13/03/08 (Inter-ol) - Inter Milán prohrál v odvetném zápase osmifinále Champions League s FC Liverpool 0:1 a se soutěží se loučí. A loučí se brzo, stejně jako v loňské sezóně už po prvním vyřazovacím kole. Krach se v úterý dal vcelku očekávat. Pokud černomodří v posledních týdnech něco postrádali, byla to forma. Otočit nepříznivý výsledek z Anfield Road a odvrátit tak vyřazení se tedy nepovedlo. I když se během zápasu nad Milánem párkrát zablesklo a Nerazzurri se dostali do několika nadějných příležitostí, oheň postupu se však těmto jiskřičkám zažehnout nepodařilo. Postaral se o to anglický déšť, chytře doplněný o španělský svěží vítr. A tak si všichni fanoušci, pro něž je život černomodrý, budou muset počkat na pořádný požár zase nejméně jeden rok.
Mnoho odborníků Interu před utkáním nevěřilo. Měli k tomu pádné důvody, které zde snad ani nemusím vypisovat. Ten ze všech pádných nejpádnější byl výsledek prvního zápasu. Černomodří museli dohánět dvougólovou ztrátu, což se proti v Evropě výborně hrajícímu Liverpoolu zdálo skoro nemožné. Nejhorší však bylo, že italskému mistru už nevěřili ani vlastní fanoušci. Mluvilo se o pomstě rozhodčích, špatné formě hráčů, mnoha zraněních – v podstatě už se dopředu hledaly výmluvy, které se použijí, až bude vyřazení definitivní. Málokdo věřil v gólový příděl do Liverpoolské sítě a zázračný obrat.
Tedy někdo v něj věřil. Prezident Nerazzurri Massimo Morratti dokonce prohlásil, že je Inter schopný svému soupeři nasypat branek patnáct. Přijít na to, jaký smysl mělo toto tvrzení, by bylo snad těžší než rozluštit „Šifru mistra Leonarda“. Sám dosud nevím, jestli to náš velký šéf myslel vážně s cílem hráče motivovat, nebo se nějak prořekl v pozdních nočních hodinách po požití velkého množství lihovin. Doufám, že se jednalo o ten druhý případ, raději se fanoušci černomodrých jistě smíří s tím, že si „ten největší Interista“ občas rád přihne, než že je (s prominutím) úplný blbec.
Nejdůležitější však bylo, že si v utkání věřili sami hráči. Odehráli totiž vcelku povedený zápas! Nekonala se žádná ostuda, tak jako v minulosti proti Villarealu nebo Valencii. Domácí předváděli vcelku útočný fotbal, zdařile kombinovali a vypracovali si dokonce i vyložené šance. Ano, nebyla to žádná útočná smršť, ale na to, že proti Interu stál velice silný soupeř a černomodří prožívají prokazatelně nejhorší období za poslední dva roky, snesl úterní výkon určitá měřítka.
Dokonce si dovoluji tvrdit, že při troše štěstí šlo dosáhnout i toho vysněného zázraku v podobě postupu. K tomu ale přeci jen chyběly tři důležité věci : KLID v zakončení, KLID v rozehrávce a klid pro Nicolase Burdissa. Tento Argentinec totiž měl raději zůstat v KLIDu domova a nelézt na hřiště. Po dvou (nezlobte se na mě) zcela jasných žlutých zákrocích si totiž už od 50. minuty užíval KLIDu v šatně.
Tak tedy zakončení : Milánští v zápase postupovali třikrát sami na branku Liverpoolu, ani jednou ji netrefili. V takovýchto zápasech je rozhodující proměnit každou vyloženou příležitost, protože dvacet vám jich prostě soupeř nenabídne. To se Cruzovi a Ibrahimovičovi jednoduše nepovedlo. Ten, kdo to dokázal byl jen hráč oblékající červený dres the Reds, Fernando Torres, a proto utkání skončilo 0:1. A co ta rozehrávka? Je až neuvěřitelné jaké chyby v obraně dokáží vyprodukovat hráči světových kvalit jako Maicon nebo Cambiasso. Téměř při každé rozehrávce obránců Interu fanoušci domácích trnuli, jestli z toho bude branka v síti Julia Cesara. Nakonec se tato lehkovážnost v zadních řadách vymstila a po chybě Maicona skóroval jeden z momentálně nejlepších útočníků planety, již zmiňovaný El Nino Torres.
Od toho momentu už tak nebylo o co hrát, tiffossi začali opouštět stadion a hodně lidí u televizních obrazovek začalo přemýšlet, kde že mají ten ovladač. Inter prohrál, vypadl a začaly se dít věci. Bezprostředně po zápase trenér Roberto Mancini prohlásil, že v létě u týmu končí, což si však po necelých čtyřiadvaceti hodinách rozmyslel. Jak příznačné pro tohoto kouče. Jeho nerozhodnost v této věci je jakoby symbolická. Fanoušci Nerazzurri jsou totiž také dosti nerozhodní v tom, jak mají vlastně hodnotit jeho angažmá. Mancini je muž, který po dlouhé době naučil Inter vyhrávat, přivedl černomodré po letech k titulu a vybudoval v mužstvu týmového ducha. Na druhé straně svůj přinos sráží neustálými přehmaty v taktice či volbě sestavy. Má cenu se vůbec ptát, proč v úterý ani na minutu nenastoupil Luis Figo, chlapík s geniální přihrávkou, který umí dobře spadnou a vykoledovat si standardní situace, které umí i výborně zahrávat? Argument, že mu chyběla zápasová kondice nemůže obstát. Byl šetřen proti Reggině, nastoupil v základní sestavě proti Neapoli. Nechat svého nejzkušenějšího hráče sedět na lavičce celý zápas byl příliš velký luxus. El Passo Doble tak dopadl stejně jako loni proti Valencii, snad to nebyla jeho poslední možnost zahrát si milionářskou soutěž.
Rychlým odvoláním svého rozhodnutí opustit klub si Mancini tedy rozhodně mnoho dalších příznivců nezískal, spíše naopak. Jen doufejme, že tento krok nebyl jen dalším z jeho mnoha přehmatů, a že tu Ligu mistrů s Interem snad jednou opravdu vyhraje. Přeci jen každá kletba musí být jednou prolomena. Jednou...
Hodnocení :
Julio Cesar – 6 : V první půli Torresovi dobře zmenšil střelecký úhel a vyhnal ho k brankové čáře. V momentě, kdy se španělský rychlík zjevil před jeho svatyní podruhé, už bylo zle. S jeho gólovým pokusem mohl asi těžko něco dělat. Chybu vyrobili jiní hráči.
Maicon – 5 : Je sice krásné, že dokáže dobře zaútočit, vytvořit šanci nebo dobře odcentrovat, ale jako obránce musí umět především bránit, což proti kvalitním soupeřům zatím příliš neprokazuje. Když k tomu navíc přidá tragickou rozehrávku, jde jeho výkon rapidně dolů. V prvním poločase zazmatkoval a Liverpool šel do brejku. Nepoučil se, a v 63. minutě zariskoval podruhé, nechal se připravit o míč krajanem Fabiem Aureliem a neštěstí bylo na světě. Byl tak jedním z hlavních strůjců naší porážky.
Nelson Rivas – 7 : Že by stoperská budoucnost Interu? Před půl rokem vcelku utopistická myšlenka, ale nyní – proč ne! Když letos nastoupil, ještě nikdy nezahrál špatně. Zvládá dokonce těžká utkání a bez chyb. Rychlý, důrazný, skvělý ve vzduchu. Více příležitostí pro Tysona!
Cristian Chivu – 6 : Bojovník, černomodří mají nouzi o stopery, takže musel odložit operaci ramene. Odehrál průměrný zápas. The Reds se pochopitelně soustředili více na defensivu a tak neměl moc co bránit. Možná mohl nastoupit jako levý obránce, kde by více podporoval útok než jalový Burdisso
Nicolas Burdisso – 3 : Člověk se stále snaží potlačit averzi proti tomuto černovlasému Argentinci, jenže on všechny stále a stále utvrzuje v tom, že si nepřízeň vlastních fanoušků zaslouží. Levého obránce by zvládl zahrát lépe snad i Francesco Toldo. Burdisso totiž neumí pracovat s míčem, nezvládne kličku ani centr, jeho hra spočívá v přihrávkách dozadu a dlouhých nákopech. V první půli se nechal školácky obrat o míč Kuytem a musel použít faul na jeho zastavení. Prohlédl si zblízka žlutou kartu, ale vypadalo to, jakoby na to o přestávce zapomněl. Jak jinak totiž vysvětlit to, že hráč který už byl jednou napomínán, vletí obrovskou rychlostí do souboje s protihráčem s nohou nahoře tak nešikovně, že ho skoro zabije.
Patrick Vieira – 6 : Hodně míčů ztratí, ale nahradí to tím, že je zase vybojuje zpátky. Soupeři z něj mají stále velký respekt. Vždy mu trvá trošku déle, než se rozehraje do toho správného zápasového tempa, ale nakonec je velice platným členem základní sestavy. V tomto zápase mohl dokonce postupovat sám na bránu, ale Stankovičova přihrávka na něj byla příliš krátká.
Esteban Cambiasso – 6 : Často skvěle kombinoval ve středu pole s Ibrahimovičem, snažil se, bylo na něm vidět, jak hodně chce v tomto utkání uspět. Bohužel to vypadalo spíše, že se přemotivoval. Postupem času totiž kazil, a to dokonce i rozehrávku. Musel se pak vždy omlouvat svým spoluhráčům zdviženou rukou.
Javier Zanetti – 8 : Pravý kapitán, s hráči Liverpoolu si někdy pohrával jako s kuželkami. V poslední době je k neudržení. Interu se nedaří, a proto cítí, že by s tím měl něco udělat právě on. Ostatním může jít příkladem. Těžko ho vinit za to, že ze svých průniků málokdy dokáže něco vytěžit, protože při rychlém driblingu nedokáže přihrát ani odcentrovat. Je to prostě Javier Zanetti, který hraje stejným stylem už léta. Dělá svou práci prostě skvěle.
Dejan Stankovič – 5 : Neviditelný. Až na zkaženou nahrávku na Vieiru toho moc nepředvedl. Těžko říct, jak vzkřísit spícího draka. Vždy se prezentoval nevyrovnanými výkony, střídal skvělá představení s těmi špatnými. Problém je v tom, že v této sezóně má jen ty špatná.
Julio Cruz – 6 : Muž s instinktem zabijáka selhal možná v tom nejdůležitějším zápase. Tři šance = žádná branka. Na tuto rovnici nejsme u Julia vůbec zvyklí. Kdyby proměnil alespoň jednu z nich, mohl přiblížit Inter k postupu. Bohužel se tak nestalo.
Zlatan Ibrahimovič – 7 : V prvním poločase byl magický. Vypadalo to, že s ním na hřišti černomodří nemohou prohrát. Vyhrával hlavičkové souboje, rozdával patičky, obcházel hladce soupeře a vytvářel brankové příležitosti. V druhém dějství však šel jeho výkon rapidně dolů, ve svou samostatných nájezdech nedokázal trefit branku. Pokud chce jednou vyhrát Zlatý míč, musí rozhodovat takovéto zápasy sám. V první půli k tomu měl dobře nakoročeno, bohužel svou práci nedotáhl do konce.
Autor: Jaroslav Vychodil
Poslední novinky
