22/05/24 - Píše sa rok 2016, hovoríme o období ktoré bolo pre náš klub katastrofické, a to nielen z hernej stránky. Inter mal významné dlhy či už voči veriteľom, ale aj voči hráčom a ďalším zmluvným stranám. Dôvody ktoré viedli k tejto situácií boli rôzne, či už vysoké náklady na hráčov, mzdy, prestupy a rôzne prevádzkové náklady. Okrem toho klub katastrofálne viedol politiku sponzorstiev, televíznych práv, komerčných aktivít, čo viedlo k drastickému zvýšeniu finančných ťažkostí. Z časti nám pomohla čiastočná akvizícia klubu zo strany Thohira, ktorý dopomohol zmierneniu dlhov v klube požičaním mu pomerne veľkých peňazí. Keď sa pozrieme na športovú stránku, na nič pozitívnejšie si nezaspomíname. Inter prežíval jedno z najmenej úspešných období jeho histórie, len samotná účasť v Lige Majstrov bola za tých čias nepredstaviteľným myľníkom. Zisk akejkoľvek trofeje bola len krásnou spomienkou. Pravidelne sme obsadzovali priečky do Európskej ligy, v ktorej sme rovnako zlyhávali ako v domácej lige. Nechýbali sezóny kde sme na pohárovú Európu kukali len z diaľky a končili sezóny na priečkach blízko stredu tabuľky. V skratke povedané, nachádzali sme sa v hrôzostrašnej situácií a budúcnosť Interu ako veľkoklubu začala byť naozaj nejasná. V spomínanom roku 2016 prejavil záujem o získanie vlastníctva klubu čínska firma Suning Holding Group, ktorá dlhšiu dobu plánovala vojsť do sveta futbalu čo malo zvýšiť prestíž firmy na globálnej úrovni. Zaručila sa o prinavrátenie klubu do zdravej finančnej pozície pomocou vysokých investícií a taktiež o dôraz na športovú stránku, kde hlavným cieľom spoločnosti bude vrátiť Inter na špičku sveta. Vzhľadom na situáciu sa Moratti a Thohir zhodli, že predaj klubu Číňanom vzhľadom na všetky okolností je najlepšou voľbou, aj vzhľadom nato, že prísľuby jej majiteľov boli naozaj dôveryhodné. Suning Holding Group odkúpil Inter za neskutočných 700 miliónov EUR, vrátane všetkých dlhov, ktoré v rámci tejto čiastky okamžite splatil. Inter sa tak behom chvíle stal znovu finančne zdravým klubom, ktorý mal opäť možnosť investovať a rozkvitnúť do jeho známej podoby: lídra talianskeho a svetového futbalu. Hneď prvý rok ukázal Suning na prestupovom trhu jeho vôľu investovať do klubu, kedy v lete minul na prestupy hráčov sumu blízko 180 miliónom EUR. Samozrejme, futbalový svet bol pre nich novinkou a vyžadovalo si to istý čas, aby pochopili ako a akým smerom sa vydávať aby sa dostavili požadované výsledky. Prvá sezóna pod vedením rodiny Zhang tak bola podobne dramatická ako predchádzajúce, skončili sme na 7. mieste v lige bez akejkoľvek pohárovej radosti. Vecí sa však od tejto chvíle začali poberať správnym smerom, Inter vsadil na skúseného trénera Spallettiho, pomocou neho, novo angažovaných manažérov a ďalších investícií sa po dlhých rokoch vrátil do Ligy Majstrov a v očiach fanúšikov konečne začala svitať nádej na lepšie časy. Suning od tohto okamihu začal tvrdo pracovať na medializácií klubu, ktorá bola v tých časoch veľmi slabá a vedenie klubu zverila do rúk Marottu, jedného z najlepších športových riaditeľov sveta, ktorého sa im podarilo zamestnať. Ďalej angažovali nového trénera: Antonia Conteho ktorému na prestupovom trhu plnili všetky želania. Pomaly ale isto sa Inter rozrastal späť na silný, ambiciózny a špičkový európsky klub. Všetko nasvedčovalo tomu, že tento proces nemôže nič zastaviť... a potom prišla pandémia. Okrem drastických finačných dopadov ktoré si sebou niesli všetky futbalové kluby, Suning ako súčasť komunistickej Číny dostal zákaz investovať mimo svojej krajiny, spôsob ktorým si Čína chcela ochrániť vlastnú ekonomiku. Tvrdá rana pre futbalový sen Suningu, ktorý sa navzdory všetkému nevzdal. Napriek silne nepriaznivým podmienkam, roky tvrdej práce priniesli svoje ovocie aj skrz nulové investície ktoré mohli od majiteľov prísť. Inter po 11 rokoch vyhral svoj prvý ligový titul, naďalej napredoval, a po príchode Inzaghiho si zahralo finále Ligy Majstrov, získalo ďalších 6 trofejí vrátane 20. Scudetta a dnes, v roku 2024, nás svet opäť vníma ako futbalového giganta. Komu inému zato poďakovať ak nie rodine Zhang? Všetkých súčasných manažérov, ktorí vedú klub týmto úžasným spôsobom, priviedli a platili práve oni. Inter je aktuálne ich výplodom. Dnes sa éra Suningu v Miláne skončila, ale od nás fanúšikov si zaslúžia jedno veľké Ďakujem. Lúčime sa s nimi v nádeji že nás čakajú minimálne tak úspešné časy aké prežívame teraz, a v hlavách nám vždy bude krúžiť otázka, kde by sme so Suningom teraz boli nebyť vzniku známeho Covidu-19.

23/04/24 - Tohle bude trochu osobní. Už je to skoro rok. Rok, co jsme stáli s klukama na tribuně Atatürk Olympic Stadium v Istanbulu … a brečeli jsme. Dostali jsme se na největší zápas našich životů. Osobně. Na zápas, který jsme měli jasně prohrát. Na zápas, ve kterém nás City chtělo zadupat do země. Ale nějak se to nedělo. Minuty ubíhaly … a my byli lepší. Měli jsme více šancí. Větší číslo v kolonce expected goals. Proti Citizens! Jenže pak to Rodri trefil. A Lukaku zazdil. Dvakrát. Neskutečný smutek. Nejen náš. Ale těch desítek tisíců Tifosi kolem. Nikdy jsem nezažil takovou sounáležitost a takovou skupinovou emoci. To finále Ligy mistrů svým průběhem a rozuzlením prostě řezalo. A člověk by tak očekával, že ta bolest bude znamenat nějakou krizi identity. No … tak ne. Inter je zkrátka životní styl. No a o to sladší je to teď. A nejde jen o ten titul. Těch už jsem pár zažil, bo nejsem tak úplně nejmladší. Jde spíš o to, co symbolizuje a jakým způsobem ho kluci vyhráli. Ta druhá hvězdička znamená pro Inter hodně. Zaokrouhlení na 20 je krásná matematická věc, ale hlavně je to osamostatnění se na druhé příčce této pomyslné italské tabulky. Odskočení od AC Milán. Od rivala. Od týmu, s kterým svádíme každý rok nesmlouvavé Derby della Madonnina. A stalo se poprvé v dějinách Nerazzurri, že by o titulu definitivně rozhodl právě tento zápas. Mazec! Navíc Inter porazil AC pošesté v řadě, což jasně dokazuje, kdo je poslední roky králem Milána. A teď k té dominanci. Beppe Marotta … dost nenápadně … složil neskutečně silný tým. Tým, který má duši, kvalitu i odhodlání pořád vyhrávat. A tak to letos dělal. Pořád. A za 33 kol nashromáždil neuvěřitelných 86 bodů. Nikdo v Evropě nemá aktuálně víc. Ani neporazitelný Leverkusen (ano, je to i počtem zápasů). A slavit titul takhle brzo? Dřív se to ještě nikdy v historii Calcia nikomu nepovedlo. 17 bodů náskok. Skóre 79:18. Čirá dominance. A lví podíl na tom má samozřejmě Simone Inzaghi. Jeho Inter je už nyní třetí nejúspěšnější v dějinách. A chybí už jen 11 bodů na vyrovnání klubového maxima Manciniho černomodrých z roku 2007. To se za 5 zápasů dá klidně zvládnout. Kdo by to byl před sezónou řekl? Ale Inzaghi je zkrátka čaroděj. Hráči za ním jdou a věří mu. Má propracovanou taktiku a styl, kde od rozehrávky až po náběhy nebo zakončení … ví každý hráč naprosto přesně, co má dělat. Fungují automatismy, sestava je konsolidovaná a vždycky se jí povede nějak rozumně okysličit. A to, že je už teď Simone třetím nejúspěšnějším koučem v dějinách organizace s šestou vyhranou trofejí … prostě není náhoda. Lepší byl jen právě Mancini a legendární Helenio Herrera. Více asi netřeba dodávat. Nedělám si iluze o vysoké konkurenci mezi ostatními ligovými mančafty. Je tristní. Všichni ostatní se v podstatě trápí a mají své problémy. To ale rozhodně nesnižuje ty výše zmíněná numera. A rozhodně to nesnižuje požitek, který my fanoušci z titulu máme. Mezi hráči bychom těch strůjců našli spoustu. Začnu asi u gólmana. Narovinu řeknu, že jsem Yannu Sommerovi před sezónou nevěřil. Přišel nahradit Onanu a světe div se, Kamerunec i přes to, jaký je letos sněhulák, byl mega oporou. No a Švýcar už má svůj věk a jeho styl mi přišel takový … nejistě rozevlátý. A boom. 18 nul v 31 ligových zápasech. Jeho komunikace s obranou je vesmírná a někdy mám pocit, že je s obránci svázaný takovou tou šňůrkou, se kterou chodí děcka ve školce na procházku. To, že defensivu letos dirigoval Francesco Acerbi, je asi taky bez debat. Když dva roky zpátky přicházel z Lazia, myslel jsem, že jde jen dohrát kariéru. Bylo mu 34 let. Jenže ten frajer si vybojoval základ. Mezi ním a Inzaghim je nějaká záhadná chemie. A Ital „na stará kolena“ prožívá nejlepší období svého sportovního života. A tuhle jízdu nezastavilo ani falešné obvinění z rasismu. Záloha je klíčem k úspěchu. A nejen díky těm Hakanovým devíti chirurgicky přesným penaltám (je vážně v této činnosti až abnormálně neomylný). Ale zejména díky spalovacímu motoru jménem Nico Barella. Snad ten kluk zůstane. Může být klidně Capitano Futuro. A třeba ještě několik let. No a útok? Lautaro je zabiják. Jasně nejlepší střelec ligy, a to i přes to, že se mu ta poslední část sezóny teda hrubě nepovedla a už 6 zápasů nezasunul. Já bych chtěl ale vypíchnout Marcuse Thurama. Přišel zadarmo z Německa, ale i tak do něj byla vkládána vysoká očekávání. Měl hrát jasný základ a nahradit Lukakua. No … tak ho nenahradil. Naprosto ho zastínil. Bilance 14+7 je určitě nad plán. A góly dával buď důležité, nebo v pravdě krásné. Takového útočníka prostě chceš. No a na závěr ještě jedno jméno. Fede Dimarco. Jako když jsi Ital z akademie Interu, jistě sníš, že se jednou prosadíš do áčka a Curva Nord bude skandovat tvoje jméno. Ale narovinu. Musíš počítat, že se ti to asi nepovede. Jenže Federico je tělem i duší Nerazzurro. A nikdy to nevzdal. Přes Ascoli, Empoli, Sion, Parmu a Veronu … se nakonec vrátil ke své Alma mater. Postupem času si vybojoval základ. A stal si i oporou. Následně nejlepším levým wingbackem ligy. A nyní klidně řeknu, že jedním z nejlepších na světě. A pokud ti odchovanec z této pozice mrskne 6+8, můžeš si jen a jen mnout ruce. Naprostá petarda a důkaz, že pohádky existují i v běžném životě. Pohádkou je celá tato sezóna. Jen ta zpropadená Liga mistrů. Už jsme se s klukama chystali do Wembley. Jen to letos nevyšlo … nějak dost nevyšlo. A naděje zhasly příliš brzo. Vloni měl Inter totální štěstí na los. Letos si pak tu přízeň fortuny tak nějak zapomněl zařídit. Ne, že by pruhovaný Madrid byl neřešitelnou písemnou prací. Dalo se postoupit. Ale to by se musel domácí zápas vyhrát třeba 3:0. A že se to klidně mohlo stát. Co mohlo? Mělo. Ale nakonec to celé skončilo Lautarovou penaltou, kdy míč ještě nyní krouží na oběžné dráze. Ale tak nemůžeme chtít všechno. A my jsme rádi za titul. Krásný titul. A pojďme si ho užít. Příležitostí na oslavy bude opravdu hodně. V Miláně. Anebo v domácnostech každého správného Interisty. Z černomodrých by měla radost jistě i Lady Gaga. Protože i v Miláně se Zrodila hvězda. Druhá. A já se těším, jak hrdě ji budeme všichni nosit. GRAZIE RAGAZZI!

15/03/24 - Podle mě za vypadnutí z Champions League s Atletikem můžou tři důležitý věci. První a zásadní potíž je v tom, že ačkoliv má Inter po 28 kolech nastřílených úctyhodných 70 branek, což je přesně dva a půl gólu na zápas, a v top 5 nejlepších evropských ligách je aktuálně lepší jen Bayern Mnichov, má velké problémy s proměňováním šancí. Kdyby využil aspoň polovinu těch největších šancí, tak má na kontě, a to říkám bez legrace, gólů minimálně dvakrát tolik. Hra celého týmu je výborná, až na výjimky hraje ofenzivně a tím, jak si vytváří spoustu šancí, tak trochu zapadá, kolik jich na vstřelení jedné branky spotřebuje. Druhý problém s tím souvisí. Inter si věří jen v Serii A. Jakmile hraje v Lize mistrů, tak hraje jinak. Uvědomuje si, že proti němu stojí kvalitnější soupeři a jeho hráči se najednou snaží hrát hlavně bezpečně. Výsledkem je, že vytvořených šancí je daleko méně a když pak jeho hráči něco nepromění, tak to o to víc bolí. V 8 letošních zápasech LM vstřelili černomodří pouze 10 gólů. V základní skupině to všechno byly těsné výsledky a ani hra nebyla nikterak dominantní. Není podstatné, že často nehráli v nejlepší sestavě. Když se vrátíme o rok zpět, tak přestože došli až do finále a bez ohledu na soupeře, které dostali do cesty, jednalo se sice o zaslouženou účast, ale pořád ty jednotlivé výhry či postupy byly těsné, vydřené. Vyjma tedy milánského derby v semifinále, ale to byl italský souboj. Prostě Inter v Lize mistrů je jiný Inter, než který bojuje v italské lize. Sami hráči často takto hodnotili jednotlivé zápasy v rozhovorech. Je to určitě o hlavách hráčů, kteří o tom přemýšlejí, ale velký podíl na tom má i trenér. Dokáže to do příští sezony změnit? No a třetím zásadním problémem, na který se přijde až v momentě, kdy se začne bilancovat je to, že Inter se v posledním zápase o 1.místo v základní skupině nepopral. Inzaghi vytíženější hráče trochu pošetřil a nedonutil mužstvo bojovat o důležitou první příčku. Proč to bylo nutné? Inter by sice měl větší pravděpodobnost dostat lehčího soupeře, ale podle mě je mnohem důležitější, zvlášť když dostanete sobě rovného nebo lepšího soupeře, odvetu odehrát doma. Jak by to asi vypadalo v opačném pořadí? V Madridu to mohlo skončit 1-1, domácí by se asi nehnali za každou cenu za dalším gólem, když by je čekal ještě druhý zápas. A i kdyby ano, tak kdyby Inter prohrál o jeden gól, kolik gólů by dal na San Siru? Podle mě by se rozhodlo v základní hrací době a pokud ne, tak v nastaveném čase. Na penalty by nedošlo. To jsou tedy podle mě tři hlavní důvody, proč Inter letos v milionářské soutěži skončil. To jestli měl penaltu kopat Klaassen a Alexis už je něco, co možná nebylo dobře, ale když se podíváme na další možnosti, tak oni stejně moc nejsou. Že Lautaro nedá penaltu nám bylo jasné všem. Ale buďte kapitánem týmu a řekněte, já ji kopat nebudu, já si nevěřím... Inzaghi mohl být určitě odvážnější. Je chyba brzdit tým a nutit ho hrát jinak, než je zvyklý. Zvlášť když mu to jde. Ve hře bylo vidět mnoho zbytečných přihrávek dozadu, přestože byla možnost celkem i bezpečně posunout hru směrem k soupeřově brance. Snad se z toho poučí.

06/11/23 - V každé z posledních několika sezón nebylo pochyb o tom, že Inter patří mezi nejlepší týmy Serie A. Od sezony 2017-18 skončili Nerazzurri v každé sezóně mezi nejlepšími čtyřmi. Jen jednou za tu dobu však Inter došel až do cíle a získal titul. V těch ostatních jako by k dosažení této vzácné úrovně a získání titulu mistra něco chybělo. Naposledy Inter získal Scudetto v sezóně 2020-21. V té době vedl tým bývalý trenér Juventusu, Chelsea a Tottenhamu Hotspur Antonio Conte. V následujících dvou sezónách pod vedením Simone Inzaghiho se na to Nerazzurri pokusili navázat. To se jim však nepodařilo. V sezoně 2021-22 skončili jen těsně pod vrcholem, scudetto získal AC Milán. O rok později jim ujel vlak s názvem SSC Neapol. Italská média tvrdí, že Inter dosáhl stejné úrovně jako vítězný tým pod vedením Conteho. V číselném vyjádření Gazzetta poznamenává, že Inter měl tentokrát nejlepší start do sezony za dlouhou dobu dozadu. Nerazzurri získali v prvních jedenácti zápasech sezony v průměru 2,55 bodu na zápas. To je lepší tempo, než jaké měl tým pod vedením Conteho, když získal titul. A díky tomu je Inter na nejlepší cestě zakončit sezonu s nejlepším počtem bodů od doby, kdy Conte získal titul s Juventusem v sezoně 2012/13. Samozřejmě pokud Nerazzurri vydrží v tomto tempu. Stejným tempem přitom Inter začínal sezónu 2006-07 pod vedením Roberta Manciniho. Více než o čísla však jde o pocit, který v týmu panuje. A podle názoru listu deníku panuje v Interu podobná atmosféra jako v sezoně 2020-21. A to je také důvod, proč se Interu daří. Tehdy byla posedlost ziskem titulu všepohlcující. Interu se to tehdy nepodařilo téměř deset let. A stejné je to i nyní, naznačuje deník. Zatímco Inter sleduje jedním okem i jiné soutěže, je více než kdy jindy posedlý tím, aby po několika sezónách velkého zklamání konečně získal titul a na dresech mu přibyla druhá zlatá hvězda.

17/07/23 - Jak je vidět, Belgičanovi se však nedá věřit vůbec nic. Přestože se celou sezonu vyznával lásku k Interu, odmítal návrat do Chelsea, odmítl i lukrativní nabídku ze Saudské Arábie, zradil a naprosto nepochopitelně jednal s největším rivalem. Klubem, jehož fanoušci ho při vzájemném zápase, rasisticky uráželi. Dává to logiku? Juventus mu prý nabízí 11 miliónů eur ročně. Dělá to tak Lukaku kvůli penězům? Pokud ano, mohl jít na Blízký východ. Pokud se mu v Interu nelíbilo, proč celou dobu lhal? Pokud změnil názor a z nepochopitelného důvodu chtěl ke konkurentům, proč to neřekl jako chlap z očí do očí? Vedení Interu vedlo s Chelsea dlouhá jednání a vypadá to, že to bylo jen plýtvání časem. Juventus je údajně myšlence přivést Lukakua nakloněn pouze v případě, že se mu nejprve podaří prodat Dušana Vlahoviče, jehož cena se pohybuje v rozmezí 70-80 milionů eur. Zájem má PSG. I když by tato výměna přinesla Juve okamžitý kapitálový zisk, Tuttosport poukazuje na to, že Stará dáma by musela Lukakuovi zaplatit mnohem více než v případě Vlahoviče. Lukaku totiž v současnosti vydělává o 3,5 milionu eur více než Vlahovič, pokud jde o čistou mzdu. La Gazzetta dello Sport také zdůrazňuje skutečnost, že Vlahovič v dresu Juventusu ještě plně nevyužil svůj potenciál. Navíc za dva roky se třicetiletému Lukakuovi pravděpodobně sníží tržní hodnota, zatímco třiadvacetiletý Vlahovič by si mohl ještě polepšit a za pár let by mohl mít ještě větší cenu, pokud znovu objeví svou formu. La Gazzetta se také ptá, kdo stojí za rozhodnutím jít po Lukakuovi. Juve nedávno představilo jako svého nového sportovního ředitele Cristiana Giuntoliho, který se zasloužil o omlazení neapolského týmu před vítězným tažením za Scudetto v letech 2022-23. Nedělní článek však naznačuje, že Lukaku odpovídá formě podpisu Massimilana Allegriho, přičemž poukazuje na některé z jeho nedávných akvizic v posledních několika sezónách. Růžový list tvrdí, že pod Giuntoliho vedením by se Juve mělo zaměřit na zajímavé, mladé vycházející talenty, kteří by mohli v budoucích sezonách přinést slušné kapitálové zisky, ale Lukaku zas podle všeho tomuto popisu neodpovídá. Jak Gazzetta, tak Il Corriere se ptají, zda je výměna třiadvacetiletého hráče za třicetiletého správným rozhodnutím a zda bylo přivedení Giuntoliho skutečně nutné, pokud mají jít okamžitě proti jeho strategii.

11/05/23 - Když si posadíte fanoušky Milána a Interu, drtivá většina z nich se shodne na jedné věci - Nerazzurri mají silnější tým. O tom nikdy nebylo pochyb, ani když Rossoneri v minulé sezoně vyhráli Scudetto před svými soupeři. Ještě více se to ukázalo v semifinále Ligy mistrů, kde se o góly postarali Edin Džeko a Henrikh Mchitarjan, zatímco Hakan Calhanoglu trefil branku, což jsou všechno hráči, které mohl Simone Inzaghi klidně vynechat ze základní jedenáctky. Na druhé straně Stefano Pioli už v úvodních dvaceti minutách postrádal Rafaela Leaoa a přišel o Ismaela Bennacera, takže když se hra vyvíjela a zoufale potřebovali vstřelit gól, povolal Divocka Origiho, Tommasa Pobegu a Juniora Messiho. To se opravdu nedá srovnávat. Není proto žádným velkým překvapením, že Inter v této sezoně vyhrál tři ze čtyř střetnutí se svými městskými rivaly, a to v Serii A, superpoháru i Lize mistrů. Stefano Pioli s tímto týmem dokázal zázraky, když vyhrál Scudetto a postoupil do finálové čtyřky nejprestižnějšího evropského turnaje, ale je naprosto zřejmé, že jejich letní posily nijak nepřispěly k už tak omezené partě, kterou jen dále oslabila zranění. Navzdory tomu se zdálo, že Inter v prvním utkání rozhodne, když se během 11 minut dostal do vedení 2:0. Tento výsledek je však potenciálně na dosah i ve druhém utkání, zejména pokud se do sestavy vrátí Rafael Leao. To musí jejich fanoušky zneklidňovat, protože přezdívku "Pazza Inter" si vysloužili z pádného důvodu, u tohoto klubu nelze nikdy nic považovat za samozřejmost. Inzaghi měl vždy tendenci hrát staženěji a snažit se v posledních 30 minutách chránit náskok, ale v tomto evropském derby to začal dělat už před přestávkou. To je velmi negativní přístup, když se má rozhodovat ve dvou zápasech. Mohli dál vyvíjet tlak a nedat AC Milánu do úterního večera žádnou naději, místo toho dělali další a další defenzivní změny a taktické úpravy. To se ukázalo jako škodlivé, protože Roberto Gagliardini měl v závěru šanci zvýšit na 3:0 a byl tím posledním, koho byste v této pozici chtěli vidět. Co se týče AC Milán, opět se ukázalo, že s jejich mentalitou je opravdu problém. V této sezóně se opakovaně museli vracet z gólové ztráty a zdá se, že zápasy začínají s nepřijatelnou mírou ospalosti. Jejich největší nadějí pro druhé utkání je, že Pioliho svěřenci vždy podávali nejlepší výkony spíše jako outsidery, než když se od nich očekávalo, že budou zářit, a v této pozici rozhodně jsou, zejména proto, že diváci budou mít v souboji s Interem většinu. Rossoneri vyřadili Inter v obou předchozích střetnutích Ligy mistrů. Pokud chtějí dosáhnout hattricku, pak potřebují úplně jiný přístup hned od první minuty.

29/10/22 - Futbalisti Interu Miláno majú po piatom kole Ligy Majstrov istý postup do osemfinále. Z klubov Serie A toto platí len o Neapole. Milánske AC potrebuje získať ešte bod v poslednom zápase a Juventus je šokujúco z hry von, paradoxne v papierovo najslabšej skupine.

12/10/22 - Překvapuje mě, že takový velkoklub jakým je FC Barcelona nedokáže vydýchat jedno kontroverzní rozhodnutí rozhodčího. Nerozumím tomu, proč jedna údajná chyba sudího z předchozího vzájemného duelu dokáže tak vytočit trenéra Xaviho, majitele klubu i fanoušky slavného celku. Nemám pocit, že by jim sudí v La Lize nebo Lize mistrů nějak ubližovali. Na tož pak dlouhodobě. Spíš naopak. A vůbec nemám pocit, že pokud rozhodčí v Miláně chyboval, takže tu "chybu" udělal úmyslně. Věřím tomu, že z dostupných záběrů, co měl, nebylo zcela jasné, zda Dumfries zahrál čistě rukou a pokud to sudí neviděl rovnou na hřišti, tak na videu to pak musí být naprosto průkazné. Polínko do ohně nechtěně přiložil i obránce Bastoni, který na sociální síť umístil ne zrovna ideální fotografii, na které drží Gaviho. V kombinaci s textem "vítězství srdce a charakteru" to mohlo být bráno jako provokace. Fanoušci Barcelony zpívali o víkendu chorály proti Interu a posílali ho kamsi. Klub následně vydal rozhodnutí, že fans nerazzurri nepustí jinam než do sektoru hostí. Co to je? Křik slabého ukřivděného klubu? Vždyť to je FC Barcelona. Jsem zvědavý, jak bude z tohoto pohledu vypadat dnešní zápas, ale tento klub se mi stává mírně nesympatickým.

24/08/22 - Bylo to na poslední chvíli, bylo to kouzelné, ale zároveň to zakrylo mnoho problémů toho dne. Poslední gól Denzela Dumfriese proti Lecce byl jako krásný polibek po velmi špatném rande. O sezóně Nerazzurri nerozhodne výhra 1:2, kterou vydřeli pod parným světlem na Stadio Via del Mare. Ukázala ale určité věci, které fanouškům milánského klubu v posledních několika sezónách dělají radost. Vůle bojovat až do konce byla zřejmá, ale vždy tu byla obava, že potřebují prodat některé hráče. O Dumfriesovi se mluvilo jako o jednom z těch, kteří mohou být na prodej. Zdá se však, že Nerazzurri jsou schopni se jeho prodeji vyhnout a udržet si pravděpodobně nejlepší tým v Serii A. Milan Škriniar zřejmě zůstane (v době psaní tohoto článku) a Simone Inzaghi trvá na tom, že Inter není klubem, který by prodával. Není to tak úplně pravda, protože se zdá, že z nedostatečně využívaného a pravděpodobně zneužívaného mládežnického systému (nikdo neprojde) se ve skutečnosti stala "dojná kráva", která jim za posledních pět let umožnila získat přibližně 160 milionů eur. Varování často přicházejí od bývalých hráčů, jako jsou Giuseppe Bergomi, Lothar Matthaus a mnoho dalších legend klubu, a člověk by měl vždy naslouchat, když mluví nějaký hráč, který tomu rozumí. Kolega Nizozemec Andy Van der Meyde nedávno hovořil s deníkem La Gazzetta dello Sport o Dumfriesovi a trval na tom, že by bylo chybou ho prodat. Inter už talenty propustil, ale zdá se, že kvůli současnému finančnímu stavu změnil přístup. Nyní se zdá, že odejdou málo využívaní mladí hráči, a to znamená, že si tento vítězný tým mohou udržet. Je to však obchodní model? Prodej Andrey Pinamontiho do Sassuola se může zdát jako dobrý obchod. Nehrál a možná už není tak mladý. Možná to mělo smysl, protože to Beppe Marottovi umožnilo získat příjmy na udržení hráčů, jako je Dumfries, který byl spojován s Chelsea. Van de Meyde pro Gazzettu řekl: "Měli by prostě říct ne, děkuji," a dodal, že Inzaghi potřebuje, aby Denzel zůstal, aby získal titul. Úvodní zápas Serie A mu dal za pravdu. Strategie je v současnosti správná, ale je třeba se vrátit k obchodním modelům a přístupu Interu. Budoucnost Suningu není zdaleka jasná a Nerazzurri prodávají mladé talenty, aby nemuseli prodávat své hvězdy, jako je Achraf Hakimi nebo Romelu Lukaku, který se nyní do klubu vrátil. Pro příští dvě sezony by to mohlo dávat smysl, ale co potom? Kdo to čte, vzpomene si na Nicolò Zaniolu a jeho přestup do Říma v rámci obchodu, který pod Madonnu přivedl Radju Nainggolana. Italská hvězdička se stala jedním z největších talentů v zemi a Benamata by mohl v budoucnu ještě litovat. Sebastiano Esposito je obrovský talent, stejně jako Lucien Agoume. Gabriel Brazao má potenciál. Ne každý je světový hráč, ale jsou to slibné talenty. Matias Fonseca je další talent, ale možná ne tak velký jako Martin Satriano. Tito hráči jsou zapůjčeni, ale prodávat je dále, abyste podepřeli svůj tým "veterány sezóny", jako byli v minulosti Arturo Vidal a Ashley Young (a další), nefunguje. Je to prostě neudržitelné a v budoucnu s Primaverou budete mít špatnou úrodu. Co tedy? Fanoušci Interu si uvědomují finanční složitost jeho současné situace a prodat do Chelsea takové hráče, jako je Cesare Casadei, se zdálo neuvěřitelné, ale nebyla jiná možnost. Žádný tým, ať už Manchester United, Juventus nebo kdokoli jiný, nemůže vydržet být na vrcholu věčně. Na mladých hráčích záleží a je potřeba najít mix a kompromis. Je pochopitelné posunout další hráče, jako je Pinamonti, pokud se vám podaří udržet Dumfriese, protože je klíčový, ale neudělejte z toho zvyk. NextGen tým Interu pod vedením Andrey Stramaccioniho mohl být o něčem, ale Inter funguje pouze tady a teď. Nerazzurri musí při současné finanční situaci přijmout oběti a je lepší, když odejdou mladí hráči než Škriniar a Dumfries, ale tohle není udržitelný obchodní model. Možná je cestou vpřed uvážlivější přestup mladých hráčů a ušetřit si do budoucna obrovské jmění.

27/05/22 - Prečo musí opäť Inter predať aspoň jedného hráča za drahé peniaze? Príde mi, že veľa z vás reálne netuší čo je naozaj za tým a v akej situácií sa Inter momentálne, kvôli našim majiteľom, nachádza. Rozhodol som sa preto v posledných dňoch si trošku lepšie situáciu naštudovať, a asi vás sklamem, ale situácia je ešte horšia, ako sa na prvý pohľad asi zdá. Nebudem hlboko rozoberať ekonomické a finančné situácie, niesom v tom odborník, ale približne si vysvetlíme, čo sa u nás deje a aké prestupové leto nás čaká. Není pravda, že číňania su zlí, nezáleží im na klube a chcú tu čisto len zarobiť. Suning by peniaze aj mal ale oni totižto aj keby chcú investovať, tak investovať nemôzu. Zhruba 2 roky dozadu zakázala čínska vláda investovať firmám do zahraničných investícií, akým je napríklad šport. Údajne za dôvodom ochrany ich ekonomiky. V tom momente sa Suning musel stopnúť, a tu nastali veľké problémy, nehovoriac po príchode pandémie. V súčasnosti je Inter silne zadĺžený klub, ktorý žije len čisto z toho, čo si sám zarobí a čo dostáva od sponzorov a finančných fondov ktoré Suning priniesol. Majitelia investovať nemôžu. No a to sa samozrejme odrzkadlí aj na prestupových obdobiach. Každý futbalový klub je v súčanosti obrovskou firmou, ktorá vlastní neskutočné peniaze a ktorá okrem hraného futbalu musí riešiť milión ďalších záležitostí. Inter ako sme už spomínali, je veľmi zadĺženým klubom, a dlhy treba predsa splácať. Situácia sa stala kritickou po príchode pandémie. Inter ako každý iný klub, prišiel o obrovské príjmy a je vlastnený majiteľmi, ktorí nemôžu investovať ani cent. Niekde sa však tie stratené peniaze potrebovali nazbierať, ak sme nechceli skrachovať. No a kde sa vo futbale dá najlepšie zarobiť, ak nie na prestupovom trhu? Trošku vás poteším, toto leto nebude potrebný podobný finančný surplus ako minulý rok. Stále je to však tragické. Momentálne má Inter budget na prestupové obdobie v hodnote… 0€. Nevyhnutným cieľom však je byť v surpluse 60 miliónov €. Nesmie to byť ani o cent menej, čiže v podstate je náš budget - 60 miliónov €. Nie, nie je to vtip. Realita je bohužiaľ takáto, spoľahnúť sa treba na šikovnosť nášho vedenia, ktorú dokázali aj minulý rok. Predajom hráčov z hosťovaní (Pinamonti, Agoume atď) a predajom niektorých menej potrebných z A tímu, sa určite dá niečo zarobiť a treba dúfať, že sa zvládne všetko splniť a aj niekoho nakúpiť predajom len jedného top hráča. Znie to smutne, ale je to realita. Preto pripomínam, treba si momentálne vážiť hráčov ako Dybala a Mkhitaryan. Pre Suning to nevyzerá do budúcna vôbec ružovo, je to firma ktorá u nás už len nejak prežíva a ak sa nezmenia zákony z Číny, čo je veľmi málo pravdepodobné, čoskoro budú musieť nevyhnutne nájsť riešenie ako sa Interu zbaviť a neprerobiť pritom obrovské peniaze.