15/09/21 - Po sezoně, kdy Nerazzurri kromě ušatého poháru získali doma i scudetto a italský pohár, skončil tým ve čtvrtfinále a následně v osmifinále. Pak přišel sešup i v Serii A a logicky neúčast v milionářské soutěži.

Přestavba konkurence schopného týmu trvala včetně dvou změn majitele sedm let, než se do Ligy mistrů znovu vrátil. Stále poslední italský vítěz se ale nedokáže prokousat skupinovou fází a tři roky po sobě nepostoupil ani do osmifinále. To se mu přitom v celé historii stalo předtím pouze jednou. Co se dělo s dnes již devatenáctinásobným vítězem italské Serie A?

Příčin neúspěchu bylo více, počínaje nevybroušenou sestavou se sice zajímavými jmény ale s nekonstantními výkony a bohužel i ne příliš velkým sebevědomím. Objektivně ale musíme říct, že návrat do Ligy mistrů po tolika letech s sebou přinášel i jistou nevýhodu. Inter si v mezidobí zahrál Evropskou ligu jen párkrát a žádnou díru v ní na starém kontinentu neudělal. Logicky moc bodů do svého klubového koeficientu nenasbíral, a protože italskou ligu nevyhrál, byl v sezoně 2018-19 nasazen až do čtvrtého losovacího koše.

Ani v dalších letech to nebylo lepší, a pokud jste vždy ve skupině „smrti“, tak pak potřebujete, abyste důležité zápasy odehrály v době, kdy vše v týmu klape, a máte formu. To se u Interu nestalo. Dobré výkony střídali horší a dost často o třech bodech rozhodovali a rozhodují detaily. Někdy je potřeba i štěstí. Po ušatém poháru pro vítěze se Nerazzurri rozhodně nepoohlíželi, ale aspoň do čtvrtfinále se probojovat určitě chtěli.

Při svém návratu do Ligy mistrů v roce 2018, který vybojoval po mnoha změnách na trenérském křesle černomodrý tým pod vedením Luciana Spallettiho, dostali černomodří do skupiny těžké kalibry - Barcelonu s Tottenhamem a PSV Eindhoven k tomu. První dva zápasy dopadly výborně, Inter měl šest bodů a bohužel uvěřil tomu, že skupinu už může jen takticky dohrát. Po dvojzápase s Barcelonou mu přibyl na kontě sice jen jeden bod, ale stačilo uhrát remízu v Londýně s Tottenhamem a postup by byl v kapse. Tato vidina ho tak ošálila, že se soustředil hlavně na obranu. A když mu pak 10 minut před koncem vstřelil střídající Eriksen gól, nestihl již zareagovat.

Černomodří měli na postup do osmifinále ještě jeden pokus, ale už vše neměli ve svých rukou. Doma v posledním kole hráli na San Siru s Eindhovenem a museli v něm získat více bodů než v souběžně hraném utkání Tottenham na Barceloně.

PSV už o nic nešlo a tak se Inter spíš obával o výsledek druhého zápasu. Jenže to byla chyba. Nerazzurri i podruhé situaci podcenili. Nizozemský tým hrál o čest a toužil po jakémkoliv bodovém zisku ve slavné soutěži. Přestože byli domácí lepším týmem, dokázal je zaskočit a dostat se do vedení. Inter znervózněl. A protože ani ze Serie A neměl po porážce od Juventusu zrovna velké sebevědomí, dokázali jeho hráči s vypětím všech sil jen vyrovnat. V nastaveném čase sice mohl rozhodnout mladý Lautaro, ale ve velké šanci selhal. A protože Tottenham ve Španělsku také remizoval, z postupu se radoval on. Milánští tifosi byli hodně zklamaní.

V Evropské lize skončili černomodří už v osmifinále na Eintrachtu Frankfurt a přestože trenér Luciano Spalletti dovedl tým znovu na čtvrté místo zajišťující vstupenku do Ligy mistrů, vedení klubu chtělo víc a nahradilo ho Antonio Contem.

Taktika vše na jediného útočníka Icardiho nebyla něco, na co se dalo v každém zápase spoléhat. Proti výborně bránícímu soupeři často jen těžko hledali hráči klíč k soupeřově bráně. Conte vyznává hru na dva útočníky. Lautaro zůstal, problémového Icardiho nahradil Romelu Lukaku.

Ani obávané ofenzivní duo slávu v Lize mistrů nepřineslo. Inter byl sice losován aspoň ze třetího koše, ale ze skupiny postupují první dva a na tyto pozice si brousili zuby Borussia Dortmund a znovu FC Barcelona. Čtvrtým do party byla Slavia Praha, kterou nebylo radno podceňovat.

A byla to právě Slavia, která v prvním zápase Inter v Miláně překvapila svou nebojácnou hrou. Inter s trochou štěstí dokázal získat aspoň bod. Na Barceloně odehrál skvělý poločas, ale po přestávce začal bránit a vedení 1-0 se změnilo v porážku 1-2. Celý zápas se mu povedl až na San Siru s Dortmundem, který vyhrál 2-0. V odvetě odehrál skvělý poločas a zaslouženě vedl o dvě branky, pak však přišel nečekaný obrat a Inter si z Německa nepřivezl ani bod. Znovu se tak ukázalo, že Nerazzurri mají potíže s tím odehrát celý zápas ve stejném tempu a s hlavou nahoře.

Zbývaly dva zápasy. V Praze Slavii jasně přehráli, ale v posledním utkání skupiny museli porazit španělského giganta, který tři roky ve skupině neprohrál ani jednou. Jenže myšlení hráčů zase ovlivnily okolnosti zápasu. Možná podlehli dojmu, že výhru dostanou zadarmo. „Barca“ totiž již měla jistý postup a mohla si dovolit nasadit náhradníky. Ti byli natěšení na to se předvést, a přestože měl černomodří více šancí, dokázali být i efektivnější. Barcelona vyhrála 2-1 a na Inter zbylo jen třetí místo a nevěřícné pohledy fanoušků.

Nakonec to však až tak špatná sezona nebyla. Inter skončil v Serii A druhý jen jeden bod za Juventusem a ve finále Evropské ligy prohrál ve finále se Sevillou. Konečně úspěch, dalo by se říct, hlavně po těch chudých letech. Vedení klubu přivedlo Contemu další posily a tak nebyl důvod si nemyslet, že bude lépe. Naděje fanoušků se oprávněně upínaly na letošní sezonu, kdy měl být k vidění ještě vylepšený Inter. "Teď to konečně přijde!" těšili se.

Dokud si ale Inter nevybojuje body do svého klubového koeficientu, nemůže se dočkat lehké skupiny. Los mu přidělil Real Madrid, Borussii Mönchengladbach a Šachtar Doněck. Znovu ho tak nečekala snadná práce.

Hned první zápas potvrdil, že jednoduché to nebude. Přestože byl Inter o něco lepším, remízu s Borussií musel v Miláně zachraňovat v závěru podobně jako rok předtím se Slavií. Průšvih však přišel na Ukrajině. Inter nedokázal proměnit ani jednu ze svých mnoha šancí a plichtil se Šachtarem 0-0. V Madridu i přes slabší výkon domácích brzy prohrával 0-2, po přestávce sice dokázal vyrovnat, ale deset minut před koncem ho o bod obrala branka Rodryga. Špatný vstup do zápasu si zopakoval i v odvetě na San Siru a po brzkém vyloučení frustrovaného Vidala bylo po nadějích na tři body.

Jediný podařený zápas ve skupině předvedl Inter v Mönchengladbachu, když zde vyhrál 3-2. Tím si vybojoval naději pro poslední zápas. Stejně jako v předchozích dvou ročnících – musel vyhrát. V cestě mu stál Šachtar Doněck, který pár měsíců předtím vyprášil v seminále EL 5:0 a doufat, že zápas mezi Realem a Borussií neskončí remízou.

Real vyhrál, ale tím, kdo znovu selhal, byl Inter. Přestože byl jasně lepším týmem, bránícího soupeře překonat nedokázal. A jestliže si dělal naděje, že rozhodne v závěru, v kterém se oba dva týmy budou předhánět v útocích, protože i Ukrajinci mohli v případě výhry postoupit do osmifinále, nic takového nepřišlo. Nepředpokládalo se, že se Šachtar spokojí s bodem a postupem do Evropské ligy ze třetího místa ve skupině. Trenér Conte si to uvědomil až příliš pozdě a totální ofenziva v posledních pár minutách kýženou branku nepřinesla. Inter skončil poprvé ve skupině poslední. Protože v pohárech na jaře nepokračoval, lepší koeficient pro výhodnější nasazení při losování nezískal. Jedinou šanci měl, pokud by vyhrál Serii A. A to se mu povedlo! Díky scudettu pro sebe získal při losování první výkonnostní koš a naději, že dostane přijatelnější skupinu.

Los mu přihrál do skupiny dva stejné soupeře Real Madrid a Šachtar Doněck. Čtvrtým do party je moldavský Šeriff Tiraspol. Na postup do osmifinále jsou konečně jen dva favorité, bude to Interu stačit? Z předchozích let by se měl poučit a soustředit sevýhradně jen na sebe. Nic nepočítat a vždy hrát na výhru. Sebevědomí po zisku scudetta má a ani odchod dvou opor Lukaka a Hakimiho s týmem neotřásl. Úvodní utkání však bude těžkým oříškem. Na San Siro přijede nejlepší klub v historii – věhlasný Real Madrid.

Autor: Lukáš Pekárek