| pokračování... |
Díky posilám jako Banega nebo Candreva je alespoň na papíře černomodrý útok dozajista jedním z nejobávanějších v lize. Kvalitní duo známé i z reprezentací v létě doplnilo výborně hrajícího Perišiče, obávaného Icardiho a kreativitou překypujícího Jovetiče. Proti sice zkušené, ale postarší a pomalé stoperské dvojici Cesar – Danielli (34 – 37 let) by nemělo mít tohle hvězdné kombo problém. Výsledný výkon se ovšem dá shrnout do jedné věty: jediné šance Interu měl stoper Ranocchia.
Ano, ten Ranocchia, který je fanoušky už několikátou sezonu kvůli své neohrabanosti proklínán. Andrea se ovšem v klubu pořád drží, a dokonce byl včera první volbou namísto vykartovaného Murilla! Už ve třetí minutě nepochopitelně nebyla odpískána penalta pro domácí po tom, co Andrea ve vápně nezvládl načasování souboje s napádajícím soupeřem. Zákrok na červenou kartu, která by na zbývajících 87 minut oslabila tým... Andrea přitom není žádný nováček. Přesto mu vedení takovéto hrubky v téměř každém utkání odpouští a namísto zlepšení alarmujícího stavu na pozici třetího stopera se snaží přivést nevyužitelného a předraženého Joao Mária za 45 milionů eur. A tenhle hráč měl jediné šance nerazzurri v celém zápase.
Kde byl tedy ten zmiňovaný hvězdný útok? Candreva ztratil při snaze tvořit obrovské množství balonů. Statisticky měl sice úspěšnost přihrávek 90%, jenomže branky z nahrávek zpátky nepadají. Na opačném křídle dostal důvěru namísto znovuzrozeného Perišiče bojující, ale neefektivní Eder. Na hrotu hrající Mauro Icardi od spoluhráčů nedostal pořádný využitelný pas, i když několik pokusů bylo vidět od Banegy. Ten jako jediný držel černomodrý prapor vztyčen alespoň na půl žerdi. Až přišla sedmdesátá minuta a on byl za nepříznivého stavu vystřídán. Důvod nezná snad nikdo kromě nového trenéra de Boera. Ten stáhl nejvíce kreativního hráče na hřišti a poslal do hry Marcela Brozoviče. Za pár minut poslal do hry také Rodriga Palacia. Kupodivu se ale počet ofenzivních hráčů nezvýšil, neboť odešlo další křídlo – Eder.
Nerazzurri tedy prohrávali od 49. minuty, ale de Boer se rozhodl dohrát se zálohou v složení Kondogbia – Medel – Brozovič. Tedy s dvěma defenzivními z tří středopolařů. Tohle opravdu nelze racionálně vysvětlit. Po celé utkání se navíc hrála blíže neidentifikovatelná formace. Začalo se s 4-2-3-1, pokračovalo s vzhledem k sestavě nevhodným 3-5-2 a končilo něčím mezi tím. Opět: to že stoper Ranocchia měl největší šance skórovat, mluví samo za sebe.
Předsezónní obavy fanoušků se tedy naplnily. Dva týdny před začátkem ročníku odešel sice ne příliš efektivní, ale v italském fotbale etablovaný kouč Mancini a přišel Frank de Boer: trenér, který s Ajaxem vyhrál čtyři tituly, ale (ne)systémovost holandské ligy absolutně nekompatibilní s italským fotbalem založeným na taktice si podle očekávaní vybrala svou daň. Abychom byli vůči Frankovi korektní: kvůli amatérskému počínání vedení, které zvolilo změnu trenéra tak krátko před startem soutěže, by neměl žádný kouč šanci protavit alespoň minimálně svou filosofii ve viditelný výsledek. Už tedy vůbec ne pokud pochází z prostředí, které je oproti calciu téměř fotbalovým protipólem.
V této prohře tedy zanechalo stopu zjevně vícero faktorů. Sezona je dlouhá, ale tým kvalifikující se do Ligy mistrů přece maká od prvního do posledního kola. Teď je potřeba snažit se stabilizovat klub a přinést do mančaftu chybějící systém. První plody práce snad budou vidět již příští neděli v zápase proti podprůměrnému Palermu. Domácí prostředí by mělo pomoct hráče vyhecovat, přinutit je konečně vydat ze sebe 110 procent a nechat zapomenout na nevydařený vstup do soutěže. Forza Inter!
