04/09/10 - Zdá se to, přátelé, téměř neuvěřitelné, ale jsou tomu právě dnes již celé 4 roky, co nás opustil legendární hráč, kapitán a prezident Interu Giacinto Facchetti. Nezapomenutelná ikona světového fotbalu dala světu sbohem nečekaně, osudnou se mu stala zákeřná rakovina, přitom v těle objevena jen pár měsíců před Facchettiho skonem. Ten den se navždy stal černou, nikdy nekončící chvílí bolesti a žalu pro všechny Interisty.

Poté, co se roku 2004 Massimo Moratti dobrovolně vzdal funkce prezidenta Interu a tuto svou pozici přenechal právě Facchettimu, uplynuly sotva dva roky a Moratti se na své místo vracel. Jistě z toho neměl radost. Oba muži, Facchetti i Moratti, se vzájemně nesli v obrovské úctě. Massimo vzpomínal ještě na doby, kdy Interu prezidentoval jeho táta Angelo a on se jako mladý chlapec chodíval dívat na všude opěvovaného Giacinta. Naproti tomu Facchetti se mnohokrát vyjádřil s radostí o tom, že Nerazzurri znovu vede člen rodiny Morattiů, která bude s černomodrým klubem svázána již navždy.

Facchetti byl do prvního týmu Interu přijat roku 1960, kouč Herrera z tenkrát podceňovaného a jaksi příliš vysokého levého beka toužil udělat fotbalovou hvězdu, což se mu také nakonec podařilo. I přes úvodních pár nevydařených zápasů se Facchetti brzy vzchopil a rázem udivoval celou sportovní veřejnost. Tifosi mu přezdívali „Obr z Treviglia“, to v narážce na jeho vskutku impozantní postavu a rodiště – město Treviglio.

Od roku 1960 už poté Facchetti Inter nikdy neopustil. Černomodré barvy hájil nepřetržitě dalších 18 let, za tu dobu si zahrál s legendami jako Mazzola, Picchi, Suárez, Corso nebo Boninsegna, získal 2 Poháry mistrů evropských zemí, 2 Interkontinentální poháry a 4 mistrovská Scudetta. Na sklonku své kariéry dokonce převzal kapitánskou pásku klubu. Jeho číslo „3“ bylo navždy vyřazeno, žádný jiný Interista už nikdy nesmí toto číslo nosit! To se dosud žádnému jinému hráči klubu nestalo…

V dobách, kdy Facchetti končil s kariérou, figuroval na první příčce v počtu startů jak za Inter, tak za reprezentaci Itálie. V obou případech sice nakonec byl překonán, to však nic nemění na tom, že se přesto jedná o počin bezpochyby výjimečný. Facchetti jako kapitán dovedl Squadru Azzuru ke zlatým medailím na domácím EURU 1968, o dva roky později pak opět jako kapitán táhnul Italy do finále světového šampionátu v Mexiku proti Brazílii. Tam bohužel Azzurri podlehli.

Celkem 94 zápasů odehrál Facchetti v modrém dresu italského nároďaku. Přitom hned v 70 z nich byl kapitánem (další rekord)! Černomodrý dres Interu navléknul v 634 zápasech, připsal si v nich 79 branek – ve své době rovněž rekord v počtu vstřelených branek obránce. Na své levé straně Facchetti neměl konkurenci. Vynikal mimořádnou rychlostí, tvrdou a přesnou střelou, výjimečnými vůdčími schopnostmi a především na svou dobu nezvyklou útočnou potencí. Pro Herreru byl v catenacciu nepostradatelným herním elementem.

Kromě všech sportovních úspěchů však Giacinto byl také mimořádnou osobností fair-play. Za celou svou předlouhou kariéru viděl jako obránce pouze jedinou červenou kartu, a to ještě k tomu za to, že zatleskal rozhodčímu…

Roku 2001 se Facchetti stal viceprezidentem Interu, o 3 roky později už zmíněným prezidentem. Sledoval, kterak Itálie dobyla zlaté medaile na německém mistrovství roku 2006, stejně jako se nakonec dožil tolik očekávaného otevření korupční aféry Calciopoli, v níž bylo konečně odhaleno to, co si už řadu let všichni mysleli. Interu konečně vrátili to, co mu patří, viníci byli potrestáni a hnis byl alespoň na čas odstraněn.

Při dnešní vzpomínce na Velkého kapitána si vybavme gigantického muže nejen postavou, ale také svými úspěchy, oddaností Interu a především svou duší!

Nechť je ti země lehká, Interisto!

Autor: Tomáš Bojda

Zdroj: FCInterMilano.com