20/02/02 -
19/02/02 - Vieri přišel do Interu v létě 1999 z Lazia Řím. Podle prezidenta Massima Morattiho měl spolu s Ronaldem vytvořit nejlepší útok Serie A. Tehdy měl Inter takové hvězdy jako Roberto Baggio a Ivan Zamorano. S nimi se počítalo jen jako s náhradníky hvězdného dua. Celkem Inter římskému klubu zaplatil 48,5 milionu dolarů a navíc putoval do jejich klubu Argentinec Diego Simeone.
Narodil se v italské Boloni, za kterou však kupodivu nikdy fotbal nehrál. Jeho otec Roberto byl profesionálním fotbalistou a s celou rodinou odešel do Austrálie, kde získal angažmá. Christian tak vyrůstal daleko od své vlasti. Fotbal začal hrát až ve čtrnácti letech, do té doby dělal jen samé vylomeniny. "Měl v hlavě samé blbosti. Kdyby mi někdo řekl, že jednou bude slavným fotbalistou, vysmál bych se mu," říká jeho otec.
V roce 1990 se dostal do kádru prvoligového AC Turín. Vinou různých zranění skoro vůbec nehrál, proto nastoupil hostovací turné po druholigových klubech. Od té doby se nikdy nestalo, aby hrál v jednom týmu dva roky po sobě. Až s Interem nastala změna, taky to však dalo Morattimu pěknou práci útočníka s pověstnou střelou z voleje udržet. Prošel Pisou, Ravennou, Benátkami a Bergamem. To se psal rok 1996. Za Atalantu vstřelil sedm branek a zaujal manažery z Juventusu. Vieri se tak dostal poprvé do prvotřídního klubu, navíc čerstvého vítěze Ligy mistrů. Mezitím stihl vyhrát s italskou reprezentací do 21 let titul mistrů Evropy.
V Juventusu se Vierimu z počátku moc nedařilo a většinou jen střídal. V novinách se psalo o impotentním útoku Vieri-Bokšič. "Čím víc se to říká, tím víc mě to motivuje," kontroloval Vieri. Nakonec přeci jenom dostával víc šancí a na konci sezony se mohl chlubit osmi přesnými zásahy z 23 startů. Juventus vyhrál Serii A a Superpohár. Své kvality tedy v Serii A potvrdil, horší to však bylo s Ligou mistrů. Ve finále s Borussií Dortmund dostal přednost před Alessandrem del Pierem a zápas se mu vůbec nevydařil. Patřil k nejhorším a hlavně kvůli němu Juve prohrálo.
Pro další sezonu požadoval vylepšení smlouvy, což se v Turíně samozřejmě nezamlouvalo a v rámci tehdejší úsporné ale úspěšné politiky se stěhoval do Španělska. Atletico Madrid mu nabízelo 3 miliony marek ročně, v Juve měl jen 700 tisíc a tak nebylo co řešit. V Madridu si ho nemohli vynachválit. Představy vyplnit dokonale. Ve 24 odehraných zápasech vstřelil 24 gólů a rázem z něj byla hvězda španělské ligy. Zároveň však přišly i problémy s jeho povahou. Vieri si myslel, že jako hvězda, může cokoliv. Často se omlouval se z tréninků kvůli zraněním, což se samozřejmě moc nelíbilo trenérovi Antičovi. Ten jeho zranění veřejně zpochybnil a nastal konflikt. Vieri v tisku označil Antiče za hlupáka a bylo jasné, že jeden z nich se bude muset z Madridu pakovat. Nejprve odešel Antič, pak však hodně překvapivě i Vieri. Na mistrovství světa ve Francii totiž vstřelil pět gólů a v jeho zemi se mluvilo o národní ostudě, když takový střelec musí hrát v cizině. Sám Christian o návrat do vlasti usiloval. Kdyby ho snad tehdy nechtěli z Atletika pustit, odmítl by za něj hrát. Odešel po přestupovém termínu a krátce před startem ligy, vhodnější moment pro španělský klub si vybrat nemohl.
Hned po příchodu do Lazia Řím se nechal slyšet, že dokud s ním vše nevyhraje, neodejde. Vydržel rok, neodolal supernabídce Interu. Za Lazio vstřelil slušných dvanáct gólů ve dvaadvaceti zápasech. Pro fanoušky římského klubu to byl šok, jeho odchodu nezabránila ani sebevražda jednoho z nich, skočil pod projíždějící vlak. S Laziem stihl vyhrát Pohár vítězů pohárů.
Spolu s Vierim do Interu přišli i Peruzzi, Jugovič, Blanc, Panucci a Di Biagio, nerrazzuri tak měly po osmém místě z poslední sezony ty nejvyšší cíle. Z 34 zápasů stihl Vieri kvůli tradičním zraněním jen 20, v nichž dal 13 golů a byl tak nejlepším střelcem Interu v lize. Modročerní skončili čtvrtí a v dodatečném zápase s Parmou vybojovali Ligu mistrů. Úspěch slavili i v italském poháru, došli až do finále, kde prohráli s Laziem. Tu dobu již Vieri nehrál, stále se zotavoval po zranění.
Vieri nestihl ani začátek následující sezony, která pro Inter začala katastrofálně. V předkole Ligy mistrů je vyřadil švédský Helsingborg a trenéra Lippiho nahradil Tardelli. Vieri začal jakžtak stabilně hrát od osmého kola, příliš se mu ale nedařilo. Do šancí se dostával, ale neproměňoval. Fanouškům už docházela trpělivost a tak v lednu Vieriho každou neproměněnou šanci ocenili syčením. Vieri uznával, že mu to moc nejde, ale proti tomuto kroku samozřejmě protestoval. Paradoxně to však možná pomohlo od 16.kola nastřílel v 17 zápasech do kterých nastoupil 16 branek a hlavně díky němu a Recobovi se Inter od zmiňovaného kola posunul z nelichotivé jedenácté příčky aspoň na pátou. Vieri byl v superformě, Inter si však nezajistil účast v Lize mistrů, což byl pro Vieriho problém.
Jasně dával najevo, že chce hrát vysněnou soutěž. Interu se sezóna celkově nepovedla - v Poháru UEFA a v italském poháru stopka ve čtvrtfinále, prohra s Laziem v Superpoháru. Pro fanoušky nastalo drama, jejich miláček Bobo veřejně prohlašoval, že z Interu neodejde, zatímco v novinách se psalo o jeho nové smlouvě s Juventusem. Nikdo neví, co se dělo při jednáních mezi Vierim a Morattim. Prezident Interu ho chtěl udžet za každou cenu. Přemluvil ho nebo ho nepustil? Vieri prostě zůstal a říkal, že se těší na novou sezonu a na to, jak si zahraje s Ronaldem. Udělal dobře. Sází jeden gól za druhým, je jedním z nejlepších střelců Serie A a hlavně spolu s Juventusem a AS Řím svádí Inter naprosto vyrovnaný boj o scudetto.
Je již téměř jisté, že v příštím roce se dočká i Ligy mistrů. Pokud neodejde...
Pro Inter jsou jeho góly rozhodující. V mediích se často spekuluje, kde by Inter bez Vieriho byl. Sám hráč říká: "Hráč může být důležitý pro tým, ale nerozhodne celou soutěž. Inter potřebuje každého hráče, aby vyhrál."
Autor: Lukáš Pekárek
Poslední novinky
