22/04/10 - Inter si vybojoval dobrou výchozí pozici pro odvetné semifinále Ligy mistrů. Na San Siru porazil FC Barcelonu 3-1. Obhájce titulu a podle mnohých nejlepší klub světa padl nečekaně snadno a to přestože vedl. Prohra o dvě branky je pro Blaugranas dokonce největší pod vedením kouče Guardioly. Ten přišel do katalánského týmu v létě 2008 a od té doby nikdy jeho tým neinkasoval více jak dvě branky a prohrála maximálně o gól. V této sezoně prohrála Barca do zápasu s Interem jen třikrát. V Lize mistrů s Rubinem Kazaň, v lize s Atletikem Madrid a ve Španělském poháru se Sevillou, tato prohra pro ni znamenala vyřazení.

Guardiola přiznal zaslouženou porážku svého týmu, nicméně nezapomněl dodat, že ještě je na programu odveta a 90 minut bude pro Inter hodně dlouhých. Inter už na Camp Nou v této sezoně jednou hrál. V listopadu tam prohrál 0-2 a právě tato porážka by znamenala jeho vyřazení. Vzájemné zápasy jsou pikantní pro některé aktéry. Proti svým bývalým klubům hraje na jedné straně Samuel Eto'o, Thiago Motta, Ricardo Quaresma a na straně druhé Zlatan Ibrahimovič a Maxwell.

Trenér nerazzurri José Mourinho začínal s trénováním právě v Barceloně, kde dělal hlavnímu trenérovi Louis van Gaalovi asistenta. Právě v té době, přesněji v sezoně 1999/2000, Barcelona naposledy dokázala po dvoubrankové prohře z prvního zápasu postoupit do další fáze Ligy mistrů. V Londýně s Chelsea prohrála 1-3, doma 5-1 po prodloužení. Právě s Chelsea hrála loni dvakrát semifinále. V Barceloně ji však vstřelit gól nedokázala, což je pro Inter příjemné zjištění. Zápas skončil 0-0 a o jejím postupu do finále rozhodl výsledek 1-1 a větší počet vstřelených branek na hřišti soupeře. Další příjemné zjištění je, že právě Chelsea Inter vyřadil v osmifinále. Z tohoto pohledu se tak zdá, že by nerazzurri odvetu mohli zvládnout a o dvě branky neprohrát.

Finále Ligy mistrů by si Inter zahrál po 38 letech. V sezoně 1971/72 v něm prohrál s Ajaxem 0-2. Nepovedlo se mu ani finále z roku 1967, kdy prohrál s Celticem 1-2. Předchozí dvě účasti už byly vítězné. V roce 1965 porazil Benficu, rok předtím Real Madrid 3-1.

Přes semifinále nerazzurri neprošli v roce 1966, nad jejich síly byl Real Madrid (0-1, 1-1). V roce 1981 vypadli se stejným soupeřem (0-2, 1-0). Naposledy byli mezi posledními čtyřmi na jaře roku 2003. Do finále šlo AC Milán, které po zápasech 0-0 a 1-1 postoupilo na pravidlo většího počtu vstřelených branek na hřišti soupeře, ačkoliv se hrálo na jednom stadionu.

Zpět do současnosti. Barcelona v zápase s Interem zklamala. Největší hvězdy Messi a Ibrahimovič se neprosadili. Její někteří hráči si stěžovali na rozhodčího. Porážku neunesl Pique a překvapivě Xavi. Třetí gól Milita sice padl z ofsajdu, ale i tak byl Inter výrazně lepší. Rozhodčí se dopustil chyb i proti němu, hlavně na začátku zápasu. Loni se přitom stejní hráči po druhém zápase s Chelsea rozhodčího zastávali, zatímco nadával londýnský klub...

Mourinho zvolil v úterním utkání skvělou taktiku. Přestože jeho hráči drželi pouhopouhých 38% času míč ve svém držení, vypracovali si mnohem víc šancí než soupeř. Hráči Barcy moc neběhali. Podle statistik odběhal každý hráč v průměru zhruba o 1 kilometr méně, než ve čtvrtfinálovém zápase proti Arsenalu, a to je docela vysoké číslo. Zvláštní je, že s míčem na noze se dopouštěli častěji faulů. Spáchali jich 21, Inter o dva méně. Také byli častěji napomenuti žlutými kartami: 5-2.

V odvětě nebude moci kvůli třem žlutým kartím hrát kapitán Barcy Carles Puyol a záložník Interu Dejan Sankovič. Pokud Eto'o, Maicon, Samuel nebo Zanetti dostanou žlutou kartu, případně finále v Madridu si nezahrají.

Autor: Lukáš Pekárek

Zdroj: (c) FCInterMilano.com