09/05/16 - Oficiální stránky Interu přinesly zajímavý rozhovor s Indonéským prezidentem klubu. Thohir v něm objasnil, jakými změnami calcio přechází, jaké to je vést velkoklub a také jak se mu nástupem na tuto funkci změnil život. Přidal i několik zajímavých myšlenek ze života. Přinášíme vám ho přeložený do češtiny.

„V přestupovém okně potřebujeme najít rovnováhu“

Pojďme začít vítězstvím v posledním domácím utkání také znamenajícím kvalifikaci do Evropské ligy. Jaké byly vaše pocity po zápase?

Sešel jsem se s hráči a Mancinim a poděkoval jsem jim. Byla to dobrá sezona – ne perfektní, protože než jsme se propadli, byli jsme na prvním místě, ale stále sezonu hodnotím jako dobrou. Je čas ocenit je, protože ze sebe vydali maximum. Jestli se podíváte na počet bodů, máme přibližně o patnáct bodů víc, jako jsme měli v těchto chvílích minulou sezonu a také více, než jsme měli v posledních ročnících předtím, což je dobrý signál. Také je to dobře pro jádro týmu, které má víc zkušeností pro příští sezonu.

Jak se díváte na příští ročník po této sezoně a jak hodláte posílit tým?

Tohle není výmluva, nýbrž realita: samozřejmě, je třeba přivést hráče, ale také jsme podepsali prohlášení o Finanční Fair Play, a to musíme respektovat. Je tedy třeba dosáhnout hodnot FFP. Myslím, že tento rok jsme to zvládli. Jako management jsme tvrdě dřeli, abychom toho dosáhli. Je třeba hráče kupovat, ale i prodávat, což ale neznamená, že Inter nepatří mezi špičkové kluby v Itálii, nebo že nemá na Evropskou ligu nebo dokonce na Ligu Mistrů. Musíme čelit realitě jako prezident a také jako management musíme pracovat v budoucnosti ještě tvrději.

Jak vidíte letní přestupové okno a jak jsou na tom vaše finanční zdroje?

Jestli se podíváte na naše obchodní čísla, narostli jsme ze 164 milionů na 186 milionů eur bez účasti v pohárové Evropě, takže z tohohle hlediska jsou finance v dobrém stavu. V přestupovém okně potřebujeme najít rovnováhu, ale to neznamená, že nepřivedeme nové hráče. >

Nedávno jste oslovili potenciální partnery kvůli budoucnosti klubu. V jakém stádiu se tyto rokování nachází?

Hledáme strategické partnery, protože svět se globalizuje. Počet fanoušků je celosvětově neuvěřitelný a v Asii, Spojených státech a také v Africe stále stoupá. Dobrý strategický partner je přínosem pro Inter – ne pro mne, pro Inter. Musíme dělat Inter silnějším a silnějším. Jestli se mně zeptáte na konkrétní jména, tak je tady několik skupin, se kterými jsme v kontaktu. Prostudovali jsme jejich návrhy, ale ještě není nic u konce. Zatím jsme nic nepodepsali, ale je dobré, rozumíme jejich vizím.

„Za poslední dva roky je tohle myslím poprvé, co jsem si opravdu užil den“

Přebral jste Inter dva a půl roku zpátky. Je italský fotbal takový, jako jste si ho představoval? Naplnil vaše očekávání?

No, večer po utkání jsem měl skoro večeři – jsem rád, že to můžu říct! Pokud se podíváte na statistiky, měli jsme výkop od 20:45 víckrát než jakýkoli jiný italský tým. Já říkám, že jsem tady jenom dvě sezony – dva kompletní ročníky. Za poslední dva roky je tohle myslím poprvé, co jsem si opravdu užil den: a to nemyslím proto, že jsme se kvalifikovali do evropské soutěže, i když i tohle je samozřejmě velmi důležité, ale proto, že jsme dohráli kolem osmi hodin večer. Po utkání totiž můžete jít a dát si večeři s přáteli. Je to stejné i pro ostatní fanoušky Interu: po zápase si můžou dát dobrou večeři a užít čas strávený s rodinou. Jenomže když se dohraje kolem 22:45, je na to příliš pozdě – i pro Italy! Inter hrál v Itálii o tomhle čase nejčastěji. A podívejte se, co se děje s našimi fanoušky v Asii: 20:45 je v Indonésii 1:45 ráno. V Číně taky. V Japonsku dokonce 2:45. Je to pro ně těžké.

Co je ve všeobecnosti špatně s italským fotbalem? Je na sestupu?

Nesmíme se vzdávat. Musíme vytvořit silné vztahy mezi prezidenty ligy a klubů. Serie A musí bojovat globálně. Změna je potřebná. Stále věřím, že máme jádro, vášeň našich fanoušků – nejen černomodrých ale celé ligy. Serie A byla první ligou, která šla do Číny. Ale co se stalo? Nezpeněžilo se to. To se musí změnit. Další věc: je třeba se rozvíjet rychleji. Jsem vděčný za rozhodnutí o rezervních týmech z minulého týdne. Znamená to, že můžete vychovávat mladé Italy hraním v rezervě a připravit je pro A-tým. Serie A je jedna z nejtěžších lig a je těžké pro mladé hráče přijít z Primavery a najednou naskočit do áčka Interu. Potřebují rok nebo dva na aklimatizaci. Takže to, že budou v rezervním týmu – s vyšší kvalitou – snad umožní Italským hráčům růst. Mluvilo se také o možnosti hraní několika utkání den po Vánocích. To je skvělé, protože lidé chtějí sledovat fotbal s rodinou. Například se podívejte, co se stalo v Anglii. V Spojených státech se hraje NBA dokonce na Štědrý den. Teď se za to nehlásím, ale chci tím říct, že nesoutěžíme jenom s ostatními ligami, ale i ostatními sporty.

„Být jiný neznamená selhat“

Teď trochu osobněji. Jste prezident Interu, ale žijete v Indonésii. Jak je to pro vás těžké?

Jakmile se do něčeho pustíte, musíte splnit svoje závazky. Každá práce je náročná. Každé rozhodnutí v byznysu je náročné. Ale musíte se zaměřit na tvrdou práci, ať ze sebe vydáte všechno. Pak najdete směr. Cesta z Jakarty (Indonésie) přes Singapur do Milána zabere patnáct hodin. V dubnu jsem přišel do Milána třikrát a strávil zde víc času než v Indonésii, ale to je součást vašeho závazku jako prezidenta. Neznamená to, že tady musím být každý den. Opravdu věřím, že klíč k úspěchu je ve vybudování managementu, který je tady v Miláně každý den, a také ve vybudování dobré infrastruktury. Další majitelé jako pan Saputo nebo Pallotta věří ve stejný model. Dokázali sestavit dobrý management. Podívejte se na AS Řím, co udělali za posledních pár let. Také Bologna se zlepšuje. Tohle je cesta. Možná se to liší toho, jak ostatní prezidenti vidí věci nebo na co jsou italští fanoušci zvyklí, ale to je jen dobře. Být jiný neznamená selhat, je to jen jiný přístup k vedení klubu.

Jak Inter změnil váš život? Hodně cestujete a střetáváte mnoho lidí. Jaký je to pocit?

Jako lidská bytost nežijete v ulitě. Lidé se musí střetávat a socializovat se. Když potkávám lidi na letišti nebo v letadle, je zajímavé poslouchat jejich názory, rady a kritiku. Kritika je pro nás něco jako lék. Když lidé jenom chválí, může se z toho stát jed. Moje pozadí tvoří média, takže těmhle věcem rozumím. Vlastním televizní i rozhlasové společnosti a také tiskové média. Přicházíme tedy do kontaktu s našimi čtenáři a také s komunitou. Potkávám se jak s politiky, tak s běžnými lidmi. Můj otec mi vždy přízvukoval, že pokud chci být respektován, musím respektovat já, a ne kvůli jejich majetku nebo společenskému postavení. Tohle jsem také předal svým dětem. Když někam s rodinou cestujeme, mé děti sedí v ekonomické třídě. Musí jim být jasné, že dědictví rodiny a mého jména není také automaticky jejich dědictví. Musí si najít svoji vlastní cestu. Jako otec to vnímám jako důležité, pomoct jim být připraven pro tenhle svět.

„Kdokoli, kdo chce zůstat, by měl pochopit, co tenhle dres znamená“

Domnívám se, že také velmi pozorně nasloucháte tomu, co vám fanoušci říkají, když vás potkají na stadionu nebo přes sociální sítě. Co byste jim vzkázal?

Fanouškům bych chtěl poděkovat za to, že věří v tento projekt. Proč to říkám? Podívejte se na návštěvnost našeho stadionu. V průměru činí kolem 45 tisíc, což je nejvíc v Itálii. Chodí sem, protože věří, takže ještě jednou děkuji. Je velmi důležité, že v projekt věří.

Managementu bych také rád poděkoval. Dosáhli jsme pěkné čísla v obchodě i financích, ale samozřejmě musíme pracovat ještě tvrději.

Dále našim hráčům, někteří z nich zůstanou, někteří nikoliv. Každopádně jsem řekl svým lidem a trenérovi, ať se ujistí, že ti, co zůstávají, rozumí, co to znamená hrát za Inter a nosit tenhle dres. Musí mít mentální sílu, nemůžeme stále střídat formu. Jasně, ve fotbale jste někdy dole a někdy zas nahoru, ale nemůžeme si dovolit to dělat v každém utkání. Musíme být konzistentní, bojovat, vydat ze sebe všechno. Pokud to nepochopí, nemohou být součástí klubu a bude lepší, když odejdou. Ale kdokoli, kdo chce zůstat, by měl pochopit, co tenhle dres znamená.

Historie klubu sahá 108 let zpátky. Nikdo není nesmrtelný. Ani já jako prezident. Nemyslím si, že můžu zůstat prezidentem dalších padesát let, protože tehdy mi bude 96! Ale chci mít jistotu, že dokud jsem ve funkci, odevzdám klubu a fanouškům to nejlepší. I přes všechny moje slabiny. To samé platí pro trenéry – neexistuje nesmrtelný kouč. Ale nejdůležitější je, že vedení, kouč a hráči mají společní cíl: Inter jako velkoklub se musí kvalifikovat, ale je potřeba, abychom zůstali realisté a pochopili druhou stranu FFP. Ano, v létě přivedeme posily, ale ve skutečnosti musíme najít rovnováhu. Tohle se nám dosud dařilo. Myslím, že Piero Ausilio dělá skvělou práci, za což mu děkuji, ale teď je v tom třeba pokračovat.

Autor: Lukáš Pekárek

Zdroj: inter.it