Aktuální taktický rozbor po zápase Interu s Monzou upozorňuje na to, že soupeř vstoupil do utkání velmi agresivně a snažil se napadat vysoko. Inter měl v první části určité problémy s plynulou výstavbou útoku, protože vysoký presink Monzy narušoval rozehrávku i vazbu mezi obranou a středem pole. Právě proto je cenné, že Cristian Chivu našel po přestávce účinné řešení a jeho tým zápas nakonec zvládl jednoznačně výsledkem 4:1.

Rozbor naznačuje, že Inter lépe využil šířku hřiště, zrychlil práci s míčem a dostal se častěji do situací, kdy mohl útočit do roztažené obrany. To je důležité i do dalších kol, protože podobný způsob napadání zvolí proti Interu více soupeřů v Serii A.

Z taktického hlediska šlo o cenný test odolnosti, který ukázal, že mužstvo umí během utkání přepnout do účinnějšího režimu. Pozitivní je také schopnost reagovat trenérským zásahem, ať už šlo o postavení hráčů mezi řadami, nebo lepší podporu krajních prostorů. Pokud Inter podobné zápasy zvládne číst už během prvního poločasu, může si ušetřit mnoho komplikací v náročném programu sezony.

Zároveň se ukazuje, že tým není závislý jen na jedné cestě k vítězství, ale dokáže měnit způsob útoku podle typu soupeře. Cristian Chivu tím potvrzuje, že vedle výsledku chce mužstvo posouvat i v herní flexibilitě. Pro dlouhou sezonu je právě tato schopnost úprav během zápasu jedním z nejdůležitějších znaků silného kandidáta na titul.

Chivu: „Thuram je v tréninku, měl problémy na mistrovství světa, nemůžeme ho vystavit riziku ani na pár minut. Pracujeme na tom, aby se dostal do formy."

Lautaro naléhal, aby mohl hrát? "Existují nuance, které musí trenér pochopit, nezapomínejme na konec mistrovství světa. Pro mě je člověk na prvním místě a pokud mohu, pomáhám svým hráčům. I když on to nepotřebuje, protože je to Lautaro Martinez. Nemusí naléhat, určité situace chápu sám,“ narážel trenér na finále MS, v kterém Lautaro překvapivě neodehrál ani minutu.

Inter připomněl šest dvojic otců a dětí, které si za klub alespoň jednou zahrály. Nejnovější kapitolu napsal Aleksandar Stankovič, který debutoval proti Monze v dresu s číslem 5, stejným, které nosil jeho otec Dejan. Ten přišel do Interu v roce 2004, odehrál 326 zápasů, dal 42 gólů a vyhrál 15 trofejí včetně Ligy mistrů a pěti titulů.

Další dvojicí jsou Alessandro a Mattia Altobelliovi. Alessandro přišel v roce 1977, dal 209 gólů ve 466 zápasech a stal se druhým nejlepším střelcem v historii klubu. Mattia debutoval v prosinci 2002 v Coppa Italia proti Bari.

Unikátní příběh mají Giuseppe a Regina Baresiovi. Giuseppe byl 16 sezon pilířem Interu s 559 starty a kapitánskou páskou, Regina ji převzala u žen a dovedla tým do Serie A v roce 2019.

Švédská stopa patří Lennartovi a Evertovi Skoglundovým. Lennart přišel v roce 1950, dal 57 gólů ve 246 zápasech a vyhrál dva tituly, syn Evert odehrál 16 zápasů mezi lety 1971 a 1974.

První jméno na dresu předali Camillo a Marco Achilliové. Camillo hrál od roku 1945 šest sezon, dal 18 gólů ve 198 zápasech, Marco přidal 11 startů a v sezoně 1970/71 slavil titul.

Poslední dvojicí jsou Luigi a Anselmo Robbiatiovi. Luigi odehrál čtyři zápasy mezi lety 1954 a 1958, Anselmo nastoupil jednou v září 2000 proti Lecce v Coppa Italia.

Andy Diouf měl proti Monze velký podíl na jasné výhře Interu. Připravil gól na úvodní trefu Calhanoglua a později také přihrál na zásah Pia Esposita. Yann Bisseck pak přidal čtvrtý gól a definitivně pojistil výsledek. Diouf si za svůj výkon vysloužil ocenění muže zápasu. Inter díky němu získal první tři body sezony před zaplněným a velmi hlasitým San Sirem.

Výhra 4:1 ukázala, že mužstvo má v kádru více hráčů, kteří mohou rozhodovat zápasy produktivitou i aktivitou. Bisseckův průnik středem hřiště a zakončení levou nohou navíc podtrhly sílu celého týmu. Duel potvrdil, že Inter umí rozložit odpovědnost na více hráčů. Z pohledu úvodního kola šlo o velmi přesvědčivý týmový výkon.

Pio Esposito potvrdil proti Monze, že i ve 21 letech působí velmi vyspělým dojmem. Patřil k nejnebezpečnějším hráčům Interu a neustále zaměstnával obranu soupeře. Pomáhal spoluhráčům v kombinaci, bojoval o každý míč a dobře pracoval i v osobních soubojích. Jeho výkon vyvrcholil nádhernou zadovkou, kterou uzavřel cestu Interu za prvním ligovým vítězstvím.

Mladý útočník odehrál celé utkání a ukázal velkou energii i odhodlání. Z devíti soubojů vyhrál šest, což potvrzuje jeho sílu v soubojové hře. Inter z něj měl po celý zápas velmi užitečnou zbraň. Na výkonu bylo vidět, že si věří a že zvládá tlak velkého stadionu. Pro fanoušky šlo o jeden z nejpříjemnějších momentů večera.

„Vždy se snažím ukázat, co dokážu, a tvrdě makat pro své spoluhráče, takže mám dvojnásobnou radost, že se mi dnes podařilo skórovat. Mým jediným cílem je každý den se zlepšovat, a to nejen co se týče statistik, ale také tím, že jdu krok za krokem a neustále se rozvíjím jako hráč. To je přesně ten start, jaký jsme si přáli. S výhrou a gólem jsem si dnes večer nemohl přát víc,“ řekl Esposito.

Inter si proti Monze připsal vítězný vstup do sezony a zápas byl zvláštní i kvůli dvěma debutům. John Stones nastoupil v závěru místo Manuela Akanjiho a dočkal se velkého aplausu na San Siru. Pro anglického obránce šlo o první soutěžní minuty v dresu Interu.

Ještě emotivnější chvíli zažil Aleksandar Stanković, který přišel na hřiště v 83. minutě místo Zielińského. Odhodlal se k debutu přesně 22 let poté, co za Inter nastoupil jeho otec Dejan. Stanković vyrůstal v akademii Nerazzurri od 12 let a prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do Primavery. Na hřišti se zároveň potkal s Piem Espositem, se kterým dlouho hrál v mládeži.

V hledišti sledovali utkání také Djed Spence a Curtis Jones, kteří si San Siro poprvé užili jako hráči Interu. Celý večer tak měl nejen sportovní, ale i silně symbolický rozměr.

Marotta pred dnešným zápasom odmieta špekulácie o prípadnom prestupe Lautara: “Lautaro je náš kapitán. V súčasnej histórií je hlavným symbolom nášho klubu. Môžem s kľudom povedať, že neexistujú podmienky k tomu aby opustil Inter, nechceme sa Lautara vzdať v žiadnom prípade a za žiadnych podmienok. Nemalo by sa o tom ani hovoriť.”