Jaký je rozdíl mezi Stramaccionim a Mazzarrim?

06/02/14 -

Dlouholetý fanoušek Interu Robert Voska se pozastavil nad současnými výkony týmu a napsal svůj názor na to, jaký je rozdíl mezi současným trenérem černomodrých Walterem Mazzarrim a tím minulým - Andrea Stramaccionim.

Srovnání dua Stramaccioni-Mazzarri pro druhého jmenovaného nevyznívá vůbec dobře, protože mezi ním, zkušeným a velmi renomovaným trenérem a neznámým zajícem Stramaccionim bez jakýchkoli zkušeností s velkým fotbalem není v podstatě žádný rozdíl, alespoň tedy co se úspěšnosti (či "úspěšnosti"?) vedení Interu týče.

Když srovnám faktory jako dlouhodobé výsledky, systém, herní atraktivita, trenérovo vnímání fotbalu a celkové trenérovo chování, Mazzarri z toho nevychází dobře, čemuž by však vzhledem k jeho zkušenostem mělo být jinak. Pod Stramaccionim bylo krátké období, kdy se jen vyhrávalo, ačkoli herně to obvykle nebylo úplně ono. Pod Mazzarrim se tým zase v úvodu podzimní části prezentoval velmi dobrou organizací hry i relativní atraktivností, což dávalo jisté naděje, že hra konečně bude mít řád a systém. Sice zvolil systém, kterému na chut' nikdy nepřijdu, nicméně to zpočátku prostě fungovalo.

Tehdy jsem říkal, že bych osobně sice Mazzarriho nevybral, nicméně také že je velmi schopný a že může Interu pomoci a to i přes některé jeho podivné výroky. Snad každý ví ,že tým lidově řečeno vstřebává systém do krve a po nějaké době jej má zažitý ,takže se výkonnost a kvalita hry postupně zvyšují, jenže u obou těchto dotyčných tomu bylo naopak.

Stramaccionimu po jednom neúspěchu najednou přes noc došlo, že dosud vlastně vše dělal špatně a systém úplně změnil, což bylo už samo o sobě důrazným varováním, že to s ním na lavičce asi nebude fungovat. V podstatě měl vše založeno na mottu "Musíme dostat míč k triu Milito-Palacio-Cassano a oni už s tím něco udělají", což bylo průhledné a nemohlo to fungovat dlouhodobě. Protože žádnou jinou variantu neměl ,hra se mu sesypala, v rámci objektivity ovšem nutno připomenout, že později i vinou mnoha zranění. Počet a celková četnost zranění je vůbec kapitola sama pro sebe, to jsem ale odbočil.

Mazzarri mužstvu přes léto vštípil svůj systém, je však s podivem, že hráčům v krvi vydržel jen krátkodobě. Nějaké základní principy a mechanismy fungování musí být vždy na týmu patrné, jenže ony prostě zcela vymizely. Podivné... Postupem času to začalo připomínat starý anglický fotbal: nakopni míč na hrot. Mezihra de facto nulová a tak je nákop na Palacia nejčastějším způsobem založení útoku. I proto nebo možná především proto klesá počet střel, třeba na Laziu vystřelili na bránu pouze jednou...

Nejpodstatnější rozdíl mezi oběma trenéry je ten, že Stramaccioni dával hodně příležitostí mladíkům, zatímco Mazzarri mladé hráče v lásce nemá a naopak preferuje zkušenost. Pod Stramaccionim v podstatě nikdo neudělal výkonnostní pokrok, snad kromě Jonathana, jenž na jaře naskočil vyloženě z nutnosti. No, částečně by se dalo totéž říci možná ještě i o Alvarezovi. Pod Mazzarrim nezářil z mladých nikdo, ačkoli jich je nakonec oproti očekávání v kádru poměrně dost a postupem času už nezářil žádný hráč nerazzurri. Formu nemá snad nikdo a to přece není normální.

Co se týče špatných výsledků, rozlišuji dva základní faktory, které za nimi stojí a které řeší nebo rozlišuje málokdo.

A) Hraješ dobře, hra má nějaký řád a organizaci, jenže Ti to tam prostě nepadá a naopak soupeři tam spadne vše. To beru, protože když hra za něco stojí, je zde předpoklad, že se to obrátí. Ano, někdy trvá "období blbec" dlouho a pak začne pracovat psychika, takže hráči často přestanou zvládat i ty nejzákladnější činnosti a tak musí přijít nějaký impuls, který tým zase psychicky a potažmo i herně zvedne.

Neřeším ted' taktiku, třeba to, když je hra založená na brejcích a soupeři to vzadu moc neodkrývají, protože "brejkový" trenér není vhodný pro velkoklub; tedy až na výjimky.

B) Hraješ bez systému, chaoticky a na náhodu nebo hru založíš na jednom, dvou, max. třech hráčích, takže když už nějakého úspěchu dosáhneš, bývá to jen krátkodobě.

Když budu hodnotit Stramaccioniho, ten v podstatě ani žádný systém neměl, což už jsem napsal výše. Ten spadá do kategorie B. Jeho představu o tom, že úspěchy zařídí ofenzivní trio a že to půjde dlouhodobě byly nesmyslné. U Mazzarriho je to jiné, ten spadá do kategorie C. Tým začal dobře, jenže se postupem času zcela vytratil systém,všem odešla forma a to se za normálních okolností nestává. Něco je špatně, jenže co? Přece není normální, aby se to najednou takhle otočilo. Důležitou otázkou rovněž je, do jaké míry může mluvit do posílení týmu a do odchodů. Thohir preferuje výchovu a získávání mladých talentů, což je úplně opačné smýšlení a to nejspíš začne být časem problém, protože pokud všichni v klubu nesdílejí stejnou filozofii, je to začátek konce. To však souvisí s tím, že Inter nemá žádnou dlouhodobou koncepci a strategii.

Co z toho vyplývá? Podle mě to, že se vztahy mezi Thohirem a Mazzarrim, resp. celým realizačním týmem začnou zhoršovat a dříve či později dostane Mazzarri padáka. Možná ho Thohir nevyhodí, to ale nejspíš jen kvůli tomu, že šetří kde se dá a platit vyhozené trenéry a trenéry nové se mu nebude chtít. Každopádně naděje na zlepšení asi není moc velká. Od Thohira jsem si sliboval, že zaplatí dluhy a začne vhodně posilovat, jenže on nakonec uvažuje nečekaně nesmyslně. To by ale bylo na dlouhé povídání...

Ještě k trenérům. Jednou nějaký trenér jiného týmu Serie A, bohužel už nevím kdo, řekl, že všichni trenéři Interu umí jen brečet a bohužel je na tom hodně pravdy (pozn. šéfa tohoto webu: nesouhlasím - tipl bych si, že to byl někdo z Juventusu, kdo věděl, že prohry Interu jsou domluvený s rozhodčíma). Jistě, najdou se do očí bijící verdikty rozhodčích v neprospěch Interu, to zcela určitě, nicméně základem tiskovek po každém neúspěchu bývá téma rozhodčí. Mazzarri by měl v první řadě řešit, proč už se na hru Interu nedá dívat, proč je to chaotická hra na náhodu s převažujícími nákopy na Palacia, proč na Laziu vystřelili pouze jedinkrát za celý zápas na bránu a s tím spojené věci, protože toto je ubohé. Stejně tak dokola se opakující kecy o ztrátě koncentrace v závěrečných minutách a o tom, že na tom v týdnu zapracují. To už bylo k pláči (nebo k smíchu?), protože další zápas opět inkasovali v samém závěru.

Nabízí se tedy dvě možnosti: bud' to do hráčů neumí dostat, což by bylo podivné jednak kvůli tomu, že mu to šlo všude jinde a jednak kvůli tomu,že to šlo zpočátku i v Interu a nebo jej hráči postupem času začali ignorovat a doslova na něj kašlou. Jinak si to vysvětlit neumím, protože kolektivní ztráta formy a všeho dalšího přece není normální a musí být něčím zapříčiněna. Možná "jen" není dobrý psycholog a motivátor, to by bylo reálnější.

Mazzarri má další velké negativum: ortodoxně lpí na jednom systému a není schopen jej změnit, když to skřípe. V Udine to během zápasu konečně zpřeházel, začali hrát 4-4-2 nebo spíš jakési 4-1-3-2 a šlo to mnohem lépe. Bohužel u toho nesetrval a to z více důvodů. Nebudu-li brát v potaz fakt, že je prostě konzerva a naděje na změnu je malá, budu hodnotit dva jiné důvody. Předně má v kádru sedm stoperů a většina z nich by si tedy nekopla, to by se ale dalo vyřešit. Juan by zvládl i levý kraj obrany, Chivu stejně nehraje a jeden z dvojice Ranocchia-Andreolli nejspíš odejde, možná dokonce oba, takže by to ani problém být nemusel. Dále nedostatek útočníků pro systém s dvěma hroty. To už je pochopitelnější, to se ale dá vyřešit upravením systému na 4-2-3-1 nebo i na "stromeček" 4-3-2-1. Konkrétní varianty uvádět nebudu, při pohledu na soupisku vás napadnou různé možnosti složení. Možná je i varianta se systémem 4-1-3-1-1.

Líbí se mi systémy 4-1-4-1 a 4-2-3-1 s klasickými křídly a zhuštěným středem. S klasickými křídly je problém, ačkoli se Inter zajímal či zajímá o několik křídel, což po pravdě nechápu vzhledem k Mazzarriho dosavadnímu systému, kde pro ně není místo ,nicméně nemusí být v kádru nutně hráči jako Ribéry a Robben, aby se dalo hrát tímto systémem. Ten se může upravit dle možností kádru. Guarín může hrát zprava, Alvarez zleva i uprostřed, Botta zleva, Palacio může hrát kdekoli v ofenzívě, třeba by se tam uplatnil i bláznivý Icardi ,ten nejspíš vpravo a použít se tam dá i Nagatomo. Stále nevím, kam s Taiderem. raději snad nikam :-) Nebo by v systému 4-3-2-1 mohl hrát staženějšího středového. Kovačič je jasný střed.

Vždy jsou dvě možnosti. Bud' si zvolit systém a do něj vybrat hráče nebo systém upravit dle možností kádru. Vzhledem k okolnostem preferuji druhou variantu a vychází mi z toho úprava systému na některý z výše zmíněných.

Autor: Robert Voska

Zdroj: fcintermilano.com

508x
FC INTER MILANO - Cechia nerazzurra (Version 9.0)
© 1998 - 2024 fcintermilano.com / redakce@fcintermilano.com
Stránka českých a slovenských fanoušků italského fotbalového klubu Inter Milán / Unofficial fan site
Kopírování textů, zveřejňování a jakékoliv další použití na internetu je povoleno pouze s uvedením zdroje www.fcintermilano.com.
Privace Policy