V divokou přestřelku se nakonec v Miláně proměnil odvetný zápas čtvrtfinále Ligy mistrů. A je nutno připomenout, že remíza se vlastně jevila jako zasloužený a logický výsledek, jenž na každý pád poslal do semifinále Inter. Benfica aspoň může být ráda, že závěrečné pasáže klání jí vyšly natolik, že dohnala dvougólové manko. Jako poslední se v závěru trefil Petar Musa.

Hosté neměli tenhle dvojduel rozehraný vůbec dobře. V prvním utkání před vlastními příznivci neskórovali ani jednou, sami přitom inkasovali dvakrát, a museli tak v Itálii odvést minimálně daleko lepší výkon, aby se v soutěži udrželi. Jenže jejich plány notně hatily už úvodní okamžiky, ve 14. minutě se totiž jeho protivníkovi zdařilo poprvé rozvlnit síť.

Otamendi ve středu pole ztratil balón, od Lautara Martíneze se pak odrazil k Barellovi, jehož ve skluzu nezastavil ani bránící Álex Grimaldo. Ten se mimochodem po trávníku pouze projel do prázdna. Oba hráči Interu si pak merunu ještě jednou vyměnili, druhý jmenovaný poté pronikl až do vápna, kde si srovnal svoje mířidla, a odtud parádní umístěnou střelu vyslal nekompromisně do šibenice.

Portugalský soubor neuměl na nepříznivý stav nijak reagovat. Možná jen Álex Grimaldo ve 31. minutě mohl udeřit z přímého volného kopu, ke své tyčce se ovšem úspěšně vrhnul gólman Onana, který jeho pokus efektivně zneškodnil.

Benfica naopak mohla být hodně ráda, že ve 33. minutě neprohrávala už větším rozdílem. Džeko svým centrem pobídl Lautara Martíneze, ten hlavičkou překonal brankáře Vlachodimose, evidentně si však pomohl v souboji s bekem Gilbertem rukama, takže jeho trefa prostě nemohla být sudím Carlosem del Cerrem uznána.

Do přestávky se přece skóre jednou změnilo. Svěřenci trenéra Rogera Schmidta nakonec ve 38. minutě srovnali stav, to když si Rafa na pravé straně všimnul, že se v pokutovém území nachází docela nehlídaný Aursnes. Adresoval tedy na něj prudký pas, který norský reprezentant hravě využil a tvrdou hlavičkou překonal Onanu.

I Nerazzurri se každopádně nenechali tímto pro ně negativním momentem vyhodit z pohody. Moc dobře totiž věděli, že stále drží trumfy ve svých rukou oni. Navíc udělali správně, že se po přestávce vyloženě jenom nesoustředili na hájení svého náskoku, ale že se osmělovali také v útočení. Ve finále snažení výběru trenéra Simoneho Inzaghiho vyústilo v další dva přesné zásahy.

V 65. minutě Dimarco uvolnil nalevo Mchitarjana, který v pravou chvíli merunu vrátil svému spoluhráči do šestnáctky. Ten okamžitě hledal v brankovém území Lautara Martíneze, a tomu posléze stačilo pouze protečovat míč za Vlachodimose. V 78. minutě přidal pojistku na účast v semifinále, kde mimochodem Inter narazí na svého městského konkurenta AC, střídající Correa, jenž si ve vápně po pobídce od Dimarca narovnal balón na pravou nohu a zacílil vlastně obdobným způsobem, jako Barella na začátku utkání.

As Águias si uvědomovali, že získat postupový rezultát ve zbývajícím čase prakticky nebylo možné, přesto prohrát jednoduše nechtěli. Interu semifinálové radovánky přece trochu pokazili, protože ještě stačili dvakrát skórovat. Nejprve prostřednictvím stopera Antónia Silvy, jenž zužitkoval v 86. minutě obloučku Álexe Grimalda během standardní situace. A v páté minutě nastavení se střelecky prosadil rovněž náhradník Musa, k němuž do vyložené pozice propadla přihrávka zleva od Álexe Grimalda, neúspěšně zablokovaná Mchitarjanem.

Autor: www.eurofotbal.cz