O Interu Milán

ZÁPASY HRÁČI FOTOGALERIE O INTERU MILÁN FANKLUB

INTER MILÁN

Oficiální název:	Football Club Internazionale Milano
Založen:	9.3.1908 (odtržením od Milan Cricket and Football Club)
Klubové barvy:	černá, modrá, zlatá
Název klubu 1928-1945:	Ambrosiana (v roce 1928 sloučení s US Milanese)
Stadión:	Giuseppe Meazza čtvrť San Siro, Via Piccolomini 5, Milano Kapacita: 85 700 => další informace
Lokace:	Itálie Lombardie Milano
Oficiální stránka:	www.inter.it
Majitel klubu:	Suning
Tréninkové centrum:	Angelo Moratti Sports Centre, La Pinetina, Appiano Gentile Viale Dello Sport - 22070 Appiano Gentile Fax 031 890204
Hlavní sponzor:	-
Technický sponzor:	Nike

Psal se 9. březen roku 1908, když se parta fotbalových nadšenců odebrala z milánské vinárny Toscana do bohémské restaurace Orologio poblíž Dómu, kde se těsně před půlnocí navždy vytvořil klub FC Internazionale Milano. Ono "i" v názvu bylo původně malé, aby ukazovalo klubovou nezávislost a otevřenost vůči všem, později se ovšem přezdívka Inter natolik vžila, že se počáteční písmeno upravilo na velké "I". Inter je spolu městským rivalem AC značkou města Milán, patřícího do regionu Lombardie v severní Itálii. Barvami klubu se stala černá a modrá, odtud tedy proslulá přezdívka Nerazzurri. Klubové barvy i znak navrhnul malíř Giorgio Muggiani, jeden ze 43 bývalých členů AC Milán, kteří však AC opustili z nelibosti k tomu, že AC odmítal do svých řad přijímat cizince a fungoval až příliš uzavřeně. Byla to právě skupina těchto 43 disidentů, kteří oné březnové noci roku 1908 s půlnočními údery zvonice Dómu připíjeli na oslavu nového klubu - Interu. Prvním prezidentem Nerazzurri byl zvolen Giovanni Paramithiotti, prvním kapitánem a zároveň trenérem se stal Virgilio Fossati.

Od samého založení až dodnes, tedy již více než 100 let, patří Inter na absolutní špici Italské ligy, pravidelně bojuje o Scudetto (ligový titul), Italský pohár i Ligu mistrů. Své úvodní Scudetto černomodří získali hned ve druhé sezoně po svém vzniku, roku 1910. Celkem se z titulu mistra Itálie radovali 18x, vícekrát se to podařilo pouze Juventusu Turín. Interisti se navíc mohou pyšnit dalším cenným primátem, a sice tím, že dosud jako jediný italský celek nikdy v historii ze Serie A nesestoupili, odehráli plný počet sezon. Roku 1928 Inter na nátlak Mussoliniho fašistické diktatury musel změnit název. Stalo se tak po násilném spojení Interu s jiným, dnes již takřka neznámým celkem Unione Sportiva Milanese. Nový název obou sloučených klubů zněl Societa Sportiva Ambrosiana. Pod tímto názvem tedy za Inter hrával slavný Giuseppe Meazza, který se stal patrně největší legendou historie Interu, stejně jako největší legendou italského fotbalu vůbec.

Roku 1979 byl společný stadion Interu i AC Milán, Stadio San Siro, oficiálně přejmenován na Stadio Giuseppe Meazza. K tradičnímu názvu se Inter vrátil 27. října 1945, kdy tehdejší prezident Carlo Masseroni definitivně prosadil znovupřejmenování na původní FC Internazionale. Na Apeninském poloostrově se Inter těší značné podpoře, jeho fanouškovská základná čítá okolo 9 milionů tifosi. Obliba Nerazzurri je ovšem ještě výraznější za hranicemi Itálie. Fanoušky klubu najdeme v obrovské míře například v Číně, Japonsku nebo Jižní Americe. Po celém světě existuje k dnešnímu dni 918 oficiálních fanklubů, jež tvoří 106 135 oficiálních členů ze 30 zemí a 5 kontinentů celého světa! Od 4. července roku 2003 existuje oficiální Inter club také v České republice. Je jím club Cechia Nerazzurra, sídlící v Kutné Hoře a mající již přes 100 členů.

Nejslavnější éra klubu se datuje do 60. let, kdy byl prezidentem Angelo Moratti, koučem věhlasný Helenio Herrera a technickým ředitelem Italo Allodi. Tzv. Velký Inter v těch dobách válcoval soupeře bez rozdílu, svým catenacciem dobyl 2 tituly v Poháru mistrů evropských zemí (tehdejší obdoba dnešní Ligy mistrů), 2 Interkontinentální poháry a 3 Scudetta. Klíčovými hráči byly legendy světového fotbalu jako Giacinto Facchetti, Sandro Mazzola, Mario Corso, Luisito Suárez nebo Velký Kapitán Armando Picchi.

Úspěchy Interu poté pokračovaly i v dalších letech a desetiletích. V klubu se vystřídalo nespočetné množství fotbalových hvězd, a to jak z Itálie, tak z ciziny. Mezinárodní punc klubu nezůstával své pověsti nic dlužen, na Stadio Meazza se postupně objevovaly zahraniční celebrity jako Rummenigge, Passarella, Brady, Prohaska, Matthäus, Brehme, Klinsmann, Bergkamp, Djorkaeff či Ronaldo. Z Italů k nejznámějším bezpochyby patří legendární Boninsegna, Bini, Oriali, Altobelli, Beccalossi, Baresi, Ferri, Bergomi nebo Serena. Obránce Giuseppe Bergomi je fotbalista s historicky nejvíce starty v dresu Interu, v černomodrém dresu nastoupil celkem 758x. V sezoně 1988/89 Inter přepsal historii, když získal nejvyšší počet bodů v dějinách Serie A v době, kdy se za vítězství ještě dávaly dva body. Koučem klubu tehdy byl Giovanni Trapattoni.

Tým v jehož středu hrál nestárnoucí kapitán Javier Zanetti, středopolař Esteban Cambiasso a brankář Julio Cesar vytvořil v letech 2005 - 2010 druhou zlatou éru klubu. V té době byl prezidentem a majitelem Interu petrolejářský magnát Massimo Moratti, který vlastnil klub již od poloviny devadesátých let a dlouhá léta čekal na první úspěch v Itálii. Šlo o syna Angela Morattiho, jenž byl šéfem klubu ve slavných 60. letech. Inter získal 5 mistrovských Scudett za sebou (to se do té doby v historii podařilo jen Torinu a Juventusu), několik Italských pohárů a Superpohárů. V roce 2010 přišel slavný Treble - liga, italský pohár a potřetí v historii Ligu mistrů. K tomu ještě přibyl triumf v italském superpoháru a na Mistrovství světa klubů. Massimo Moratti z finančních důvodů Inter prodal indonéskému podnikateli Ericku Thohirovi, od kterého ho po pár letech odkoupila čínská společnost Suning. Ta pokračovala v přestavbě celé organizace a přineslo to ovoce. Inter v koronavirové sezoně 2020-21 získal po 11 letech další scudetto.

Ke cti Interu jistě slouží rovněž fakt, že narozdíl od AC Milán a Juventusu si nikdy ke svým úspěchům nemusel pomáhat nelegální cestou. Inter nikdy v historii nebyl jakkoli potrestán za jakékoli ovlivňování výsledků, za korupci, ani cokoli podobně spojeného s uplácením a nakupováním zápasů. Naopak AC Milán byl za podobně špinavé praktiky potrestán již opakovaně, Juventus jeho vlastní špína potupně dohnala až do druhé ligy. Hrdost Interistů je oprávněná, na rozdíl od konkurence se nemáme zač stydět! Pokud k nějakému menšímu přešlapu došlo, vždy přišla omluva.