08/09/21 - Inter v létě zažil náročné přestupové období, přesto se řediteli Nerazzurri Beppe Marottovi podařilo udržet tým konkurenceschopný navzdory prodeji Romelu Lukaka a Achrafa Hakimiho, píše Richard Hall na webu Football-Italia.net.

Od chvíle, kdy se získalo Scudetto, jako by nad Interem visel "Damoklův meč" a nikdo si nemohl naplno užít úspěch. Zdálo se, že Nerazzurri jsou bohatí a mocní, ale jak už to u Milánských bývá, nedokázali si to užít.

Kvůli finanční nejistotě odešel trenér i s klíčovými hráči a netrvalo dlouho a na sociálních sítích se objevil hashtag #Suningout. Odejít měli majitele, kteří byli ještě před několika měsíci oslavováni. V těchto turbulentních časech se však jeden muž i přes vlastní nespokojenost chopil situace. Beppe Marotta se nenechal rozhodit a vedl své obchody takovým způsobem, aby si Inter mohl vychutnávat úspěch dál bez výraznějších dopadů.

Římský filozof Cicero si kdysi dal záležet na tom, aby knihu z roku 45 př. n. l. nazvanou "Toskánské disputace" co nejvíce zpopularizoval, protože věřil, že antické morální podobenství musí pochopit každý. Inter to nyní bude chápat více než kdy jindy, protože svým způsobem zažil léto hodné historických análů, i když s jazykem na vestě.

V knize tyranský král Dionýsius II (budeme mu říkat Beppe Marotta) řídí sicilské Syrakusy (Inter) železnou pěstí, ale s rozumem. S veškerým bohatstvím a mocí, které Inter v létě měl, je šťastný, ale zároveň hluboce znepokojen. S velkým bohatstvím a očekáváním, přichází mnoho starostí.

Dionysius (Marotta) nad tím naříká, ale jeden z jeho dvořanů, Damokles (Antonio Conte), neustále opakuje, že se všemi těmi penězi a mocí, kterou má, by měl být spokojen. "Chceš můj život ochutnat?" Damoklés (Conte) souhlasí a Dionýsius (Marotta) ho vybaví vším, co potřebuje. Má však jednu podmínku. Nad hlavou mu bude viset meč držený koňskými žíněmi, sem a tam, sem a tam, kdykoli může spadnout. Zpočátku si Damokles užívá veškerého bohatství a úspěchu, když sedí ve svém zlatém křesle. Meč se stále houpe a on nakonec tlak nevydrží a požádá o odchod. Dionýsios mu řekne: "Nemůže být šťastný ten, kdo je v neustálých obavách," a znovu se usadí.

Poučení z tohoto příběhu je, že léto v Interu je vždy plné nebezpečí. Každý úspěch je takový. Možná se Conte přesune ze zlatého křesla do zlatého křesla, ale nezůstane tam dlouho, protože si je vědom nebezpečí. Marotta je však ochoten sedět v křesle i pod tlakem a odvádí vynikající práci.

Když Antonio Conte odcházel, panoval smutek a zklamání, ale také jisté pochopení, protože nechtěl v příští sezoně pracovat pod takovým tlakem. Když odešel Achraf Hakimi, bylo to přijato, protože Marotta řekl, že Inter potřebuje uvolnit 80 milionů eur čistého a 15 % mzdových nákladů. Když odešel Romelu Lukaku, strhl se křik, protože prodej Hakimiho se přeci uskutečnil proto, aby Lukaku mohl zůstat.

Klub sice musí do roku 2022 splatit úvěr, který si Suning musel vzít, ale úroky jsou tak vysoké, že prodej Lukaka pomohl tuto bolest zmírnit. Útočník navíc na klub tlačil a chtěl návrat do Londýna, což Interu ještě více ztížilo odmítnutí nabídky na 115 milionů eur.

Vypadalo to, že Inter nebude mít na přestupovém trhu šanci, ale Marotta se pustil do práce, přišli Hakan Calhanoglu (zdarma z Milána), Alex Cordaz (z Crotone), Edin Džeko (Řím), Denzel Dumfries (PSV Eindhoven) a Joaquin Correa (Lazio). Dva noví útočníci a křídelní záložník nahradí jednoho chybějícího, zatímco Calhanoglu potenciálně nahradí Eriksena, který nemůže hrát v Serii A kvůli svému zdravotnímu stavu.

Klub opustili Daniele Padelli (Udinese), Ashley Young (Aston Villa), Hakimi (PSG), Lukaku (Chelsea), Andrea Pinamonti ( Empoli), Valentino Lazaro (Benfica), Joao Mario (bez smlouvy), Lucien Agoume (Brest) a Edoardo Vergani (Salernitana). Celkově tak bylo přestupové okno považováno vzhledem k situaci za úspěšné. Přesto musel být tlak cítit, přišel i nový trenér. Při výhře 4:0 nad Janovem a 3:1 nad Hellasem se do střelecké listiny zapsali Džeko a Correa a Inter hrál lehce vylepšeným, a přesto vzrušujícím způsobem. Větší zápasy budou prověrkou, ale zatím je to dobré.

Nikdo nemůže Conteho vinit z toho, že se mu v Interu nechtělo sedět na zlaté židli. Pro něj to však nakonec už nebyla zlatá, ale spíše měděná lavička a meč se zvětšil. Přestěhoval se, aby si našel nový trůn, ale ponaučení z příběhu je stejné. Úspěch vždy přináší větší tlak, a když se Suning se svými financemi dostal do problému, zopakovat tyto výsledky bude ještě těžší.

Proto, bez ohledu na to, co se stane s Interem v této sezoně, musí být Beppe Marotta chválen. Za jeho práci a odolnost pod extrémním tlakem, zůstal sedět a ignorovat meč.

Autor: Lukáš Pekárek

Zdroj: football-italia.net