15/05/23 - V rozhovoru pro Cronache di Spogliatoio se Wilfried Gnonto nejprve zamyslel nad svou láskou k Interu a nad tím, proč klub opustil a v roce 2020 zamířil do Švýcarska. "Jako každé dítě mám svůj oblíbený tým. Když jsem byl malý, bylo to silnější než teď, teď sleduji Inter a italské týmy s potěšením. Ale ano, myslím, že nakonec to byl a je sen, který si uchovávám v sobě, a nevím, jestli se mi ho podaří uskutečnit. Už to, že jsem dosáhl této úrovně, je neuvěřitelné. Tím, že pokračuji, mohu dokázat něco víc a třeba si jednou zahrát v Interu nebo na takové podobné úrovni. San Siro bylo nádherné. Před několika lety jsem tam byl na tribuně a pak jsem tam hrál." "Vyrůstal jsem v Itálii, v Interu jsem byl od osmi let, nikdy mě nenapadlo odejít. V určitém okamžiku jsem musel přemýšlet o tom, co je pro mě správné. Jít do Švýcarska nebyla samozřejmá a jednoznačná volba, ale v tu chvíli správná. Měl jsem štěstí, že mě doprovázeli rodiče, nešel jsem do jiné země sám. Volba to byla těžká, protože to nebylo to, co jsem chtěl, ale jsem za to rád." Italský teenager se poté ohlédl za svými zkušenostmi z tréninků prvního týmu Nerazzurri a za tím, co by mohlo mladým Italům pomoci vypracovat se ve stálice Serie A. "Vzpomínám si, jak jsem na tréninku dostal od D’Ambrosia ránu ramenem, díky ní jsem si uvědomil, že ještě nejsem fotbalista. Hráli jsme zápas 5 proti 5 a míč šel do strany, blízko čáry. Říkal jsem si, že chvíli počkám a dám tělo před míč. Počkal si na mě, a jakmile jsem šel k míči, strčil do mě a já letěl k zemi. Jen jsem tam stál a uvědomil si, že ta úroveň je pro mě stále příliš vysoká." "Mezi Primaverou a prvním týmem byl velký rozdíl v úrovni, Švýcarsko bylo dobrým mezistupněm. Menší týmy v Itálii by byly to pravé."