Existují muži, které vždy chcete mít po svém boku, hráče, které vždy chcete ve svém týmu, legendy, které chcete mít součástí vaší historie. Tarcisio Burgnich ztělesňoval sílu a hodnoty našeho klubu a Inter měl tu výsadu, že ho viděl bojovat za své barvy - neúprosný, pokorný a vždy loajální.
Poté, co vstoupil do historie Velkého Interu, zůstal v paměti fanoušků Nerazzurri pro svůj velký temperament a charakter, který předváděl na hřišti. S Giacintem Facchettim v Interu, kde byla obrana pevným bodem, vytvořil jeden z nejsilnějších párů krajních obránců na světě. Atleticky a mentálně připravení šampioni, kteří byli připraveni zastavit jakéhokoliv soupeře.
Stejně jako v zápase měl Burgnich vždy srdce na správném místě a dva roky po svém příchodu k černomodrým hrál finále proti "posvátným příšerám" Di Stéfanova Realu Madrid s Puskásem, Gentem, "těmi, které jsme znali jen ze samolepek". V ten den se mu podařilo narušit hierarchii a přivést do Síně slávy Interu první evropský pohár. Přesně po roce se příběh zopakoval proti Eusebiovi Benfice na San Siru.
12 sezón v Interu, 4 Scudetta, 2 Poháry mistrů, 2 Interkontinentální poháry, 6 gólů a 467 zápasů za naše barvy, zápas od zápasu, trénink po tréninku, každý den více a více práce, aby se stal „skálou“. Tak ho každý nazýval, Armando Picchi byl první.
Soustředění a vždy po boku nezapomenutelného Giacinto Facchettiho: "Spal jsem s ním víc než se svou ženou," říkal Burgnich. Patřil do základní sestavy národního týmu, který zvítězil na mistrovství Evropy v roce 1968 a skončil na druhém místě na mistrovství světa v Mexiku v roce 1970. Tam v semifinále vstřelil Západnímu Německu gól na 2:2. Zuřivý a drahocenný gól v historii, který se zapsal do zápasu století (4:3). 66krát vstoupil na hřiště v reprezentačním dresu. Život zasvětil fotbalu, byl i trenérem.
Pokorný a odhodlaný, nepřekonatelný pro své oponenty a vzácný spojenec pro své spoluhráče. Jeho hrdý pohled a síla navždy zůstane v naší historii.
Sbohem Tarcisio, vždy budeš naší "Skálou".
