gólmana Freye. Svým dalekonosným pokusem dal vzpomenout na Zlatana Ibrahimoviče, který před rokem z podobné pozice Fiorentinu definitivně sestřelil.

Walter Samuel – 7 : Byl ještě o fous lepší, než jeho kolega ze stoperské dvojice. Dařilo se mu zastavovat protiútoky soupeře, dokázal hostující útočníky účelně předskakovat a odebírat jim tak čistě míč. Blokoval centry a byl jistý ve vzduchu. Při své neuznané brance se nejdříve radoval a pak se jal spílat sudímu Damatovi, div si za to zblízka neprohlédl žlutou kartu. To se mu však v závěru zápasu nakonec povedlo, když faulem přibrzdil rychlý brejk Gilardina.

Cristian Chivu – 5 : Za začátku hodně pomáhal stoperům, stahoval se do středu obrany a odvracel nebezpečné centry soupeře na rohové kopy. Postupem času ale jakoby začal odcházet fyzicky a uchýlil se k nedovoleným zákrokům, které mu rozhodčí netoleroval. Při zranění a nevyužívání Santona mu v podstatě chybí jakákoli konkurence na pozici levého obránce, což je možná při slabší Chivuově výkonnosti z posledních dní škoda.

Dejan Stankovič – 7 : Stíhal být prakticky všude. Bránil i útočil, ale zejména úžasně přihrával. Jeho přesné a hlavně nečekané pasy na útočníky byly perfektně načasované. Milito šel díky němu dvakrát sám na gólmana, gól z toho ale nebyl. Hra se třemi záložníky Dejanovi překvapivě výborně seděla, mohl při ní totiž využít všechny své přednosti. Dobré napadání, pohyb, hru bez míče a důraz. Tvorba hry už byla jen jakousi třešničkou na dortu.

Esteban Cambiasso – 7 : Oproti zápasu s Barcelonou se o poznání zlepšil. Daleko méně kazil a zapojoval se i do útoku. Je otázkou, nakolik to bylo způsobeno tím, že měl na vše více času. Určitě ale zaslouží pochvalu. Dvakrát si narazil míč s Eto´em, a poslal ho tak do zajímavé pozice, pomyslnou čárku do statistiky kanadského bodování si ale zapsat nemůže, ale o tom až v samostatné kapitole s názvem „Jak Samy opět branku nedal“.

Sulley Muntari – 5 : Jeho zbrklost tentokráte opět převážila nad jeho herním přínosem. V úvodu prvního poločasu postupoval na Freye z úhlu, ale místo nahrávky na volné spoluhráče volil jen nepřesnou střelu. Po změně stran pak měl možnost dorazit míč do sítě po Militově vyraženém pokusu, jeho noha sice rychle zasvištěla vzduchem, ale neposedný kulatý nesmysl ideálně netrefila. V 73. minutě přepustil své místo na trávníku Mottovi.

Ricardo Quaresma – 7 : Začal si o poznání více věřit, což bylo vidět zejména na jeho kličkách a dravých průnicích. Ještě bude muset zapracovat na načasování přihrávek, své spoluhráče totiž často vystavoval do postavení mimo hru. Jeho centry neměly ve vápně koho najít, ale to není až tak jeho chyba, důležité je, že se konečně dokázal prosadit jeden na jednoho. Mohl vstřelit i gól, když krásně z první poslal padající míč těsně vedle pravé tyče. V druhém dějství už nebyl tak výrazný a později se i lehce zranil a byl střídán. Stal se ale velmi příjemným překvapením nedělního odpoledne.

Diego Milito – 6 : Zřejmě se nakazil od parťáka Eto´a, v podstatě spálil co mohl. Tři šance, dva samostatné průniky, žádný gól. To je rovnice, se kterou u něj fanoušci odmítají počítat. Svou reputaci si napravil v závěru, když po Mottově přihrávce do pokutového území vybojoval penaltu, kterou pak s jistotou sám proměnil. V poli odvedl cennou práci, dařilo se mu totiž sklepávat dlouhé míče do druhé vlny.

Samuel Eto´o – 4 : Svůj zmar podtrhl dvě minuty před koncem, kdy se od poloviny hřiště řítil sám a nikým neatakovaný na gólmana Freye. Ze všech možných řešení této situace si nevybral zrovna to optimální a francouzský gólman jeho pokus o obstřel zlikvidoval. Po utkání se v médiích objevila informace, že snad hraje pod injekcemi a není zcela doléčen. Jeho pohyb po trávníku je však výborný a problém je jen ve finální fázi. Samy je jako Šípková Růženka, která prozatím spí tvrdým spánkem. Doufejme, že trenér Mourinho bude tím správným princem, který uvadající mašinu na góly zavčas probudí.

Autor: Jaroslav Vychodil

Zdroj: FCInterMilano.com