Jsou opravdu fanoušci tak blbý, že kvůli jednomu nic neřešícímu gólu, ztropí takový skandál? Nejsou. Jak už jsme říkal, problém nebyl jen v tom jednom gólu. Problém je v tom, že fanoušci Interu mají už více než deset let pocit, že jsou všichni proti nim. A nikdo jim nevěří. Ten, kdo se nezajímá o italský fotbal to nepochopí, takže ani nemá cenu, aby četl dál.

Serii A ovládá AC Milán a Juventus. Nikdo se jim nechce postavit. Na místě prezidenta ligy působí Berlusconi. Premiér italské vlády, který si v zemi může takřka dělat co chce a nikdo na něj nemůže. V této funkci přitom působí již slušnou řádku let a teprve nedávno byl kvůli tomu donucen opustit funkce v AC Milán. Juventus pro změnu vlastní bohatá a vlivná rodina Agnelliů, kterým patří automobilka Fiat a jejich vliv je nesporný. Naproti nim je v čele Interu Moratti, bohatý petrolejářský magnát ale bez kontaktů a politického či ekonomického vlivu.

Je náhoda nebo není, že rozhodčí vždy připískávají AC nebo Juventusu? Před dvěma lety kopal AC Milán tolik penalt, jako Inter za čtyři sezóny dohromady. Nebylo výjimkou, že právě ta jedna penalta rozhodla o vítězství AC a když to ještě k tomu bylo na konci zápasu, tak se nikdo ani nedivil. Něco jako naše "žižkovská pentle". A jak to s ní bylo doopravdy? Myslíte si, že se v Itálii neuplácí? V minulé sezóně se přišlo na sázkové podvody, do kterých bylo zapleteno pár hráčů...

Berlusconi uplácet nemusí, má tolik kontaktů, že se stačí jen usmát a rozhodčí mu jdou na ruku. Od sezóny 1991/1992 se pravidelně na trůnu Serie A střídají dva kluby Milán a Juventus. Pouze dvakrát za těch dvanáct let vyhrál někdo jiný než oni. Ani letos tomu nebude jinak. A jak letos oba kluby hrají? Kolikrát vyhrál AC Milán gólem v nastavení? Kolik z nich jich bylo sporných. Kolikrát se proti nim Juventusu pískala penalta?

V roce 2002 mohl vyhrát i Inter, ale o scudetto se připravil jen a jen kvůli své nemohoucnosti v posledním zápase, ale to je jiná písnička. Kdyby samozřejmě byl Inter tak dobrý, tak by dokázal vyhrát ligu i tak. Problém je v tom, že neúspěchy se podepisují na jeho psychice. V prvním utkání čtvrtfinále se po prvním góle, který AC dal, téměř sesypali. Přestali si věřit. Rossoneri znovu vedli a přitom znovu nic nehráli. Ne jinak tomu bylo i v odvetě.

Když odcházel Nesta před dvěma lety z Lazia nabízel za něj Moratti 30 miliónů Eur. Cragnotti ho odmítl s tím, že je to málo. Nesta nakonec skončil v AC Milán za pouhých 15 miliónů. Lazio mělo obrovské finanční problémy a před startem soutěže hrozilo, že bude vyloučeno. Proč těch 30 miliónů nezvalo? Jak se později prokázalo viceprezident AC Milán Galliani dokázal zařídit, že Lazio licenci i přes obrovské dluhy dostalo.

A Juventus? Na začátku devadesátých let hráči Juventusu prokazatelně dopovali. Možná o tom sice nevěděli, ale braní antidepresiv a podobných divných léků se potvrdilo. Hráči i lékaři byli před soudem vyslýcháni. Jak to ale vše skončí? Myslíte si, že přijdou o nějaké trofeje, které v té době vyhráli?

A rozhodčí? Jeden přiklad z mnoha. Únor 2004 semifinále Italského poháru. To co pískal Emilio Pellegrino se jen tak nevidělo. Juventus dotlačil do finále až po penaltách. Všechny fauly a auty byly pískany ve prospěch Juve, 60.minutě byl velmi přísně vyloučen Cordoba. "Rozhodčí byl dnes neakceptovatelný. Po tom všem, co jsme udělali jsme stejně vypadli..." prohlásil prezident Giacinto Facchetti. "Chtěl bych rozhodčímu poděkovat za to, že nám pomohl najít týmové ducha a odhodlání po té, co nás nechal hrát v desíti." Na dotaz, zda nepodá oficiální protest, odpověděl něco v tom smyslu, že těmto institucím nevěří. Trenér Zaccheroni hodnotit rozhodčího nechtěl. "Vidělo to 60 tisíc lidí na stadiónu a milióny u televizí. Posouzení nechám na nich. Při zhodnocení obou zápasů se neubráním pocitu hořkosti. Zasloužili jsme si víc."

Ještě větší křivdy jsou páchané na menších klubech. Ti pak proti Juventusu a AC nemají takřka šanci.