11/07/11 - V posledních dnech Apeninským poloostrovem opět hýbe aféra Calciopoli, poprvé otevřená roku 2006. Zástupci Luciana Moggiho, ex-šéfa Bianconeri a úhlavní postavy celé kauzy, se nyní snaží pošpinit Inter a jeho čelné představitele, především prezidenta Morattiho a již zesnulou legendu Giacinta Facchettiho.

Vrchní vyšetřovatel FIGC Stefano Palazzi „podivně“ modifikoval svazová vyjádření a ve svém závěru vyšetřování přišel s tím, že po pěti letech zjistil, že je vinen možná i Inter, kterýžto údajně překročil článek 6., na rozdíl od Juventusu, jemuž bychom se snad ještě měli omluvit? Celé potrestání Juventusu v roce 2006 prý bylo komplotem Massima Morattiho, kterému Tronchetti Provera přes Telecom pomohl k likvidaci konkurence. Je to skutečně pravda? Tak proč v roce 2006 Juventus nebyl potrestán dle původního návrhu žaloby přesunutím do Serie C? Víte proč? Čtěte prosím dále.

Takhle svaz své rozhodnutí o zmírnění trestu zdůvodnil tehdy - "V době vyšetřování se zástupci klubu chovali vzorně, spolupracovali s prokurátorem a vyšetřovateli, Juventus přistoupil ihned k výměně vedení, přiznal své chyby a slíbil, že stejné již opakovat nebude a ihned začne pracovat na obnově celého systému!" Takže nyní to máme černé na bílém – Juventus PŘIZNAL SVÉ CHYBY, na což reagoval okamžitou výměnou vedení!

Jaký to rozpor naproti rétorice, jíž se nyní zaštiťují tisíce tifosi „zeber“, včetně opakovaně odsouzeného Moggiho. Luciano Moggi a Antonio Giraudo byli pravomocně odsouzeni a byla jim zakázána činnost ve fotbalových funkcích. Moggi byl přitom odsouzen za nemálo dalších přestupků, zdaleka nejde jen o kauzu Calciopoli, jíž se my zde zabýváme především.

Celé vyšetřování korupčního skandálu přitom přišlo nečekaně a vlastně vzniklo náhodou. V Juventusu tehdy probíhala rozsáhlá dopingová kontrola, neboť jak známo s hráči Juve se slovo doping vleče už nekrátkou dobu. Při příležitosti vyšetřování dopingu byly některým funkcionářům klubu odposlouchávány telefony, nu a zde se najednou otevřelo téma daleko zásadnější, než byl doping. Po bývalém italském ministru vnitra Giuseppe Pisanuovi například Moggi požadoval, aby neodkládal utkání Serie A z důvodu nemoci papeže Jana Pavla II. Především šlo o utkání s Fiorentinou, jíž měli chybět 4 hráči. Aféra s ovlivňováním sudích vycházela na povrch.

Řekněme si ještě něco k čistým ručičkám pana Moggiho. Tak postupně – Luciano Moggi byl římským státním zástupcem žalován za nekalé machinace při přestupech hráčů. Tehdy Moggimu hrozilo až 6 let vězení natvrdo. Jak vše dopadlo? Odsouzen samozřejmě nebyl, naopak se ještě odvolal a celou kauzu opět, jak je jeho tradičním zvykem, natahoval měsíce, ba roky. Nejprve byl trest stanoven na 18 měsíců podmíněně, později pak ještě snížen na pouhý rok. Stejně jako byl trest snížen jeho synovi Alessandrovi. Další 3 roky Moggimu hrozily za falšování účetnictví během působení v Juventusu. Výsledek? Opět neodsouzen. Když Zdeněk Zeman, známý český kouč, který léta trénuje v Itálii a vedl dokonce i Romu nebo Lazio, prohlásil, že jen kvůli vlivu a moci Moggiho nemohl získat nové angažmá, Moggi začal okamžitě veřejně vyhrožovat soudy. Přitom v jednom z odposlechů jasně zaznívá Moggiho věta, že „Zeman je vřed, který je třeba vyřezat“. Není žádným tajemstvím, že Moggi dlouhodobě tlačil na reprezentačního trenéra Azzurri Marcella Lippiho, aby do národního týmu povolával primárně hráče, jež zastupovala agentura GEA, jejímž šéfem byl Moggiho syn Alessandro. Na místopředsedu komise rozhodčích UEFA Pierluigiho Pairetta přitom Moggi naléhal s tím, aby na utkání Juventusu nominoval rozhodčí výhradně ve prospěch bíločerných.

„Moggi? Musím říct, že má pravdu s tím, že jsem pomalý. Především když porovnáte mě a Moggiho, jak zamyká lidi v šatnách, to jsem proti němu na hřišti hlemýžď“ – toliko citát Francesca Tottiho, jenž se ohradil proti Moggiho slovům, že je pomalý. To jen pro ilustraci toho, že o zamykání v šatnách nemluví jen Interisté, jak neustále pláčou ubrečení podvodníci z Turína…

Aldo Biscardi byl 26 let moderátorem nejsledovanější fotbalové televizní show v Itálii. Ze svého místa musel odstoupit poté, co se prokázalo, že provedení pořadu, ovlivňování diváckého hlasování či výběr hostů probíhá na objednávku Luciana Moggiho, za účelem co nejlépe prezentovat Juventus v televizi.

Neustálé snižování původního trestu Juventusu zajistilo to, že konečný bodový odpočet v Serii B byl pouze 9 bodů, což pochopitelně turínští brzy smazali a celou druhou ligu vyhráli a postoupili tak zpět do nejvyšší soutěže.

Když se odhalilo, že měl Moggi několik náhradních SIM-karet, registrovaných kdesi ve Švýcarsku či Lichtenštejnsku a že jejich účty měsíčně činily na tisíce eur, nastaly bývalému šéfovi Juve těžké chvíle vysvětlování. O tom, že zastrašoval rozhodčí a chodil za nimi do kabiny, se v Itálii šuškalo už léta. Narážky Juventinů na podíl viny Interu značně pokulhává při uvědomění si faktu, že Inter přeci tehdy z celé aféry nikterak výsledkově netěžil. Kdo vyhrával trofeje v akcentované době, jíž se Calciopoli týká? Juventus. Kdyby Inter, tedy Moratti či Facchetti, upláceli a měli podjaté rozhodčí či dokonce šéfa sudích Bergama, myslíte, že by skutečně měli na kontě trofejí nulu? Kolik toho Inter od roku 1989 vyhrál? 3x Pohár UEFA, tedy mezinárodní soutěž. Ani jednou Scudetto a ani jednou Coppa Italia. Jak je tedy možné, že měl sudí na své straně? Není to trochu nelogické, pánové? Takže klub, který údajně ovládal rozhodčí a jeho korupční vina je větší než ta Juventusu, nevyhrál NIC a vina chudáčků z města Fiatu je tak malinká, že jenom vidlemi přehazovali Scudetta? Zamysleme se logicky!

Chceme tedy skutečně porovnávat Moggiho a Giacinta Facchettiho…?

A nyní ještě k AC Milán. Jeho příznivci asi velice dobře vědí, proč se k celé aféře staví rezervovaně a raději mlčí, než, aby se, jak je jejich zvykem, přidali na stranu proti Interu.

Původní návrh žaloby proti AC bylo poslání do Serie B a odečet 3 bodů. Jak vše dopadlo? Milán pochopitelně v lize zůstal a jeho potrestání působilo spíše směšně, jen aby se neřeklo. Jak ostatně trestat tým, jehož prezidentem je nejmocnější muž země, předseda vlády a výkonným ředitelem je Adriano Galliani, který (a nyní POZOR!) byl v době skandálu zároveň prezidentem Serie A! Nevím jak v řadách italské justice, ale já bych tohle nazval přinejmenším střetem zájmů, což?

Advokát Francesco Saverio Borrelli byl jmenován vrchním žalobcem v případě Milána, jakožto účastníka skandálu Calciopoli. Borrelli byl po Itálii důvěrně znám jako velký Berlusconiho nepřítel. V dobách svého působení ve funkci „státního návladního“ na italského premiéra podal celkem 68 trestních oznámení! Pochopitelně neuspěl ani v jediném případě. Vedení svazu dávno před soudem vědělo o vztahu mezi Borrellim a Berlusconim, který situace využil a apriori svůj klub stavěl do pozice poškozeného, na kterého se dívá zaujatýma očima člověk, jenž jej chtěl za mříže dostat již dříve. Borrelliho obvinění tedy přijata nebyla a Berlusconi vyvázl bez poskvrny. Jaká náhoda!

Jaký byl tedy trest pro Milán, jenž se korupčním jednáním prokázal již při kauze „Totonero“ v 80. letech? Odpočet 30 bodů z uplynulého ročníku a minus 8 bodů v ročníku příštím. To jsou tedy „tresty“! Oněch 30 bodů se jeví jako cifra vysoká, avšak nešlo o náhodné číslo. Milánu i přes tento odpočet jeho bodový zisk stačil na to, aby mohl naskočit do kvalifikace Ligy mistrů, kterou poté v daném roce paradoxně celou vyhrál. AC tedy vyhrálo soutěž, jíž se dle původního verdiktu vůbec nemělo zúčastnit. Díky tomuto vítězství poté mohlo následující ročník LM hrát rovnou, ačkoli jinak by díky až čtvrtému místu v lize muselo do třetího předkola. No a minus 8 bodů? Pánové, tohle je k smíchu…

Interu v rámci celého vyšetřování nebylo dokázáno nic a navzdory Palazziho novým „závěrům“ zůstává stále čistým. Jen si zopakujme elementární otázku – kdybychom si objednávali rozhodčí a korumpovali zápasy, skutečně by byl poměr úspěchů mezi Juventusem, Milánem a Interem v daném období takový, jaký byl?

Autor: Tomáš Bojda

Zdroj: FCInterMilano.com