18/05/13 -

19/05/13 - V tomto článku se podíváme na hráče, kteří do týmu přišli minulé léto nebo kádr doplnili v lednu. Jak se dokázali prosadit? Měl z nich Inter přínos nebo se investované peníze nevyplatili a klub prodělal? Celkově se jedná o 12 hráčů.

Inter má po 37 kolech Serie A na kontě 15 porážek, což je od roku 1930 druhý nejvyšší počet! Pouze v sezoně 1947/48 skončili nerazzurri na 12.příčce a se svěšenou hlavou ze hřiště odcházeli hned 19krát. Je jasné, že kádr není dostatečně silný a musí se vylepšit. O to se ostatně stará Marco Branca každý půl rok. Ne vždy se mu to ale podaří. Hořký úsměv vyvolává na tváři vzpomínka na prohlášení Massima Morattiho na začátku února. Inter na konci ledna koupil hned čtveřici hráčů a prezident tvrdil, že s takovými posilami může klub myslet na scudetto.

Úplně první lednovou posilou však byl Tomasso Rocchi. Zkušený útočník, který se nedokázal prosadit ani v Laziu, měl pomoc s produktivitou v Interu. 35letý útočník hrál jen kvůli marodce a nakonec aspoň dvě branky vstřelit dokázal. Smysl jeho příchodu však nikdo z fanoušků asi nepochopil.

Kvůli zranění Castellazziho přišel ze stejného klubu brankář Juan Pablo Carrizo. Do brány se však dostal pouze jednou a tak jeho přínos pro tým nelze hodnotit.

Naopak jasno je u Ezequiela Schelotta. Jeho klub koupil za 3,5 milionů eur z Atalanty plus polovinu Marka Livaje. Kdyby k tomu nedošlo, mohli mít nerazzurri pro jaro k dispozici útočníka, který by se jim nesmírně hodil. Místo toho měli do zálohy hráče, který neměl fyzičku, na hřišti se hádal s protihráči a celkově vůbec nic neukázal. V závěru sezony hrál častěji jen kvůli tomu, že většina týmu byla zraněná a na hřišti je přeci jenom lepší mít 11 hráčů.

Mnohem lepší dojem budí Zdravko Kuzmanovič. Srbský záložník přišel ze Stuttgartu a od začátku působí velmi sebejistě. Nebojí se míče, přímo se o něj hlásí, dá se říct, že je vzorem pro své spoluhráče v těžkých chvílích. Jenže k čemu to vše je, když na hřišti nic navíc nevymyslí. Nastoupil do 13 zápasů a nepamatuji si, že by se ocitl v nějaké šanci nebo aspoň nahrál spoluhráči na gól. Ani střelbu z dálky ve svém repertoáru nemá. Dobrý hráč, ale ne pro Inter.

Jedinou světlou výjimkou v lednových příchodech je 19letý Matteo Kovačić. Jeho transfer může klub nakonec vyjít až na 15 milionů eur ale už po pár měsících je jasné, že se investovat peníze z dlouhodobého hlediska vyplatilo. Mladý Chorvat sice není bezchybný, ale právě kvůli jeho věku je jasné, že se bude ještě zlepšovat. V každém zápase nakonec patří k těm lepším, ne-li úplně nejlepším. Podle statistik je dokonce nejlepším hráčem celé italské ligy v kličkování. Na kontě má 12 startů a v průměru obejde 4 až 5 protihráčů za zápas. Na svou první branku stále čeká.

Noví hráči nepřišli jenom v lednu. Během loňského léta se dořešily transfery osmi hráčů. A toto období lze na rozdíl od ledna ohodnotit jako úspěšné. Do branky přišel za téměř nedotknutelného Julia Cesara Slovinec Samír Handanovič a fanoušek má po pouhém roce pocit, že ta doba, kdy Brazilec hájil jejich barvy je hodně daleko. Handanovič je jasná jednička. Tak velká, že se o něj zajímají i jiné velkokluby a kdyby Moratti nutně potřeboval peníze do klubové kasy, stačí jenom kývnout. Barcelona nabízí 30 milionů eur.

Další povedeno posilou byl Rodrigo Palacio. Argentinský útočník do listopadu střílel jednu branku za druhou a plnil přesně to, co se od něj po příchodu z FC Janov očekávalo. Ke konci kalendářního roku sice měl menší krizi, ale v lednu se již zase trefoval. Na začátku dubna se ale zranil...

Významným letním počinem bylo i získaní Fredyho Guarína na přestup. Kolumbijec přišel v lednu 2011 pouze na hostování a kvůli zranění stihl nastoupit jen do sedmi zápasů. I to ale stačilo Brancovi k tomu, aby do Porta poslal 8 miliónů eur. Výtečný obchod. Za jediný rok se jeho cena zvýšila a Inter si ho nyní cení na 20 milionů. Proč však ještě víc oslabovat tým, který se nedokázal dostat ani do evropských pohárů? Musí zůstat.

Důležitou posilou byl i příchod Antonia Cassana z AC Milán. O tomto problémovém hráči se již napsalo hodně. To nejpodstatnější je, že pokud by nepřišel, Inter by v tabulce nebyl ani devátý. V týmu by měl za své zásluhy zůstat, ale jak už již bylo několikrát napsáno, o jeho osudu rozhodne vedení klubu po konci sezony. Je pravděpodobné, že pokud se nepodaří do získat podobně kvalitního hráče, v týmu zůstane.

Zajímavou postavou je i Walter Gargano. Fanoušci ho příliš nezbožňují, Stramaccioni by si bez něj základní sestavu ale asi nedokázal představit. Aspoň tedy v této sezoně. Než se ve 32.kole zranil, měl na kontě 24 startů. Do Interu přišel na hostování a protože sice hrál dobře, ale ne až tak, aby Moratti bez mrknutí oka Neapoli za trvalý přestup zaplatil 5 milionů eur, není do teď jisté, zda v klubu zůstane. Hovoří se o tom, že snad byla dojednána s klubem z jižní Itálie sleva.

Za pouhých 750 tisíc přišel na hostování z Boloni Gabriel Mudingayi a velká škoda, že se brzo vážně zranil. Jeho výkony na hřišti byly slibné a doufejme, že ho Inter získá za přijatelnou sumu.

O dobrém nákupu nemůže být asi řeč v případě Álvara Periery. FC Porto za něj dodatečně může získat až 13 miliónů eur. Což je po Kovačičovi druhý nejdražší nákup v sezoně. Pereira sice hraje pravidelně, ale k jeho výkonům se superlativy nehodí. Podobně jako Kuzmanovič - na první pohled vypadá, že něco umí, v praxi je však z toho jen to, že toho moc nezkazí. Nic víc.

Největším průšvihem je Matias Silvestre. Argentinec se měl s Ranocchiou stát základním stavebním kamenem nové obrany Interu, totálně však selhal. Snad v každém zápase, do kterého nastoupil, udělal nějakou zásadní chybu. I tak ho Inter ale nakonec možná i z Palerma vykoupí za předjednanou cenu, protože mladého obránce by mělo jít hned obratem prodat a něco málo i vydělat. Aspoň tak o tom mluví zprávy z klubu.

Autor: Lukáš Pekárek

Zdroj: fcintermilano.com