10/08/08 – José Mourinho promluvil v interview s italským novinářem pro místní televizní stanici. V tomto článku se dozvíte pár zajímavých věcí o Mourinhově osobnosti, jeho názorech na olympijské hry, politiku a mnoho jiného.

Pane Mourinho, co byste řekl, kdybyste se snažil vysvětlit návštěvníkovi z vesmíru pojem fotbal?

“Řekl bych, že fotbal znamená více než jen nějaká hra. Ze sociálního a kulturního úhlu pohledu je to nejvýznamnější fenomén dneška. Je to více než hra, více než 90 minut. 90 minut je jen nějaké období během týdne, ale fotbalem žijeme každý den. Je to náš život.“

Váš kolega Arrigo Sacchi říká, že fotbal je ta nejdůležitější z nedůležitých věcí. Je to pravda?

“Souhlasím, ale vhodnější je možná říci, že fotbal je velmi, velmi důležitý v životě mnoha lidí. Rozumím, co tím chtěl Arrigo říci. Rozumím, že fotbal je jistě méně důležitý, když mluvíme o chudobě, válkách, dětských problémech nebo když mluvíme o sociálních a ekonomických problémech našeho světa. Ale přesto hraje fotbal určitou roli v životě miliónů a miliónů lidí.“

Je Vám 45 let, vyhrál jste 11 prestižních trofejí, které lze získat. Když jste přijel do Anglie, řekl jste: “Jsem výjimečný.“ Co je na Vás tak výjimečného?

“Toto jsem neřekl. To je práce anglických novinářů. 24. května jsem vyhrál Ligu Mistrů a 26. května jsem přijel do Anglie. Na tiskové konferenci jsem byl dotázán, zda mám kvality na to, abych mohl trénovat v Anglii. Řekl jsem: “Vyhrál jsem Champions League, proč bych tedy nemohl pracovat v Anglii?“. Zeptali se mě, zda jsem mimořádný trenér, a já odpověděl, že ano, protože jsem právě vyhrál Ligu Mistrů s takovým týmem jako Porto. Od zítřka jsem byl “The Special One“. To není problém, ale já jsem výjimečný jen tehdy, když jsem doma se svou ženou a dvěma dětmi.“

Je Vám 45 let a o Vašem životě již byly napsány dvě knihy. Vyrůstal jste v Portugalsku, byl jste průměrným hráčem, ale stal jste se skvělým trenérem. Mrzí Vás, že jste se nestal profesionálním fotbalistou?

“Ne. Především chci něco říci o mých biografiích. Je jich pár, které nebyly autorizovány, takže v nich může být mnoho lží. Přesto jsem proti tomu nic nepodnikal. Svou rodinu miluji a chci žít v klidu. Náš dům je vůči okolí uzavřený, moje manželka nemá ráda popularitu, kterou má práce přináší. Jsme šťastná rodina. Fotbal je fotbal a stal jsem se ve společnosti velice populární, ale jinak jsem úplně normální člověk.“

Vaše manželka se jmenuje Matilda a pracuje v asociaci, která pomáhá dětem s problémy…

“Moje žena je pro mne velice důležitá. Po svých ukončených studiích filozofie nikdy nepracovala, protože jsem byl hodně mimo. Trénoval jsem v Portu, Lisabonu, Barceloně, Londýně a nyní v Miláně. Je pro ní v podstatě nemožné udělat nějakou kariéru. Je fantastická máma a má velké srdce, pořád myslí, jak by pomohla druhým. Má ještě daleko více předností. Ráda žije klidným životem. Nemá ráda popularitu. Chce jít do obchodu či supermarketu, aniž by ji někdo poznal. To se mi líbí.“

Nedá mi to, abych se Vás nezeptal na útočný presink. Říká se, že je to Váš oblíbený způsob hry.

“Můžeme tomu říkat útočný presink, ale také to můžeme pojmenovat úplně jinak. Mám rád tento způsob hry, když napadáme na soupeřově polovině hřiště. Ale je na to potřeba mít vhodné typy fotbalistů. Musíme být ale také schopní hrát jiným způsobem – v některých zápasech je potřeba bránit i na vlastní polovině. Útočný presink znamená vyvinutí tlaku na soupeřovy obránce již při zpracování míče. To znamená, že soupeř je donucen hrát na vlastní polovině a naši hráči se mohou posunout směrem dopředu.“

Jak je to s presinkem ve Vašem životě? Preferujete také útok?

“Ne, to je něco úplně jiného. U mě v životě je to presink daleko na vlastní polovině, nemám rád riziko. Rodina, klid, mír, láska. Snažím se vyhýbat riziku, ať se týká investování, či něčeho jiného. Jsem velmi defenzivní. Catenaccio? Ano, můžete mě najít doma na zahradě. Jsem velmi defenzivní…“

Olympijské hry právě začaly. Budete se dívat? Máte rád nějaké jiné sporty?

“Jsem fanoušek sportu. Líbí se mi ten olympijský duch a to, jak se zrodil, jeho historii… Oceňuji, s jakou snahou atleti bojují o to, aby získali pro svou zemi medaili a mohli stát na pódiu a sledovat vlajku své země stoupající vzhůru. Je to krása.“

Znáte portugalský, španělský a anglický fotbal. Jaké jsou Vaše první dojmy z fanoušků a italského fotbalu

“Fanoušci jsou v Itálii úplně jiní než v Anglii. Co jsem zažil během přípravného kempu s Interem se velmi podobalo tomu, co bylo k vidění v Barceloně. Během třech a půl roku, co jsem působil v Chelsea, se nepřišel podívat na trénink ani jeden fanoušek. Mohl jsem jít v klidu do města. Bylo to v pohodě. Ale tady, fanoušci zápasy velice prožívají, i když hrajete například s týmem z nižší soutěže. V Portugalsku, Španělsku či Itálii začíná nový zápas okamžitě potom, co ten minulý skončil. Zápase se hraje o víkendu a fanoušci se o něm celý týden baví, a to dokonce i když jdou navštívit další zápas.“

Hymna Interu se jmenuje Pazza (šílený). Není čas vnést do týmu trochu zdravého rozumu?

“Když jsem se připojil k Interu, můžu zde zůstat deset či dvacet let. Ale také měsíc či rok, protože vše je možné. Ale když se stanete trenérem týmu, musíte myslet, že zde zůstanete dlouhou dobu. Nepracuji pro dnešek, ale pro zítřek. Pro budoucnost klubu. Luis Scolari se připojil k Chelsea o měsíc později než já k Interu. Prohlásil, že ještě neviděl klub s takovou organizací a strukturou. Pro mě je to veliká pocta. Musíte pracovat pro klub, ne sobecky a ne pro sebe. Musíte přemýšlet v delším časovém horizontu.“

Víte, co od Vás žádají fanoušci a prezident Massimo Moratti?

“Chceme vyhrávat vše. Já a Massimo Moratti máme s fotbalem hodně zkušeností. Budeme čelit silným týmům a hrát důležité zápasy. V Serii A jsou tři nebo čtyři týmy s velkým potenciálem. Ale v Lize Mistrů je jich deset nebo dvacet. A mají stejné ambice jako my. Není lehké vyhrát. Naštěstí já a prezident máme stejné myšlení. Nechceme vyhrát dnes, ale chceme vybudovat vítězný tým a oba pracujeme v tomto smyslu. Často mluvím s Marcem Brancou a Gabriele Orialim. Všichni máme hodně zkušeností a musíme tvrdě pracovat.“

Podle Corriere della Sera jste fotbalový revolucionář, ale konzervativní v oblasti politiky. Je to pravda?

“Jsem konzervativní v oblasti politiky, ale ne fotbalový revolucionář. Jsem velmi skromný člověk a člověk s čistými ideály a jednoduchou filozofií práce. Mám víru ve svoje schopnosti a nikdo mě nedonutí se změnit. Není můj záměr být revolucionářem – jak mylně tvrdí Capello. Nemám a nechci tady v Itálii nikoho učit.“

Proč zastáváte konzervativní postoje?

“Tak za prvé nejsem žádný odborník. Zajímám se o hodně společenských oblastí. Politika je důležitá. Pro mě je pozitivní, když slyším, že nějaký politik mluví o fotbale. Ale jak mám mluvit o politicích? Jak nemám být konzervativní? Jestliže chcete udělat politickou revoluci, musíte toho znát daleko více než já. Říkám to otevřeně. Pro mě je v životě důležitá stabilita.“

Italský premiér je také prezidentem AC Milán. Potkali jste se už? Říká, že je prezidentem s nejvíce vítězstvími v historii fotbalu.

“Ne, ještě jsme se nepotkali. Ale je pravda, že je prezidentem, který toho vyhrál opravdu hodně.“

Berlusconi říká, že má statistiky, které to mohou potvrdit, ale v Madridu to popírají…

“Nevím, ale není to důležité. Real Madrid a AC Milán jsou týmy s velkou tradicí a Berlusoni je jistě velmi pyšný na klub, jehož prezidentem je.“

Stane se Ronaldinho znovu velkým hráčem?

“Ano, myslím. Je velmi důležitý pro italský fotbal. Mluvil jsem během Tim Trophy s pár lidmi, kteří řekli, že italský fotbal letos v létě neopustil žádný důležitý hráč. Zůstali a další kvalitní hráči jako Ronaldinho, Riise a Muntari přišli. Je to pro nás velmi důležité – liga se stane zajímavější a také sledovanější v ostatních zemích. Máme velké ambice, podobně jako anglické týmy. Milán musí vyhrát pohár UEFA. Není to soutěž pro něj, ale když ho hrají, měli by zvítězit. My, Juventus, AS Řím a Fiorentina se po základních skupinách staneme soupeři. Ale všichni musíme postoupit do další fáze.“

Gazzetta dello Sport napsala, že jste favority na zisk Scudetta…

“Můžou psát, že jsme favority. Nebo, že skončíme poslední. Pro mě to nehraje roli.“

Co Vám na Itálii nejvíce vadí?

“Komáři. Je velice těžké trénovat, když je jich tu tolik… (směje se) Žerty necháme nyní stranou. Jsem občan světa a znám ho dobře. Hrál jsem v Itálii semifinále poháru UEFA, ale nikdy jsem zde nehrál Ligu Mistrů. Znám Itálii dobře. Nic mě nepřekvapilo a neměl jsem při adaptaci žádný problém.

Říká se, že Mourinhovi se daří pracovat s mladými neznámými hráči. Motivuje je a dostane z nich to nejlepší…

“Nesouhlasím. Věk není důležitý. Dvacetiletý může hrát a přemýšlet jako starší, čtyřicetiletý může být mladý mentálně a přinést mnoho zkušeností. Opravdový vítěz není úspěchem nikdy unavený. Pro mě je nejdůležitější, zda se hráč přizpůsobí mým požadavkům. Hráč přijde, je mu přiřazena vhodná role a já chci, aby se tím řídil. To je případ Muntariho. Musí být každému jasné, že Lampard byl volbou číslo jedna. Víme, že situace okolo něj byla velice složitá a jeho příchod prakticky nemožný. Muntari čekal, až se celý případ vyřeší, když jsme se rozhodli, že ho chceme. Ten chlapec má potenciál být pro nás velice užitečným hráčem.“

Autor: Michal Müller

Zdroj: inter.it