17/03/10 - Fotbalisté Interu Milán po dlouhých letech konečně dopřáli svým fanouškům radost z postupu do čtvrtfinále Ligy mistrů. V odvetném zápase prvního vyřazovacího kola dokázali vyhrát na stadionu londýnské Chelsea a s přehledem se kvalifikovali do dalších bojů. Páteční los jim tak přiřadí dalšího soupeře. Pokud svěřenci trenéra Mourinha přinejmenším zopakují výkon ze Stamford Bridge, není vůbec nemožné, aby i čtvrtfinále bylo výsledkově úspěšné.

Chelsea - Inter 0:1

José Mourinho zná Chelsea, dovedl ji k největším úspěchům v klubové historii a na jejím domácím stadionu neprohrával. Úspěšný byl i nyní. Do utkání nasadil poměrně překvapivou sestavu. Nedal na to, že rozestavení 4-2-3-1 černomodrým v lize naprosto nejde a zkusil ho použít znovu. Do hry se na úkor Stankoviče dostal Panděv a obrana domácích se tak proti čtyřem ofensivním hráčům Interu musela mít na pozoru. Světe div se, tento tah se portugalskému stratégovi vydařil na výbornou. Ukázalo se, že proti technicky vyspělým týmům Série A se používat tento systém příliš nevyplatí, ale pro „milionářskou soutěž“ může být zcela ideální. Hráči Interu naprosto eliminovali nátlakovou hru svého soupeře, sami se snažili kombinovat a dokonce se dostávali do zakončení.

Chelsea, jakožto silově laděné mužstvo, hostům velmi vyhovovalo. Samuel Eto´o a Goran Panděv se výtečně stahovali do obrany a někdy i do středu hřiště, kde přehušťovali prostor, stoperská dvojice neomylně vyhrávala vzdušné souboje a Wesley Sneijder dodával hře řád a myšlenku. Nerazzurri se nebáli hrát pozičně a takticky vyspělou kopanou a jakožto hosté měli větší procento držení míče, což se před utkáním rozhodně nečekalo. Hráči bojovali a jejich nasazení bylo enormní, a co je důležité, hvězdy týmu se konečně nezalekly odpovědnosti a podaly výkony hodny svého jména, na které jsme v posledních týdnech v lize marně čekaly. Samuel Eto´o potvrdil, že je mužem pro klíčové bitvy, Maicon svou bojovností a překvapivě i defensivní svědomitostí burcoval ostatní a Wesleymu Sneijderovi se konečně povedlo to, co od něj všichni očekáváme – dal hře tvář, systém a svými dlouhými pasy režíroval cestu za postupem.

Domácí fotbalisté měli obrovské problémy s tím, vypracovat si tlak a vůbec nějaké šance. Snad jen posledních deset minut první půle bylo výjimkou. V těch chvílích Nerazzurri lehce polevili a zejména stoperská dvojice byla v soubojích nedůsledná. Do příležitostí se tak postupně dostali Drogba, Anelka a výborně hrající Malouda. Júlio César však skoro nemusel zasahovat, mohl se totiž spolehnout na perfektní práci mužů před ním, kteří nebezpečné pokusy soupeře k jeho bráně ani nepustili. Samuel s Maiconem za tuto činnost zaslouží obrovskou pochvalu.

Po změně stran se čekal veliký nápor svěřenců trenéra Ancelottiho, ten však stále a stále nepřicházel. Byl to paradoxně Inter, který více ohrožoval náhradníka Turnbulla. Po vystřídání Michaela Ballacka pak vznikla domácím ve středu hřiště znatelná díra, kterou Milito a spol. zdatně využívali. Eto´o, Panděv, Milito ani Motta však své šance neproměnili a postup stále visel ve vzduchu, stačila jedna vydařená akce „Blues“ a bylo by po nadějích. V 78. minutě to ale konečně přišlo. Sneijder krásným pasem oslovil Eto´a, který postupoval sám vstříc postupu. Nezpomalil, nešel do zbytečné kličky, nenapálil brankáře. Kamerunský hrdina chladnokrevně a s elegancí vystřelil podél Turnbulla a shodil tak lavinu kamenů. Milionům Interistů po celém světě totiž spadl balvan ze srdce. Bylo jasné, že tentokráte už si výhru utéct nenecháme.

Závěr utkání byl trochu vyhecovaný, Motta skočil na záda Drogbovi, což rozhodčí přešel bez povšimnutí, stejně jako Samuelovo držení stejného hráče z prvního poločasu. Forvard z Pobřeží Slonoviny to nervově neustál a předvedl svou v Lize mistrů už tradiční etudu, šlápl Mottovi na nohu a byl po zásluze vyloučen. To vše se ale stalo až ve chvíli, kdy už nic a nikdo nemohl zastavit černomodrou radost. I přes některé nepřesné výroky sudího Starka tak můžeme postup Interu označit za zcela zasloužený. Za svou osobu, která v posledních desíti letech zažila osm vypadnutí a prožila s týmem hořké chvilky, od Beckhemových centrů v roce 1999 až po tyčky z Traffordu z loňského roku, můžu říct, že jsem včera byl na Inter hrdý. Snad mi k tomu hráči dají v této sezóně ještě nejednu příležitost. GRAZIE RAGAZZI!

Hodnocení :

Julio César – 7 : Výborná obranná hra celého mužstva mu práci ulehčila, skoro se nedostal do permanence, přesto si připsal jeden veledůležitý zákrok. Na konci prvního poločasu se na něj řítil Anelka, brazilský gólman však včas vyběhl a jeho střelu dokázal ztlumit. O zbytek se pak postaral odkopávající Motta. S pokrýváním centrů a se střelami z dálky už pak neměl nejmenší problémy.

Maicon – 8 : Kdo dlouhou dobu čekal na jeho výkonnostní probuzení, mohl slavit. Maicon v utkání bojoval jako lev a zejména v defensivní činnosti byl bezchybný. Nebezpečného Maloudu eliminoval co to jen šlo, zblokoval možná gólovou střelu Drogby a u postranní čáry prohrál jen minimum soubojů. Často na něj na pravé straně soupeř úplně zapomněl a tak se dostával k nebezpečným centrům. Jeden z nich mohl už v prvním poločase přetavit v gól Eto´o, slavný moment si však schoval až do 78. minuty.

Lúcio – 6 : Opět byl do zápasu přímo zažraný, dostal žlutou kartu za řeči a týmu tak bude chybět v prvním čtvrtfinálovém zápase. Někdy byl v soubojích zbytečně nedůrazný a umožnil tak domácím útočníkům zpracovat míč v nebezpečných pozicích. Gól z toho ale nebyl a po změně stran už podal spolehlivý výkon.

Walter Samuel – 7 : Už nikdo na světě nepochybuje, proč se mu přezdívá „Zeď“. Útočníkům Chelsea prostě nedovolil vystřelit. Míče se od něj odrážely úplně jako od stěny. Prohrál jen minimum soubojů a s Drogbou a Anelkou si poradil na jedničku. Musíme však přiznat, že v prvním poločase na něj byl sudí hodně mírný při posuzování jeho zákroku na Drogbu po rohovém kopu domácích. Walter afrického snajpra doslova objal a kdyby se pískala penalta, nikdo by se asi nedivil.

Javier Zanetti – 7 : Celý zápas působil tradičně nenápadným dojmem a přesně si plnil úkoly, které mu svěřil Mourinho. Uklidňoval hru a míče rozdával směrem do středu hřiště. V posledních minutách pak prokázal, že jeho fyzička je stále na špičkové úrovni a pouštěl se do útočných výpadů, při kterých mu míč nikdo nesebral.

Esteban Cambiasso – 8 : Schopnost zahrát výborně v důležitých zápasech je u něj neocenitelná. Už před rokem na Old Trafford skoro sám přehrál zálohu soupeře a i včera byl přímo excelentní. Stál vždy přesně tam, kde měl, získal spoustu balónů a zejména díky jeho práci se Chelsea nebyla schopna propracovat k souvislejšímu tlaku. Bravo!

Thiago Motta – 7 : Nezapřel v sobě svůj temperament. Jeho hra byla tradičně tvrdá a na hranici rizika. Obdržel žlutou kartu a i on bude v příštím utkání chybět. Fanoušci soupeře ho asi nebudou mít příliš v lásce. Zdržoval, simuloval, provokoval a pro úder nezašel daleko. Svou práci ale odvedl, středem přes něj nikdo neprošel a rozehrávku nekazil. Mohl navíc vstřelit gól, ale po Sneijderově centru hlavičkoval v dobré pozici kousek nad domácí branku.

Wesley Sneijder – 8 : A ono to půjde, né že né. Takto si představuji jeho téměř ideální výkon. V druhém poločase, zejména po vystřídání Ballacka, kdy měl rázem ve středu hřiště více prostoru, tvořil hru skoro neomylně. Nejdříve dlouhým pasem vysunul do zajímavé pozice Eto´a, pak patičkou mezi obránci našel Panděva a něžným obloučkem zase Milita. Po jeho centru hlavičkoval Motta. Asistence se nakonec přeci jen dočkal, když jeho ideální pas přetavil v branku Samuel Eto´o.

Samuel Eto´o – 8 : V prvním poločase byl překvapený, že John Terry minul Maiconův centr a svou první šanci zahodil. V 51. minutě se mu otevřel prostor na pravé straně, celou situaci ale pokazil nepovedenou kličkou. Samy se ale nevzdal a stal se hrdinou. Neuvěřitelně bojoval celých devadesát minut. Svědomitě se vracel, chvílemi byl až v prostoru pravého obránce a za okamžik zase na křídle. Zastavoval útoky soupeře a zakládal ty naše. A hlavně, vstřelil gól. Není ani zdaleka tak produktivní jako v Barceloně, ale trefil se v úvodním zápase proti Bari, v utkání s Juventusem, v zápase s Římem, gól vstřelil i Kazani a nyní na Stamford Bridge. Tedy ve všech důležitých momentech v této sezóně. To ani nepotřebuje komentář. Snad ho to nakopne k lepším a stálejším výkonům. Potenciál na to rozhodně má.

Diego Milito – 6 : Boj s Terrym a Alexem zvládal výborně, dokonce se dostal do dvou šancí, tentokráte mu však selhalo zakončení. Zejména jeho příležitost z 65. minuty po brance přímo volala. Zpracoval si vynikající Sneijderův míč a rázem byl sám před Turnbullem, svou střelu ale poslal asi o dva metry vedle pravé tyče. Škoda, že ho pomezní sudí obral o dvě gólovky sporně odpískanými ofsajdy.

Goran Panděv – 6 : Stahoval se hodně do středu hřiště a tak nebyl na křídle až tak utopený, jak se to občas stává v lize. Přesto byl asi nejméně výrazným členem hostující ofensivy. Mohl vstřelit úvodní gól, jeho sólo ale zastavil přesným a včasným skluzem Žirkov. Když se blížil konec zápasu, přenechal své místo na trávníku Stankovičovi.

Autor: Jaroslav Vychodil

Zdroj: FCInterMilano.com