30/09/09 - Inter Milán na své první vítězství v letošním ročníku milionářské soutěže stále čeká. V druhém zápase základní fáze Ligy mistrů remizoval na hřišti ruského mistra z Kazaně 1:1 a s jeho postupem do dalších bojů to začíná vypadat všelijak. Černomodré ve skupině F ještě sice čekají čtyři utkání, jejich forma však rozhodně nenasvědčuje tomu, že by je měli bez problémů vyhrát, spíše naopak.

Kazaň - Inter 1:1

Do chladného ruského města odcestovali Nerazzurri bez indisponovaných Sneijdera, Materazziho a Motty, daleko důležitější ztráty ale přišly až těsně před výkopem. Při rozcvičce se zranil Muntari a ve výborné formě hrající Milito, což mělo pro složení základní sestavy obrovský význam. José Mourinhovi totiž nezbylo nic jiného, než opět vsadit na hru se třemi útočníky, která jeho svěřencům jde, asi jako mrtvému zpěv. A to také potvrdili i v Kazani. Proti výborně rychlostně vybavenému soupeři tedy museli přistoupit na hru nahoru - dolů, i když by se spíše hodilo držet míč a kombinovat středem. S nevracejícími se křídly a početně slabší zálohou to však bylo zhola nemožné, a proto byli v prvním poločase diváci svědky vcelku útočného fotbalu.

Domácí se do svého soupeře zakousli hned od první minuty a šli brzy do vedení. Domínguéz přesprintoval nejistého Lúcia a tvrdou ranou do horní poloviny branky prostřelil Julia Cesara. O chvíli později mohl po dalším zaváhání brazilského stopera zvýšit vedení César Navas, naštěstí ale ve vyložené pozici hlavičkoval nad branku. Interu trvalo dlouhé minuty, než se dostal do tempa a než se mu povedlo trochu zklidnit hru, aby si přetížená defensiva mohla malinko odpočinout. Postupem času se to naštěstí fotbalistům v černomodrém povedlo, a to hlavně díky agilnímu Maiconovi, který jezdil po pravé lajně jako čertík Bertík a ztrnulé obránce ruského týmu nejednou doslova ukličkoval.

Pořádné šance ale dlouho nepřicházely. Eto´o s Mancinim si sice dvakrát zajímavě vyměnili míč, oba ale v rozhodující chvíli o balón zakopli. Přeci jen se však svěřencům trenéra Mourinha podařilo vyrovnat. V 27. minutě se po dlouhé době vyvedl centr Maiconovi a pro osamoceného Stankoviče už nebyl problém uklidit míč hlavou do sítě. V zápětí se mohli fanoušci Nerazzurri dokonce radovat ještě jednou. Mario Balotelli ukázal svoji kopací techniku a z rohu pokutového území tvrdou ranou trefil břevno. Bohužel to byl jeho jediný povedený fotbalový moment v zápase.

Hra hostů v závěru poločasu už tedy alespoň nenudila k smrti. Po individuelní akci nebezpečně pálil Mancini, žádné galapředstavení ale fotbalisté z Milána opět nepředváděli. Samuel Eto´o pocítil stejné úskalí hry na tři hroty, jako vloni Zlatan Ibrahimovič. Jeho spoluhráči ho vůbec nebyli schopni dostat do hry, a tak se po trávníku potácel ztracený, jako Alenka v říši divů. Chyběla pracovitost Milita, Balotellimu nevycházely kličky, a tak jediné, nad čím mohl fanoušek Calcia plesat, byly narážečky Manciniho s Maiconem. A kdo mohl tušit, že bude v druhém dějství ještě hůř?

Ruský mistr do něj vlétl s ještě větším entuziasmem, než do toho prvního. Jakoby domácí fotbalisty hnaly do útoku neviditelné biče kavkazských knížat. Obranná hra Interu naštěstí přidala na jistotě, zvlášť Samuel s Lúciem už dokázali souboje spíše vyhrávat. Co to však bylo platné, když v 60. minutě Mario Balotelli zápas prostě zazdil. Neodpustil si svůj tradiční zákeřný šlapák po odehrání míče a doslova „sundal“ Nobou. Pokud mi někdo dokáže vysvětlit, proč tyto zákroky předvádí tak čtyřikrát za utkání, a to i když už je předtím napomínán žlutou kartou, budu mu velice vděčný. Hlava mi to totiž nebere. Ještěže jsou k němu rozhodčí v Sérii A až neuvěřitelně benevolentní, jinak bychom asi dohrávali o desíti každé druhé střetnutí.

Nerazzurri bez vyloučeného „Super“Maria zcela rezignovali na jakýkoli útok, vepředu běhali jen Eto´o a vystřídavší Quaresma, zatímco zbytek mužstva bránil nerozhodný výsledek. Možná i sami hráči se ještě teď diví, jakým zázrakem se jim to nakonec povedlo. V obrovské šanci se dvakrát ocitnul Rjazancev, v nebezpečné pozici pálil Bucharov. V 81. minutě dokonce Semak trefil levou tyč brány Julia Césara. Ten ale nakonec nekapituloval. Milánští tak vezou z Ruska bod, který jistě berou všemi deseti. Potvrdili ale, že se zmítají v herní krizi, z které zatím marně hledají cestu. José Mourinho bude muset mnohé změnit, aby se body neztrácely dál. A nečeká ho nic lehkého : probudit matného Eto´a, naučit Sneijdera tvořit hru, vypořádat se s absencemi středních záložníků, zkrotit Balotelliho, uklidnit přemotivovaného Lúcia a mnoho dalšího.

V jeho mužstvu prostě spousta věcí nefunguje, to je nyní zcela jasné. Nic však není ztraceno, každý problém má své východisko, stačí ho jen řešit. Předně by se tedy mělo stavět na tom, co jde černomodrým nejlépe, tedy na silné hře středové řady, ať už s míčem nebo bez něj. Proto je třeba navždy zapomenout na rozestavení 4-3-3, s nímž Inter pod Mourinhem snad ještě neodehrál dobré utkání. Bez Muntariho, Sneijdera a Motty ale bude těžké čtyřčlennou zálohu vůbec poskládat, a o to složitější chvíle tak italského šampióna čekají. Nezbývá než doufat, že se nakonec vše v dobré obrátí a Inter Milán bude prožívat zase o něco veselejší pohádku.

Hodnocení :

Julio Cesar – 7 : Měl velké štěstí, že hráči Kazaně ve svých šancích netrefovali branku. Ale jak říká známé pořekadlo, štěstí přeje připraveným. A Julio byl asi připraven pořádně. Za obdržený gól, už tak nějak tradičně, nemohl. Střela Dominguéze byla prudká a nechytatelná. Všechny ostatní pokusy mířící na jeho svatyni brazilský gólman pokryl, a že jich nebylo zrovna málo.

Maicon – 8 : Nebýt něj, mohl se Inter do Milána vracet s porážkou. Nejen, že předvedl pozornou a bezchybnou obrannou práci, byl navíc jasně nejlepším hráčem ve hře dopředu. Do soupeřovy defensivy pronikal jako nůž máslem a povedeným centrem nahrál na jediný gól Stankovičovi. Stejně jako Balotelli, protihráče vůbec nešetřil a nejeden od něj dostal nakopáno.

Lúcio – 5 : Ze začátku vůbec nestíhal, a to hlavně rychlostně. Z výrazu jeho tváře bylo patrné, že mu rozhodně nebylo dobře po těle a musel si tak sáhnout až na samotné dno sil. Chyboval už v 11. minutě, kdy pozdě přistoupil k Dominguézovi a nechal se jím lehce oběhnout. O pár minut později za sebou zapomněl pro změnu Césara Navase. Svá zaváhání se snažil napravit v útoku a to zejména po standardních situacích, jeho zakončení ale byla nepřesná.

Walter Samuel – 6 : Na útočníky Kazaně vyrukoval s nebývalou tvrdostí a byl rád, že za první poločas uviděl jen jednu žlutou kartu. Vyhrával hlavičkové souboje, ale hbitý soupeř ho přesto přehrával. V druhém dějství se, stejně jako kolega Lúcio, o poznání zlepšil, i když valící se útoky domácích odvracel jen s vypětím všech sil. Ke konci zápasu se po standardní situaci dostal k zajímavé hlavičce, možností rozhodnout však pohrdl.

Cristian Chivu – 5 : Post levého obránce je v poslední době u Interu skoro prokletý, alespoň co se týče úspěšnosti rozehrávky. Chivu ji v tomto střetnutí dvakrát úplně zkazil a pak musel vše hasit včasnými skluzy. Do útočení se nezapojoval, raději si držel pozici vzadu, kdyby totiž musel Karadenize a spol. zpětně dobíhat a stíhat, nedopadlo by to asi s černomodrými nejlépe.

Javier Zanetti – 6 : Jako jediný dokázal podržet míč a uklidnit hru. Nechtěl připustit divočinu nahoru - dolů, o kterou se soupeř vehementně snažil. Zúročil tak své zkušenosti z mnoha absolvovaných bitev v Lize mistrů. Po vyloučení Balotelliho se stáhl hodně do hloubky a často musel jen odkopávat míče, jako všichni ostatní.

Esteban Cambiasso – 5 : Soupeřovy útoky příliš nebořil, ty tak jen volně plynuly kolem něj. Semakovi s Karadenizem nečinilo problémy přes Cambiassa centrovat, branku z toho naštěstí domácí vytěžit nedokázali. V 63. minutě si našel před pokutovým územím odražený míč a odhodlal se ke střele. Trefil ale pouze domácího obránce, což byla škoda, vzhledem k nadějné pozici, ve které se Argentinec v onu chvíli nacházel.

Dejan Stankovič – 7 : Vyrovnávací gól vstřelil s velkým přehledem. Svou hlavičku umístil prudce a navíc přesně k bližší tyči Ryžikovovy svatyně. Snažil se hodně podporovat útočníky z druhé vlny, ti ho ale svými přihrávkami příliš nenacházeli. Jeho střela z 75. minuty moc nebezpečná nebyla, byl to však jeden z nejlepších momentů Interu v druhém poločase, což jen potvrzuje hostující bezmoc.

Mario Balotelli – 3 : Rána do břevna a velká porce idiocie. Tak nějak ve zkratce by se dal shrnout jeho výkon. Krom povedeného pokusu z hranice vápna nepředvedl vůbec nic pozitivního. Kličky mu naprosto nevycházely, což mělo za následek jeho velkou frustraci. Ta u něj vede k faulům, a když už něco Mario dělá, tak pořádně.

Samuel Eto´o – 4 : Dvacet minut nic, následně zmařená šance z úhlu, pak zase dvacet minut nic. V druhém poločase čtyřicet minut nic bez míče. Tak si jistě Samy své angažmá v Interu nepředstavoval. Je zajímavé, že v Barceloně hru na tři útočníky provozoval pět let, v novém drese ale jakoby neví, kde stát, aby se s balónem vůbec potkal. Pokud má dát zapomenout na Zlatana Ibrahimoviče, bude muset hodně, ale hodně přidat.

Mancini – 5 : Bylo na něm vidět, že je nerozehraný, přesto měl na trávníku i pozitivní momenty. Výborně si rozuměl na pravé straně s Maiconem, díky narážečkám se jim dařilo obranu domácích přehrávat. Nebezpečně vypálil z dálky. Krom povedené přihrávky na Eto´a ale přeci jen většinu akcí pokazil. V 27. minutě se vřítil do pokutového území, ale dříve než stačil zakončit, o míč přišel.

Ricardo Quaresma – 5 : První dotyky s balónem po příchodu na hřiště naznačovaly, že by mohl obranu Kazaně vcelku provětrat. Svou roli ovšem nezvládl pozičně, a proto se opět neprosadil. Držel se příliš vepředu po boku Eto´a, kde ani nemohl dostat pořádnou přihrávku. Navíc chyběl v defensivě, které se tak dostala místy až pod drtivý tlak. Měl spíše zastávat pozici spojky a roztahovat hru směrem do stran. Zažil si i trochu smůly, kdyby k němu v nastaveném čase pronikla přihrávka Eto´a, mohl jít do samostatného úniku.

Autor: Jaroslav Vychodil

Zdroj: FCInterMilano.com