04/09/23 - 21. února 1993 se Hilversumu narodilo dítě s bílými vlasy, snadno rozpoznatelné mezi všemi novorozenci v nemocnici. Již od útlého věku vyrůstal Davy se dvěma konstantami, které zdědil po své rodině: fotbal a Ajax. Jeho dědeček a největší fanoušek Jaap tyto dvě vášně v malém Davym pěstoval. Klaassen strávil dětství hraním fotbalu v okolí domu se svým bratrem Aronem - každé dveře se pro ně staly brankou, na kterou mohli střílet. Davy si bral fotbalový míč všude s sebou, na rodinné výlety do Vondelparku v Amsterdamu i na každé odpoledne venku s kamarády. V šesti letech začal hrát v mládežnickém systému místního týmu HVV de Zebra’s a poté přestoupil do HSV Wasmeer v Hilversumu. V roce 2004 mu pak zavolal Ajax a splnil mu sen. V listopadu 2011 debutoval v seniorském týmu ve svých 18 letech a okusil elitní fotbal. V té sezoně mu poprvé zkřížil cestu Inter, a to ve finále NextGen Series, které Nerazzurri vyhráli nad Ajaxem. Davyho budoucnost se zdála být pevně daná, ale zranění v roce 2013 na chvíli přerušilo jeho růst. Šlo o období, které mu pomohlo zlepšit psychickou odolnost i profesionální úroveň. Klaassen zůstal v Ajaxu až do roku 2017, třikrát vyhrál Eredivisii a dva roky strávil jako kapitán amsterdamského týmu. V Premier League byl pouhý rok, když hrál za Everton, a poté se přesunul do německého Werderu Brémy. Po dvou letech, 79 zápasech a 16 gólech se vrátil domů do Ajaxu. Tentokrát dobrodružství v Amsterdamu trvalo tři sezony, v nichž se osvědčil jako vůdce a příklad pro všechny své spoluhráče. Flexibilní zkušený záložník s citem pro gól. Klaassen je připraven čelit nové výzvě s Nerazzurri.

31/08/23 - Pavard má ve své sbírce spoustu zápasů, výher a zajímavých okamžiků. Některé z nich jsou však nezapomenutelné a nadobro změnily jeho život. Okamžik, který vynesl jméno Benjamina Jacquese Marcela Pavarda do světel reflektorů, je zřejmý: 57. minuta zápasu Francie s Argentinou 30. června 2018 v osmifinále mistrovství světa v Rusku. Francouzský obránce vstřelil úžasný gól, který se okamžitě zapsal do francouzského fotbalového folkloru. Pavardův příběh však začal již před dávnější dobou, a to v Maubeuge v departementu Nord ve Francii, kde se Benjamin 28. března 1996 narodil. Je to místo daleko od světel reflektorů, kde nový obránce Interu udělal své první krůčky. Pavard vyrůstal v Jeumontu, malé vesnici s přibližně 10 000 obyvateli poblíž belgických hranic. Právě tady to všechno začalo. Vášeň pro fotbal mu předal jeho otec Frédéric, který hrál ve třetí francouzské fotbalové lize a mladého Benjamina zasypával dary. Dárek byl vždy stejný - fotbalový míč. Poté, co Pavard začal svou fotbalovou cestu v US Jeumont, podepsal v devíti letech smlouvu s akademií LOSC Lille, svým oblíbeným klubem. Čtyřikrát týdně ho rodiče vozili 100 km na tréninky. Benjamin se tam brzy přestěhoval za svým snem. Roky obětavosti a zlepšování vedly k jeho debutu v Ligue 1 proti Nantes v lednu 2015. Po dvou sezónách profesionálního fotbalu ve Francii se přestěhoval za hranice do Německa, kde působil v klubu VfB Stuttgart. Pavard hrál za Die Schwaben tři roky, nasbíral 88 startů a přispěl k postupu klubu zpět do Bundesligy. Během působení ve Stuttgartu se trajektorie jeho kariéry nadobro změnila. Byl překvapivě zařazen do týmu Didiera Deschampse pro mistrovství světa 2018. Přestože se jednalo o nečekanou nominaci, výrazně přispěl k tomu, že se Les Blues stali mistry světa, odehrál šest zápasů a vstřelil neuvěřitelný gól proti Argentině, který byl nakonec vyhlášen gólem turnaje. Od té doby se Pavardova kariéra rozjela. V roce 2019 se připojil k Bayernu a během svého působení u bavorského klubu získal všechny dostupné trofeje, dokonce vstřelil vítězný gól proti Tigres, když se Die Roten stali klubovými mistry světa. Celkem za Bayern nastoupil 163krát, dvakrát skóroval a získal jedenáct trofejí. Bylo to období plné úspěchů a ocenění. Tvrdá práce, zkušenosti a hlad po vítězství, to je to, co Pavard nyní přinese Nerazzurri.

25/01/23 - Milan Škriniar, ktorý začiatkom februára oslávi 28. narodeniny a je teda stále v dobrom futbalovom veku, prišiel do Talianska v roku 2015, keď si ho zo Žiliny kúpila Sampdoria Janov za 5,2 mil.€. V sezóne 2016/2017 už odohral 35 z 38 ligových zápasov a výborným výkonom v dueli s Interom si vypýtal pozvánku na štadión G.Meazzu. Inter položil na stôl 34 miliónov a Škriniar od sezóny 2017/2018 obliekal slávny, čierno-modrý dres. Dnes má slovenský stopér hodnotu 60 miliónov a spolu s T.Hernándezom z konkurenčného AC je tak najdrahším obrancom Serie A. Škriniar patrí k služobne najstarším hráčom v kádri, aktuálna sezóna je už jeho šiestou a všetko smeruje k tomu že aj poslednou v Interi. Hneď v prvom ročníku v službách dnes už 19-násobného majstra Talianska nastúpil Škriniar do všetkých ligových zápasov. Aj nasledujúce ročníky patril vždy medzi stálice základnej zostavy. Medzi hráčmi v poli nebol nikto, kto by mal vyššiu minutáž na ihrisku. Robustný Slovák nebýva zranený a nedostáva červené karty. Tá z včerajšieho zápasu proti Empoli je len jeho druhou v drese Interu, rovnako dve nazbieral v Janove. Zo zdanlivo nemotorného pohybu, za ktorý bol v mladosti terčom posmechu, vybudoval svoju prednosť. Rýchlostný hendikep dokázal vykompenzovať skvelým čítaním hry a načasovaním zákrokov. V štatistikách presnosti prihrávok patrí pravidelne do top 5 Serie A. Rozhodcovia v Taliansku už spoznali jeho štýl hry, ktorý je tvrdý, ale nie zákerný. S Interom vyhral Škriniar Scudetto, Coppa Italiana a dva krát SuperCoppa Italiana. Okrem spoľahlivej defenzívy sa naučil z pozície stopéra výdatne podporovať útok a do štatistík si za Nerazzurri pripísal 11 gólov a dve asistencie. Posledné sezóny pridal k svojim kvalitám aj čosi navyše, vzal na seba pozíciu lídra. Suverénna reč tela a zápal pre hru ho posunuli do tejto role úplne prirodzene, aj bez kapitánskej pásky. Keďže kapitánom bol Handanovič, stojaci v bráne, pri diskusiách v strede poľa zohrával kľúčovú úlohu práve Škriniar, aj vďaka plynulej taliančine. Získal si rešpekt medzi hráčmi, rozhodcami a najmä si získal srdcia fanúšikov. S prechodom Handanoviča na lavičku náhradníkov napokon putovalo kapitánske "Céčko" práve na rukáv Škriniara. Tu však treba zdôrazniť jeden zjavný detail. Kapitánska páska totiž v Interi pripadá vždy služobne najstaršiemu hráčovi. Po Handanovičovi ju prebrali D'Ambrosio a Brozovič. Keďže Danilo sedáva na lavičke a Brozovič je dlhodobo zranený, kapitánom sa stal Škriniar. Som zvedavý, či sa dočkáme situácie, kedy sa chorvátsky stredopoliar vráti na ihrisko a Škriniar ešte bude v klube. Kto bude mať C...? Okrem prirodzeného vývoja však mala kapitánska páska slúžiť tiež ako istá forma odmeny, resp. úplatku pre hráča s číslom 37. S blížiacim sa koncom platnej zmluvy totiž začali, celkom logicky, okolo Škriniara krúžiť tie ekonomicky najsilnejšie kluby. Záujem prejavili Real a Barcelona, Arsenal, Chelsea, Manchester United, Spurs....isté bolo len to že Škriniar nikdy neodíde ku konkurencii v rámci Serie A. Napokon prišiel mamonársky Paris SG... Kluby sa naťahovali o každý milión už v lete. Inter, vedomý si že nemá adekvátnu náhradu, pýtal veľa, zhruba 80mil.€. K dohode neprišlo a Interisti boli radi že udržali oporu. Lenže potom spravil Inter chybu. Klub sa až príliš spoliehal na lojalitu hráča a zároveň podcenil tlak finančnej fair play. Práve pre FFP je Inter tlačený aby predal jednu z opôr. V lete sa tak nestalo, no teraz reálne hrozí že príde nie o jednu, ale hneď o dve opory. Škriniar odíde zadarmo a zároveň bude klub stále nútený predávať. Len Lautaro Martinez a Nicolo Barella majú na trhu vyššiu hodnotu ako Škriniar. Pre trh je ešte zaujímavá dvojica Bastoni a Brozovič. Aká je súčasná situácia klubov a hráča? Inter je v úzkych, nech sa rozhodne akokoľvek. Škriniarovi údajne už ponúkol plat na strope svojich možností. Buď však bude musieť tieto limity prekročiť, alebo Škriniar odíde. Ak odíde ešte v Januári, mohol by PSG zaplatiť aspoň cca 20mil.€. Ak odíde v lete, ako voľný hráč, Inter nedostane ani cent. V neposlednom rade, Inter nemá za Škriniara adekvátnu náhradu, ani peniaze na jej získanie. Je nepredstaviteľné, aby sezónu dohrával na jeho pozícii D'Ambrosio alebo Darmian. V lete by prichádzal do úvahy napr Smalling z AS Rím, ktorému takisto končí zmluva. Bude to však adekvátna náhrada s výrazne nižším platom, než požaduje teraz Škriniar? Od príchodu Katarských investorov nie sú pre PSG financie žiaden problém a zdá sa akoby sa ich netýkali ani pravidlá finančnej fair play. Klub však stále nedokázal skĺbiť káder plný hviezd a individualistov s "pracantami", namiešať ten správny koktejl aby konečne dosiahli najvyšší cieľ, "ušatú" trofej Ligy Majstrov. Škriniar je pre svoje vlastnosti prestupovou prioritou. Stopér Kimpembe sa trápi so zraneniami a tak k lídrovi defenzívy, Marquinhosovi chýba jeden top stredový obranca. Vedľa Brazílčana nastupuje Sergio Ramos, ktorý však bude mať na konci Marca 37 rokov a tiež mu už zdravie neslúži tak ako kedysi. Parížania boli nútení prejsť z preferovaného 3-4-3 na 4-3-1-2. Práve na hru s 3 stopérmi je Škriniar zvyknutý. Hrával tak dve sezóny pod Contem a hráva tak dodnes pod Inzaghim. No a čo samotný hráč? Ten je údajne stále naklonený možnosti ostať v Miláne. Zároveň však drží tromfy vo svojich rukách. Kariéra futbalistu netrvá dlho a hoci v očiach bežného zamestnanca sú zárobky vo svetovom futbale kráľovské, len tí naozaj najlepšie platení hráči už po kariére nemusia "pohnúť prstom". Spomeňme si na Mareka Hamšíka a jeho odchod do Číny. Oproti tomu je Ligue One kvalitatívne oveľa vyššie. No a kto by nechcel hrať po boku hráčov ako Messi, Neymar, Mbappe,...? Škriniar by mal v PSG takmer istý zisk ligového titulu a vyššie šance v Lige Majstrov. Na druhú stranu, prestúpi do kvalitatívne slabšej ligy, stratí pozíciu miláčika tribún, príde o svoje domovské prostredie. Podobné špekulácie nikdy kariére hráča nepomáhajú. Svoju vinu nesie hráč, aj klub. Osobne sa neviem zbaviť pocitu že Inter a Škriniar sú na ihrisku v istej symbióze. Ak sa napokon naozaj nedohodnú na pokračovaní, stratí klub, no stratí aj hráč. Nie hneď, Francúzi predsa nebudú ponúkať kráľovský plat niekomu, koho by posadili na lavičku. No časom, v novom prostredí, ktovie...Milan, ostaň kde si.

10/11/22 - Jeho branka proti Boloni ve středu večer přispěla k výhře Interu 6:1 a ukázala jeho klasický repertoár, včetně jedné z nejsmrtonosnějších levých nohou v lize. Federico Dimarco se stal pravidelným základním hráčem Interu na levé straně hřiště poté, co loni v létě odešel Ivan Perišič, a v Serii A i v Evropě předvádí působivé výkony. Zatímco Inter postoupil ze "skupiny smrti", ve které se nacházely Bayern Mnichov, Barcelona a Viktoria Plzeň, Dimarcovy výkony patřily pravděpodobně k nejlepším ve skupině. "Postoupit z takové skupiny není pro každého," řekl čtyřiadvacetiletý hráč po výhře Interu nad Viktorií na začátku měsíce. "Myslím, že to byla nejtěžší skupina v Lize mistrů, a jsme rádi, že jsme postoupili do osmifinále. Tlak je součástí hry, ale my jsme tváří v tvář soupeři ani nemrkli, prostě jsme hráli svou hru." Vyzrálost v komentářích spolu s pochvalami jeho výkonů by vás mohla přesvědčit, že mladý Ital byl vždy na očích. Není tomu tak a jeho dráha ke stabilním výkonům v elitní evropské soutěži i v Serii A vyvolává v Itálii vzrušující debatu. Při sledování Dimarca, jak září za Nerazzurri a v italské reprezentaci, by si člověk mohl říct: proč v Interu nezačal hrát už dříve? Vždyť nechává mimo hru Robina Gosense, který v minulosti vytvářel tlak i na Ivana Perišiče. Řekněme si to na rovinu: hráčem, jakým je, se stal až po svých zkušenostech. Kluk z Milána, který si jednou zahrál a pak odešel na hostování do Ascoli, Empoli a Sionu. Dlouho se pak zdálo, že odešel nadobro, když zamířil do Parmy a své pravděpodobně nejproduktivnější období strávil ve Veroně za Hellas. Tyto zkušenosti z něj udělaly muže, kterým je dnes; když říkám muže, je mu 25 let. Nyní je členem národního týmu a ukazuje, že by mohl být jedním z nejlepších italských nadějí pro nadcházející roky. Má všechno: rychlost, sílu, fotbalovou inteligenci v útoku i v obraně a disciplínu a vyzrálost, která je podobná jako u Nicoly Barelly, budoucího kapitána Interu. V příštích týdnech či měsících budou mnozí mluvit o metr devadesát vysokém chlapci, který mění způsob hry křídelních obránců. Proč? Protože jakmile se dostane do pokutového území, má ohromnou práci nohou a nebojí se. Jeho spoluhráči ho milují a ukazatelem toho je, kolikrát se zapojí do oslav. Jeho levá noha by mohla konkurovat té Andrease Brehmeho. Dimarco umí zahrávat volné kopy, rohy i penalty a jeho inteligentní pohyb mu dokonce pomohl ke vstřelení gólu hlavou plížením. Dimarco se v týmu, který má vzestupy a pády, rychle rozvíjí a dává Inzaghimu super spolehlivou variantu na levou stranu, kde se ještě před pár měsíci zdál Perišič nenahraditelný.

05/09/22 - Zkušenosti a odhodlání: Francesco Acerbi svým příchodem do Nerazzurri otevírá novou kapitolu své profesionální kariéry. Jeho profesionální kariéra začala v řadách Pavie, což byl začátek dlouhé učňovské dráhy a základ kariéry budované kousek po kousku. Po hostováních v Renatě a Spezii se vrátil do Serie B, když se upsal Reggině, kde se stal pilířem její defenzivní řady. V následujícím roce poprvé přestoupil do Serie A. Oblékal dres Chieva a debutoval v nejvyšší soutěži. Následovalo krátké angažmá v AC Milán a poté pětileté působení v Sassuolu, kde se etabloval jako jeden z nejvýkonnějších obránců v lize a vysloužil si i povolání do reprezentace. V sezoně 2018/19 přišel do Říma na stranu biancoceleste, kde s Laziem vyhrál italský pohár a italský superpohár. V létě 2021 pak do své sbírky trofejí přidal titul mistra Evropy s italskou reprezentací. Nyní přišel čas na nové dobrodružství.

10/07/22 - Samir Handanovič bude v příští sezoně brankářskou jedničkou Interu, ale Richard Hall z Football-Italia vysvětluje, proč je André Onana ideální dlouhodobou náhradou za slovinského reprezentanta.

02/07/22 - Cestování vám může rozšířit obzory a nabídnout nečekané příležitosti. V roce 2004, když byly Kristjanovi Asllanimu pouhé dva roky, podnikl první velkou cestu svého života, když jeho rodina emigrovala z rodného albánského Elbasanu do Buti ve střední Itálii. Právě v tomto malém toskánském městečku se rodina mladíka usadila a Kristjan si osvojil přízvuk, který ho identifikuje jako rodáka z tohoto regionu.

01/02/22 - Guayaquil, město v Ekvádoru známé také jako Perla Pacifiku, bylo výchozím bodem na cestu Felipeho Caiceda do světa. V průběhu let si na kufr nalepil spoustu samolepek: Švýcarsko, Anglie, Portugalsko, Španělsko, Rusko, Spojené arabské emiráty a Itálie.

28/01/22 - Robin Everardus Gosens se už od mládí řídí heslem - vždycky do všeho dávej víc, než dávají ostatní, jen tak se můžeš zlepšit. Učil se to den za dnem a jednoho rána se mu to vrátilo. Vzhledem k tomu, že nikdy nenavštěvoval žádnou fotbalovou akademii, hrál Gosens fotbal hlavně pro radost. A i kvůli tomu chodil o víkendech s kamarády za zábavou a neřešil správnou životosprávu. Jednou, co se takto vrátil pozdě v noci domů, měl hned druhý den dopoledne zápas. I přes náročnou noc dokázal dělat přesně to, co mu šlo nejlépe - pokrýval větší prostor než ostatní, byl na hřišti neúprosný a znepříjemňoval soupeřům hru, což vyústilo i v góly, asistence a vítězství. Na tom zápase v německém Kleve byl přítomen skaut z Vitesse, který se Gosense zeptal, zda by si to nechtěl v jeho klubu vyzkoušel. Gosens souhlasil, ale doma s tím měli starosti. Jeho matka s přesunem souhlasila jenom v případě, se jeho známky ve škole nezhorší. Tak začala Gosensova fotbalová cesta v roce 2012. Bylo mu 18 let. Z německého Emmerichu nad Rýnem, městečka na Rýně vzdáleného čtyři kilometry od nizozemských hranic, do Arnhemu, který byl vzdálený asi 30 minut jízdy autem nebo vlakem. Nikdo nedosáhl úspěchu, aniž by tvrdě pracoval. Právě o tomto přístupu Gosens nedávno psal ve své autobiografii, jejíž název se z němčiny překládá jako "Stojí za to snít" a v níž vypráví svůj příběh včetně zkoušky s Borussií Dortmund, kdy byl odmítnut. Gosens se nyní stal levým krajním obráncem Interu díky tomu, že na sobě nesmírně tvrdě pracoval a překonal negativní názory těch, kteří tvrdili, že jeho technika není dost dobrá a že neumí ovládat míč. Zvažoval také plán B a zúčastnil se výcvikového kurzu na policistu. Disciplína, silná mentalita, tvrdá práce a oddanost, to vše byly pro Gosense, který se každý den snaží posouvat na hranici svých možností, hlavní pilíře. Ve svých 19 letech si uvědomil, čeho je schopen. Po jeho působení v Dordrechtu následoval skok do Heraclesu Almelo a v roce 2017 se pak ozvala Atalanta. V té době se objevily potíže a skepse, zejména kvůli výzvám spojeným s osvojením si nového jazyka a začleněním se do dobře promazaného stroje, ale Robin si opět vyhrnul rukávy. V první sezóně si připsal dva góly a o rok později byl ještě o jeden lepší. Ve třetí se rozstřílel (10) a ve čtvrté přidal další dva navíc (12). Sklidil pochvalu za svou dominantní hru po křídle a schopnost nahánět hrůzu soupeřovým obranám. Jeho výkony mu vynesly místo v týmu roku 2020 a povolání do národního týmu. Robinovo dobrodružství na Euru 2020 si budeme pamatovat díky jeho skvělému výkonu při strhujícím triumfu Německa v Mnichově nad Portugalskem (4:2). Nebyl mu uznán gól, připsal si asistenci, skóroval hlavou z bezprostřední blízkosti a byl zaslouženě vyhlášen mužem zápasu. Věřil si a dočkal se. Nyní je čas, aby Gosens nastoupil na hřiště San Sira v novém odstínu černo-modré barvy, reprezentoval Inter v celé jeho kráse a stal se devátým německým hráčem, který bude klub reprezentovat. Ukaž jim, co v tobě je, Robine!

16/08/21 - Denzel Dumfries si tím byl tak jistý, že si to napsal na zeď ve svém pokoji: "Jednou budu hrát za národní tým." Denzel byl živý kluk - jeden z těch, kteří se nikdy nepřestali hýbat a u nohou měli neustále míč. Možná je pochopitelné, že si Denzelovy čmáranice na zdi pokoje nikdo moc nevšímal - byl to koneckonců sen každého dítěte. Ale Denzel měl jiné představy. Jak dospíval a procházel vzestupy a pády prvních kroků ve světě fotbalu, nechával si tyhle sny nablízku.